Včera na oddílovce se při závěrečném nástupu tři hoši, kromě těch, kteří na oddílovce nebyli, přihlásili, že ví, že nepojedou na výpravu. Hepík je po nemoci, což je pochopitelné, ovšem další dva byli rádcové, kteří mají rodinnou oslavu!! No, co k tomu dodat?

V sobotu ráno se u nových eskalátorů v nádražní hale tlačí hrozen lidí a vedle něj již vidím naše hochy. Celkem nás jede jedenáct plus Asuka, Ludvův pes. Rysi jsou zde v sestavě Gorka, Čedar, Mink, Sigi a Kroky, za Vydry budou bojovat Sky, Twist, Rafan a Maty. Přesouváme se na přeplněný perón pátého nástupiště, kde po chvíli zavládl zmatek, neboť přijel pouze jeden vagón. Situaci uklidňuje svým pronikavým až zvonivým hlasem bodrá železničářka.

Ve vagónu s námi cestuje i další oddíl a já později v Domašově zjišťuji, že se jedná o sedmý oddíl skautů, a že mají naplánovánu shodnou trasu s námi. Je jich jen devět (karamba, to zní, jako by nás bylo moc!) a my je necháváme jít před námi.

Maty se mne ptá, jestli půjdeme na Černý kříž. Ne, nepůjdeme. Dokonce ani do Hrušky nepůjdeme. Místo toho se vydáváme jihozápadním směrem po nákladové rampě, kudy si zkracujeme cestu, směrem k fotbalovému hřišti. Na rampě se nachází rozlehlé zamrzlé kaluže, čehož využíváme ke klouzání, a poté i k soutěži o nejdelší skluz. Známkou jsou odměněni Sky, Mink, Twist a Rafan. Twist vymyslel, že by mohl dojet dál, kdyby se rozběhl a jel jako tučňák – po břiše. No, dál nedojel. Po zhlédnutí dopadu na břicho, kdy se bradou málem potkal s ledem, raději ihned tento styl zakazuji. Sice mám lékárničku, ale zubů by bylo škoda! Vzápětí poté, se k zemi poroučel Sky, a to, prosím pěkně, neměl v úmyslu předvést tučňáka, a bradou se praštil o led!

Raději opouštíme rampu, překonáváme trať a po železničním náspu sestupujeme na hřiště. „Sedmičku“ vidíme při jakési zvláštní bojovce na kousku hřiště, který zůstal pokrytý sněhem. My zůstáváme u jedné z branek. Ze tří las je vytyčen kruh na Tajnou vybíjenou a už začínáme. Každá družina útočí pětkrát. Zpočátku se Rysi rychle ujímají vedení 3:1, ovšem Vydry srovnávají a nerozhodný výsledek vydržel až do stavu 5:5. Ludva zatím opodál zkouší lasovat, což zaujalo Asuku. Nevím, jestli trénuje vskok do talíře, nebo „jde“ po lase, ovšem výsledek je shodný – konec lasování.

Družinám vysílám morseovkou zprávu: „Udělejte si každý tři sněhové koule“. Rysi s Gorkou v čele vybíhají plnit stanovený úkol chvíli po odvysílání a vyhrávají, Vydrám se zprávu nepodařilo zachytit a tím pádem ani vyluštit. Třemi koulemi si pak hoši mohou vystřelit známku, podaří-li se jim alespoň jednou zasáhnout břevno branky. Úspěšně mířili Gorka, Sigi, Twist a Sky. Ještě jednu drobnou soutěž zde uskutečňujeme, a sice tzv. Člunkové bzučení, kdy mají hoši na jeden nádech bzučet a přitom se střídavě dotýkat rukou kamenů vzdálených od sebe asi dva metry. Slíbenou známku za první dvě místa získávají Sky a Mink.

Balíme se a pokračujeme, nyní již po modré turistické značce, podél trati, po pravé ruce míjíme lávku přes Bystřici, vedoucí ke skautské základně (bývalé školicí středisko SSM – Socialistického svazu mládeže). „Labuť!“ ukazuje náhle Maty. Pár hochů mu přizvukuje. „To není labuť, má někdo jiný tip?“ reaguje Ludva. Kdosi, kdo se nechce přiznat, tipuje volavku. Až Gorka poznal! Po chvíli přecházíme pod železniční tratí ke Kamenným proudům. Pro geology zajímavé, pro nás již méně. Začínáme stoupat. Svah po levé ruce je vykácený, stezka rozměklá, bahnitá, ovšem mezi mraky na nás vykukuje sluníčko! Před Malým Rabštýnem zastavujeme na svačinu, abychom nebyli na skalní vyhlídce za burany. Postupně nás míjí turisté, kteří přijeli do Domašova od Olomouce dalším vlakem.

