Jsou tomu již téměř dva roky, přesně bez šesti dnů, kdy se na nejvyšším vrcholu Hostýnských vrchů odehrálo slavnostní otevření nově vybudované rozhledny. Krásná konstrukce vřetenového schodiště po obvodu lemována ohýbanými modřínovými lamelami...

Jsou to již téměř dva roky, přesně bez šesti dnů, kdy jsem si začal v hlavě spřádat plány, jak se na vrchol Kelčského Javorníku a potažmo i na vrchol této rozhledny s oddílem vypravím. Jednou již tento cíl byl i zanesen do Kalendária, ovšem rozmar počasí byl tehdy proti...

Jsou to již téměř dva roky, přesně bez šesti dnů, kdy se konečně myšlenka přetavila v čin....

Je nádherné sobotní ráno. Až neuvěřitelně nádherné. Po týdnu, kdy nejnižší ranní teploty padaly pod deset stupňů na Celsiově stupnici a sluníčka také mnohdy vidět nebylo, je toto ráno doslova jako zjevení. Zcela jasná obloha prozářená slunečními paprsky a na teploměru libových patnáct stupňů!

Lehce rozladěn jsem snad byl jen...      (pokračování příště)

Tak tedy hlavně pro Monu a pro Maca a snad i pro někoho dalšího:

Lehce rozladěn jsem snad byl jen z účasti oddílového manšaftu. Výpravy se účastní pouze devět chlapců. U Rysů chybí rádce i podrádce - co k tomu mám dodat? Rysi jsou tady pouze dva - Hepík s benjamínkem Kayakem, Lišáci budou bojovat ve třech ve složení Gorka, Kroky, Sigi a nejsilněji jsou zastoupeny Vydry - Twist, Sky, Maty a Bery. Chvíli čekáme na druhém perónu a už se tu objevuje Galán (jistě jste si povšimli velkého G...), do nějž se páskujeme. S jednou mezizastávkou jsme v Hulíně "cobydup". Na mysli mi tane replika Tomi Paciho "ani v Hulíně nejsou dívky jako ty z Chropyně". No nevím, co to bylo za asociaci, nicméně raději než po holkách jsem sledoval, odkud jede náš další přípoj. Obsazujeme vyvýšenou část RegioSharku a frčíme. Vystupujeme v Loukově na železniční stanici. Stanici by slušelo označení zastávka - aktivní čtenář se může podívat na streetview...

Začínáme pomalinku stoupat po zelené turistické značce. První zastávku si dopřáváme asi po půl kilometru, v lese u prasete Karbouse, kterého jsme v ohradě sice neviděli, ale jeho cache nalezli. Svačíme. Při odchodu dávám chlapcům záludnou otázku, pod kterým stromem jsme seděli. Světe div se, byla to lípa srdčitá! Další soutěží byla signalizace. Troska družiny Rysů byla posílena Twistem, ať se také zbylá trojice Vyder více snaží. Signalizuje se štafeta do zatáčky tak, aby první viděl pouze druhého a nikoliv třetího člena své družiny. Známku si připisují Lišáci. Hned vyhlašuji další soutěž - kdo jako první zahlédne rozhlednu, získá známku. Po chvíli haleká sokolí oko Maty a ukazuje kamsi dozadu, kde opravdu na hřebeni ční "naše" rozhledna! Tato skutečnost silně rozhodila Kayaka, jež v mžiku začal ztrácet na tempu...

Přicházíme ke kamennému domku, který také hned podrobujeme důkladnému průzkumu. Na nedaleko složených kládách poté chvíli odpočíváme. Znovu do sedel. Začínáme prudčeji stoupat. S Nadíkem si říkáme, že by musela být pecka jet po této lesní cestě na kole. Bodejť by ne, vždyť jsme se odchýlili od zelené značky a sledujeme cyklostezku! V jednom okamžiku se po naší levé straně objevuje takové "suché koryto", kterým bychom si cestu mohli zkrátit. Jdeme do toho! A přes naši (již správnou) vrstevnicovou cestu, kde potkáváme maminku s šestiletým chlapcem, kteří měli stejný nápad jako my, se šplháme dál kolmo k vrstevnicím až ke skalisku na takovém hřebínku. Na jeho vrcholu chvíli sedíme, ovlažujeme se doušky tekutin a někteří i tlačí svačinku. Odtud lehce klesáme poslední půlkilometr k rozhledně.

U paty rozhledny mě překvapilo množství turistů, kteří se zde zjevili. V ústraní dáváme nástup, kdy nabádám hochy, aby nehalekali, jak na lesy. Ale je to marný, je to marný! Fouká. Dole lehce, nahoře, na vyhlídce fest! Ačkoliv se nad obzorem vznáší lehký opar, výhledy stojí za to. Baziliku Nanebevzetí Panny Marie na vrcholu Svatého Hostýna máme jako na dlani. Stejně jako vedle něj stojící větrník a na druhé straně příhradový stožár s anténami mobilního operátora. Po zhruba půlhodině zvedáme kotvy. Část zpáteční cesty je shodná, ovšem přece jiná, neboť jsme pomocí již zmíněné náročné zkratky její část vynechali. Například památník Ladislava Jaroše, "starosty sokola Holešov, ředitele reál. gymnásia, turisty, lyžaře a milovníka tohoto kraje", který byl zavražděn nacistickými Němci v Brně roku 1942.

I cestou dolů se rozhodujeme využít několik zkratek kolmých na vrstevnice, ovšem nyní již po spádnici. Skoro se až nechci dívat, jak Twist s Nadíkem pádí svahem dolů! Naštěstí vše dobře dopadlo a oni se nikde "nerozbili". Nedaleko od kamenného domku odbočujeme na cyklostezku vedoucí, aspoň v to doufáme, směrem na Osíčko. Je to tomu tak. Chlapci se domáhají opékání špekáčků. Vydržte chlapci, vydržte, až u technické zajímavosti! V místě, kde posléze oheň rozděláváme, se hoši rozhlíží a hledají, co že je tu za zajímavost. Nic nevidí. Ani nemohou, přitom je od nás necelých sto metrů! Jedná se o tzv. vodní dělící práh. Umělé rozdělení vodního toku na dva. Nyní tedy teče voda nejen do nedalekého potůčku Moštěnky, ale také do Libosvárky.

Kolem panelového plotu velkokapacitního úložiště nafty, jahož nádrže bylo možné spatřit i z vrcholu rozhledny, se drahnou dobu přibližujeme k Osíčku. Alej vedoucí k nádraží nám umožnila odehrát dnes i zářijový závod DOD Džungli. I poslední chlapec získá do tabulky zrovna začínajícího ročníku dva body! Výsledky si můžete prohlédnout v tabulce níže. Závod byl jednou nuceně přerušen díky projíždějícímu traktůrku, což nás však nerozhodilo, neboť označení trati jsme měli na okraji. Na nádraží v Osíčku potěšil Nadík mladší žíznivé chlapce, když jim věnoval láhev Pepsi Coly!