Takové uslimpané počasí, těžce zataženo, nevíš co může spadnout – déšť, mlha, či nedej Bože – sníh! (Nebo já z kola!!) Teploměr tachografu mého bicyklu, když mířím k tělocvičně ZŠ U lesa, mi ukazuje 5,5°C. Už je zde několik figur. Antek zrovna dorazil a hoši odnášejí sabatory (objemné brašny) se sportovní výzbrojí a výstrojí. Přichází další Trojkaři. Je devět hodin. Antek prozvání školníka. Ten zhasíná hovor a, protože už jde – už ho vidíme, rozhazuje ruce. Gesto zcela vypovídající: „Jsem tady! Proč prozváníš?“
Vpadáváme do spojovací chodby, a rovnou do šatny „HOŠI“. Doráží Júňo. Tělocvičny se nezúčastní, maminka zakázala, své zlomené zápěstí by Júňo nešetřil a s vervou sobě vlastní, by se zcela jistě zapojil do turnajů! (A my bychom ho neuhlídali!! Nedokázali tomu zabránit. To musí maminka!!) Ale i tak je Lišáků nejvíce, přestože chybí omluvení Kubka a Honzík. A pak ještě chybí Pišta, který se včera dušoval, že dnes určitě dorazí! Hm, a nikde ho tu nevidím!

Řítíme se do tělocvičny sbírat kartičky znamení zavátých stop. Největší vřava opět pod kruhy, kam jsem si dovolil nacpat několik lístků. Kdosi hlásí, že Pišta už dorazil a teď se placatí v šatně. Zapisujeme série do tabulky. Už se nám pomalu zaplňuje. Přichází Pišta a omlouvá se plísnícímu Antkovi, že zaspal. Vytahujeme bucláky a na rozcvičení podnikáme několik her „jiráska“, tedy vybíjené dvěma míči.

A jdeme hned na „buch-buch“. Dva zápasy dnes odehrají Vydry. V boji s Lišáky posiluje Sébovu družinu Rys Roy. Přestože jsou pouze čtyři, celkem hladce poráží žluté 16:8, ačkoliv v poločase byl stav vyrovnaný 5:5. Lišáci nezvládli druhou půli. Zkrátka jim chybí bojovník Júňo.

Na Rysy, (to Vydry posílil Sobík), však Vydry nestačili a ve vyrovnaném zápase podléhají těsně 3:5. Stavíme hřiště na poslední utkání v krabané. Jedná se o dohrávku III. kola. Nyní Lišáci oplácí porážku z buch-bucha a poráží Vydry 3:1. V červeném dresu si opět zahrává Roy. Antek debatuje na chodbě se školníkem, ačkoliv už má řídit únorový závod DOD – šplh. Ten byl zahájen až v druhém poločase.

Pod šplhadly to běží jako na drátkách. Prvně jdou na paškál Rysové. Ještě před zahájením to zabaluje Shrek. Vlastně nás ničím nepřekvapil, protože ještě nikdy (a tu už chodí sedm roků do oddílu), nahoru nevyšplhal. Dnes se o to ani nepokusil. Pořád čekáme, kdy svaly budou silnější než tělo a pořád čekáme marně! Nahoru se nedostal ani Roy a Talík skončil těsně pod traverzou. Synci, neděláte dobrou pověst svému družinovému zvířeti. Velkým bojovníkem se tak stává Cecil. Ten se souká nahoru několikrát a čas si neustále zlepšuje, jako později Sob od Lišáků. Borci!!

Od Lišáků se nahoru nedostali Ossi a „šampónek“ Pišta. Ossi naskočil na trubku tak zuřivě, že si s ní málem potykal. Bombarďák Startér vylétl nahoru v čase 3,7 vteřin. Sobík jde třikrát na „štangli“ a pokaždé si svůj výkon zlepšuje. Nakonec se stopky zastavují v čase 5,1 vteřina. U Vyder exceluje Séba. Jeho styl je nenapodobitelný, jeho čas je nedostižný. 2,9 sekund! To netřeba nijak komentovat. Vítek si švihnul několik pokusů, nakonec za čas 5,7 dostává čtvrté místo. Donutovi se zprvu nedaří dostatečně se odpoutat od země, ale nakonec se na několikaterý pokus dotýká horní traverzy a boduje. Antek je spokojen. „Jenom byste si zase mohli obout fusekle, je to tady k nevydržení!“

Odnášíme branky z krabané a vhazujeme na parkety další dvě žíněnky. Dnes odehrajeme druhé kolo „ostrůvků“. Rysové (Infin a Shrek) celkem snadno rozprášili oddíl a to se stačili ještě „porvat se“ se žíněnkou, která už tak byla dosti „bolavá“. Za Lišáky nastupují Sobík a Pišta, Vydry nasazují Sébu a Vítka. Ale následující dvojice nedosahují výkonu Rysů – těm zůstalo v poli pět hráčů, Lišákům a Vydrám shodně po sedmi. Ta otrhaná žíněnka mě mrzí, byť už své nejlepší časy má dávno za sebou. Příště budeme muset nasadit více žíněnek, aby se mužstvo rozdělilo na více ostrůvku. Takto se zabetonují na jednom a „ostrůvek“ pak s nimi nejde převrátit a hráče od tam vypudit.

