Říkala mi Lála, že jsem ji měl vzbudit, že by se mnou do té tělocvičny šla, fotoaparát si vzala, a nějaké pěkné snímky snažila by se pořídit. Ale já ji neberu – já ji nevěřím! Pokud někdo nechce „strašlivě chtít“, je každá snaha marná. Nejenom u ní – u vás všech!
A tak na podnik „I. tělocvičny Zimní 13“, se z Modrých racků dostavil pouze Kulajda. (A jeho dva hošíci – Vojta a Ondra). Málo Racků, k tomu ještě rozmazané snímky.
Tak bytostně jsem potřeboval u jednoho z nejtěžších závodů Zimní 13, naprosté zkoušky motoriky každého Trojkaře, asistenci – pomoc, zkušeného Modrého racka – a ona tam nebyla. Naštěstí se nic nestalo, nic se nepřihodilo, děkuji Pipifárkovi, neboť závod „S.A.C.“ (Sportovně Akrobatické Cvičení), je zkouškou pro opravdové chlapy, a to bez vší nadsázky. Do oddílu tento závod přinesl Fero (druhý oddílový vedoucí), koncem 70. let – z prezenční dvouleté vojenské služby socialistické vlasti. Ale pojďme pěkně popořadě.

Včera se zásluhou Patky, Skypyho a starších Trojkařů, po oddílovce do nové klubovny přestěhovaly stoly a lavice. A nějaké dvě dělostřelecké bedny s materiálem. Ale – byl-li v té bedně druhý volejbalový míč, to nikdo neví, protože se tam nikdo nepodíval. A tak v sobotní ráno upaluji do „Moravelu“, zakoupit nový míč, to kvůli „Jirásku“. Ale Moravel tuto službu neposkytuje. No, do Sportisima nepojedu, ani nikam jinam nepojedu. Jen do tělocvičny ZŠ U Lesa. Tam pojedu.
A už jsem u ní a Dalmi nese míč na volejbal (oddílový), a ještě kopací míč. A jsme zde už skoro všichni a pan školník dveře otvírá a klíče od nářaďovny mi předává. Valím do tělocvična zaváté stopy rozházet, žádného Modrého racka zde nemám, tak jenom nějaké „zástrčky“ a pohození po parketách. Nic, co by zavánělo „závatím“. Není na to čas, „bo“ hoši už čekají na chodbě. A Vendy přijíždí, zaspal – a z Petrovic se dovalil.   

Ani nerozsvěcujeme světla, není toho zapotřebí a venku je tak slunečno, že jsme měli jet na výpravu. (Ale kdo to mohl v úterý, nebo kdy, když se píšou doplňky?). Zapisuji počet nasbíraných stop (R-48, L-64, V-20, – jestli ono to nemá přímou souvislost s počtem zúčastněných družiníků). Zahajujeme další ročník Zimní 13. Na rozcvičení obligátní „chobotničky“, (Shrek by jako rybář zemřel hladem) a následuje „honička ve trojicích“. Pořádně jsme si provětrali trička. Nechycení získávají známku.

Losujeme, která družina dnes bude hrát dva zápasy. Rysové si vytahují snajpra a Lišáci buch-bucha. Vydry jsou pouze čtyři, což je slabota a tak raději nebudou hrát dvakrát nic.
V buch-buchu vítězí Lišáci nad Vydrami 7:3 a Rysům Lišáci doslova vyprášili kožich, když stav utkání po deseti minutách skončil 19:4, což bylo nejenom překvapením pro rozhodčí, ale i pro Rysy samotné. (Hlavně, že jsem na začátku hry neopomenul dodat, že hra klade velké nároky nejenom na fyzičku, ale i na psychiku, což například Filo dost dobře nepochopil).