Na vrcholu „Malého Ráblu“ se chvíli usazujeme. Musím hochy odhánět od okraje skály. Nějak nechtějí pochopit, že je vlhko a hrozí nebezpečí uklouznutí. Skupinka keškolovců se vzdaluje za účelem nalezení pokladu. Mezi hochy se šíří mylná domněnka, že zde budeme opékat uzeninu a co chvíli se mě ptají, kdy už budou ty špekáčky. Ze všech těch špekáčků začínám mít hlavu jak pátrací balón a proto uvaluji s okamžitou platností na špekáčky embargo. Sestupujeme opatrně zkratkou, jakoby k pstružím sádkám. Maty je značně zklamán, že se sádky nachází za vodou a nebude si moci rybky prohlédnout. Ludva se mne polohlasně ptá, jestli se může zeptat na klobásku. A v tom už zezadu slyším Čedara, jež se rozesmátým hlasem ptal, jestli už teda budeme opékat ty PÁRKY!!

Vydržte, chlapci, vydržte! Za chvíli tu bude ohniště, které využijeme. A taky že ano. Sháníme chrastí a suché dřevo, těžký to úkol! Nicméně daří se. Před zapálením ohně si však všichni musí sehnat pruty, připravit uzeninu a také se musí uvázat Asuka v dostatečné vzdálenosti. Konečně se Mink dočkal a mohl škrtnout pod chrastím. S vydatnou pomocí Ludvy se mu oheň daří zapálit první zápalkou a „opékací orgie“ mohou začít. Čedar si úspěšně ze svého párku vyrobil briketu. Je mu doporučeno, aby vyjedl pouze prostředek a černý zbytek vyhodil.

Po posilnění, sbalení a zalití ohniště se vydáváme dál. Nahoru přes louku. Obloha se zatáhla, už není tak veselé počasí. Znovu překonáváme železniční trať, tentokráte na krásném místě, kdy skrze kamennou klenbu mostu je vidět kamenné ústí železničního tunelu. Na cestě mi Twist oznamuje, že u ohniště zapomněl nůž. Nu což, hlava nebolí, ale nohy se naběhají! Čekáme u brány břidlicového lomu, čehož využívám ke kontrole výzbroje. Výsledky mi hlásí i Twist. Vida, ani jsem si nevšiml, že už se vrátil! Vše mají Gorka, Kroky, Sky a Maty.

Pokračujeme. Po chvíli zjišťuji, že jsme na cestě nataženi a roztroušeni snad na třech stech metrech. Hvízdnutím tedy hochy zastavuji před zatáčkou kolem kopce Tanečná. Shodou okolností je zde suchý asfalt, čehož využívám k přípravě rozmístění lístků s čísly a písmeny. Už jsem si říkal, že vhodný terén bude nakonec až na zastávce! Družiny mají postupně vyplnit tabulku sto písmeny a poté vyškrtat slova, která mají nějakou souvislost s hudbou, stejně jako v osmisměrce a vyluštit zprávu „Leoš Janáček“. I přesto, že lístky jsou rozmístěny na území velikém asi 2 x 3 metry, jde hochům doplňování písmen jaksi „ztuha“. Rysům Gorka rozděluje, jaká čísla má kdo hledat. Super, zapojení taktiky!! Snad i díky ní v soutěži Rysi vítězí.

Sběr lístků je zpestřen soutěží v postupném hledání určených čísel. O držitelích třech známek se mezi pěti hochy musí rozhodnout v „náhlé smrti“. Kdo najde číslo, má známku – jsou to Rafan, Sigi a Twist. V následně soutěží o nejvíc nasbíraných lístků jednu další známku získal Gorka.

Poslední stovky metrů dnešní výpravy jdeme již jen z kopečka a pár minut po příchodu na zastávku Jívová již sedíme ve vlaku. Rozdávám lístečky Radistické olympiády, bude Vietnamšina! Myslel jsem, že stihneme i přečíst legendu, ovšem už se na ni nedostalo. Pořadí luštitelů v dnešním pokračování: 1. Čedar, 2. Gorka, 3. Mink, 4. Sigi, 5. Kroky, 6. Sky, 7. Rafan, 8. Maty, 9. Twist.

V Olomouci na nástupišti ještě probíhá volba Bílého pera, jehož držitelem za měsíc únor se stal Sky.