1. den - Pátek, 20. květen 2016

Na sraz jdu raději dříve, neboť si potřebuji ověřit, jak je to s výlukou vlakové trati v úseku Šumperk – Jeseník. Paní na informacích mi je potvrzeno, že v Zábřehu bude čekat dostatek náhradních autobusů. Rodea se nezúčastní Sigi, který má víkendový turnaj v kopané, Jiřík, jehož maminka omluvila, že nebudou stíhat odjezd a Rafan s přišitým ušním boltcem. Proti sobě tak do soutěží nastoupí sedm Rysů proti čtyřem Vydrám. Hepík s Bublou nemají oddílové polokošile, prý je ještě nenafasovali – budeme to holt muset napravit! Bubla má na sobě maskáčové kalhoty s laclem (takové jakoby montérky) a růžovoučké tričko. Sky tvrdí, že prý je to lososová. Nemohu to potvrdit ani vyvrátit, je to nad mé rozlišovací schopnosti.

Při průjezdu Mohelnicí dávám Hepíkovi půlku Kinedrylu. Bývávalo mu v autobusech špatně, ale už prý nebývá. No, jistota je jistota. Stále se mi vybavuje Jori, který při přejezdu Červenohorského sedla obohatil trávícími šťávami snad každou serpentinu! V Zábřehu na Moravě vše proběhlo hladce, tentokráte nemohu vůči Českým drahám říct ani půl křivého slova. Nasáčkovali jsme se do autobusu, který nezajížděl odbočkou do Horní Lipové. Autobus řídila opravdu malá paní řidička – moc nad metr a půl rozhodně neměla, a po hodince a půl jsme v Lipové – lázních rovnou přestoupili do motoráčku, který již byl připraven na trati. Xury vytahuje ze své kapsy a „požírá“ jakýsi pišingr či cukrátko. Pár klukům i nabídl, načež o obdarování prosí i Bubla (který má krabičku Tic-tacu v kapse u kalhot i kletru), a aby podpořil svoji žádost dodal: „Gorce’s taky dal!“

V Žulové na nádraží se občerstvujeme, upravujeme výstroj a někteří upouští vnitřní tělní tekutinu. Čeká nás čtyři a půl kilometru. Cestou třikrát zastavujeme. U poslední zastávky – u infocentra – slibuji hochům povoz, ale ten zde není! Konečně jsme u Pavučinky. Zapínám elektřinu, vybalujeme se, nabíráme vodu, zapalujeme v kamnech. Postupně večeříme a potom beru hochy na obhlídku chalupy, aby byli obeznámeni, co se kde nachází a zbytečně je nelákalo někam lozit. Poté se scházíme v jídelně, kde mají družiny za úkol nakreslit plán Pavučinky (vítěz nakonec neurčen) a poté o známku kvíz z různých oblastí. Svými znalostmi si známku vybojovaly Vydry. Hygiena ústní dutiny provádíme v kuchyni a o půl desáté se ukládáme do spacáků. Po předposlední přečtené kapitole legendy Radistické olympiády ještě posloucháme rozhlasovou hru Cesta do středu Země

2. den - Sobota, 21. květen 2016

Budíček je v 7:04 přesně. Kroky s Hepíkem ruší noční klid, když si šeptají a poté se Kroky začal soukat ze spacáku a oblékat! Hygiena se odbývá u Stříbrného potoka. Čaj již je krásně teplý, můžeme rovnou snídat. Hoši mají mít malý závin. Někteří mají buchty, někteří ještě zbytky lepeňáků z večeře a také jakési jiné balené croissanty, či co!

Odcházíme ven, abychom zahájili soutěže jednašedesátého oddílového RODEA. Tráva je ještě mokrá, proto nezahajujeme Souboji jezdců, ale Hodem kládou. U horní chalupy pokračujeme Kovbojskými přetahy a Oblázkovou štafetou. Na zábradlí propustku se váže kombinované uzlování a na cestě poté probíhá Souboj Jockeyů. Čekáme na Ludvu. Vracíme se do chalupy a hrajeme cvičně Matematico. Mezitím už pod okny zastavila Ludvova červená Fabie. Je vydán pokyn ke sbalení družin a odcházíme na malou výpravu k Sokolím skalám.

