Zápis z výpravy napsal Talík. Berte prosím v potaz jeho věk (10 let). Mě tam chybí více osobních pocitů a zážitků. Myslím, že jich bylo hodně. Desetiletý chlapec ale vidí svět svýma očima a neutkvějí mu v paměti věci jako mně. Pod čárou proto připíšu pár svých postřehů a doplňujících informací. V Talíkově zápise jsem doplnil jen věci v závorce. Také jsem vyměnil obrázek řešení hlavolamu z vlaku, za zadání. Takhle si jej můžete vytisknout a vyzkoušet i vy ostatní.
                                                                                                         Děkuji Talíku.

Výprava s Cecilem
Tato výprava dostala název Výprava s Cecilem, protože tady opravdu byl a Antek říkal, že to je dobrý nápad. (Cecil byl na výpravě naposledy v roce 2019. Vstup do oddílu 2017. Všechny jeho výpravy by se daly spočítat na prstech, možná i jedné ruky).

Sraz na nádraží v 7:30, tak zněla zpráva. Nastoupili jsme do vlaku a tam jsme dostali papírový hlavolam. Cílem bylo najít páté prase. Jestli si dobře pamatuji, tak to složili jen: Jůňo, Seba, Cecil, Svarťa, Mýval a Bulhar. Dále už opravdu nevím, protože si to už tak moc nepamatuji.

Za chvíli jsme už byli v Bocanovicích. Už jsme byli v lese a Antek řekl “nálet”!!! To byla hra, která se hrála po celou dobu výpravy. A konečně první otázka, která zní takhle: „Jaká byla zastávka před Bocanovicemi, kde jsme vystupovali?“ Otázku nikdo nezvládl. Správná odpověď byla Navsí. Přesouváme se do cukrárny a cestou hrajeme Koalici. Výsledky Koalice: Ossi 24, Séba 23, Cecil 22, Sysel 18, Pišta 15, Júňo 14, Mýval 11, Svarťa a Talík 9, Vrána 6 a Bulhar 5.
Už jsme v cukrárně a tam si kupujeme samé dortíky. A ti, co byly rychlí, tak od Antka dostali cukr do kávy.
V cukrárně Antek vysvětluje pravidla hry Kimovka. Výsledky byly dobré: Osi 7, Séba 6, Cecil 6, Talík 6, Sysel 6, Svarťa 6, Jůňo 5, Pišta, 5 Mýval 5, Vrána 4, Bulhar 4.

Po kimovce jsme vyrazili na Kozubovou přes Polanu. Když jsme vyrazili, tak jsme hráli hru ano/ne. Pravidla jednoduchá, nesmíš říct ano a ne. Šli jsme nahoru a téměř všichni hráli dračák, ale většinou jim to Antek překazil tím, že dal nálet. Konečně přicházíme na chatu Kozubová a tam Antek vysvětluje, co znamená Kozubová. (Byla to otázka za žeton, co je to kozub. Někteří si vzpomněli na herce Štěpána, pak tam byl hudební nástroj, hůl pastevce…, nevěděl nikdo.)
Jdeme dovnitř a všichni, kromě Vrány, si dali česnekačku a někteří i kofolu.

Už jsme najezení a jdeme na rozhlednu. Když jsme přišli dolů, tak jsme hráli šifru se zelenýma papírkama. Hra byla na družiny Výsledky Rysi 2, Lišáci 1, Vydry 3. Na konci hry jsme měli za úkol posbírat všechny papíry. Kdo měl nejvíc papírů vyhrál a když tam bylo písmeno A Á, tak to bylo za 2 body. Sbírání papírů na jednotlivce: 1.Talík 2.Sysel, 3.Júňo.
Pak jsme dále pokračovali v cestě, ale už začínala tma, tak jsme museli hodně přidat, ať nezabloudíme. Cestou byly nálety a u louky jsme si zahráli jen tak hru o míč. Museli jsme si ve družině desetkrát přihrát bez přerušení. Hru vyhráli Rysi. Hnedka jdeme stejnou cestou jako minule zpět na nádraží. Už jsme na asfaltce a na kolejích jede lokomotiva bez vagonů a máváme na ní, pán zatroubil tak silně, že to slyšeli i v Karviné. Je 17:10 a přijíždí náš vlak a jedeme domů. Ve vlaku se neděje nic zajímavého. A konečně v 18:00 přesně jsme na nádraží v Karviné a jedeme domů.
Výprava se mi hodně líbila doufám že i vám.
        
