Venku je nevlídno, ale neprší a kdyby nefoukal ten vlezlý vítr, možná bych napsal pohodové počasí na výpravu. Ale protože jdeme do tělocvičny, vůbec nám to nevadí. Scházíme se ve vestibulu školy. Jsme zde téměř všichni. Sobík a Runy se omluvili už včera, Shrek byl viděn jak hrabe a zametá před panelákem listí (asi nucené práce), a o Pumbovi nevíme. Z Modrých racků jsou zde Kamo a Kulajda, s dětičkami a Aidy, už si beroucí zaváté stopy s úmyslem rozmístnit je po tělocvičně.
Pan školník nás pouští po deváté hodině a nabádá nás, abychom se chovali kultivovaně, protože na škole je paní ekonomka a dělá „uzávěrky“. A zrovna dnes mám dojem, že jsme se chovali nezvykle hlasitě a loudali se po spojovací chodbě víc, než kdy jindy, protože venku před školou se odehrával hod granátem – závod do listopadového DOD. Ale o tom až dále. Stopy rozházeny, píšťalka i fotoaparát připraveny, nic nám nebrání zahájit II. tělocvičnu Zimní 13.

Před oficiálním zahájením se hlásí počet nalezených stop a Dalmi se opájí výsledkem Rysů, neboť jeho družina našla více stop než zbylé dvě družiny dohromady. Za to Júňovi se první závod určitě nelíbil, protože ve vřavě, která vždy panuje u vstupních dveří, byl zle „pomačkán“! Ale už je to dobré, už to ani moc nebolí. Rozebíráme si rozlišovací dresy. Na Koumesově „sálovce“ jsem zaregistroval propisovačkou roztřeseně vyvedený  nápis „BOTA“, což mě velice zaujalo a musím od Koumese vyzvědět, co to má znamenat.

Pořizujeme dokumentační snímky nářaďovny, abychom vše uložili tak, jak uloženo bylo. Bohužel, ani předsevzetí s dobrým úmyslem nemusí znamenat, že nakonec bude vše pořádku. Vytahujeme velké žíněnky a na rozcvičení hrajeme mezi nimi honičku ve trojích (nechycen byl pouze Vendy, Kamo a Aidy), a následně honičku v kruhu, kterou jsme v tělocvičně, co si alespoň vzpomínám, ještě nehráli. Druhá hra nabyla na spádu a o dramatické pronásledování, ačkoliv starší hoši prokoukli tento závod a do kruhu se postavili účelově, nebylo nouze. Snad to bylo tím, že herní pole bylo ostře ohraničeno. Známky nechycených zapisuji do notesu.

Stavíme hřiště na čtverylku, závodů se zúčastňují i Kamo, Dominik, Aidi a Vojta. Musím zasahovat proti bijícím, protože mimo hřiště si vytrhávají míč, popř. brání v hodu, což není účelem hry. Švejk dvakrát vybíjí Vojtu, bojujícího za Vydry a ten má co dělat, aby to rozdýchal. Po třech kolech mají nejslabší skóre Rysi. Dalmi už nic neříká.  

Rozehráváme turnaj v krabané, neboli v sedacím fotbalu. Koumes se snaží zasadit se o to, aby se hrálo naboso, protože mu kloužou boty (ty s tím nápisem „BOTA“), když se po hřišti pohybuje stylem „vodoměrka“. Ale ostatní nesouhlasí a já sám si nemohu vzpomenout, kdy jsme naposledy hráli naboso. Ale to, že jsme hráli, to vím určitě. Dva zápasy si dnes vylosovali Vydry a nedopadlo to pro ně dobře, protože oba zápasy prohráli, přestože je posilnil Aidy. Dokonce jeden gól padl za asistence Aidiho a Švejka do branky – vlastní. Což Švejk nedokázal rozdýchat a jak je jeho nedobrým zvykem, psychicky se zhroutil a družina ztratila svého vůdce. Ale to se nesmí nikdy stát!!

