Podnik, připravovaný několik měsíců – s poetickým názvem brigáda a pracovní setkání na Tvrzi, se propíral mezi Racky už několik týdnů na diskusi v kalendáriu. Příspěvky se předháněly v tom, kdo s kým pojede v autě, kdo půjde do studny a kdo se bude vozit na bránách, kdo bude škrabat brambory na striky a kdo bude vedle koho nocovat, protože kamarád se v noci odkopává. Jak se blížilo datum podniku, počali odpadávat někteří přispěvatelé. Mozol odjíždí bránit naše východní hranice, Pinďa musí tahat vagony s uhlím na noční směně, Meďák stoná, Pitrísovi padá most, či co?, a ani Šamot nebude škrabat brambory na ty striky. A tak mnohá auta jedou poloprázdná.

Ne tak valník řízený Patkou, s velitelem vozu Marošem. Tady Antek, hlavní organizátor zažívá mučivé chvíle, neboť Patkovi a Skypošovi (strejda Skyppyho a Mruwky) se podařilo vůz zprovoznit až ve čtvrtek v devět hodin večer. Dodávka bude totiž hrát jednu z hlavních rolí.

Musí přivést štěrk, elektrocentrálu, betonové skruže a jiné potřebné věcičky k pracem, jejichž výčet si ani neumíte představit. To máte: lopaty, krumpáče, kladivo, pajcry, kozu (jednoduchý vrátek), cement, štěrk, elektrické pily, čerpadlo… co vám budu psát, byla toho plná korba.

S těžkým srdcem, protože Fili má nový automobil, jsme se Sirem k němu napsali. Sir je totiž ještě nevychované štěňátko, vozem se vezl se mnou jen několikrát a to ještě kousek. Vydrží tak dlouho cestu, aniž by něco provedl? Nemám mu nasadit plínu?

Fili mě vyzvedl před čtvrtou a čekáme před Domovem na Karla. A potom si to hasíme na Ostravu a na Příbor, protože Fili nemá dálniční známku. Jedeme na Olomouc po staré cestě. Je jasné, že se nedostaneme do Globusu. Je rozhodnuto, že zastavíme v Mohelnici a dokoupíme potřebný proviant. Za Lipníkem, před Velkým Újezdem, sjíždí Fili do polí, aby se Sir proběhl a vycrkal se. To jsme učinili pouze my. Sira více zajímali květinky a bzučící čmelák, blátivé kaluže (louže) a olysalé mrtvé větve tahá v mordě. A nic. Míříme tedy do Litovle. Fili hlásí, že v Hanáckých Benátkách je BILLA. Stavíme se tedy zde a do Mohelnice vůbec nepojedeme. A tak se tak i stalo. Nakoupili jsme potřebný proviant, jen Sir se rozhodl, že se nebude vyprazdňovat a běhá po posekaném trávníku. Pohled na hodinky nás ujišťuje, že část Racků bude už na Tvrzi. Přes Bílou Lhotu a Měník sjíždíme k Lošticím. Zjišťujeme, že podniková prodejna olomouckých syrečků je v neděli otevřená (je státní svátek) a tak nám už nic nebrání dokončit poslední část naší cesty.

Před mostem už stojí auta, od Kladek přijíždí Čibyl z olomoucké TROJKY (otec Qéčka). Rozhodl se nás alespoň pozdravit, když zítra nemůže přiložit ruku k dílu. Z komínů TVRZE se kouří. To je dobře, protože nad údolím se drží poklička chladného vzduchu. Okna otevřená, všude kouř, obzvláště „petry“ si nedávají říct a kouří a kouří, než se zjišťuje, že Kamo s Tonckem vyvedli komínovou rouru pouze průchodem krbové stěny, aniž by dalšími rourami komín nastavili, aby kamna chytla potřebný tah. Když se tak stalo, vina se ovšem svalila na Kassu, jediného inženýra (Pitrís chybí), petry se rozhořely a TVRZÍ se vinulo příjemné teplo. Přijíždí Ludva. Sir běhá kdesi venku. Už za šera se ozývá motor přijíždějící dodávky. Jako jeden muž vstáváme od stolu a houfně odcházíme k mostu: Antek, Kassa, Maco, Kamo, Ludva, Čibyl, Miky, Ursus, Fili, Toncek, Karel a Sir. Vítáme se s Patkou a Marošem. Ovarové koleno.

Korba je odplachtována a každý bere, co se mu dostane do ruky. To máte: lopaty, krumpáče, kladivo, pajcry, kozu (jednoduchý vrátek), cement, kolečka, elektrické pily, čerpadlo, ipu, bedny s nářadím… co vám budu psát, je toho plná korba. Na valníku zůstává pouze štěrk. Zde snad nehrozí, že bychom o něho mohli přijít, když v noci žádné hlídky nebudou. Venku je už citelně chladno a naprostá tma. Ale ve TVRZI je teplo – a světlo. To obstarávají diodová světla. A tak se rokuje, vzpomíná a zpívá. Však máme tři kytary a Kama. Pěkně jsme se pobavili, pěkně jsme si zavzpomínali. Čibyl se loučí a vrací se domů. 

                                                                                                                                                                          foto Kassa, Kamo, Mona