                                                                                                                                                                      Talík

Vůbec, ale vůbec se mi na výpravu nechtělo. V pátek před oddílovkou mi na mobil přistává jedna omluvenka za druhou. Osm lidí omluveno. V sobotu se má změnit počasí, jsou hlášeny mlhy a oblačnost.
K mému překvapení na nádraží čeká jedenáct členů a Infin. Tak to není taková katastrofa.
Pokaždé před nástupem do vlaku upozorňuji chlapce na nutnost sundat si bundu, čepici a možná i mikinu. Ve vlaku: „Tak Pišto sundej si už tu bundu, pojedeme hodinu!“ „Promiň Antku.“
Svráťa má na výpravě fotoaparát Nikon, v brašně. Ve vlaku ho nabádám, že nemůže nikdy a nikde brašnu odložit, stále ji musí mít na krku. Jinak by mohl fotoaparát ztratit a to by byla škoda. Poslechl a hned si brašnu z háčku dává zpět na krk.
Do cukrárny a pekárny Sikora vstupuji první sám a ptám se, jestli potřebují hoši roušky. Když si ověřuji odpověď podruhé, paní prodavačka mi skoro vynadá.  Žádné roušky nepotřebují.
Kimovka – deset věcí v pytlíku. Informaci získáš pouze hmatem jedné ruky.
Na nástupu u mapy před cukrárnou zjišťuji, že má Talík otevřen poklopec. Upozorňuji ho na to a Svarťa jen poznamenal: „On je hasič!“. To nás rozesmálo. Talík totiž chodí s kšiltovkou od hasičů. Jeho rodina se angažuje u dobrovolných hasičů a nevím, snad i někdo u profi…
U mapy se na zemi válí asi třímetrová půlcoulová hadice. Odcházíme směr Polana. Hra ano/ne už probíhá, když zjišťuji, že Talík táhne za sebou onu hadici. No nezbláznil se hasič jeden. Dostane vyhubováno a musí hadici vrátit zpět na původní místo. Tady jsem si vzpomněl na kouzelnou větu od Sysla, kterou jsem zaslechl ve Tvrzi při hraní dračáku. Ani nevím, komu ji říkal, ale dala by se používat v oddíle stokrát, nebo alespoň hodněkrát. „Až tě napadne zase nějaká blbost, zapamatuj si ji a řekni to doma mamince.“ Tesat do kamene.
Na první odpočívce se musíme odstrojit. Čepice a bunda nebo mikina do batohu. Sluníčko vylezlo a navíc od cukrárny až na Kozubovou je trasa jen do kopce. (5,7 km, 525 metrů převýšení). I tak z mnohých valí pot ve velkém.
Na začátku výpravy jsem oznámil, že nikoho dnes nebudu trápit listy a stromy. Později svůj slib porušuji. Ukazuji šiku z douglasky tisolisté a také samotné stromy, které se na trase několikrát vyskytnou. A také několik málo informací, hlavně k jehličnanům, neboť ty dělají mnohým problém. A to jsou v základu vlastně jen čtyři.

