Zase Skalka?

Ne, opravdu tohle nikdo neřekl. Snad jedině v duchu já.
Když Mona navrhnul výpravu na Skalku, měl jsem v hlavě už jiný plán. Ale to nevadí. Spíše mi problesklo hlavou, kolikrát já už na té Skalce byl. Vždyť letos, 15. ledna, jsem zde už podruhé. Můj skromný odhad je asi kolem stovky návštěv.
Poprvé si nevzpomenu, bude to už jářku padesát let. Pamatuji si starou chatu, pamatuji si rekonstrukci na začátku devadesátých let. No a pamatuji samozřejmě i katastrofální požár.
Tady nechám prostor spíše pro Monu. Já si jinak nic nepamatuji, zapomínám události, jména, obličeje, prostě všechno. Proto raději plánuji a hledím do budoucna.
Mona, to je jiná… Chodící kronika s pamětí elefanta. Pamatuje si věci, že mnohdy žasnu a myslím, že nejsem sám. A to podání psaného textu a mluveného projevu. Někdy mám pocit, že pamatuje i Masaryka na koni. Kdyby ten mačo už dávno napsal nějakou knihu.
 

Tak co já k té výpravě mám vlastně napsat. Sešlo se jen osm hochů, plus já a Mona, pak dvě děvuchy a pes. Osm hochů, to není ani polovina členstva, žádný nováček. To je skoro k pláči.
Už na nádraží rozdávám všem papírový hlavolam „kouzelná osmička“. Snad i zaujal, neboť vydržel většině po celou dobu jízdy. Možná to bylo i slíbenou odměnou pro vítěze. Polévka na chatě zadara.
Počasí, lehce pod nulou, modrá obloha. Větší problém byl led a námraza po celou dobu trasy. Občas to bylo hodně nepříjemné. Hlavně pro mne a starého pána Monu. Dětem se to padá, ale já už mám trochu větší respekt a lety vzduchem a dopady na pozadí dobrovolně nevyhledávám. A to jsem těch pádů za ten den viděl. Takový Pišta, Startér…, já bych byl samá modřina.
U rozcestníku Kyčera (pod Skalkou) dělíme těch osm členů oddílu na polovinu. Dvě čtveřice, abychom mohli taky něco hrát. První družina – Séba, Startér, Cecil a Pišta, druhá – Sysel, Júňo, Sobík a Mýval. Několik soutěží bylo také pro jednotlivce.
Kámen, nůžky papír v reversním provedení. Musíš prohrát, aby si vyhrál. Na začátku má každý tři žetony. Já dávám do hry jeden červený, dvoubodový. Losuješ, prohraješ, předáš žeton vítězi. Ten se moc neraduje, protože vyhrává ten, kdo se zbaví všech žetonů. Pokud máš dvanáct kusů, můžeš polovinu odevzdat. Sobík takto odevzdal dvakrát po šesti. Vítězí Cecil, druhý Mýval a třetí Séba. Startér vydržel ve hře nejdéle, což bylo poslední místo.
Občas se ozve nálet. Kdo je spatřen získává Kamovu odměnu – pět kliků nebo deset dřepů.
Do chaty Skalka jsme tentokrát nešli, rozhoduji za ostatní. Nasvačíme se v přístřešku u hřiště a polévku si dáme až na Severce.

Odehrajeme několik her, včetně zavátých stop. Popisovat každou hru asi nebudu. Jen jsem zjistil, že pokud nedám nějaké hry „na hlavu“ tak Syslova komanda nemá šanci. Vše sportovní prohrává. Začalo to s hrou „na hlavu“.  Štafetově navádí jeden člen dalšího k sobě. Ten má na hlavě papírovou tašku z Lidlu. Sébova parta už měnila třetí hlavu, zatím co u Syslovců pobíhá po hřišti Sobík, s taškou na hlavě, krokoklusem raněné srnky. Navíc se chytil do sítě. 
Přesouváme se se kilometr k další chatě Severka. Překvapuje mne zasněžená sjezdovka až ke dveřím chaty. Minulý týden tady nebylo sněhu ani pět cm. Teď u vchodu vyházená díra do hloubky asi šedesát cm. Museli si v týdnu se zasněžováním máknout. Všude mimo sjezdovku téměř není sníh, jen led a občas nějaký poprašek.
Na chatě vyhodnocuji hlavolam. Už ve vlaku vše složil Séba. Ještě stále měli dva lidé možnost hlavolam vyřešit a získat tak polévku. Stihnul to ještě Sysel a Júňo.
Protože vím, že zde mají výtečný segedin, mám vybráno. Ostatní si dali česnekovou polévku. Zdržíme se něco přes půl hodiny.
Prodlužujeme svoji trasu ještě o další kilometr. Přes Kostelky ke Kamenné chatě a rozhledně Tetřev.

Neustále nás baví svými kousky Startér. Pořád něco sbírá a chtěl by to domů. Nejprve to byla velká sněhová hrouda. Přidají se k němu i další, chytří…  Pak našel ulomený cyklorozcestník. U rozhledny na ruku narazil odpadní trubku HT 110, délky 20 cm. Chtěl s tím jít opět domů. Naštěstí jsem mu to rozmluvil. No spíš jsem na něj zařval ať to vrátí, kde to našel. Pak ještě chvíli nosil kousek IPY, ale to vyhodnotil sám a zavčas zahodil. 
Po návštěvě rozhledny a pár hrách odcházíme po stejné trase zpět. Na parkovišti u Kamenné chaty je kontejner a na něm telefonní číslo. Hra pro chytřejší. Po oznámení zadání se snažím, aby čas byl co nejkratší. Okamžitě ženu všechny pryč. To si nemohou zapamatovat. Naštvali mě, pamatovali si to až k nádraží. Tak se omlouvám, pořád tvrdím, jací jsou to degeši a oni si dokážou i něco zapamatovat.
Chatu Skalku obcházíme lehce jinou trasou po cyklostezce, až se zase navážeme na červenu.
Zastavujeme se u mohyly. Celý les kolem je dávno mrtvý, asi čeká na vytěžení. Uvidíme, co se stane, až tady bude mýtina, tak jako je celou cestu od nádraží po Skalku a dále na Kamennou chatu.

Sestup dolů je ještě horší než výstup. Neustálé podkluzování a pády. Hodili by se nesmeky. U rodinného domku chlapce zaujali kachny a slepice. Žasnu, jako by je viděli poprvé v životě. Přicházíme na nádraží a přijíždí vlak. Tak to má být, tak to mám rád.

Pořadí: Séba 12b., Cecil 11b., Mýval a Startér 8b., Júňo 7b., Sysel a Pišta 6b., Sobík 5b.
Možná jsem nějakou veselou historku opomněl, ale něco málo se dočtete i u fotografií.
Má napadnout sníh, hodně sněhu. Alespoň jsem to tak slyšel v čerstvé předpovědi. Pojedeme na Skalku?
Jo a dole ještě Startér se Sébou našel rozbité boby. A už je berou...

Neúčast 12 osob: Talík (turnaj v judu), Donut, Roy (nemoc), Vítek (lyžování), Ossi, Goliáš (pomoc na novém domečku), Svarťa (spletl si čas odjezdu, hlavně, že si to psal na oddílovce na ruku), Honzík a Kubka (oslava narozenin).
Neomluven: Bulhar, Vrána, Toník.