Na oddílovce rušíme boby, letošní zima je opět poněkud podivná. Na dotaz, kdo zítra jede, zvedá ruku jedenáct členů. Odečtu-li můj odhad (mínus tři), dostávám se na stav osm členů a tolik nás v sobotu bude. Já jsem devátý.
Večer po oddílovce koukám, kolik sněhu napadlo za dvě a půl hodiny trvání oddílovky. Jenže to už je pozdě na to, abych všem řekl, ať si boby vezmou. Naštěstí máme naše stránky a tam tuto informaci zadávám.
Sraz na nádraží je v 6:30. Runy už na oddílovce hlásí svoji pravděpodobnou neúčast z důvodů brzkého vstávání. Tento čas byl kdysi naprosto běžný u všech výprav. K pozdějšímu odjezdu není autobusový přípoj..

Na nádraží se dělíme na dvě družiny. Vydry vede Švejk. Jeho členové jsou Mates, Vítek a Ondra. Lišáky vede Tříska a v jeho družině je Sysel, Júňa a Véna.
Na perónu vysvětluji hru s žetony a každému hned rozdám dva kusy. Lišáci si později doberou ještě třetí kus. Vydrám dlouho hra nevydrží, Švejk jim místo toho čte knihu. Těžce mne to překvapilo, tohle jsem ještě nezažil. Družina nadšeně poslouchá. Poslouchá také celý vagón. Švejk si zapomněl vypnout zesilovač. Ne, opravdu to bylo dobré, jen bych zvolil komornější formu. Družina Lišáků hraje déle „hádací“ hru s žetony. Často se daří Júňovi. Později se jejich debata stočí na jiná témata. Začne to Véna. „Benzín má hustotu 0,77 g/cm³“ Tříska je z toho úplně mimo, oni to ve škole berou v kg/m³. Nechápu smysl této debaty. Pro mne je rozhodující pouze cena benzínu za litr. Na to vychrlí Sysel údaje hustoty všech planet sluneční soustavy. Začínám se v tomto akademickém kroužku trochu ztrácet. Vzdělaní to chlapci. Jenom v lese nerozeznají borovici, smrk a jedli.
Naštěstí Véna vzdělávací téma přepne na zábavní. Začne vtipem: „Chuck Norris chytil ebolu, ale protože mu ji bylo líto, tak ji zase pustil. Pozoruji na Vénovi šprýmařskou povahu. Takový malý Menšík.
V Návsí čekáme na autobus chvilinku. Je skoro prázdný, sedíme úplně vzadu. Dávám další hru s žetony. Mám třináct žetonů. Vyber si jestli začneš nebo pojedeš druhý. Musíš vzít jeden až tři žetony, pak beru já. Kdo vezme poslední prohrál. Hraji s každým dvě kola. Pokaždé si může vybrat, kdo začne. Poráží mne jednou Júňo a jednou Tříska.
Hra mne pro mé úspěchy nesmírně baví, až do momentu, kdy se kouknu z okna a vidím restauraci Pod Akáty, kde jsme měli vystoupit. Chvátám za řidičem, žetony ze mne padají jak v pohádce Oslíku otřes se. Šofér má pro osla pochopení, s úsměvem tam hodí neutrál a sešlápne brzdu. Výsadek byl bleskový. Tříska stihnul i žetony posbírat.