Dračák – mám pocit, že někteří jsou naprosto posedlí a závislí na dračáku. Upřednostňují jej před vším. Občas ruší na nástupu, nedávají pozor, když se vysvětlují pravidla nějaké další hry. Hlavu mají pořád u své postavy a bojují v jeskyni. Ve vlaku například Pišta i Sysel místo aby řešili hlavolam, ledabyle skládají obrázek a u toho jsou někde v boji v dómech jeskyně. A když Pišta prohlásí, že mu bodne nůž do krku, anebo ho podřeže, raději mrknu, kdo sedí v kóji za ním. Co kdyby mu padla na pomyslné kostce šestka. To by mohl být masakr.
V momentě, kdy je rozchod z nástupu, případně je ukončena nějaká hra s oddílem, jejich mozek vypne z normálního světa, s nikým jiným se nebaví a opět jsou ve svém světě. Snad by se pán jeskyně mohl nad tím trochu zamyslet.
Nevím, za jakou postavu hraje Bulhar, ale při vysvětlování další hry na nástupu byl asi úplně mimo.
Ze tří červených žetonů odevzdejte do mé kapsy jeden, dva nebo všechny tři. Tak musí učinit každý. Následuje druhé kolo, kdy se hádá kolik mám v kapse žetonů. Při odevzdávání ke mně přijde Bulhar a pošeptá mi třicet dva. Když ho upozorním, že teď se odevzdávají žetony, vecpe mi do ruky asi osm žetonů všech barev, které má. No není to Bulhar?
Pišta na každém nástupu ruší, neboť ještě dohrává dračák. Na všechna upozornění odpoví: „Promiň Antku“. Je hezké, že se děti umí omluvit, ale začínám být zlej: „Co se furt omlouváš za stejný prohřešek. To je jako bych tě kopal do zadku a neustále ti u toho říkal promiň Pišto!“
Objevujeme posed. Hurá rozhledna. Kdo se chce podívat nahoru? Já, já, já… Běžte děti, posed vypadá bytelně, žebřík taky, nikomu se nemůže nic stát.
Séba spadnul z žebříku. Naštěstí jako v tom dětském vtipu. Byla to poslední příčka při sestupu. Následoval lehce nepovedený parakotoul vzad, který překvapil nejvíce asi samotného Sébu.
Na posledním rozcestníku před Kozubovou vzpomínám a vyprávím Infinovi o Ladě. Ano, tady se to tenkrát stalo. Asi už to tak budu mít pořád a vždy si zde na to vzpomenu. Škoda, že nevím, jak to s ní dnes vypadá, jestli je v pořádku. Rád bych to věděl, ale rád bych slyšel jen pozitivní zprávy, takže se tak nějak nesnažím dohledávat informace.
Na Kozubové se potkáváme se Simem a jeho ženou. Přišel od Kamenitého. Jsem rád, že ho vidím, stejně jako Leča na nádraží. Oba po zdravotních komplikacích vyrazili znova do hor. Lečo jel s kamarádem na Filipku. Je to fajn, mohli sedět doma a léčit bolístku, ale hory je zřejmě stále táhnou.
Odcházíme k rozhledně. Cestou si Svarťa uvědomil, že nechal na židli v Kozubové pověšený foťák. Upaluje zpátky. Pak se děti diví, že o nich občas nepěkně píši, anebo jim na nástupu vyčiním a oslem nazvu.
Kaple sv. Anny s rozhlednou. Někteří žasnou, že mám od kaple klíče. Vůbec nepostřehli, že jsem si je vypůjčil od číšnice v chatě Kozubové. Nahoře otevíráme i okénka a mnozí koukají do krajiny. Je krásně vidět Malá Fatra a také Vysoké Tatry. Sysel a Pišta koukají doprostřed rozhledny a hrají dračák. V dálce je slyšet nějaká dechovka, ale nejde rozpoznat odkud to je.
Nechám oddíl samotný, s tím že se setkáme na trase na vrchol Kozubová. Já musím odevzdat zpět klíče.
Setkáváme se za krátkou dobu a všichni mi radostně sdělují, že dechovka přišla ke kapličce a zahráli jim i nějaké písničky. Dokonce byli hoši smutní, že neznali text, prý by si s nimi i zazpívali. Jo a dva hudebníci byli jen v trenýrkách.
Odcházíme na vrchol Kozubová (982 m n.m.). Kdysi byl vrchol, včetně kaple s rozhlednou, skryt ve smrkovém lese. Dnes je zde smrkuprázdno. Krásný výhled na všechny strany. Lysá hora je pěkně viditelná. Na vrcholu odehrajeme jednu hru. Šifrovanou zprávu (had), s tím, že indicie jsou rozmístěny na pařezech.

Zpět na naši trasu musíme sejít po sjezdovce. Tato trasa, přes vrchol, vede na Kamenitý. Slunce padá za obzor poměrně rychle, navrhuji ukončit hry a raději urychlit přesun. Čelovky nemáme a jít potmě, i když svítí měsíc, asi není nejlepší nápad. Pokračujeme jen s nálety. Při jednom náletu ztratí Svarťa mobil. Naštěstí jej nalezl Pišta.
Sleduji čas, na jeden vlak to je pozdě na další máme času dost. Odehrajeme tedy ještě hru s míčem – desítku.
Do posledního lesa, který nás přivede až ke kolejím, vstupujeme skoro za tmy. Začíná to být dobrodružné. U kolejí opravdu strojvedoucí zatroubil na naše mávání tak, že jsme žasli. To byla úplná zvonkohra. Spíše trubkohra. Když přijíždí náš vlak, už je úplná tma. Usazujeme se ve vlaku nahoře a vyhodnocujeme kolik má kdo žetonů, bodů. Vítězí Júňo, druhý Sysel a třetí Séba.
Ve vlaku, při dračáku „Tak Pišto sundej si už tu bundu, pojedeme hodinu!" „Promiň Antku.“

Celkové hodnocení: Vždy je lepší, když se vám do něčeho nechce a pak jste mile překvapeni. Tady to snad byly jen samé plusy. Moc se mi výprava líbila, po všech stránkách.