U „Nýznerovských vodopádů“ (vodopádů Stříbrného potoka) se chvíli zdržujeme a také zde probíhá hod na cíl. Cestou hochům ukazuji kytičky. Je zajímavé, že u Pavučinky jsou již zcela odkvetlé devětsily a zde, o něco výše, teprve krásně kvetou. Zhruba ve dvou třetinách cesty zastavujeme podruhé a probíhá signalizace. Jelikož ani jedna družina nebyla schopna odsignalizovat a přijmout zprávu „Natrhejte 25 sedmikrásek“, druhou vysílám já „Zjistěte, kolik mám s Ludvou roků“. Pokračujeme dál, Trojčata (oddílový potěr) začínají brblat. Všiml jsem si, že Rysi nechali Bublovi kletr s pitím. Hoši, tak to ne! Takoví silní mladí muži a necháte kletr tomu nejmladšímu? Konečně vidíme hřeben, na kterém jsou ukryty Sokolí skály! Hoši, za zatáčkou už bude náš cíl! Jsme tedy u srubu, útulny, u paty Sokolích skal. K mému velkému překvapení zde parkuje auto a je tu hoch s dívkou, jistě správci, neboť mají klíče od uzamčené části. Ačkoli je zde nachystáno spoustu dřeva, my ho spotřebovávat nebudeme a obstaráme si vlastní. Připravujeme si klobásky, zapalujeme oheň a připravujeme si pozdní oběd.

Rodeo pokračuje společnými soutěžemi - Souboji jezdců, kdy Xury hrkl do Nadíka a ten se v mžiku ocitl mimo kruh, a Zprávou z lístečků. Ludva mezitím připravil Terénní kimovku a já Azimutovou trať. Poslední zde odehranou soutěží je Gonio. Počínání, zejména družiny Rysů, navigované Gorkou a vedené Xurym, je doslova tragikomické! Balíme se a vystupujeme na vrchol Sokolích skal. S Ludvou se shodujeme, že jsme si ani jeden nepamatovali přístupovou cestu, pouze dvě vrcholová skaliska. Za hřebenem protějšího svahu se nachází jednak hranice s Polskem, ale také Smrk, nejvyšší hora Rychlebských hor. Zpět na Pavučinku se vracíme po modré turistické značce. Na chlapcích je patrná únava, mnozí si stěžují, že mají žízeň. No, měli jste si šetřit! Někteří hoši zahání žízeň občasným pojídáním „zaječího zelí“, tedy šťavelu kyselého anebo květů sedmikrásek. I ovlažení čela a tváří vodou z potoka přijde vhod.

Po návratu před Pavučinku dávám nástup a seznamuji hochy s tajným úkolem, na který budou dovnitř chodit od nejmladšího. Jaké to překvapení, když oním tajným úkolem bylo vypít hrnek studeného čaje! Pod vedením rádců se jdou hoši okoupat do potoka. Rysi poté připravují večeři a zbytek družiny, spolu s Vydrami připravuje v dřevárce dřevo na otop. Maty se shání po svém lase. Nakonec zjišťujeme, že lasa zůstala na loučce u útulny a nikdo, ani manšaft, ani vedení si této skutečnosti nevšimlo. Ludva pro ně tedy jede vozem. Na večeři je bramborový guláš, obohacený nesnědenými klobáskami, s chlebem. Po večeři a úklidu nádobí a kuchyně pokračuje Rodeo soutěžemi v jídelně – šiframi a na půdě – Pavoučími čísly. Za deset deset se chystáme na kutě. Dočetli jsme Tajemství Velkého Vonta a pro pár jedinců, kteří ještě nespí, pouštím 20 000 mil pod mořem.

3. den - Neděle, 22. květen 2016

Budíček vyhlášen v 8:20. V cimře je klid, všichni spí, jak Karafiátovi broučci. Poridž už je hotový! Snídaně v 8:45. Z důvodu pokročilé doby se rozhodujeme zrušit oběd – na cestu bude zbytek tatranek a jablek.

Rodeo pokračuje Osmisměrkou, Matematicem a Stopami. V deset se balíme a o půl jedenácté všichni, kromě rádců, odchází k infocentru, vybaveni obrázky rostlin, které se mají pokusit nalézt. S Nadíkem a Xurym dokončujeme úklid a jdeme za chlapci. Vyhodnocujeme poslední soutěž jednašedesátého jarního Rodea a s přívlastkem „jarní“, které Celkově vyhráli Rysi. Balíme se, upravujeme výstroj a jdeme na vlak. Máme dost času, ale jaksi se flákáme… odjezd stíháme akorát. A to si ani Bubla nestihl obrátit kalhoty, které má „předkem na zadek“, na což mne jakýsi všímavý hošík cestou upozornil. V autobuse náhradní dopravy prodává a kontroluje jízdenky pan „štiplístek“, který jakoby z oka vypadl premiérovi Sobotkovi. Hepíka bolí hlava a udělalo se mu špatně, nicméně vydržel! No, nedostal Kinedryl… Na nástupišti v Olomouci si Kay odchytil synka. Má prý auto vzadu na parkovišti a pár kroků navíc do nádraží haly by už nezvládl (první věta posledního souvětí je pravda, druhou větu tohoto souvětí jsem s nadsázko dodal navíc).

Tož tak to bylo…

a ještě tabulka...