Několik týdnu připravoval Antek tento podnik. I povídání s fotografií z posledního potápěčského výcviku před čtyřmi roky připojil. A teď na oddílovce, když kreslí po magnetické tabuli a rozděluje Trojkaře do aut, zjišťuje, že někteří výtečníci se ještě neobtěžovali o chystaném podniku v aquaparku své rodiče vyrozumět. Co k tomu dodat?
Scházíme se po 20 hodině na parkovišti před Lídlem. Slabě mrholí sníh s deštěm. Jsme zde téměř všichni. (I nějaký pobuda, loudící „złotuwki“, ale toho Antek zčerstva vykazuje z nástupu). Lišáci mají 100%, Rysům chybí Sid, Globus a rádce Aidy. Dostal míčem do hlavy a mají podezření na otřes mozku. Shreka nepustí maminka a Véna se nevymáčkl.

Páskujeme se do aut a vyrážíme nocí do Bohumína. Před bazénem zjišťuji, že jsme zde první. Inu Kulajda ví, kudy jet.

Ve bufetu potkáváme Kajmana a Šimiho. Oddíl a přátelé postupně zaplňují vestibul, zdravíme se s veterány oddílu. Plavčíci už vyhání veřejnost z bazénu. Koumes cílené prozkoumává klozety, zařízení které mu před necelými třemi měsíci  zde "zachránilo"život. To když jsme se vraceli z bohumínských bunkrů. A my se zrovinka venku sčítáme a on nám chybí.

Tak je nás 51. Slušné. Vpadáme do šaten. Oddílu byla přidělena velká převlékárna. Rychle se převléct a hurá do sprch. Po nezbytné hygieně jsme odchyceni pod můstkem tobogánu a Tomáš nás seznamuje s dnešním programem. K dispozici máme: vířivku, tobogán, venkovní bazén, vnitřní bazén, bazén pro dětičky, parní saunu, infrasaunu a dvě normální sauny. Oddíl ale zrovna teď zaujalo obří nafukovací kolo, opřené o skleněnou zeď mezi dvěma fíkusy, či co to bylo. Posledním bodem přednášky je organizace potápění.

Je dohodnuto, že prvně půjdou nejmenší dětičky. Inu, komu by se taky chtělo do nejstudenějšího bazénu? Okamžitě jsme odkvačili do vířivky a pozorovali ten cvrkot v aquaparku. Všechno jde jak na drátkách. Tři potápěči – Tomáš, jeho syn a jejich kamarád zasvěcují chtivé do tajů ponořování pod hladinu pomoci aqualungu. Nasadíš si brýle a pokud na to máš, na záda i láhev, kolem pasu opasek se zátěží, do úst automatiku a vzhůru dolů, pod hladinu. Tomášův kamarád má fotoaparát, co umí pořídit i snímečky pod hladinou a tak značná část potápějících je zde zvěčněna, za což mu moc děkuji. Problémem zůstává pouze to, zda se fotografovaný na snímku pozná.  

Jiná tlupička pod vedením „plovárenské policie“ Evanse a Sochora řádí ve venkovním bazéně. Od poslední naší návštěvy je zde nová atrakce – podvodní vodotrysk. Hubice v podlaze v určených intervalech chrlí do bazénu proudy vody. Stoupneš-li si do tohoto místa, jsi masírován i nadnášen. Jenom nesmí člověk moc roztahovat nohy. (To aby neztratil rovnováhu – třeba!) Ale venku je krásně. Cáry páry se válí po hladině, hoši se oddávají úpolovým hrám a nad hlavami černočerná tma. Jen drobné sněhové vločky se snáší na hladinu.
Dorazili pánové Patka a Marošsen. Až později na ně prasklo, že si spletli hodinu srazu a tak Antka „opíjejí“ báchorkou o „odpolední“ směně v práci. 

Naplno využíváme i tobogánu. Tomášovo nabádání k dodržování pravidel při jízdě ve žlutém korytě bere později často za své. (Mašinky - jízda za sebou, údajně prosadil Kamo!!). A když se při divokém dojezdu napiješ, po té co do tebe vrazil kamarád, jdeš se vykašlat do sprch nebo uklidnit do sauny. V sauně se také odehrává další úsek ODH: Nebeští jezdci – Racek. Bohužel, vaši předchůdci to měli o hodně těžší. Po pobytu v komoře byli nemilosrdně hozeni do bazénu s ledovou vodou. Zeptejte se Šamota, jaké to je pobývat 14 minut v ledové vodě. A to jen proto, aby moje družina vyhrála. Teď zde bazén není, tak družiník odcupitá ven na sníh a po dvou minutách je zavolán dovnitř. U Lišáku se závodu odmítl zúčastnit Jack, nemaje dobrých zkušeností se saunou. Tříska to má zakázáno paní doktorkou. Rysové limit vydrželi. U Vyder Spider utekl dovnitř po 36 vteřinách a překvapivě to vzdal i Sochor. Vítězí Rysové. Vydry jsou poslední.

Část oddílu se vyprofilovala v dětském bazénku, kde se oddává radovánkám. A to prosím i takoví velcí hoši jako Sněžka a Boruta! Gymnazisté!! Vše je dostatečně zachyceno na filmu. Čas nám nemilosrdně peláší. Antek nahání poslední výtečníky k potápěčům. Ještě chvíli pod černou oblohu, poslední jízda tobogánem a valíme se do sprch.

Loučíme se před bazénem, je několik minut po půlnoci. „Tak zítra – vlastně už dneska, poslední tělocvična Zimní třináctky!“ Rozjíždíme se domů, do pelíšků. A kdo si myslí, že se tento nezapomenutelný podnik vydařil, ať se podepíše. A třeba i poděkuje. Antkovi, Tomášům a jejich kamarádovi.

                                                                                                                                                        MOna