Sraz „na pohodu“, dvacet minut před devátou, u trafiky na nádraží. Po chvíli vyčkávání jde Ludva koupit jízdenku do Domašova pro sestavu Nadík, Qéčko, Xury, Gorka a Twist. Už na nádraží se začíná rýsovat hlavní téma dnešní výpravy – jídlo. Nadík právě dojídá pátou z šesti koblih. Raději se loučíme s rodiči a přesunujeme se do vlaku. Do odjezdu zbývá ještě několik minut, ale ve vlaku už není místo na sednutí. Postáváme proto v uličce; Ludva vyhlašuje všímandu. Vlak se postupně vyprazdňuje, a když v Hrubé Vodě vzpomínáme na Twistovy zapomenuté rukavice, sedíme už na sedačkách. V přední části vlaku jsou vidět přední kola několika bicyklů. A není se co divit – každý, koho slunce oslní, by si očividně nejraději přál, aby se zatáhlo. Tak to tedy ne přátelé, jen ať svítí!

Společně s davem vystupujeme v Domašově a na mapě si ukazujeme, že „teď jsme tady a půjdeme sem“. Ludva briskně zakazuje požadovanou druhou snídani a udává směr a tempo. Vynecháváme historické centrum (Jednota, atd.) a procházíme kolem nakládacích ramp pro tanky, u kterých stojí jen několik vagónů s dřevem. Násilně překonáváme železniční trať a na fotbalovém hřišti se mužstvo radostně vrhá na druhou snídani. Je deset hodin, pofukuje studený vítr, ale sluníčko pere takovým stylem, že se skoro můžeme opalovat. Nadík likviduje poslední koblihu. Napřed vyhodnocujeme všímndu, zákeřná otázka „Jaké bylo číslo vlaku?“ dává oběma družinám zabrat. Hlavně proto, že všímanda byla vyhlášena až v tom vlaku. Pak Ludva vysvětluje, jak se vysílá morseovka a také, jak ji ideálně příjmat. Dvojice pak víceméně úspěšně chytají krátkou zprávu od Nadíka. K jedinému Rysovi Xurymu je do týmu přidělen Qéčko a oba týmy fasují frisbee na procvičení. Následuje několik soutěží s talířem, které nakonec vyhrávají Rysové. Také zkoušíme pár kol regulérní hry, ale šest lidí je prostě málo. Raději tedy balíme saky paky a pokračujeme kolem domašovské skautské základny. Ludva vyhlašuje povodeň a nálety.

Podcházíme trať a vcházíme do lesa. Hned na začátku se ve výšce několika metrů nad pěšinou klene kmen mohutného stromu. Už standardním závodem je přehazování tohoto kmene. Nadík všem vytírá zrak a jako jediný získává bod za tři přehozy. Nakonec přehazují všichni aspoň jednou. Xury po spoustě pokusů získává grif a chytá každý míček, který hodí. Twist už se sápe po kmeni nahoru, tak raději nasazujeme batohy a pokračujme dál. Modrá turistická značka se vine podél Bystřičky, v jednu chvíli vede hned po břehu, kousek na to už je vysoko nad řekou. V nejvyšším bodě na chvíli zastavujeme, pijeme a Gorka s Twistem vyzvídají, jak je to ještě daleko. Nadík by prý něco sněd‘. Po pár krocích z kopce se před námi napřed objevují nějaké kameny a pak se otvírá pohled z asi padesáti metrové skály na zátočinu Bystřičky. Poflakujeme se na vrchní plošině a hledáme, jestli tu nejsou nějací lezci, protože dneska by to šlo. Po pár minutách začínáme profukovat a tak raději scházíme pod skálu. Při přesunu si Nadík vzpomněl na Žabákovu skluzavku a hned se všichni vozí po zadku z hrany dolů. Na První školní je partička omaskáčovaných a zřejmě nacvičují práci s lanem na štandu. Vypadá to, že pod hlavní skálou je nově udělaná krátká feratka. My se usazujeme pod převisem Druhé školní, Nadík vytahuje řízek s chlebem, a tak obědváme. Po jídle následuje morseovka s úkolem. Výsledky jsou poněkud tristní. To, že se má stavět věžička z kamenů zachytily obě družiny, nicméně ani jedna nepostavila z požadovaných dvaceti kamenů. Nakonec těsně vítězí Rysi. Při balení Gorka zapomíná termosku na lavičce pod skálou. Asi byla tak moc na očích, že ji přehlédl. Naštěstí má všímavější kamarády.