Některé hry jsou bodovány na jednotlivce, některé hrajeme družinově. První úloha pro jednotlivce byla v autobuse, třináct žetonů. Na novém cyklistickém mostě hrajeme hru devět skoků. Hra pro jednotlivce. Každý provede devítiskok. Vítězí první tři. U skoku nesmíš upadnout. Most je hezky, klouzavě zasněžen. Nejdál doskáče Švejk, Tříska a Mates. Upadne Véna a Júňo. Hned následuje poslední hra s žetony - kasino. Tajně si vytáhnu z kapsy žeton. Hráči si stoupnou na stranu podle barvy, kterou tipují. Po prvním kole zůstává pouze Tříska a Vítek. Druhé kolo a je konec, vítězí Vítek.
Modrou „krajskou“ značku ví za bod pouze Švejk a Sysel.
Zimní krajina je nádherná. Sníh je lehce mokrý a výborně se z něj dělají koule. Koule lítají skoro pořád a ze všech stran. Snažím se zakázat házení zezadu, což je nepsaný oddílový zákon. Během dne mám sníh několikrát za krkem i já. Zákon nezákon, já vám dám. Nepřítel je každý, kdo se nedívá nebo je připraven zkoulovat někoho jiného.
Hra Ano/Ne. Nesmíš říct tato dvě slova. Nesmíš je říci ani v cizím jazyce nebo nespisovně. První kolo je dohráno za tři minuty. Bystří to chlapci. Dávám proto ještě jedno kolo. To se hraje víc než deset minut. Vítězí Mates, zvolil taktiku partyzán. Když neřeknu nic, neřeknu ani ano a ne. Kýve tedy celou dobu na vše jen hlavou. Další bodovaný je Tříska a Ondra, který odkoukal v druhém kole strategii od Matese.
Na nočním výsadku jsme hráli vysílání písmen pomocí světelných tyčinek. Teď to zkoušíme vysílat jen pomocí rukou a nohou. Zakázáno je prstové písmo. Posuďte sami podle fotografií, jestli byste poznali některé písmeno. Přesto se Lišákům (Vénovi) podařilo chytit Habr a po delší době i Vydrám (Švejkovi) Hadr.

Členové se neustále domáhají hry atentát. „Ale chlapci, já zde přeci nemám nikoho z ochranky.“  „To nevadí, my tě chceme zabít.“ Dopřávám jim trochu té radosti. Udělám na zemi čáru a stoupnu si deset kroků od nich. Hra na družinu. Každý má dva hody. V podstatě nepotřebuji ani ochranku. Jsem bez pohybu. Do hrudníku mne trefí pouze Ondra. Ostatní by mohli střílet tak leda růže na střelnici. Vyhrávají Vydry. Lišáci mne v podstatě netrefí.
Stavba sněhové věžičky do tří minut, družinový závod. Vítězí Lišáci.

Zastavujeme se u kotvy, znamení, které je zde namalováno od roku 1983 a bylo součástí závěrečného úseku dlouhodobé hry na táboře Kapitána Flinta v Dolní Lomné. Je to pro mne až neuvěřitelné, tolik let. Slzu u oka mám ale jen já.
Poprvé se dnes ukazuje sluníčko a modrá obloha. Jsme na mýtině, správný čas a místo na pořádnou svačinu. Fotím zde všem portrétní foto „Účastníků zájezdu“. Než dofotím, modrá obloha i sluníčko jsou tatam. Další jednoduchá hříčka na družiny. Určete kolik je přesně hodin. Blíže jsou Lišáci (11:11). Vydry (12:00). Je přesně 10:54.
Véna vyrukoval s jazykolamem. Řekni pětkrát za sebou: „Pudl prdl pudr“. Ani teď, když to čtu, tak to nejsem schopen vyslovit.

Chvílemi je až dvacet centimetrů sněhu. Čekám na hřebenovce běžkaře. Jsem ale zklamán. Celou trasu jdeme severní stěnou. Tam se sníh pěkně drží, ale na hlavním hřebeni je to bída.
Kousek od Kamenné chaty vidím zasněžené auto. Vyzkouším tedy do soutěže na družiny i něco jiného než jsou stromy. „Co je to za auto?“ Znak auta nebyl vidět. Vydry poznají Peugeota, Lišáci ne.

Bereme útokem novou rozhlednu na Tetřevu. Jsme zde úplně sami. Kdo by tu taky byl, když je maximální viditelnost jen k nejbližší Kamenné chatě. Při sestupu dávám nebodovanou soutěž. Spočítej schody. Sám je nepočítám, což je škoda. Osm lidí odpovídá a mám čtyři možné výsledky. Od 38 do 42 schodů. Protože jsem znalý pedagogiky, nemohu jim říct něco o blbečcích, ale jen: „Máte to správně, jen někteří z vás se dopustili drobného omylu ve výpočtu.“
Nacházíme zde pěkný kopeček na bobování. Máme jedny modré boby (Tříska), červené sáňo boby (Mates), modrou lopatku (Júňo), socka boby černého provedení (Vítek) a socka boby průhledné barvy (Sysel). K pochopení, socka boby – igelit. Ostatní se dělí podle potřeby na žebráky nebo zloděje. Půjčit nebo ukrást, jinak se nesvezou a to je Švejk, Véna a Ondra.

