Když jsem v Kalendáriu oznamoval, že sraz na výpravu bude v 9:45, několik lidiček se mne ptalo, jestli jsem se nespletl. Nespletl, dnes jsme si mohli přispat!! Ráno, kupodivu, prosvítá zšedlou oblohou i sluníčko. Mám však neblahý pocit, že nebude mít dostatečnou sílu a souboj s mraky prohraje. Co naplat, ještě je únor. Ale zato speciální, přestupný. Nevím, zdali oddíl někdy v historii uskutečnil výpravu v přestupný den! A když jsem již nakousnul téma přestupného roku, přidám trochu historie, protože i mne tyto informace překvapily…

Proč máme přestupný rok? Důvodem je rozdíl mezi kalendářním rokem dlouhým 365 dnů a tropickým rokem, což je skutečná doba oběhu Země kolem Slunce trvající 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 45,4 sekundy, tedy 365,242189 dne. Země tedy oběhne Slunce za zhruba 365 a čtvrt dne. Jednou za čtyři roky se proto do kalendáře přidává jeden celý den, aby se rozdíl vyrovnal. Jak ale vidíte, ve skutečnosti se nejedná o celé čtvrtiny. Aby časem nedocházelo k rozkolům v kalendáři, některé roky, které by měly být přestupné, přestupné nejsou. Gregoriánský kalendář má přestupný každý čtvrtý rok, ale roky dělitelné 100 jsou přestupné jenom tehdy, jsou-li dělitelné také 400. Přestupnými roky jsou proto například roky 1600, 2000, 2400 apod., ale roky 1700, 1800, 1900, 2100 atd. přestupné nejsou.

V přestupném roce máme místo obvyklých 365 dní o den navíc. Prodlužuje se nejkratší měsíc v roce, tedy únor, který má běžně 28 dní. V přestupném roce máme tedy i 29. únor. Proč se přestupný rok prodlužuje zrovna 29. únorem? Toto pravidlo zavedl Julius Caesar v době, kdy nový rok začínal v březnu. Únor byl posledním měsícem v roce, jednou za čtyři roky mu byl tedy přidán jeden den navíc – nejdříve měli dvakrát 24. února, později byl přidán 29. únor. Nepřesnost tohoto kalendáře způsobila narůstající odchylku, která v 16. století činila už deset dní. Papež Řehoř XIII. proto v roce 1582 reformoval kalendář vynecháním deseti dní, čímž vzniknul gregoriánský kalendář, který používáme dodnes.

Tak to by byl malý exkurz do historie a osvětlení problému spojeného s dnešním datem. A již k výpravě. Srazilo se nás poměrně hodně. Přišel i Ludva, dnes však bez Asuky. Rysové jsou tu jen dva, Lišáci budou bojovat v šesti a Vydry, bez svého rádce, v pěti. Jedenáctkou se během dvaceti minut přepravujeme na konečnou do Radíkova. Vydáváme se kolem zvoničky z režných cihel po zelené turistické značce směrem k rozcestí nad Radíkovem. Cesta je rozbředlá a rozbahněná. Chvílemi je lepší jít po okraji pole! Někteří hoši poznávají plácek před úpravnou vody - místo, kde jsme na některé z předchozích výprav hráli kuličky. Nástup v lese. Vysvětluji, co se stane, jakmile přijde velká obleva a již počítám. Ano, přišla povodeň! Zachránili se Maty, Mlčoch, Frenky, Simon, Pedro a unavený Kroky. Pokračujeme k jubilejním deskám, vztyčeným u příležitosti čtyřicátého a padesátého výročí vlády císaře Jana II z Lichtenštejna, zvaného též Dobrotivý. A pravděpodobně právem, neboť ve sborníku, který byl vydán k výročí půlstoletí jeho panování, stálo:

„Kníže je velkorysým dobrodincem, od nepaměti věnuje převážnou část příjmů, jež má k dispozici, na veřejné účely. Neexistuje skutečně téměř žádné odvětví veřejné péče, které nepodporoval nejšlechetnějším a nejvytrvalejším způsobem; vynaložil miliony k usnadnění životního údělu chudých, nemocných, neduživých, nouzí trpících či jinak osudem utiskovaných, na vzdělání nemajetných mladých lidí k užitečným povoláním všeho druhu, na podporu umění a vědy, na zřizování veřejných sadů, silnic, mostů, vodovodů, na chudobince, nemocnice, léčebné ústavy, sirotčince, opatrovny pro děti, ústavy pro hluchoněmé a nevidomé, školy a jiná výuková zařízení, kostely, kaple atd. Nesčíslní lidé mu vděčí za zajištěnou a důstojnou existenci nebo vážené životní postavení, příležitost k rozvoji talentu a duševních schopností, znovunabytí zdraví, dosažení úsilí hodných a užitečných cílů.“