Cesta od skály vede nad sádkami, které Twist zpočátku považuje za bazény na koupání. Přecházíme most přes řeku;  Xury to zkouší brodem hned vedle, ale nakonec také bere zavděk mostem. Další pasáž je těžce akční; místo nudně po cestě se snažíme prorazit mezi řekou a náspem trati. Zpočátku jen šplháme po kamenech, abychom nemuseli vodou. V nejužším místě jsme objevili odvodňovací tunel pod tratí. Nemohli jsme odolat a šli ho prozkoumat. Tunel byl nízký a muselo se postupovat v podřepu, Gorkovi se přitom povedlo zády vybrat nějaké plástve a měl med a hlavně drcené plástve i za trikem. Nadík nechtěl dovnitř a hlídal batohy, kdyby náhodou přišla velká voda, aby je neodnesla. Po tunelu následuje o něco těžší pasáž, musíme překonat kus šikmého kluzkého náspu. Všichni zvládají bez problému; s plnýma botama skončil jen Nadík, když se propadl do kořenů vyvráceného stromu. Z bot pak vysypal aspoň metrák hlíny.

Trať a voda ustupují k protějším stranám údolí, my přecházíme zamrzlou mokřinu a za ní objevujme ohniště. Ludva rozdělává oheň, ostatní si chystají špekáčky. Hned u ohniště jsou ještě staré pruty, takže stačí, když Nadík rozdmýchá plameny a můžeme opékat. Špekáčky jsou spotřebovány velice rychle, mužstvo se začíná rýpat v ohni, Nadík přináší desku ledu, prý na uhašení. Ludva mezitím rozmisťuje o kus vedle deset čísel, a družiny dostávají jasný úkol: sečíst je zpaměti. Výsledek byl 3476 a blíže byly tentokrát Vydry. Potom uklízíme čísla a ke dvěma stromům chystáme lana, abychom si mohli zahrát Na opičáky. Pro zpestření je uprostřed hřiště blátivá kaluž, ve které Xury přichází o botu. Naštěstí nevězí nijak hluboko, tak se mu ji daří získat zpět. Gorka střídá Nadíka na opičákovi, ale ani on nedokáže ubránit dostatek lístků, po spočítání zjišťujeme, že mají asi o pět lístků méně. Letmý pohled na hodinky naznačuje, že bychom měli vyrazit na zastávku. Balíme lasa, likvidujeme ohniště a přesouváme se na zastávku. Gorka i Twist si nesou hole, přesto jim to už moc nešlape. Naštěstí to není daleko. Na zastávce usedáme na lavičky a družiny dostávají poslední úkol: nakreslit mapu dnešního pochodu. Vydrám se celkem daří, zato Qéčkovi pod rukama vzniká pěkná čmáranice – mapa to možná je, ale s naší trasou nemá mnoho společného. Morava se mu tam vlévá do Vltavy kousek od Prahy a tak. Prý nemají ve škole výtvarku, očividně by ale spíš potřeboval zeměpis. Nadík vytahuje poslední chleba se salámem. Vyhodnocujeme ještě body jednotlivců za nálety a povodeň a počítáme celkové skóre výpravy: Rysi 12, Vydry 10. Zatímco se kreslila mapa, přibylo na zastávku spousta lidu, ale do vlaku se všichni vešli, my dokonce i sedíme. Ludva ošetřuje Twista, který se říznul do prstu a pak až do Olomouce hrajeme „Znič, co jsem nakreslil“. Na nádraží v Olomouci na Twista a Gorku čekají rodiče, zbytek musí domů sám.