Tříska si jde koupit turistické známky. Pak se vrací ještě jednou se Švejkem pro razítka do pracáků. Posílám je z Kamenné chaty do Plastové chaty. Tam ale turistickou známku nemají. Pořídím alespoň společnou fotku u okénka. Některým se v chaloupce moc nelíbilo, prý tam bylo až dusno.
Řádíme ještě chvíli na kopečku. Před odchodem fotím několik snímků u skoků smrti z dětské prolézačky.

Přesouváme se dva kilometry na chatu Skalka, kde plánujeme oběd.
Na Skalce je celkem plno, obsadíme všichni jeden stůl hned u baru. Zelnou polévku si dává Júňo, česnekovou Tříska, Sysel, Švejk a Vítek. Hranolky Mates, Véna a Ondra. Na mě zbylo jen koleno. Padlo ještě pár kofol a jeden čaj. Švejk a Tříska odchází sami a dobrovolně šlapat uličky pro eskymáckou honičku. Hrajeme nejdříve vychytávačku. Všechny dvojice jsou do dvou minut schopné chytit ostatních sedm hráčů. Véna – Júňo 66s, Mates – Vítek 62s, Tříska – Sysel 47s, Švejk – Ondra 70s. Vítězí Lišáci.
Poslední hra na výpravě je skoková morseovka. Když víš vyslané písmeno, skočíš dopředu. Když nevíš, stojíš. Pokud si se spletl, ale nebyl jsi kontrolován, vracíš se o skok zpět. Jestliže máš špatnou odpověď při náhodné kontrole, vracíš se na startovní čáru. Ondra věděl pouze N. Skočil tak jen jednou. Švejk byl na prvním místě. Stál už u mne. Jasný vítěz. Tedy až do momentu kontrolní otázky. Spletl si sedmičku s osmičkou a tak za škodolibého smíchu odchází na základní čáru. Pro vítězství si doskočí najednou Tříska, Mates, Júňo a Sysel.
Čeká nás závěrečný sestup či sjezd dolů do Mostů u Jablunkova. Je mi líto chlapců na socka bobech. Sněhu je málo a když vidím občas ty balvany... „Au, au.“
Cestou se zastavujeme u mohyly. Otřeme pamětní desku od sněhu a pádíme dál.
Celou výpravu hledám marně jedli. Konečně jednu nacházím a tak ukazuji hochům čtvrtý jehličnan (smrk, borovice a modřín). Sjíždíme poslední sníh, dál už je jen asfalt, ale to nás od vlaku dělí posledních deset minut. Začíná na mne jít spací krize. Jsem po noční a po výpravě půjdu zase na noční. Mám z týdne těžký spánkový deficit. Chorobná nespavost z čtyřsměnného provozu je znát. Neusnu ani když můžu.
Na nádraží vyhodnocuji dnešní hry na družinu a samotné jednotlivce. Vítězí Lišáci. Celkové známky za hry, vítězí Tříska – sedm známek, pět známek má Mates, Sysel a Júňo, tři známky Švejk a Véna, dvě známky Vítek a Ondra.
Délka trasy 11 km. Převýšení 495 m.
Švejkova skupina opět poslouchá jeho poutavé čtení. Naše čtveřice v druhé kóji hraje hru s žetony. Do toho Véna zachytává občasné úryvky z Švejkova přednesu a paroduje ho. Nezvládám ho a Třísku utišit. Snad jsme Švejka moc nerušili. Jeho četba se mi opravdu líbila.
Véna to ukončí větou: „Víš o tom, že jsou pilulky po kterých máš třpytivé a zlaté lejno?“ To už nezvládám smích ani já, kde na to ten Menšík chodí?