Na nedaleké mýtině vyhlašuje Ludva soutěž o známku. Je to stoj na jedné noze. Tři poslední, kteří se ovládnou a vydrží stát nejdéle, ji získají. Relativně rychle hoši odpadávají, až se sebou soupeří poslední čtyři - Frenky, Lukin, Pedro a Gorka. Stojí si tam tak na jedné noze ještě dalších několik minut, až do chvíle oznámení, že tedy všichni čtyři budou za svůj výkon známkou odměněni. Gorka si poté několikrát v průběhu výpravy posteskne, že ještě stále cítí „tu nohu“. Dostáváme se na asfalt. Za normálních okolností bychom jím pohrdli a šli po lesní cestě, ovšem dnes jsme za něj rádi. Vydáváme se k Radíkovské věži. Kroky jaksi ztrácí, prý je mu blbě. Na venkovních stolečcích Restaurace Pod Věží se občerstvujeme. Kroky nekecal … hází kosu… Domlouvám se s Ludvou, že jej odvede na Svatý Kopeček na autobus a pak nás dostihne někde na trase. Shůry začínají padat ledové krupky. Chlapci, do sedel! Pokračujeme trase naučné stezky, která nejprve kopíruje asfaltovou lesní cestu, a poté pokračuje na hranici lesa a louky. „Sněžení“ ustává. Ovšem, co to? U přístřešku, kde chci hochům rozdat k luštění třináctou zprávu Radistické olympiády, zřím nějakou turistickou výpravu seniorů. Pravděpodobně i oni zahlédli nás, protože v momentě, kdy jsme se blížili k tomuto místu, vstali a pomalu odcházeli. To je pro nás dobře. Hoši se tak budou moci poprat s řečtinou! S relativně dlouhou zprávou „Pozoroval jsem, jak pomalu sešplhává po kmenech dolů“ si poradilo deset z nich, a to v tomto pořadí: 1. Gorka, 2. Čedar, 3. Sigi, 4. Simon, 5. Pedro, 6. Maty, 7. Mlčoch, 8. Tobi, 9. Lukin a 10. Frenky. Zde nás zastihl i vracející se Ludva. Nechybí ani čtení legendy, i když máme jednu kapitolu skluz. Zejména pasáž, ve které hodlá Jonáš bojovat proti svalovitému čahounovi s kopřivovou šavlí, vyvolává úsměvy posluchačů.

Pokračujeme po značkách naučné stezky, jedlovou větev poznali pouze Simon a Maty. Mírně z kopečka až ke zřícenině kartuziánského kláštera, na tzv. Kartouzku. Nikdo tu není. Přestávka na posilnění. Mezitím dávám Ludvovi oranžové lístky, aby je uschoval v rozvalinách kláštera. Družinám následně předávám záznamový arch a bez bližšího vysvětlování zahajuji soutěž. Úkolem je zapsat písmena z oranžových lístků do sloupců tabulky a následně přečíst po řádcích požadovaný úkol. A samozřejmě jej splnit! Družina má vyšplhat na jeden strom nejméně 2 metry vysoko. Rysové ve dvou měli tentokráte značnou výhodu, kterou, ačkoliv nebyly nejrychlejší v luštění, využívají, a vítězí. Druhé místo patří Vydrám, třetí Lišákům. Ti nemohli nalézt vhodný strom! Začíná drobně poprchávat, ale naštěstí je to jen zanedbatelné množství, které brzy přestalo.

Balíme se a vyrážíme po modré značce směrem ke Svatému Kopečku. Jakmile jsme zdolali úvodní krátké prudké stoupání, objevujeme po obou stranách stezky rozkvetlé sněženky. Zanedlouho děláme manévr „krok stranou“. To proto, aby mohly družiny soutěžit o další body v signalizaci. Zprávu „Grafický text“ předal své družině nejrychleji Lišák Sigi, vzápětí nato odevzdávají správně řešení i Vydry. Rysové, s mírným odstupem, nakonec také hlásí správné znění zprávy. Zbytek cesty zpestřily velké pařezy, jenž se neunikly pozornosti hochů, a ti na ně porůznu šplhají a také dlouhá stébla jakési suché trávy, která se, skousnuta mezi zuby stala zákeřnou hračkou lechtající kde koho, kdo se ocitl poblíž.

Poslední soutěž se odehrává na louce u hřiště před vstupem do ZOO. Jedná se o Terénní domino. Lístky se znaky a písmeny, na sebe navazují tako jako domino a jejich správným nalezením, přepsáním a seskládáním vznikne správná zpráva. Malý zádrhel – někde se, pravděpodobně ztratila jedna kartička, a proto musí družiny postupovat i od konce. Ale Čedar posléze hlásí, že má vlastně všechno, jen si to napsal tak, že si myslel, že mu část textu chybí. No, budu si muset kartičky doma zkontrolovat! (zkontrolováno, jedna kartička se někde ztratila!) Nicméně, i přesto, se podařilo zprávu vyluštit, respektive domyslet. A jako první hlásí správné řešení Lišáci. Vydry těsně po nich a Rysi tedy třetí. Poslední úsek našeho dnešního putování vede lesní pěšinou okolo domků a Šmeralovy vily. Vidíme, jak na zastávku přijíždí autobus, ale klid, chlapci, to je ten dřívější. Nakonec nám paní řidička ještě otevřela dveře a počkala, až si nastoupíme. Dobrá tedy, budeme v Olomouci o deset minut dřív…

Výpravu vyhráli Lišáci, když o jejich vítězství nad Vydrami rozhodl větší počet prvních míst. A na úplný závěr uvádím, kolik si kdo z dnešní výpravy odnáší známek – Maty 6, Mlčoch 3, Frenky 4, Simon 4, Pedro 6, Kroky 1, Lukin 3, Gorka 3, Tobi 3, Sigi 4 a Čedar 4.