Ráno mi ukazuje teploměr v autě -10°C. Má být ale slunečno, proto věřím v poměrně příjemné počasí.
Na nádraží jsem mile překvapen. Všichni členové mají nějaký jízdní prostředek na sníh. Většina dokonce boby. Švejk sáně. Pak tři lopatky a Vendy něco neidentifikovatelného. Připomínalo to spíš prkno na mořské vlny. Jezdilo to sice pěkně, ale bylo to naprosto neřiditelné.

Fili, já, Dana a Merlin jsme šli po svých. Toncek si vzal kolo?!?

Stále řádí chřipky. Proto nejel Saly, Infin, Sysel a Onďas. Véna na oddílovce blinkal, takže asi také ulehl. Dalmi se stěhoval, Páťa prý neměl kalhoty. No nevím, na oddílovce kalhoty měl...  a Filo nejel asi proto, že nejel Dalmi a Páťa. Neomluven také Tříska a Mates.

Důležitější je ale účast těch, co chtěli řádit na bobech. Můj předpoklad kvalitního jízdního povrchu se naplnil beze zbytku. Vše promrzlé, ušlapané a uježděné. Jezdilo to jedna báseň. 

-          Účast Rysi – Shrek, Séba, Lišáci – Jack, Júňo, Sobík, Vydry – Runy, Švejk, Dodo, Vendy, Vítek, Startér.
-          Ve vlaku si Sobík obsadil celou dvousedačku se slovy „To je moje“. Tak jsem ho přesvědčil o opaku. Má slova před nastoupením do vlaku o tom, že je třeba ze sebe sundat bundy a čepice se opět míjejí účinkem. Někdy si připadám jako blb..., anebo proč já, proč já se vlastně starám.
-          Ve vlaku půjčuji hlavolam, nevyřešen ani cestou zpět.
-          Cestou nahoru se nejvíce trápí Shrek. Začínám si na to zvykat. Nemyslím na Shreka, ale na to že mnozí kolabují na této obtížné, 4 km dlouhé trati.
-          Zastavujeme se u mohyly, Radím přístup v zástupu, sněhu je dost. Někteří volí raději rojnici. Nu, což...
-          Co je to za strom, soutěž na známky. Určit buk jako břízu, no nevím. Švejk určuje buk jako topol. Z jedenácti určili správně jen čtyři. Škoda učit tyto chlapce třináct druhů dubů a pět javorů... Správně určil Vítek, Shrek, Runy a Jack.
-          Na Skalce je opravdu slunečno a při snaze o nějaký pohyb dokonce i teplo. Po svačince začínají rozjížďky. Jezdí to opravdu velmi dobře. Na tomto povrchu je Startérův řiditelný bob dokonce řiditelný.
-          A už se rozjíždí stavba skokanského můstku. Celou stavbu řídí Runy. Dokonce v chatě sežene dvě lopaty. Bohužel stavební materiál je v tomto mrazu příliš sypký a můstek nedrží tvar. Několikrát upozorňuji na konstrukční chybu. Všimla si jí i Dana. Jenom chlapci nedají na rady. Škoda..., časem budou tito hoši třeba stavět mosty, či kvalitní střechy hal a tělocvičen.
-          Je čas oběda. Vítek se nabízí, že zjistí, zda je v chatě volno. „Je“, proto jdeme všichni dovnitř. Jejda všechny stoly jsou obsazeny. Tož ten Vítek si z nás dělá srandu.
-          Po obědě platím, přede mnou je Júňo. Na otázku: „Co si přeje?", odpověděl vrchnímu, „Pět litrů kofoly“. Načež začal vrchní koktat, „Co s tím budeš dělat?“ Směji se já i vrchní. Po domluvě kupuje půl litru. Vrchní je stále rozhozen, ztratil přehled kolik vlastně dostal peněz...
-          Po obědě pokračují jízdy a stavba můstku. Začíná být přeci jenom zima. Většina má rukavice mokré a v botách sníh. Vendy se probořil do legendárního rybníčku.
-          „Naše“ hřiště je pošlapáno. Uličky jsem proto vyšlapal vedle v lese. Vychytávačku vyhráli Lišáci. Druhé místo Vydry. Švejk a Startér posílili Rysy. Během dvou minut nebyli chyceni pouze Runy a Dodo. Chvíli ještě hrajeme eskymáckou honičku, ale v sypkém sněhu je to opravdu rychle únavné.
-          K chatě se vracíme vrchem. Je odtud nádherný výhled na Malou Fatru. Vlevo od ní je dobře rozpoznatelný i Velký Choč.
-          Nastal čas hlavního hřebu dne. Čtyřkilometrový sjezd dolů, na vlak. Tak kvalitní povrch dlouhé roky nebyl. Myslím, že si toho všichni jezdci formule 1 užili. Několik formulí ale utrpělo neopravitelné šrámy. Naštěstí nikdo nezraněn.
-          Na známém místě u chat se chvíli zdržujeme, abychom zbytečně nemrzli na nádraží. Jezdí to zde neskutečně rychle. Fili testuje sáně od Švejka zrovna v momentě, kdy si ve spodní části vyjel s autem majitel přilehlého domu. Fili to bravurně zvládnul, jen nevím jestli si u toho nenadělal do kalhot.
-          Poslední jízda řiditelného bobu – snad nikdy jsem neviděl takovou rychlost. U závěrečné zatáčky, kde jsme stáli jako nezkušení diváci při rallye, se Startér přiřítil rychlostí Ayrtona Senny v jeho poslední chvíli. Bylo jasné, že tuto zatáčku určitě nevybere. Naštěstí minul všechny diváky i sloupy a tak jsme se tomu jen zasmáli.
-          Ve vlaku jsem opět lehce vytočen. Sobík, Vendy a Shrek vybalují svůj dlabanec a vesele jí. Všem je to jedno. V Hrádku se najednou vlak zaplní cestujícími. Nabádám Vítka a Júňa aby uvolnili svoje místa a sedli si buď ke mě nebo k ostatním. Nereagují..., na další pobídku mi Vítek sdělí, že tam sedí už tři. Tak tam nejdou. Nereagují ani když je upozorňuji, že to myslím vážně. Jak má pedagog dále postupovat jsem se nikde nedočetl, ale fackovat je prý nesmíme. Měli by prý újmu na duši. Tak ji mám zase jen já....
-          Ale to byly jen drobné incidenty. Jinak to byl povedený den. Každý, kdo někdy sjížděl ze Skalky na bobech, mi musí dát za pravdu. Doma jsem na dvě hodinky vytuhnul a pak šel na noční.