Tak tak jsme to podzimní rodeo stihli, a když se podíváte na přiložené snímky, kde místo sněhu je svěže zelený travník s koberci zlatého listí a slabé zimní slunce kreslí na kůře kmenů staletých stromů pitoreskní stíny, ani vám na mysl nepřijde, že se odehrávalo v polovině prosince. Snad byla na vině lapálie kolem klubovny, o kterou jsme přišli posledního října, snad byla na vině má vytíženost v práci. Každopádně jsme se na RODEO nijak nepřipravovali a první (nebo poslední?) volný termín jsme naplnili soutěžemi mezi družinami.
RODEO začalo už v pátek, v nové klubovně, kam Antek „tajně“ převezl další stoly a lavice a připravil zasedačku na smysluplný podnik. Přišel se na nás podívat Bobr. Na hřišti jsme RODEO tradičně zahájili soubojem jezdců, kde překvapivě vyletěli Rysové. Už se počalo stmívat, když jsme sáhli k druhému závodu. Kovbojské přetahy tentokrát vyhráli čtyři Rysové, a nejpočetnější družina Lišáku skončila na posledním místě.

Přesouváme se do klubovny, rozdávám karty a družiny sestavují na svých stolech čtverce 8×8. Indiánské pexeso, započítává se i do turnaje. Zatímco se hoši potí u stolů, v kuchyni připravili Antek a Bobr Kimovku. Družiny jdou postupně za sebou dle výsledku posledního závodu. Vždy trnu, když v rodeovém klání mají dvě družiny shodný počet bodů. Tentokrát to vyšlo dobře. R 21, L 22, V 23. Uff! 
Antek vysvětlil pravidla matematica, a protože Tomovy karty máme někde v dělostřeleckých bednách ve skladu firmy NOTIA, použil Antek sérii žolíkových karet. Škoda, že mladší hoši nedávali dobrý pozor. Ani mi tak nevadil jejich bodový součet, jako to, že mnozí měli tabulku vyplněnou ještě dříve, než bylo odkryto 25 čísel.
Vybíhámě ještě ven do větrného povětří. Prvně se signalizuje světlem a potom na malém dlážděném hřišťátku odehráváme „vychytávanou“. Valíme se zpátky do klubovny. Z knihy jsme si přečetli kapitolu vážící se k letošní radistické olympiádě a následoval úsek, kdy se pořadí započítávalo do části rodeového závodu „morseovka – signalizace“. Na konci oddílovky jsme si vysvětlili propozice k zítřejšímu podniku a pádíme domů.

V sobotu před desátou hodinou jsme v klubovně téměř všichni. Ovšem nedorazili Sid a Shrek od Rysů a Dalmi ke všemu přišel pozdě. Na Sida se dozvídám nepěkné věci, budu si muset s ním promluvit. Lišákům chybí Jack a Ryžka (ten se omluvil), Vydry postrádají Spidera a Štěpku. Ještě před zahájením jsme pohrabali listí kolem chodníku ke klubovně, ale nevydržela to násada hrabiček. Prý ji zlomil Júno. Ale později jsem se dověděl, že to není až tak pravda, protože měl v tom i pazourky Mates, který má dnes svůj den, jak bude později patrno.

Půl hodiny po desáté, kdy je patrno, že už nikdo nepřijde, vyrážíme kolem TESCA na Darkovské louky, kde jsme nebyli snad „padesát“ let. Nejdeme nikam daleko. Hned za mostkem přes Mlýnku doprava a k prvnímu háječku. Před opičí dráhou je uzemněno vedení vysokého napětí, „rosáci“ na něčem někde pracují, proto se zde nemotáme a pokračujeme pod bývalý zámek. Místo je kouzelné, připomíná mi Mariánské louky v Hradci nad Moravicí. Shazujeme svršky, Koumes má zase kraťasy.       

Nejdříve začisťujeme celé tábořiště a vyznačujeme trať na štafetu – první závod dnešního dne. A hned ji rozbíháme. Rysové si dávají pěkně do trička, protože jsou jenom dva, musí trať běžet každý třikrát. Vyhrávají Vydry. Ale zůstává mi záhadou, co na trati robil Sysel, který zabloudil a běžel zmateně úplně jiným směrem. Přijel se na nás podívat Rybařík, aby se vzápětí rozloučil.

Mona se vydává na obhlídku tábořiště a tak signalizace se odbývá pod vedením Antka. Body jsou připočteny ke včerejším výsledkům. A abychom nevychladli, rozehráváme liščí ocásky. Zde vítězí nejpočetnější družina Lišáků. Nejprve jsou vyřazeni Rysové a nakonec Švejk od Vyder. Se zbytkem oddílu si už poradila liščata. Dalmi se dožaduje opakování, protože se v právě dokončené hře nedostatečně soustředil. Tůdle!! Řeklo se jasně, že se bude hrát pouze jednou! Hledáme příhodné stromy, kde odehrajeme kombinované uzlování.

