Shrek se mi na oddílovce omlouvá, že do tělocvičny nepřijde, protože jede s rodinou na výlet (v jeho věku?). To už se v doplňcích Júňo zmínil, že má v sobotu závody a v pátek večer nám oznamuje Donut, že se omlouvá za desinformaci, ale ani s ním prý nemáme počítat. To už nepočítám ani s Pištou a Kubou, protože ti na oddílovce vůbec nebyli. Už minulou tělocvičnu jsme museli „opičí dráhu“ pro mizernou účast odložit na někdy jindy. Nemohu se zbavit dojmu, že to dnes bude  zavánět podobným scénářem.
Ale teď, když tu stojíme před vchodem, v tom mrazivém dopoledni, zjišťuji, že to až zase tak katastrofální nebude. A dokonce dorazil i pan školník. Sláva! Séba na poslední chvíli peláší domů pro zaváté stopy. Synci se shání po Antkovi. Mě asi „omejou“ – ale kdybychom celý týden nediskutovali o tom, kdo mi přijde v sobotu pomoci, když budu sám, tak bych neřekl ani „Popel“! Ale synci se už hrnou do tělocvičny hledat kartičky stop. Akorát Séba peláší zpátky do školy.

Už ke mně kráčí procesí, už mi vykládají série. Znamení (mnohdy už tak nečitelná, že se přibližují slovu „zaváté“), zanášíme do jiné tabulky – z předposledními výsledky. Doufám, že se to nebude moc bít s těmi údaji, co byly zaneseny včera na oddílovce. A když ano, dáme výhodu statečným hledačům, neboť na vině je chyba britské admirality, (co zapomněla tabulku v klubovně na oznamovateli).

Na rozcvičeni „honičku ve trojících“ a dvě kolečka „jiráska“, nebo-li „vybíjené dvěma míči“. Akorát jeden ten míč se nám nedaří dohustit (chybí přímo k tomu určená pumpička s jehlou), což náležitě dramatizuje hru (nežádoucím směrem), neboť míč nevyzpytatelně létá a nevyzpytatelně odskakuje jako vržený starý rezavý kastrol na Hrnčíně, vydávajíce při tom ne nepodobné zvuky.

Hřiště na „čtverylku připraveno, hvizd a na tanečním parketu se to mele. Ale nic moc. Ono nás také není bůhví kolik a hra tak přichází o strhující náboj. Když už se dají dohromady vyřazení „tanečníci“, těch nevyřazených je uvnitř tak málo, že jsou těžce zasažitelní. Po vystřídání všech družin zapisujeme první výsledky. Rysi a Lišáci po šesti nevyřazených, Vydrám přežilo o jednoho méně.

Žíněnky putují do kouta a pokračujeme turnajem ve snajpru, kde máme minimu zápasů. Dnes si dva vylosovali Lišáci, přestože jim chybí Júňo a Pišta. Na pouhé tři Vydry však nestačí ani šest Lišáků a prohrávají s nimi 2:10. Rysy však udolávají 6:4.

V sedacím fotbalu, nebo-li „krabané“ budou dnes bojovat dvakrát Rysové. Rysi poráží Vydry 4:3, ale s Lišáky jim dochází dech  a těsně podléhají 1:2. Při dohrávce posledního zápasu Vydry už začínají vytahovat cvičební nářadí z nářaďovny, což se jim do závěrečného hvizdu celkem podařilo.

Pak nastává ten pravý šrumec. Několik stavebních čet, po té co se jejich příslušníci náležitě posilnili a napojili, se vrhá na vytáhnuté nářadí, přesouvá je na jednotlivé úseky „opičí dráhy“ a buduje tak, jak si starší závodníci pamatují. Nikomu nemusím nic vysvětlovat, nikoho nemusím umravňovat – samozřejmě až na pár výtečníků, kteří jsou jako u vytržení, protože tolik cvičebního nářadí pohromadě ještě neviděli.

