Jako chlapec – „Trojkař“, neřku-li dítě (to ještě daleko dříve, než jsem „Trojku“ poznal), jsem Vánoce miloval. Já je vlastně miluji dodnes, ale nějak divně se to vždy – obzvláště v posledních letech – „zkroutí“, (i tento zápis z tradičního oddílového podniku jsem chtěl především pojat úplně jinak!), ale budiž – pozorný čtenář mi určitě porozumí.

Vánoční nadílka se v oddíle (tradičně), odbývá vždy poslední pátek před Štědrým dnem. Ale ne tak letos. Dětičky – a tím pádem i „ZŠ Prameny“, mají v pátek už vánoční prázdniny. Škola je zakódovaná, a my do klubovny nesmíme. Obyčejný smrtelník si nedokáže představit, s jakými obavami jsem ve čtvrtek do naší klubovny mířil. Bude už vstup „zapovězený“? Nebo, přijdou jiní uživatelé – stolní tenis, tlupa fousatých chlapů z futsalu, borci z juda, dívenky z gymnastiky, žáci autoškoly, a já ještě nevím kdo, či kýho výra?

Velmi zle mi bylo, když jsem dorazil ke škole, a všechna okna byla potemnělá. Před bočním vchodem stáli pouze bratři Křížovi, rád je vždy vidím. A tak jsem zasunul klíč do zámku vstupních dveří a na podruhé se mi podařilo je otevřít. A spojovací dveře jsou volné a vrhám se ke kódovací krabičce, a tam svítí signál „volno“. Žádný „zámek“. Mně vám v tu chvíli spadl balvan ze srdce, snad „křižáci*“ nic neslyšeli.

Je po půl čtvrté a hoši se stále trousí do klubovny, zaklepou, vejdou – mnozí smýčící velkou kabelu, či ruksak, rukou podáním se zdraví a už je tu další. S největším zavazadlem doráží Runy, ale nutno podotknout, že 15 minut po půl čtvrté. Je třeba začít. „Karamba, Mates, kde máš kroj? Tak si vezmi alespoň oddílovou mikinu. Na – tu máš!“ Fuj, to je hanba!

Nejprve si odbudeme 10. úsek radistické olympiády – klíny. V tom nejlepším doráží Dodo, hned se vrhá  na uvolněný lístek a předává mi text jako osmý, či desátý? Postupně zapisuji výsledky a další „antré“. Do klubovny se hrne, za bouřlivých ovací, Sobík. Zkrátka nás děsně překvapil, protože se na „Oznamovateli“ osobitým způsobem omlouval z „celího tidnu“, bo bude v Plzni!! Paráda!
A já hledám dataprojektor. Před třemi „tidny“ ho Antek půjčil Sochorovi!!

Nenašel jsem promítačku! A ani chachaři, pokojně hrající vánoční partii pexesa, neví nic o tom, že by Sochor na dvou posledních oddílovkách v klubovně byl. Natož to, s nějakým zavazadlem. Není? Není! Botky si proto nerozkousám! A ani se nijak nerozčiluji, nevztekám. Už na to nemám síly. Tak se slabomyslně posazuji na židli, loupu si mandarinku a přemýšlím, co dál. Přichází Pitrís. (Zapomněl jsem napsat, že před oddílovkou se přišel podívat Norek a daroval oddílu finanční dar!) Navrhuje řešení. Ale vzhledem k tomu, že právě přišel o „osmičky“ (rozuměj – zuby moudrosti a bere antibiotika), jeho řešení nevidím schůdné. Ale stará se, kamarád. Dokonce mne napadla i morbidita, že zapojím jen noťas a po družinách si pustíme, alespoň trailer z posledního tábora, když ne další filmy, týdny připravované.

Ale hoši rozhodli jinak. Nabídl jsem totiž další povídání z knihy „Hoši od Bobří řeky“, ale z tak prudkým nezájmem se ještě nesetkal. Synci do sebe cpou vánoční cukroví, popíjejí kofolu a vesele se baví. Příběh vůbec nesledují – neposlouchají. (Kde jsou časy, kdy jsme na Vánoční nadílce pravidelně poslouchali Smetanovu Vltavu?). Tak to tedy ne! Poslech jsem  přerušil a vyhlásil nadílku s tím, že po jejím skončení následuje náhradní program. Nastává frmol.