Připravuje se taneční parket na „čtverylku“. Jestliže první kolo v minulé tělocvičně stálo za starou belu, nyní stojí herní projev všech družin za dvě staré bely. Zahajujícímu „tanzenmajstrovi“ trvá několik desítek vteřin vybití pomocníka a tempo se následně nezvyšuje. „Tanečníci“ – ti statečnější se nevzrušeně prochází po parketu, ti bázlivější polehávají po zemi, dávaje přitom pozor, aby při náhodném hodu nebyli pošlapáni. A když už se počet házejících zvedne na slušnou úroveň, ozve se hlas píšťaly a hra je ukončena. Vyplácím známky, abych po třetím kole zjistil, že Rysi mají 8 bodů a ostatní dvě družiny po šesti. Vyklízíme parket, převracíme lavičky. Bude snajpr!

Oblíbená hra patřící neodmyslitelně ke každé tělocvičně, pokud se ovšem dostaví dostatečný počet hráčů, (jen tak má hra neopakovatelnou rychlost a spád). Ne, že by nás dnes bylo ono dostatečné množství, ale je to stále více než v I. tělocvičně. Dva zápasy jsou dnes úředně přiděleny Rysům. (Ostatně mají dnes 100% docházku). Lišáky opět deklasují výsledkem 8:2. Scénář „buch-bucha“ se opakuje, neboť v prvním poločase drželi Lišáci krok skórem 2:1. V zápase Vyder – posílených na čtyři hráče, je však Rysům – ne nijak dramaticky, ale přesto – vyprášen kožich výsledkem 6:10.

Čas přeskočil do poslední hodiny. Na řadě je rozehrávka turnaje ve florbalu. Za sabator jsou postupně vyjímány hokejky a sportovní výstroj brankářů. Cecil hledá otvor na hlavu jedné z přileb, Sysel se souká do brankářských kalhot. To se daří i jeho soupeři, akorát Antek kroutí hlavou, neboť kalhoty (funglovky) zcela jistě nejsou Cecilovou konfekční velikostí. Ale podařilo se.

Rysové opět těží z plného stavu členstva a jsou jim přiděleny dva zápasy. Místo popisu, co se na hřišti po úvodním vhazování dělo, se raději podívejte na dokumentační snímky rozdílných kvalit. Ve výsledkové tabulce lze odsledovat, že zelení dnes neměli svůj den, protože oba zápasy prohráli. S Lišáky 5:7 a s Vydrami dokonce 4:9!! Což je velmi pozoruhodné!

Jen několik postřehů: hráčem – nejvíce válejícím se po herní ploše, jednoznačně vévodí Pišta. Po rozprchnutí jakéhokoliv strkajícího se klubka, zůstává na parketech ležet Pišta. Ale umí zakopnout a následně jít k zemi i při pronásledování soupeře. Přebírá tak pomyslnou štafetu páně Vény.

Sobík si o přestávce (bez vědomí rozhodčího) mění hokejku. Po následném vhazování jdou na Antka mrákoty, neboť Sob má zahnutou lopatu na opačnou stranu. Po několikáté výzvě na něho musel Antek zařvat, ať si okamžitě vymění hokejku, nebo ho „zabije“! Sobík s nechápavým, ne-li se vzdorujícím úsměvem vysvětluje, že takhle se mu lépe hraje. Grrr!!!

Na fotkách vidím v brankářské mikině Shreka, ale nějak si nemohu vzpomenout, kdy se s Cecilem,a zda vůbec, vystřídal. Vydrám chytal v zápase proti Rysům, pokud se nemýlím, opět Sysel. Po turnaji je zpocený jak myš. Tlačíme do nářaďovny poslední nářadí, převracíme lavičky. Kdosi vybírá dresy, hokejky jsou ukládány do jedné ze sabator. „Bude „jirásko“?, slyším otázku. Ano, ano, ano! Bude. Akorát takové holé. Bez bucláků, bez překážek. 

A tak se i stane. Pár her, více než dvě, výběr známek a valíme se, po závěrečném nástupu a křiku „ZDAR!“, do šatny. Synci odnáší sabatory k autu, poslední opozdilci opouští šatnu, a já, s kolem v ruce, zabouchávám vstupní dveře. Poslední tečka za podařenou tělocvičnu. Venku svítí sluníčko a teploměr tachografu mi ukazuje 15°C. Na to, že je polovina února, teplota dost neobvyklá.
                                                                                                                                                                           MOna©foto Mona