Snad jediné z čeho jsem byl zklamán, byl nezájem členstva o tuto výpravu. Jinak to byla akce nadmíru povedená. Paradoxně k tomu přispěla i právě ona slabší účast. Pětice aktivních členů byla vybavena ferratovými úvazky a já měl alespoň pocit, že jsem pro bezpečnost udělal vše potřebné. Pravda, měli by mít ještě na hlavách přilby, ale na této ferratě se to dá snad prominout. Pojištění jsem zajistil pro všechny.
Celkem nás jede třináct. Spíše je to rodinný podnik. V autech zůstaly neobsazeny minimálně čtyři místa.
Nebudu se moc rozepisovat o samotné ferratě HZS. Informace k ní nalezne na stránkách hiking.sk
Pokusím se vložit víc fotografií, jen to bude chvíli trvat.

Ráno startujeme v 6:00 od obchodního domu LIDL. Jaké je mé překvapení, když se na sraziště dostavím jako poslední (s minutovým zpožděním). Naštěstí mi to nikdo nevyčítá. Odjíždíme 6:05 Jedno auto řídí Fili. Jede s ním Švejk a Sysel. Druhý vůz veze Norkovu rodinu. Norek, Irča, Vítek + Mates a Juňo. Já jedu s Danou a Tonckem. Cestou se k nám má připojit Terka s Danem. Ti jedou z Ostravy.
Doma jsem si dal před odjezdem kafíčko. Výborná věc, člověk pak neusne za volantem. Jak by mohl, když musí každých deset km zastavit a vymočit se.... Kecám, statečně to držím až před Žilinu, ale opravdu bych neusnul. Stejně musím zpomalit, Terka neví, kam vlastně jedeme, musím někde počkat. 
Tak jsem si ulevil a jedu dál, mám v plánu počkat až na parkingu u Starého hradu. Jenom jsem vyjel, vzbudí se Toncek, prý se mu chce čurat, možná i kakat. Začínám chytat nervy z vlastních "dětí". Projíždím Žilinou, spásná myšlenka, zastavím u TESCA, Toncek si může odskočit. Využívá toho i Dana. Za chvíli se vrací. Na záchodech v TESCU je fronta, přijel nějaký zájezd. Tak nic. Toncek to nakonec zvládl v křoví na parkovišti pod Starým hradem. Konečně nás dojíždí Terka s Danem.
Norek v Martině lehce zakufroval a stáhl sebou i Filiho, takže na nás čekali prý jen asi 10 minut.
Zatím to je zápis o tom, jak jsem se málem pocikal a Toník pokakal. Ale věřte, od parkoviště už to bylo fajn...

Na parkovišti je jen několik cizích vozů. Rozdávám všem mladším ferraty sety. Dospělí jdou bez úvazků. Jdu tuto trasu počtvrté, pokaždé mi vyjde teplé počasí. Ani teď to není jinak. Celé údolí Pivovarského potoka je na jižní straně a většinou tam moc nefouká, takže z nás za chvíli crčí pěkně pot. Navíc drobotina nabrala neskutečné tempo. Několikrát upozorňuji Toncka a další starší, aby je trochu přibrzdili. Asi se moc těšili na ferratu. Na čtvrtém stanovišti je popis ferraty HZS a vysvětlivky jak se jistit. Provedu drobné školení a jdeme na to. Nejdříve se ale musíme posilnit. Švejk otevírá svoji krabici s jídlem. Má v ní koninu. Odhaduji to na necelé kilo. To je tak pro nás všechny. Ani nevím, kolik toho sežral, snědl.
Postupně začíná přibývat lidí. Občas někoho pustíme před sebe. V jednu chvíli ale zjišťuji, že už to nemá smysl. Lidí je zde dost. No jo, já to šel pokaždé v týdnu.
V místě rozbočení ferraty na lehčí a těžší, nedávám našim ani na výběr. Jdeme samozřejmě obtížnější "C" variantu. Trasu spíše brzdí starší lidé, dětičky s tím nemají problém. Pozoruji jednoho prcka, jak si to úplně užívá. Jde mu to moc hezky, jistí se sám. Později si ověřuji věk - 7 let.
Nad ferratou čekáme až se odstrojí všichni z úvazků. Také zďobneme lehkou svačinku. Za chvíli už budeme u bufetu s kofolou. Cestou ještě omrkneme kanón z období SNP.
Kofolu si dají snad všichni. Pauzu tady máme delší. Někteří si kupují i gulášovou polévku.  Nevím jak chutnala, ale pozoruji maso na lžících strávníků. Kousky jsou to větší, než v normálním guláši. Rozmazlený Vítek vyloudil na tatínkovi kukuřici. Ta, ale nebyla.
Proti mému návrhu, dojít až na nejvyšší vrchol Lučanské Malé Fatry - Veľká lúka (1476 m n.m.), nikdo neprotestoval. Ono to sice není tak daleko, ale zato pořád do slušného kopce. Nahoře možná většina ocenila, proč jsme tam šli. Výhled na všechny strany byl výborný. Malá Fatra s Kriváněm je na dosah. Škoda, že odtud není vidět Velký Rozsutec. Velká Fatra, Nízké Tatry, Vysoké Tatry, Chočské vrchy, Kľak...., Snažíme se najít Lysou horu. Čumíme ale jiným směrem, minimálně o 90°. Nakonec nám Lysou horu ukazuje Irča.
Uff, a teď už to bude jen z kopce. Ještě dáváme poslední svačinu u památníku v polovině trasy.
Sklon sestupu je tady brutus, navíc využíváme odzkoušené zkratky, kde se klesání ještě zvětšuje. Celá trasa je asi 16 km, ale jelikož používáme zkratky, měření je trochu nepřesné. Převýšení 1021 m. Na parkovišti se nestačím divit. Tolik aut jsem tu nečekal. Přezouváme se do lehké obuvi (kromě Júňa). Potok u parkoviště také dobře osvěžil. Chlubím se Norkovi, že tentokrát jsem asi nejméně unaven. Druhý den mne, ale trochu bolí svaly na nohou. To už jsem dlouho nezažil. Danu bolí všechno
Loučíme se už na parkovišti, neboť každá osádka jede domů samostatně. Všichni mají zajištěn rozvoz až domů. Večer mi to potvrdí Norek i Fili, čímž jim dodatečně děkuji.
Na závěr: Vítek není rozmazlený kluk, to jsem jen tak napsal, aby se to vtipněji četlo. Té koniny bylo možná trochu víc, než jsem uvedl.  Nikdo se na ferratě nezranil, ani neupadnul.
Co ještě dodat? Asi nic, kdo tam byl, posoudí sám, jestli to stálo za to. Ti, co raději doma grilovali nebo se jim nechtělo vstávat, ti musí také posoudit sami, jestli jim to stálo za to...

Fotografie k shlédnutí - zde. Pro naše stránky je ještě trochu protřídím.