Mančaft se odběhl napojit a občerstvit. Z nářaďovny vytahujeme žíněnky, jejichž uložení jsme si nezapomněli ofotit (to abychom na konci věděli, jak byly uloženy). Pod vedeném Kulise se staví hřiště na čtverylku. Hra nemá od začátku dostatečný spád. Na parketu je málo“tanečníků“, vybíjející nedokážou nikoho trefit a jenom nesmyslně zahazují míče. Po třech kolech jsou výsledky následující: R8, L12, V7. Žíněnky ukládáme do rohu pod šplhadla. Gymnastickou žíněnku se snaží stočit Dalmi, Jack a ještě jakýsi šikula, ale moc jim to nejde. Na parkety se vytahují kozy a koně a oni se stále snaží srolovat koberec a stále nic. Nakonec jim Mona nařizuje, ať svého počínání zanechají a koberec roztáhnou souběžně se dvěma tratěmi na S.A.C. – neboli na Sportovně Akrobatické Cvičení.

U SACu je lze každoročně pozorovat stejnou situaci. Nováčkům, popř. Trojkařům, který tento závod ještě neběželi, se zdají bát jednotlivé úkony až komicky jednoduché: přeskočit a podlézt kozu, přeskočit lavičku, zrobit dva kotrmelce, překonat koně tam a zpět a vše zopakovat v obráceném pořadí. Ale už na koníčkovi zjišťujete, že se vám nějak nepříjemně točí hlava a tělo běží někam jinam než vy chcete. K prvnímu rozběhu nastupuji Rysové a Lišáci. Rysové si sami dělají záchranu a dvojice Koumes a Dalmi snad chytá lelky či co, protože vůbec nevidí, jak Shrek zápasí s kozou. U Lišáku je Kulajda. Lišáci dobíhají sice druzí, ale protože jich je více, mají lepší průměr. Nastupují Vydry a Lišáci. Lišáci mají hroší čas, než v prvním kole. Zatím vedou Vydry. A ty nakonec v posledním rozběhu poráží i Rysy. Průměrné časy dopadají takto: R 32,6 vt., L 31,43 vt., V 28,75 vt.. Vítězí opět Vydry, i když s horším časem než v minulém roce.

Nechceme ještě tratě rušit, navrhuji závod jednotlivců, což téměř všichni, vyjma „sloních mláďat“ přijímají pochvalným řevem. Výsledky viz tabulka vlevo! Prozatím jsem nezkoušel (snad tak někdo učiní?), zda by výsledky jednotlivců sečtených do času družin, vydělené počtem družiníků, ukázaly stejný průměr. Uklízíme nářadí. Zbývá odehrát první kolo ve snajpru. Protože jsme ho včera hráli zkušebně už na oddílovce, nijak sáhodlouze nevysvětluji pravidla a jdeme rovnou na věc.

Dva zápasy dnes podstupují Rysové. První poločas vyhrávají Lišáci nad Rysy celkem hravě, ne tak poločas druhý, kde Rysové převzali iniciativu ve hře. Ale nakonec jim to nepomohlo. L:R = 9:8. Ve druhé hře si Rysové celkem hravě pohráli s Vydrami. I když? Opakuje se scénář prvního zápasu, ale v opačném gardu. Vydry první poločas prohrávají 5:1, druhým zápase se snaží otočit skóre s výsledkem 2:4, takže celkově 7:5. Jo, když se nedostaví třetina družiny, to se těžce bojuje.

Do konce tělocvičny zbývá nějakých 45 minut. Vracíme zpátky na parkety velké žíněnky a rozehráváme jednu z nejoblíbenějších her „jirásko“, aneb všichni proti všem. Protože nemáme druhý volejbalový míč, použili jsme pěnový míč bratrů Kulajdových. Ale Koumes protestuje, protože míč je údajně měkký a špatný, a pomalu „lítá“. Což pravda je – taky je to míč určený pro malé dětičky, ale v případě páně Koumesa, jakýkoliv míč špatně a nechtěně lítá jinam, než Koumes zamýšlí.

Hrajeme tři hry, přeživší získávají známku. Hoši žadoní o další hry, ale v nejlepším je třeba přestat. Uklízíme žíněnky, doplňujeme tabulky výzbroje a výstroje a rozdávám třetí úsek radistické olympiády – esrom (obrácená morseovka). První je Runy, a pak ti další. A ti co neodevzdali – jsou opět ti samí. Nemám žádných slov. Ukončujeme první tělocvičnu a odcházíme do šaten. A převlečeni se vydáváme k domovu. A zase nějaké „obludy“ narvaly PET lahve do koše, aby se paní uklízečka proběhla. Tak na to příště pozor!!

                                                                                                                                                       MOna