Doma, při snídani a ranní kávě, ještě dolaďuji technické detaily vylepšení mého draka, kterého jsem „spíchnul“ včera večer z rozměrné igelitové tašky Hervis, když mi přišla krátká textová zpráva. To mi Goblin oznamuje, že na výpravu nepojede, neboť blinká. Později (na další oddílovce) se ukázalo, že zřejmě opravdu chytnul nějaký bacil, kdy ještě v pondělí nešel do školy, a nejednalo se tak o nervozitu, zda jeho drak poletí, či nikoliv. Chybí také Sky, který je pro změnu po nemoci.

Hoši, vyzbrojeni létavci uloženými v pestrých igelitkách, a já vyzbrojen vzduchovkou, míříme na čtvrtý perón a usedáme do sedaček kupodivu ještě poměrně prázdné RegioNovy.

V několika zbývajících minutách do plánovaného odjezdu se však vagón zaplnil do, řekl bych, standardního stavu. Vystupujeme na nádraží v Domašově nad Bystřicí a hned před nádražní budovou si dáváme nástup. Uklidňuji rozjařené chlapce a lehce probíráme naši jízdu vlakem. Zde také nastiňuji program dnešní výpravy. Nadík strhnul spontánní svačení. Tak to tedy né, chlapci, maximálně nějakou tyčinku! Vyhlašuji začátek všímandy a velím rozchod.

Dole, u okresní silnice, se nedáváme doleva a nepodcházíme železniční trať, jako obvykle, nýbrž zatáčíme vpravo a začínáme pomalu stoupat serpentinami vedoucími směrem na Heroltovice. Nad vesnicí se naše kroky ovšem prudce stáčí vlevo a nejprve po polňačce a poté po louce stoupáme směrem k vrcholu Domašovského kopce. Pofukuje mírný větřík, skoro mám obavy, aby „nám to lítalo“. Kličkujeme mezi minami, jsme na pastvině. Hledáme místečko, kam si složíme své věci a začínáme kompletovat draky.

Jako první se vzneslo Oliverovo letadlo, vzápětí nato Qéčkovo křídlo. To Xury propadá panice, že svoji „krabici“ nesestaví. Nakonec mu pomáhám a musím uznat, že to není zrovna jednoduchá záležitost. Laminátové tyčky nesedí pevně ve spojkách a při otáčení draka mají tendenci vypadávat. Nakonec se barevný kvádr přece jen ze změti plátna a tyček vyloupl, ovšem mezitím přestalo foukat… A tak chvíli běháme po poli jako vlečné stroje! Jediné draky ručně vyráběné mají bráchové Zbyňa a Milan. Jejich deltoidy jsou i krásně barevně vymalované. Qéčko vytahuje pouzdro velikosti krabičky od Nivea krému a k mému údivu z ní vytahuje draka stejné konstrukce, jakého jsem konstruoval já – Pocket Sled, včetně malého navijáčku! Na rozdíl od mého je však vyroben z Ripstopu.

Pojednou nás Nadík všechny upozorňuje, jak se k nám od vojenského výcvikového prostoru blíží šedočerná hradba mraků. Naštěstí směr větru nám dává naději, že nás tato hrozba mine. Balíme si věci a pokračujeme dál. Hned pod „naší“ pastvinou jsme netrefili správnou cestu, takže namísto původně plánovaného cíle u Černého kříže končíme v bývalém rekreačním středisku Sigmy Lutín. Mezi ohništěm a volejbalovými hřišti stavím střelnici k odstřílení říjnového závodu DOD. Hošani, jež zrovna nestřílí, začínají vymýšlet blbiny a chovat se nepřístojně. Nade všechny v této nelibé činnosti vyčnívají Monty s Xurym. Družinám tedy dávám k luštění krátký text z příběhu o tom, kterak jel Neználek do Slunečního města. Jedná se o, řekl bych, velmi primitivní doplňování textu, ovšem ani jedna družina si s ním neporadila! Nakonec si, po ukončení střelby, obě družiny běhají za mnou pro jednotlivá písmenka. Vítězí Vydry. Rysové, dnes vedeni Montym, nejsou schopni se soustředit. Ve střelbě dominoval Jori. Kdo by to do něj, do hošíka rozverného, řekl? Naopak Milanovi nezazvonil lapač diabolek ani jednou. Při jeho ranách jsem trnul, aby se v houští mezi terčem a svahem nepohyboval kupříkladu nějaký zbloudilý houbař!

Jelikož nejsme v areálu sami a proto zde nechceme rozdělávat oheň, opouštíme jej a stejnou cestou se vydáváme zpět. Uvědomuji si, že jsem nevyfotil ani jeden snímek při střelbě! Zatroleně! Hledáme vhodné místo, kde bychom si opekli své párky, špekáčky či jiné uzeniny. A tak se také stalo. Schraňujeme palivo, které podkládáme březovou kůrou, Nadíkem již delší dobu opatrovanou. Jediný Qéčko má na výpravě zápalky a tak náš plán zachránil. Kupodivu nikomu pochutina nespadla do ohně a ani si z ní nikdo „nevyrobil“ briketu. Po řádném uhašení ohně se již jen vracíme zpět do výchozího bodu. Pět minutek čekáme na vlak, ostravský „rychlík“, a za dalších pětatřicet jsme již „doma“.

Výsledky DOD Střelba jsou k mání zde

Kolik příslušníků Olomoucké TROJKY (ať již členů nebo oddílových veteránů) si tento článek přečte?