Otevírají se batohy a veliké kabele. Sysel nás obdarovává marlenkou. Sobík vánočními větvičkami, dvě jsem pověsil na oznamovatel. Originální dárky rozdává Startér. Vymetl mamince asi drogistickou skříňku a družiníci získávají houbičky na esšálky a pět dřevených kolíčků na prádlo. Švejk daruje reflexní pásky na nohy bikerů (dva mám doma). A další originální dárky, tím nemyslím tužku a trhací zápisník. Je rozdáno, je rozbaleno. Poklízíme klubovnu, oblékáme se a vyrážíme ven. Do Stinadel, do Fryštátu! Na chodbě potkávám fousaté chlapíky – futsalisty a domlouvám se s nimi, že se sem ještě kolem šesté hodiny vrátíme. V pohodě. Oni končí až v sedm večer.

Tak se vesele valíme. Chci zrobit nějaký pěkný snímek a zjišťuji, že nemám přístroj. Falmi a Runy s nabízí, dostávají klíče a klušou do klubovny. Přecházíme křižovatku u Tržnice. Ulice jsou svátečně vystrojené, a nějaké lidí je možno potkat. Náměstí je poloplné, nebo chcete-li – poloprázdné. Stánky jsou však obklopený houfy koupěchtivých. Júňo žadoní, že si chce koupit palačinku, Sobík tvrdí, že jsou výborné. Švejk s Aidim už do sebe lijí horký dětský punč. To je bomba. Doráží Dalmi a Runy. Směrujeme k ohradě s ovcemi a kozou. „Pozor, aby někoho něco nekouslo!“ Opatrně si je hladíme. „Pojďte ke stromu, abychom udělali fotografii 00!“ 

„Jé, strom! A vánoční!“ „Jezuskote, můj ty Tondo kudrnatej, to je ale postřeh!“ U stromu naštěstí nikdo není. Ale hoši vůbec nerozumí tomu, co po nich chci. Opodál nás pozoruje mladší chlápek, taky fotograf. Jenomže jeho přístroj dlí na stativu a nesnímá rozvíjenou tlupu dětiček. Nakonec se cosi podařilo (nepodařilo) přesouváme se tedy k „Betlému“, kde se dětičky fotí. Potkáváme Vendyho. Nějak nesměle se omlouvá, že dnes nemohl, v ruce drží mobil, snad hledá pomocí „GPS“ maminku. (Dnes chybí pouze Vendy, Onďas, Filo a Véna!!).
Vpadly jsme tam jako jeden muž pár snímků a rychle pryč. Sraz u kašny. I zde se o cosi pokoušíme, ale hochy to už nebaví. Na pódiu se připravuje vystoupení skupiny „Jablkoň“, ale oni už chtějí domů. Ještě „fotéška“ před fryštátskou radnicí a šlapeme si to do klubovny.

Zde se loučíme, závěrečný nástup, potlesk a rozchod domů. V klubovně zůstává několik pomocníků. Vítek vynese odpadky, Švejk s Aidim zametají prázdnou klubovnu, Saly, Jack a Tříska nosí lavice a stoly na chodbu a následně zpět. Tak ahoj! Šťastné a Veselé. (Uff! Mám před sebou ještě noční směnu!!)

                                                                                                                                                          MOna, foto Mona

* toto „žoviální“ oslovení si dovoluji použít z tohoto důvodu: v oddíle jsou tři generace „chlapů“ – děd, syn a vnuk (to jsou „Rybaříci“, nebo-li: Ben-Rybařík, Rybařík a Mates). „Křižáci“ jsou jiná tlupa: Willi, jeho brácha Kelvin, synové Williho: Milli, Séba a Startér; a syn Kelvina – Vitas. K tomu netřeba co dodávat.