Dnes poprvé půjdeme na Slunečnou z opačné strany. Už cestou vlakem se střídalo jasno s oblačností a zdá se, že tento trend bude pokračovat. My podcházíme železniční trať a vydáváme se po silnici, označené nápisem „Pozor, komunikace v havarijním stavu!“ po zelené turistické značce mírně vzhůru. Hochům ukazuji kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu (tam měla cíl první Paolova výprava s oddílem) a také vysílač na Pradědu. Asi tři sta metrů před námi běží přes pole liška, která má namířeno zhruba stejným směrem, jako my.

Zkoušíme odbočit na louku k vrchu Kamenec za účelem bobování, ale svah není dostatečně prudký. Zastávku využíváme k lehkému občerstvení. Po chvíli ale pokračujeme dál a kousek za rozcestníkem Pod Rychtářem odbočujeme na modrou značku. Prý Stezka Českem! Odbočka z cesty vede do nikam. Náznak trasy je určen jen lehkým příkopem, který stezku lemuje. Tuto část cesty si krátíme slovními hádankami typu „Cihla váží kilo a půl cihly. Kolik váží cihla?“ nebo, a to musím napsat bez mezer, „V akvárkujejednadvacetrybiček. Kolikrybičektambudekdyždoakvárkapřidámejednadvacetrybiček?“ Na tuto otázku nelze napoprvé odpovědět správně!

Napojujeme se na cyklostezku. Krokyho bolí břicho a poprvé dělá krok stranou… Po chvíli pokračujeme s vidinou přestávky u přístřešku Vysoký kámen. Tam jsem měl původně v plánu, že budeme opékat, jenže les v okolí je vymýcený. Opékat tedy budeme až na Slunečné a zde si dáváme jen lehkou svačinku. Jsme ve výšce 738 metrů. Na Slunečnou, která má 802, budeme tedy lehce stoupat. A poté pár metrů klesneme k rozcestníku, kde se pokusíme rozdělat oheň. Kroky, který cestou udělal druhý krok stranou, s námi nezastavuje a odchází rovnou do Dětřichova, má přivolaný odvoz. Tušil jsem, že rozdělat oheň bude docela náročný úkol, proto jsem s sebou vzal slušný kousek PePa a zapalovač. S jejich pomocí se nám podařilo oheň rozdělat a špekáčky opéct. Když se nepohybujeme, zima leze za nehty. Dáváme si tedy malou hromadnou rozcvičku pro zahřátí a prokrvení končetin.

Nyní budeme již jen klesat. A hned to první klesání je to správné pro osedlání bobů, lopat a snowboardu. A tak svištíme dolů, a to několikrát! I letos si Slunečná vybralá své oběti. Ne, nebojte se, pouze materiální. Posledně se podařilo své boby rozpůlit vedví Krokymu, letos si své vylepšili Paolo a Buben a navíc Maty prorazil svůj plastový snowboard. V paprscích již skoro zapadajícího Slunce scházíme do Dětřichova, kde máme asi patnáct minut času do příjezdu vlaku. Dojídáme a dopíjíme své zásoby. Na silnici do Rýžoviště zkouší jakási Oktávka driftovat. Driftuje tak, až po chvíli končí „na břiše“ v příkopě. No, tohle bude na traktor! Na dnešní výpravě nebyla ani jedna bodovaná soutěž a ani nebyl nikdo odměněn žádnou známkou. Zvláštní. I přesto, myslím, že byla výprava vydařená!