Tak nějak se nám doma nezadařilo. Chatu jsme měli objednanou už v listopadu. Pobytový termín se blíží, Toncek odjíždí na misi, Eda a Terka mají chřipku, žena kucká a soplí také.
Uvažuji, co s tím. U chalupy je k dispozici stodola a uvnitř ping-pongový stůl, stolní fotbal, kulečník, šipky a vířivka pro pět osob. Pro náš malý oddíl je to úplně super. Škoda toho nevyužít. Z oddílu nemůže pouze Lupen, už měli domluveno nějaké lyžování.
V pátek jedu s Kubkou a Honzou jako předvoj. Musím chatu převzít a doplatit. Na místě jsme těsně po čtrnácté hodině. Po seznámení s tím, co a jak, hrajeme pinec a koukáme na hokej Česko – Francie. V autě s Infinem jede Mýval, Osi, Talík a Pieči.
Po rozdělení pokojů a zabydlení odcházejí všichni do herny. Hrajeme ping-pong do DOD a stolní fotbal, který je zařazen do Zimní 7. Ke slovu přijde i samotná vířivka.
Vlastně ani nevím, nepamatuji si na takový luxus pro oddíl. Spaní v postelích, v peřinách, vytápění – včetně stodoly – tepelným čerpadlem. Vířivka by prý byla dobrá i na Tvrzi…

V sobotu po palačinkové snídani odcházíme na výpravu směr hrad Hukvaldy. Podle předpovědi počasí je jasné, že na desetikilometrové trase zmokneme.
Cestou hrajeme vyřazovací hru (finskou stezku). První vypadne ze hry Mýval. Po projití křížové cesty byla samozřejmě otázka, jakouže jsme to prošli zajímavost. Věděl to jen Honza, jinak nikdo. Talík řekl, že jsme šli „po bibli“. Mýval byl vyřazen až po doplňkových hrách. Otázka: „Kolik máte nad hlavou drátů ve vysokém vedení?“ Bylo jich tam jedenáct. Mýval odpověděl tři. Tak přemýšlím, jak složité hry mohu ještě v tomto oddíle hrát.
Druhý byl vyřazen Pieči. Tady nebylo třeba moc přemýšlet. Jen prostě běž co nejrychleji, ať nejsi poslední u plotu.
Další otázkou bylo, co to bylo za strom, který jsme se pokoušeli ve čtyřech obejmout. Dub nepoznal Osi ani Honza. Ten mi dokonce řekl, že je to byl smrk. Při rozstřelu ale vypadává Osi.
Docházíme k lišce Bystroušce, kde se musíme vyfotit. Ještě předtím, než dojdeme k hradu, který není v mlze skoro vidět a je v zimě uzavřen, vypadává ze hry Talík. Skok o jedné noze. Překvapilo mne, kam až poslední tři hráči doskákali. Úctyhodný výkon.
U hradu vysvětluji poslední soutěž, kterou odehrajeme až někde na příhodném místě.
Souboj jezdců. Honza i Kubka si musí naverbovat svého koně (nebo jezdce). Oba zvolili své koně. Honza má koně Osiho a Kubka Mývala. Na vhodném paloučku v parku odehrajeme poslední soutěž. Boj to je pěkný, vyhrává Kubka.
Cestou zpět už prší, na konci už to vypadá na sníh s deštěm.
Do kuchyňské směny se přihlásil Osi, Honza a Talík. Zpočátku pomává s cibulí i Kubka. Oběd – ajvar s těstovinami a mletým masem posypaný mozzarellou – se povedl.

V době vaření měli ostatní volno. Dohrály se i nějaké zápasy v ping-pongu. V kuchyni je i myčka, nádobí po obědě končí v ní. Zajímavé, tohle na Tvrz nikdo nechtěl. Po obědě až do večeře jsme ve stodole. Rozjíždíme kulečník (karambol). Nikdo nezná pravidla. Musel jsem použít AI. A když nikdo nezná pravidla, znamená to, že to nikdo ani neumí. Tágo většina z nás drží asi jako vařechu. Uhrát jeden bod, to je dlouhodobá hra. Časově nejsme schopni odehrát každý proti každému, takže hrajeme vyřazovacím způsobem. Zapojuji se i já a Infin. Hraji velmi dobře – neuhrál jsem ani bod a můj vylosovaný soupeř Honza postupuje velmi snadno. Do finále se dostává právě on a Mýval. Vyhrál Honza. O bronz hraje Infin a Kubka. Třetí místo získává Kubka.
Hrajeme všechno dohromady: pinec (kolotoč), fotbálek, kulečník. Jen šipky jsme nehráli. Vířivka je v plném provozu.
Večeře – dietní párky, chléb, kečup, hořčice. Kuchyňská služba: Mýval, Kubka, Pieči. Postupně ztrácím s trojicí nervy. Všechno špatně. Ohřát v hrnci párky? Když se vybere malý hrnec a všechny párky se tam prostě nevejdou, nevadí – dáme je na kopec. Ve vodě sice nejsou, ale drží a nepadají – vyřešeno. Když už je skoro ohřáto, upozorňuji, že bychom to mohli s něčím jíst. Aha, chleba! Jé, on není nakrájený. Postupně zkoušejí v kuchyni krájet chléb všichni. Kubka je levák a já mám podezření, že leváci jsou i Mýval a Pieči. Všude samý smích maskující neschopnost, a večeře nikde. Infin mne přesvědčuje, že tak je to správně, že tak to má v kuchyni i na táboře být. No, na táboře bude Infin pískat sportovní zápasy. Tam potřebujeme smích a nezáleží na tom, kdo vyhraje.
Hoši, kteří mají za sebou pět a více táborů, nejsou schopni samostatně zorganizovat kuchyň a rozdělit si úkoly. Ve třech lidech: ty ohřeješ párky, on nakrájí chleba a já zajistím servis. Bez zbytečných keců a s trochou přemýšlení je to práce pro osmileté dítě. Mýval už je přitom plnoletý.
Večeře nás zdržela pomalu víc než oběd. Na táboře budu v kuchyni hodně nepříjemný. Takový Pohlreich, jen ten slovník musím zjemnit. Kopání do zadku mi kdysi rodiče dovolili.
O dalších incidentech raději psát nebudu, aby si je nepřečetl majitel chalupy.
Po večerce ještě hrají Honza, Mýval a Pieči Osadníky. Jinak kabela se všemi hrami zůstala téměř netknutá. Nebyl důvod hry vytahovat.
Ale jinak myslím, že jsme si to užili. Určitě se podobná akce v brzké době nebude opakovat. Na takové kratochvíle asi nemáme penízky. Sekera byla něco přes pět tisíc. Budu muset zavolat Pitrisovi . Další chatu mám pro rodinu objednanou na začátek března…
K hrám a výsledkům: Nějak mě překvapuje Honza. Vyhrává téměř všechny hry, v nejhorším je druhý. Je Honza tak dobrý (nejmladší ze všech účastníků), nebo jsou ostatní takoví lůzři? Nebylo to jen zde na této výpravě, jeho převaha je vidět v Zimní 7, na každém rodeu či jiných soutěžích. Ostatně i ty Osadníky z Katanu vyhrál Honza. Ale tam mi stačil pohled, která místa obsadil Mýval hned při zahájení, a bylo mi vše jasné.
Ranní překvapení: venku je všude dvacet cenťáků sněhu. Auta s Infinem odhazujeme pěkně dlouho. Kubka s hrablem prohrne všechny přístupové cesty.
Na snídani je makovec a kakao. Musíme odjet do desáté hodiny, protože odpoledne už přijedou další hosté. Doma jsme kolem jedenácté hodiny.