Moje původní myšlenka byla vyrazit vlakem na opačnou stranu, ale vzhledem k náhradní autobusové dopravě na většině trasy jsem se nakonec rozhodl pro "klasickou" výpravu do Beskyd. Původní záměr výpravy, tak asi posuneme až na jaro. I když jsme ale nejeli na nijak významné místo, tak věřím, že si výpravu všichni užili.

Sraz na nádraží je v 7:30, ale pouze Mýval tam je včas. Všichni postupně přícházíme až po půl osmé. Nakupujeme poslední proviant a vyrážíme na perón. Talíka fascinuje cisternový vagon, který stojí na vedlejší koleji. Jak málo stačí pro radost. Vlak ještě není příliš naplněn, ale po příjezdu do Českého Těšína či Třince začíná boj o místa. Příště asi vyzkoušíme první třídu, a budeme, tak mít polovinu vagónu jen pro sebe. Pro mnohé by to byl velký zážitek!

Vysedáme v Bocanovicích, odkud si to kráčíme do Dolní Lomné. Cestou hrajeme první hru. Cílem je dostat se po slepu, co nejrychleji na druhý konec mostu. Vyhrává Honzík. Další zastávke je v cukrárně, kde nakupujeme dobroty a chvíli baštíme. Tady čeká kluky druhá hra. Napsat co nejvíce železničních zastávek na trase Ostrava-svinov - Mosty u Jabluňkova (přes většinu jsme jeli). I když se do Beskyd jezdí celkem často, tak docela bída. Tady si ale už nevybavuju vítěze. No, chvíli si ještě povídáme a pomalu vyrážíme směrem na Kozubovou. 

Procházíme Polankou, kde právě venku probíhá svatba. Talík se už ptá na svatební dort a vznikají první strategické plány, jak se nevědomky dostat k pohoštění. Odbočujeme ale vpravo, kde nás čeká příkrý výstup na sedlo. Cestou Talík objevuje propagační ceduli Kozubové, kde se vyskytuje i zkratka HHK. Co to může znamenat? Dali jsme ale hlavy dohromady a vzešel tak jasný výsledek! „Hrozně hnusný kuchař!“

„To nejhorší je už za námi! Už nás čeká jen rovinka!“ Říkal jsem klukům, poté co jsme vyšli na sedlo. To jsem ale párkrát nevychytal a zachvíli byl další příkrý výstup. No, tak nějak jsem se toho už nezbavil. Po chvíli se ale už napojujeme na žlutou trasu a kocháme se výhledem. Je natolik jasno, že jde vidět i Malá Fatra! Na chatě, každý dostává velkou kofolu. Někteří si dále objednávají polévku nebo i řízek. Času máme dost, povídáme si a odpočíváme.

Před cestou na vlak se jdeme ještě podívat do malého kostelíka, který je u Kozubové. Nepotřebujeme ani klíč, jelikož je otevřen. Z věžičky jde krášně vidět i Velký Rozstuce, Stoh a další vrcholy Malé Fatry! Najdete je na fotce taky? Cestou dolů, ale pomalu zjišťujeme, že nás přece jenom tlačí čas (asi jsme se na Kozubové zrdželi trochu déle). Přidáváme do kroku. Pod sedlem, ale Talík zjišťuje, že potřebuje na velkou. No tak čekáme. Za chvíli další člověk odbíhá do lesa na potřebu. „Hlavně hned kadit!“ To  je ten pravý význam zkratky HHK! Už nevím, kdo s tím přišel, ale chvíli jsme se tím bavili. Od doby co jsme odešli z chaty, se někteří opravdu toho drželi. Protože tři lidi miniámlně v lese stopu opravu zanechali. 

Cestou dolů část turistické stezky vede okolo krav. A tak je spořádáně míjíme a chvátáme na vlak. Nemohli jsem si ale odpustit vyfotit se s Big Macy před zpracováním, a tak vzniká jedna z posledních společných fotek. Do Bocanovic přicházíme s desetiminutovou rezervou a v 16:11 odjíždíme.