V sobotu 16. března, to ještě tehdy nebylo ani astronomické jaro, jsme se na výpravě pohybovali v kraťasech a s tričkem s krátkým rukávem. Nyní ranní teploty dosahují stěží pár stupňů nad nulou. Navíc předpověď počasí slibuje na sobotu nejhorší počasí z celého týdne… Večer po oddílovce posunuji čas srazu a vyzývám, aby si hoši vzali s sebou plavky a ručník, kdyby bylo nejhůř…

Na nádraží se nás sešlo celkem devět. Drobně mží. Jakmile na světelné tabuli bliklo číslo nástupiště, přesunujeme se na něj. Stoupáme po schodech z podchodu a vidíme na nástupišti kvantum lidí se stativy a fotoaparáty. Jestli my nejsme nějaké ty celer-brity. No, nejsme, žádné cvakání spouští se nekoná. Všichni jsou to „šotouši“, kteří se přišli podívat na oficiální rozloučení legendárních vlaků řady 460 přezdívaných jako „Pantograf“ nebo „Tornádo“. Další nadšence pak vidíme postávat podél železniční trati. Vlakem se necháváme unášet celé dvě hodiny. Po okně stékají pramínky vody, obloha je zamračená.

V Jeseníku lehce mrholí. Vydáváme se nejprve ke Katovně. V 17. století zde údajně pobýval kat města Frývaldova (dnešní Jeseník), nyní zde navštěvujeme Infocentrum a zakupujeme do klubovny turistické známky. Zastavujeme se i u nedaleké vodní tvrze, která je charakteristická pro město Jeseník. Skrze Smetanovy sady, kde na pódiu letního divadla svačíme, nabíráme směr k Čertovým kamenům s tím, že až nahoře se rozhodneme podle počasí co dál. Naše trasa vede po asfaltové komunikaci, což je dobře. Pravda, dá se na několika místech zkrátit terénem, ale to odmítám.  Nesměle se objevuje sluníčko a je to hned poznat. Spolu s vnitřním topením při stoupání vede tato skutečnost k rozepínání bund a sundávání čepic. Tuto činnost opakujeme několikrát podle vrtochů počasí.

Konečně přicházíme na parkoviště před chatu Čertovy kameny. „Kde jsou ty Čertovy kameny?“ ptá se kdosi. Nebojte se nic, jsou hned za chatou! Vyhlídka je opatřena novými řetězy. Jako na zavolanou se v momentě výstupu na vyhlídku opět objevuje sluníčko! Z vrcholu vidíme původní cíl naší výpravy - rozhlednu Zlatý Chlum. Honí se nad námi nepěkná mračna. Rozhodujeme se, co dál. Jít nahoru nebo prchnout na bazén? Rozhledna je stejně zavřená (je otevřena pouze v případě hezkého počasí), rozhodujeme se pro bazén. Ten ale taky nakonec nedopadl, neboť jsem jakýmsi politováníhodným nedopatřením, ke kterému dochází maximálně jednou za deset let, špatně spočítal čas a vyšlo by nám to tak na hodinu…

Přes krátkou zastávku v Rudě nad Moravou (prší) jedeme do Šumperka, kde si alespoň dopřáváme gumové bonbóny z Lidlu. Nejpve za správné otázky, kladené družinám a posléze… to je ale ošklivá pohádka…