Určitě nebude dnešní výprava patřit k těm, co vám utkvějí na dlouho v paměti. Přesto jsem rád, že jsme po zrušení podzimního rodea alespoň někam vyjeli. Za mě, lépe než sedět doma.
Předpověď počasí nebyla zrovna optimistická. Mělo pršet skoro celý den, mraky byly takové naducané, černošedé, věštící déšť, ale ani na nás nekáplo.
Šestice členů se omlouvá pro nemoc. Něco, ne corona, zase řádí mezi lidmi. Sám se nějak necítím od pátku. Kubka a Honzík jeli na dny NATO, Cecil stále shání nějaké oblečení. A tak jede aktivních členů jen sedm. K tomu Infin, Toncek, Jaryn a já. Jo a taky pes Rufus.

Doma nám, teda spíš Tonckovi, vnutila maminka a Tereza svého pejska, ať se proběhne na horách. Když jsme oponovali, že nemá košík, ujistily nás obě, že není třeba, ve vlaku to nikdo nekontroluje. Nakonec Dana najde nějaký malý, kožený, velikost pro čivavu.
Nastupujeme do vlaku a průvodčí hned na perónu odchytí Toncka a upozorní ho, že pes nastoupí do vlaku až bude mít nasazený košík. Myslím, že jsme odjezd trochu zdrželi. Pod sedačkami Rufík zatřepe hlavou a je hned bez košíku. Prochází průvodčí a přísně prohlásí: „Nasaďte mu košík, a ještě jednou a na další zastávce vystupujete!“ Správně, předpisy jsou od toho, aby se dodržovaly.
Vystupujeme v Bocanovicích. Odtud máme několik možností tras. Podle počasí se to dá zkrátit nebo prodloužit. Volba je chata Skalka. Jsem pro schválně lehce delší trasu (nakonec 15 km), ale i tak je to výprava vcelku časově krátká. A to jsme si dali i polévku a zahráli pár her. Přesto jsme v Karviné už v 15:00.
Ve vlaku jsme byli schopni probrat rozdělení družin pro tento tábornický rok. Konečně se sešli všichni rádci a k nim dva podrádci a tak se k tomu mohli vyjadřovat a navrhovat.
Nakonec jsme to společně navrhli takto:
Rysi – Júňo, Sobík, Donut. Cecil, Talík, Vrána
Lišáci – Sysel, Startér, Pišta, Ossi, Kubka, David
Vydry – Séba, Vítek, Mýval, Kuba, Svráťa, Honzík
Zpátky k výpravě. Stromy – každý má určený jeden, který musí cestou najít a mě ukázat. Sysel jedli nenašel. Pišta buk nenašel, a to jsme šli vlastně celou dobu bukovými lesy. Kuba si břízu spletl s topolem. Startér našel dub. Júňo poznal borovici. Vítek nenašel habr, ale ten jsem cestou neviděl ani já. Tak jsem mu to změnil na závěr na modřín, který našel. Séba olši nenašel. Ukazoval mi potom z vlaku Olši z mostu u Karviné, ale tu jsem mu neuznal.
Jdeme cestou necestou. Neznačenou trasou až pod sjezdovku Severka a tam opět neznačenou až téměř na chatu Skalku.
Na chatě si všichni dají polévku, já gulášek, Jaryn halušky a většina také kofolu. Trochu mě rozhodila cena za česnekačku – 69 Kč. No, levnější už to asi nikdy nebude. Pamatuji, jak jsem kdysi dávno dorazil na běžkách s Fousem a Hafanem na chatu Baron (Kysuca). Dali jsme si uzenou polévku s kroupami. Takovou už dnes ani neseženete. Platili jsme 2,10 Kč. Teda upřesním, každý platil 0,70 haléřů.
Jdeme na volejbalové hřiště u Skalky. Chtěl jsem tam zahrát alespoň pár her, ale všude je spousta kaluží. Zkusíme několik míčových miniher a hod na krále.
Největší radost má z míčových her Rufus. Nezajímá ho ani háravá fena od Mikiho. Objevil se tu spolu se ženou a Sněžkou. Chvíli hodíme řeč. Upozorní nás na mohylu. Je tam prý popadáno spousta stromů. Cestou na nádraží se tam určitě zastavíme.
A tak se také stalo. Samozřejmě cestou k mohyle každý vezme kámen a přiloží jej. Přes mohylu je spadnutý mohutný smrk. Jako by toho bylo letos málo. Pro nás bude těžko odstranitelný, asi to necháme na přírodě, nebo místních dřevorubcích.
Na nádraží dorazíme přesně na odjezd vlaku. Průvodčí tentokráte po Rufíkovi košík nevyžaduje.
Posílám WhatsApp informaci rodičům o brzkém příjezdu.
Pořadí a body za výpravu: 1. Júňo (5), 2. Startér (4), 3. Sysel, Kuba, Séba, Vítek (3), 4. Pišta (1).