Vážeme pouze na dva stromy, protože nemám tolik las. Sysel se sice vnucuje se svým švihadlem, čehož si Antek cení, ale vázat budeme pouze na lasech. Tak jako vždycky. V prvním kole jsou nejpomalejší Vydry, ale jako jediným se uzly nerozvazují. Je to neuvěřitelné, ale v druhém kole žádná družina šest základních uzlů, tak aby se alespoň jeden uzel nepovolil, neuvázala. Vydry získávají tři body, ostatní mají po nule. Úkol nesplněn.   

Jdeme se uklidnit vrhem kládou. Prvně hází Vydry, následují Lišáci a až nakonec Rysové, protože jsou to kazisvěti a kládu by nám mohli rozbít hned na začátku. Nebo ji někam zahodit. Jak se dalo očekávat, vítězí družina s nejvyšším počtem členů. Inu, dva Rysové nepřehodí šest Lišáků, byť by to byli takoví „národní umělci“ jako jsou Dalmi a Koumes.    

Před obědem si dáváme peklo, neboli „peklíčko“. Je to krajně rozčilující závod, při kterém stateční zajásají a neduživí zabědují. Vybíjená družina, pravda – může se volně pohybovat v herním území, je pronásledovaná zbytkem oddílu a nemilosrdně bita. Míčem. Tady překvapivě vyhrávají Rysové. Za pět minut se pronásledovatelům podařilo zaznamenat pouze 16 zásahů Dalmiho a Koumese. Vydry měli o jeden zásah více. Lišáci byli trefeni dva a šedesátkrát.
Obědváme. Antek žasne nad Koumesem, který pojídá z misky kyselé zelí a přikusuje chleba, protože vánočku si zapomněl doma. S tou je to totiž nejlepší. Pak ještě zbývá vyřešit komu patří papírky válející se po tábořišti a jedna družina se sápe na strom, zatímco druhá družina míří ke „společňáku“ kde je mezi stromy natažena Ariadnina nit.

Po dlouhé době družina se zavázanýma očima opravdu postupuje po niti, a ne jak jsme byli poslední roky zvyklí – po lasech, či dokonce po gumčolanech. Postupovat se tak musí s co největší obezřetností, aby nedošlo k přetržení nitě. Pak by byla družina ztracena a k východu z labyrintu by se nikdy nemusela dostat. Rysové jsou jasně nejrychlejší, o minutu za nimi doráží Vydry. Lišákům se dokonce podařilo nepřetrhnutelnou nit přetrhnout, ale tak šťastně, že do cíle docupitali všichni. Nikoho nezachvátil Mínotaurus. A taky nám nikdo nespadl ze stromu, jak poznamenal Antek, když mi diktoval výsledky šplhu na strom.    

Odebíráme se za Mlýnku do lužního lesa. Sbíráme kamínky a mezi stromy pátráme po cíli. Nacházíme plechový koflík. Ten je přenesen na vyvrácený pahýl, startovní čára a může se začít pálit na cíl. Není to moc daleko? Není, Rysům se podařilo trefit hrnec za půl minuty, Lišáci jsou rychlejší – 14 vteřin a Vydry nakonec ještě o vteřinu lepší. Blíží se čas odchodu Koumese a Doda. A tak mezi stromy rozehráváme poslední bojovou hru – eskymáckou vybíjenou. Hrají se dvě hry, ale výsledky druhé nijak neovlivnily stav z prvního kola. 
A máme tu poslední závod na Darkovské louce. Celý oddíl si zavazuje oči. Odcházím hluboko do louky, několik stovek metrů od našeho háječku. Zde usedám pod mladý doubek a parkem letí hvizd píšťaly. A celý oddíl, jako jeden muž, výraží za mnou. Ovšem ne všichni stejným směrem. Už z kraje musel být ze závodu odehnán Sobík, který nebyl schopen pochopit, že se postupuje podle zvuku a při každém mém hvizdu si sundal šátek, podíval se kde sedím a s chutí vyrazil ke mně. Jasně vidím jak si to Sysel rychle mašíruje po volné louce přímo na kmen malého stromku. No, trefil se! Nejlepší pozici získává Koumes. Nakonec kolem mě prochází tak na tři metry, aby se vzápětí popachtil s několika keři a malými stromečky, co se mu zlomyslně staví do cesty. Ti, co mně nachází, jsou zbaveni šátků z očí a teď se tady nepokrytě baví na účet nevidoucích. První družinou, která se dostala až ke mně jsou Vydry. Lišáci bloudí, Tříska bloudí, ostatně jako vždy. Tříska tuto hru nemá určitě rád. Vracíme se k háječku a balíme všechny svoje věci. Odcházíme směrem ke klubovně.

Antek se po cestě zastavuje v TESCU pro cukr. Uvaříme si v klubovně čaj. Zde taky kontrolujeme výzbroj & výstroj a sečítáme výsledky. Saly a Runy si nechávají podepsat několik bodů do STEZKY. Matesovi se podařilo v kuchyni roztrhnout krabici s kostkami a nakonec do cukru ještě vylil čaj. Je krásné sobotní odpoledne.

                                                                                                                                                           MOna, foto Antek a MOna