Po vybudování daného úseku se tlupa přesunuje na jiný. Dochází akorát k drobným šarvátkám při krádežích „stavebního materiálu“. Cecil vše sleduje průzory jedné ze švédských beden, kam se dobrovolně nechal zavřít a teď se trhaně pohybuje na místo Infinem určené. Překážku „kruhy“ si vzala na starost družina Vyder a po vyměření vzdáleností a výšky tropí na kruzích rozličná alotria. Ale poněvadž jsou vesměs členy gymnastických spolků, nechává mě jejich cvičení v klidu.         

Opičí dráha
Vše náležitě vysvětleno a předcvičeno. Nastává očekávaný start. Prvně jdou Vydry, následují Lišáci a konečně Rysové, z jejichž řady se reprezentace družiny vzdává Roy, trpící silnou závratí. S družinou podél trati kráčí „počítači“ přešlapů, pádů a dotyků. Po dopadnutí posledního cvičence, se zastavují stopky, hlásí se počet trestných vteřin a nastupuje další družina. A tak se to opakuje šestkrát, neboť každá družina jde po přestávce na druhé kolo. To, že se počítá do Zimní 13 ten lepší čas, netřeba zdůrazňovat. Dalšího popisu pohybu po překážkách se vzdávám, vše můžete odsledovat z přiložených snímků.

Odcvičeno! Ale co s dráhou? Máme dvě možnosti: buď připravit hřiště na „vybíjenou mezi nářadím“ nebo vypustit na „dráhu“ jednotlivce. (Třetí možnost, byť nás tlačí čas – rozebrat dráhu, zamítáme. Předci jenom na její vybudování padlo mnoho sil). Hurá, poběžíme na jednotlivce, což se naposledy stalo před čtyřmi roky. A už to frčí jako po másle. Časomíra si vybere závodníka a ten až se dostane na určitou vzdálenost od startu, vybíhá další borec na trať s jiným časoměřičem. Nestačím ani zapisovat výsledky. (Ty jsou uveden pod článkem). Všichni jsou spokojeni, i Roy, protože nebyl nucen podrobit se zkoušce síly, rychlosti a odvahy. Bleskově uklízíme nářadí na přesné pozice. Vše je kontrolováno dle dříve pořízených fotografií.

A protože jsme vše, k mé naprosté spokojenosti, zvládli rychleji než jsem očekával, vyšetřili jsme si čas na odehrání prvního kola oblíbené úpolové hry „ostrůvky“. Dva běžci – chytači se snaží do dvou minut vychytat – vybít zbytek mužstva před nimi prchajícího. pokud nejsi dostatečně rychlý nebo to přeženeš s odvahou , dostaneš takovou šátkem – peškem a hned víš, že jsi dostal, že jsi vyřazen a mažeš pryč z hřiště. Před těmito dvěma agresivními obludami se dá zachránit skokem na „ostrůvek“ – žíněnky. Pokud jsi tam sám, máš problém, protože tě nemilosrdně převrátí i s žíněnkou a dostaneš ťafku! Pokud je vás tam osm, určitě vás nepřevrátí, ale zase tě někdo zalehne.
Rysům zůstalo 7 nechycených, Lišákům a Vydrám shodně po 5. Touto veselou „šťouchanicí“ ukončujeme dnešní turnaje.

Na vydýchání několikrát „jirásko“ a zbývá už jenom uložit „bucláky“, do komínku zarovnat žíněnky, zkontrolovat úplnost neseného materiálu a s odpovědí na: „Jednou NAZDAR!“, se suneme do šatny. Ha, na okně zapomenuta láhev od „pitíčka“ kteréhosi výtečníka.

Zbývá jenom poznamenat, že po odchodu posledního zjišťuji dost závažný problém. Ale protože se jedná o věc osobní, a ta později nakonec dopadla překvapivě dobře, nebudu se o ní rozepisovat. To jenom abych si já později připomněl, co všechno můžu v oddíle zažít.

                                                                                                                                                                             MOna©foto Mona