Sněhová výprava na Skalku a Severku.
Z přihlášených na výpravu nedorazí pouze Goli. Ranní vstávání bolí. Filda a Matěj se pro nemoc omluvili.
V týdnu jsem nervózní, po napadnutém sněhu má přijít obleva a následně zase sněžení. Ve čtvrtek mi odpoledne ukazuje teploměr 13°C. Vysoké teploty jsou i na horách, sleduji webkamery na Severce a sníh jde rychle dolů. V pátek je zvrat počasí, mrzne a sněží. Vydatné sněžení má přijít teprve až v sobotu večer. Chvíli uvažuji, zda výpravu nezrušit, ale co, pojedeme, uvidíme.
Poprvé jedu novou vlakovou soupravou RegioPanter. Oddíl už s ní jednou jel na některou výpravu s Infinem. Obsadíme hned první místa skoro u strojvedoucího. A stále stejný nešvar, hoši si sednou a nehodlají se nijak odstrojit. Někteří si nechali i čepici, rukavice a na zádech batoh. Pokaždé mne to lehce, ani neudiví, ale spíše rozčílí.

S příjemnou průvodčí hodím chvíli řeč. Máme skupinovou regionální jízdenku ODIS. Nejlevnější varianta, ze všech slev, která je možná. Jen jsem si potvrdil, že můžeme přestoupit na autobus a pokračovat dál s touto jízdenkou. Musíme to otestovat na některé výpravě.
Jedna jízdenka pro 5 osob je za 300 Kč (2×). Z vybraných peněz nám zůstalo 300 Kč na polévku.
V Mostech je sněhu dosti. Máme radost. Kubka má na ježdění dvě lopatky, jedna je prý trochu naprasklá, tak ať má náhradní. Na prvním nástupu domlouváme pomalý postup, nemáme kam spěchat. Pauzujeme proto na místech, kde většinou pauzujeme cestou na Skalku. Čajíček, svačinka, nějaký pokec a jde se v klidu dál. Jedinou soutěží je, tref koulí támhleten vyšší pařez. Na první dobrou to dá Donut, Honza a Mýval. Pokaždé je rozstřel, až se určí jasné pořadí. Vítězí Donut.
Cesta nahoru utekla jako nic. Obsazujeme jeden přístřešek a domlouváme se, že otestujeme, jestli se u chaty dá dobře bobovat a když tak se posuneme na Severku, kde bychom si dali i polévku.
Odcházím s Infinem na nedaleké hřiště vyšlapat uličky na pozdější vychytávání ve dvojicích. K našemu překvapení zjišťujeme, že pod sněhem je na většině míst led. Máme z toho škodolibou radost.
Na bobové dráze se zatím schyluje k dramatu. Hned po příchodu vidím, kde si hoši vybrali svoji sněhovou atrakci. „Vždyť vám to končí ve sloupu z kamení“. Opakuji to asi třikrát, odpověď je pokaždé: „nevadí“.  Nevadilo to do momentu, než se na trať vydal Lupínek na modrém talíři od Mývala. Samořídící talíř se vyznačuje tím, že se sám řídí kam chce, pilot to moc neovlivní. A tak to samořídící talíř napral přímo do sloupku, což Lupínek a jeho hlava nečekali. Nějaká ta slza ukápla, lehká boule a modřina asi bude. Tím byly jízdy ukončeny, s tím, že to raději zkusíme u Severky.

Před tím ale ještě odehrajeme onu vychytávanou. Nejprve vychytává Donut s Talíkem. Talík doběhnul jen do první zatáčky, v které nestačil odbočit, neboť letěl vzduchem. Pádů bylo dost, naštěstí vše proběhlo k veselí všech. Nejlepší čas měli Mýval s Kubkou, vychytáno za 22 sekund.
Odcházíme na chatu Severka. Je to jen jeden kilometr, skoro po rovince. Jenže je to téměř na hřebeni a nepříjemně fouká. K chatě procházíme proti sněžnému dělu, které je v provozu. To je teprve nářez. Hoši nějakou dobu řádí na přilehlých kopečcích, než se jako sněhové koule odebereme do Severky na polévku. 85 Kč za česnekovou polévku, to už je finanční masakr. I když s česnekem teda nešetřili. Jen Kubka si dal zelňačku. Tak třista jsme ušetřili z jízdného, oddíl doplatil necelé pětikilo. Polévka v zimě potěší a zahřeje.
Teď už nás čeká jen jízda přes Skalku zpět do Mostů u Jablunkova. Kdysi se to dalo sjet od Skalky téměř až k nádraží na jeden zátah. Dnes bylo méně sněhu a trasa se kvůli těžbě stromů lehce změnila, takže už to nejde.
Předjezdec byl Talík. Předjezdec nemusí být nejchytřejší, stačí když má dost odvahy a pro ostatní vytyčí bezpečnou, nebo spíše sjízdnou trasu. Na každém vystouplém kameni vidíme s Infinem červené nebo modré špony od bob. Nechali jsme zde hezkou ekologickou stopu.
Nejlepší jízda byla stejně až na závěrečné cestě od chat k nádraží. Pokud to zde nikdo neposype štěrkem, nebo popelem, je to zde vždy super.

Na vlak přicházíme pět minut před odjezdem. Co z toho, když mají stejně zpoždění. Zpoždění jsme měli i cestou sem.
Domlouvám s průvodčí pro Lupínka jízdu bez jízdenky z Karviné do Dětmarovic. Úspěšně. Máme přeci neomezenou jízdenku. Jen mu ji nemohu nechat.
Výjimečně povoluji ve vlaku jíst, neboť Osi má krabici s uzeným masem, nakrájeným na kostky. Taťka prý říkal, že to máme sníst. Tak když to říkal taťka…
Hodnocení výpravy. Na tvářích ve vlaku vidím spokojenost. Kubka už nemá ani jednu lopatku. A děti sundejte si ty bundy a čepice, pojedeme domů hodinu…