Čas pokročil, je třeba začít stavět opičí dráhu. Rysové odchází s Monou před školu a staví hřiště na hod granátem. Samotnou stavbu tak řídí Kulajda a Kamo za asistence Trojkařů, ale občas je na Monu voláno z okna, že Rackové si neví rady jak dál. Rysové metají granáty a výsledky jsou k nevíře. Shodné. To není dobré, budeme muset provádět rozstřel. Pro Lišáky si musím zajít. Stavba opičí dráhy je zdárně dokončena. Nastupuje první družina a Lišáci se převlékají a vybíhají před školu. I oni odhazují svůj příděl granátů. Saly dosahuje 32 bodů a už nebyl nikým přehozen. Jeden z odskočených granátů mne trefil do holeně a moc se mi to nelíbilo. Dalmi opět řve z okna, že Lišáci mají naklusat na opičí dráhu. Posílám do tělocvičny foťák, aby Kulajda pořídil nějaké fotky z druhého závodu Zimní 13, ale fotoaparát počal trucovat a oznamovat cosi o uzávěrce, či kýho výra. Tak se nám nepodařilo pořídit ani jedinou fotečku z opičí dráhy. Přicházejí Vydry a dokončují listopadový závod DOD. Na rozstřel musím přivolat Koumese, Dalmiho, Páťu, Fila, Onďase, Júňa, Matese a Sysla.

V tělocvičně je dobojováno a je navrženo, že když už jsme tolik času věnovali stavbě dráhy, mohli bychom teď uspořádat závod jednotlivců. Téměř všichni souhlasí, ale Koumes se evidentně nechce a ptá se mě, zda musí taky běžet. Dívám se na něho nechápavě. Když všichni, tak všichni. Závod jednotlivců běží jak po másle.

Troje stopky postupně pouští na trať jednotlivé závodníky. Akorát Vendy nedokončil, protože propadl trampolínou, bolestivě se uhodil a závod vzdal. Sepisuji výsledky a vyhlašuji pořadí. Závod jednotlivců (časy ve vteřinách): 1. Saly 50, 2. Dodo 54, 3. Švejk 61, 4. Dalmi, Véna 71, 6. Páťa 72, 7. Filo 74, 8. Jack 75, 9. Mates, Koumes 85, 11. Júňo 87, 12. Tříska, Dominik 89, 14. Onďas 91, 15. Vítek 109, 16. Sysel 110. (Mimo pořadí – Aidi 71 vt.)

Až doma, při přepisu výsledků družin do tabulky, zjišťuji, že mi neodpovídají časy dosažené letos s loňskými výsledky. Spočítali jsme totiž průměr, ale u opičí dráhy se průměr nepočítá, protože družina běží společně. Tak to vše napravuji.
Přesně dle dokumentace sklízíme nářadí, pouze žíněnky jsou natlačeny do rohů tělocvičny. Bohužel jsem nepočítal s tím, že Kamo a Dalmi nezavěsí lana stejným způsobem jak zavěšena byla a hned v pondělí si učitel tělocviku na nás stěžoval školníkovi a ten dal Antkovi „kartáč“, a Antek musel přijet do tělocvičny, vypůjčit si žebřík a lana zavěsit ku spokojenosti tělocvikáře.

Zbývá už jen čas tak na snajpra. Lišáci dnes hrají dva zápasy a oba vyhrávají. Vydry poráží 10:4 a Rysy dokonce 14:4. Pěkné zápasy to byly. A na závěr už jenom „jirásko“. Samozřejmě, že máme pouze jeden míč, druhý zapůjčili hoši Hudských. Tak jen tři hry, čas nás tlačí. Zapisuji známečky, nástup, „NAZDAR!!“ a rozchod. Ani na tu radistickou olympiádu nezbyl čas. Venku vylezlo sluníčko.

                                                                                                                                                                    MOna