Vidíte na „fotéčce“ s číslem „00“ Jiřinku? (Já vím, že se Antek (a nejenom on!), na ni tak strašně těšili!). Nebo – vidíte tam Racka, kterého jste ještě nikdy neviděli? (Karamba, i tohle může být ta správná možnost, neboť naše „figura“ nikdy v žádné činné družině nepůsobila a působit už nemůže, protože se bude držet nohy svého „pánička“, to jako mě – a já už v žádné činné družině pracovat nemohu, protože mi to věk (myslím tím svůj), nedovolí – a jinak, může být šelma psovitá vodním ptákem, byť by byla pravověrně zbarvená, na rozdíl od všech „páničků" prošlých oddílem? Nerozumíte? Sir III. je zbarvením „modrý bělouš“! Kdo z Modrých racků se tímto faktem může pochlubit? Jedině nějaky Avatar!!

Vidíte na „fotéčce“ s číslem „00“ pana primátora našeho města, města jehož jméno ve svém štítě nosíme? No, já ho tam nevidím! Nemějte mu za zlé, že se nedostavil. Protože jsem ho neoslovil!!

Takže čtvrtá možnost je správná, a ta zní, pravda trochu neurčitě, neboť pod slovem „osoba“ si většina uživatelů představí člověka, a ne zvíře, nedej bože, psa! – ta zní: osoba mně naprosto neznámá, která bude ale určitě krást pasákové míčky! Na oddílovku dorazil Sir III. Chlupaté štěňátko, Antek ho poeticky nazývá „Šulinem“ – ale který kokr není šulin? Nemá ještě půl roku, ale chtěl jsem vám ho představit, v jeho štěněčím hávu, v té srsti, kterou ztratí, jako jste ztratili vy své vlásky po druhém roce svého věku. (Slyšel jsem, že dítěti se nesmí do dvou let jeho vlásky stříhat!! Přináší to prý neštěstí! Ale Sir III. je zarostlý jako „sklínkař“, a při přepočtu 7 roků psa na rok věku člověka má už vlastně 3,5 let, tak půjde pod nůžky).

Do klubovny jsme všichni tři (to Antek, Sir a já), dorazili po třetí hodině. Antek byl překvapen další výzdobou a skutečností, kam všude se dají předměty z dělostřeleckých beden připevnit, umístnit, či dokonce narvat, nebo našroubovat. Sir byl výzdobou naprosto unesen. Tak velkou kožešinu určenou ke žvýkání a trhání (na podlaze je položena kravská kůže z IKEI, co by kobereček pro výtečníky, co si nenosí přezůvky), ještě neviděl. A ty kosti, ty skelety zvířecích hlav na stěně – tak nádherně voní. Zkrátka se rozhodl, že toho „roha“ nevezme, ačkoliv tak už byl připraven, a všechno to tady pěkně prošňupe, proňuchá a prozkoumá.
Myslel jsem si, že ještě cosi porobím, do montérek jsem se už převlékl, ale jsou tu už první Trojkaři: „Karamba, zavírejte ty dveře na chodbu, ať nám neuteče Jiřinka!“
„Jaká Jiřinka? Jeéé, hele, pes! To je nový Sir? To je nový Sir!! Teda ty pse, ty smrdíš jak pes!“ Před půl čtvrtou je klubovna zaplněna.

Pádíme do tělocvičny i s košem plným míčů, lasa a šátky s sebou. Švejk loudí, zda někdo nemá náhradní šátek – už vidím, jak si nesu na oddílovku náhradní šátek, ale kdosi se ozývá, že šátek má, ale není to palestina. Shrek opět ve fuskách. Přestože máme už klíč od nářaďovny (Mona dnes dokonce obdržel od paní ředitelky i vstupní kód do tělocvičného areálu školy, což mu pan školník ihned předvedl!), přesto dnes nářadí nevytahujeme. Na nástup jsem přivedl Sira. Ještě se bojí, tolik divokých dětiček pohromadě ještě neviděl, opatrně je očuchává. Přichází Růža, přijel na návštěvu ze Švýcarska a příruční tašku, jak se později ukázalo, má plnou čokolád a dokonce bonboniéru. Později nám ji předává se slovy: „A ne aby jste ji sežrali vy, to je pro paní ředitelku!“ Objevuje se vyléčený Saly.

Antek rozehrává bodovací závody, na rozcvičení jirásko a pak se pokračuje dále. To už jsme tam nebyl, protože Sir se neustále schovával za moje nohy. Odcházím s ním do klubovny přichystat oddílové kino. Meďák nám dopoledne předal „zvukovou aparaturu“. Dvakrát zvedám plátno, stále to není ono. O zapojení ozvučení ani nemluvím. Ale vše s jakžtakž podařilo. Odcházím se Sirem ven, aby se vylil a zpět do tělocvičny. Zrovna se hraje hra nonesweeper. Dnes je poslední kolo a Vydry, skládající kombinace na šachovnici, jsou naprosto bezradné a tudíž nejhorší. Pořizuji několik snímků, ale protože mi Lála předala fotoaparát s jiným objektivem, a nepřepla mi nastavení do automatiky, jsou veškeré fotky k ničemu. Před pátou se odebíráme do klubovny.

V klubovně je nás děsná síla. Přišel Vendy od Vyder, Maco s přítelkyní Libu, Lú, Harry a Rybařík s maličkým Hansem. (Rybařík předává Antkovi finanční dar od Bena a sebe. (Ben je „starý Rybařík" a je to děda Matesa. Ben, Rybařík, Mates – tři generace v oddíle, ale o tom jsem už kdysi a kdesi psal!)) Antek vybírá známky a desítky za měsíc únor. Přemisťujeme lavice, ještě nevím jak to udělat, ale do dalšího promítání to určitě vycizelujeme.

A pak si promítáme pilotní filmy z táborů s Miladou (2011), Na úvazku (2012), Slunečního tábora (2013), Voltova tábora (2014) a z posledního Tábora křiku (2015). Z tohoto tábora se ještě pouští delší film z 11. dne – cyklobraní na Holubník. Na závěr je promítnut film z legendárního zimního tábora v Šubířově. Koumes, Dalmi a Páťa (hlavně kvůli němu byl film zařazen!) jsou jedinými pamětníky. A už je za deset minut šest. Hoši odhazuji obaly od čokolád do Antkem posílané nádoby. Balíme, oddílový potlesk a odchod domů. Vždyť máte prázdniny.

                                                                                                                                                                                         MOna

P.S. Druhá „nejpěknější fotka“ - Sir III. na lišáckém stole: