Prolog

Magic the Gathering

Vzpomínka 1 – poprvé jsem se s touto sběratelskou karetní hrou setkal na Invexu v Brně 6.10.1999. Invex byl počítačový veletrh nejen pro profesionály, mohl tam každý. Nás samozřejmě nejvíc zajímaly novinky z her. Byl jsem tam tenkrát s Meďákem a Chroustem. Pozdě odpoledne jsme s Meďákem chtěli jet už domů, ale Chroust nás ještě přemluvil, ať zajdeme ke stánku s touto karetní hrou. Dávají tam něco zadarmo…, pro mě přesvědčivý argument. A tak si domů vezeme první startovací buster s návodem pro hru.
Vzpomínka 2 - je chalupa v Rudíkově (64. podzimní rodeo, 29.-31.10.1999), kde s Chroustem zkoušíme, asi poprvé, hrát Magic. Moc nám to nejde, nechápeme pravidla. Výraz tapni kartu je do té doby v češtině neznámý pojem. Také výraz shuffle překladače překládají jako šoupání nohama. To, že je to i míchání karet, jsem si domyslet.
Vzpomínka 3 – jezdíme s Meďákem do Ostravy. Tenkrát ještě neznámá ulice Stodolní, bydlela zde spousta cikánů. Téměř na konci byla prodejna fantasy literatury a her. Tady nakupujeme první herní balíky Portal a Second Age (balíčky tvořené pro dva hráče).

Vzpomínka 4 – na inzerát kupujeme od jednoho klučiny velký balík karet. Naložili jsme ho, tuším, někde v Havířově do auta a tam od něj vše koupili za domluvenou cenu. Myslím, že si oddechl, když jsme ho zase doma vysadili. U mě ve sklepě si já, Chroust a Meďák karty po jedné rozdělujeme.
Vzpomínka 5 – oddílové PC pařeniště. Kdysi jsme byli schopni sehnat tak 2–3 počítače. Kluci se na nich střídali. Ostatní hráli Magic the Gathering. To už byl oddíl touto hrou plně chycen. Vydávají se Echa (oddílový časopis) s překladem všech karet. Následují další série – nové vydání karet MTG.
Vzpomínka 6 – Tábor Na blatech (rok 2000). Téměř celý tábor proprší. Tak se hraje a hraje. Několikrát zajíždím do Olomouce a přivážím zásobu nových busterů (balíček s 15 náhodnými kartami). Ve znaku tábora je převzatý obrázek z karet – značka bažin.

…a pak to postupně utichlo, vyšumělo do ztracena. Doma mi zůstalo jen album s kartami a v klubovně Echa s překlady.

Příprava pro výpravu během jarních prázdnin. Původně jsem měl v plánu hrát několik únikových her. Pracovně nazváno Escape from the Stronghold. Narazil jsem ale na spoustu problémů, v některých věcech jsem si nebyl úplně jistý…  Tak jsem po nějaké době tuto variantu odložil „na jindy“. Ale nebojte, mně přípravy větších projektů trvají déle, takže nic neslibuji, ale snad jednou…
Hledal jsem náhradu. Napadly mne Magic karty. Hodil jsem řeč s Meďákem a Tonckem. Oba mě překvapili, rádi by si zase znova zahráli. A tak jsem překopal plány a začal s přípravou Magic Campu. Trochu s obavami, jestli to bude hochy bavit. Uklidňoval jsem se tím, že když tomu tenkrát propadl celý oddíl, určitě to zaujme znova i nynější členy.

Den první

Rozhledna Olšová a Veselská rozhledna.
Odjíždíme z Karviné v 11:00. Vitas i já ještě ráno stihneme darovat krev. Nehledejte v tom nějaký vznešený důvod. Paragraf, místo dovolené se hodí. Já nabírám Infina, Vítka, Startéra a Sébu. Vitas s Tonckem mají za úkol zavolat Syslovi, ať už vyrazí na stanoviště, že pro něj, Júňa a Donuta už jedou. Jenže Toncek si zažertoval. V momentě, kdy Sysel zvedl telefon, tak se představil jako prodejce vysavačů, s tím, že už mu jeden vezou. Sysel zpanikařil a telefon zavěsil.Tak volal Júňovi. Jenže když Sysel uviděl to stejné číslo u Júňa, tak mu hned řekl: „Nezvedej to, to je ten prodavač vysavačů“. No, dobře to dopadlo. Na Studentské ještě doberou Ossiho a setkáváme se u domu Startosébovského. Tam prodavač vysavačů zjistil, že doma nechal bundu, tak musí zajet ještě jednou do Petrovic. Nikam nespěcháme. Školka končí na Tvrzi až v 16:00. Proto jsou v plánu zpomalovací pasáže na trati. Návštěva dvou rozhleden a obchodů v Mohelnici.
První zastávka – Rozhledna Olšová – 17 metrů vysoká, 64 schodů, vyhlídka ve výšce 13 metrů (r. 2004). Ještě před prvním nástupem Sysel jen tak prohodí k Infinovi: „Ze statistiky vyplývá, že každá jedna jízda ze sta, bývá špatná“. Infin mu na to řekl „Co? Myslíš snad, že toto je zrovna ta špatná jízda?“ a on na to „No, nějak to cítím, že jo…“Dávám první nástup. Vysvětluji hochům, proč nikam nespěcháme a co mám vše v plánu. Během mé řeči, aniž by se někam pohnul, nebo něco řešil, hodil Sysel před sebe šavli. Ale ta barva, myslím té šavličky, ne Sysla. Něco mezi růžovou a fialovou. No, moje přednáška skončila. Už začaly jen připomínky, dobírající si Sysla. „To sis nemohl nechat až na rozhlednu?“ „Co si to papal?“ Vitas už nabízel výměnu pasažérů, s tím ovšem osádka mého vozu nesouhlasila. Naštěstí bylo Syslovi pak už dobře.
Z rozhledny byl hezký výhled. Zasněžené Beskydy s Lysou horou jsou viditelné. Jeseníky s Pradědem jsou v černých mracích.
Uklidňuji Sysla, že další zastavení je asi za 14 km. To jsem ještě netušil, jaká to bude cesta. Serpentiny z kopce a serpentiny do kopce.
Druhá zastávka – Veselská rozhledna – 13 m vysoká, (r. 2018). Opět pěkný výhled do okolí. Viditelnost do dálek je zatím dobrá, ale je cítit, že už to dlouho nevydrží. Další zastavení plánujeme u Kaufu v Mohelnici.
Pelášíme si to po dálnici, když mi volá Toncek. No jestli vám opět blije Sysel, tak s tím vám nepomohu. Smějí se se mnou všichni v autě. Smích nás přejde, když mi Toncek řekne, že jsme neodbočili na Olomouc a jedeme na Přerov. Koukám, roky tu jezdím a tohle mne překvapilo. Dokončili jeden úsek a teď už se nejede „furt rovně“. Tak nic, navigace si s tím poradí. Pak mi ta kráva poradila: „Odbočte vpravo“. Vždyť tam jsou betonová svodidla… To mi mohla klidně říct: „Jestli můžete, otočte se do protisměru“.
Projeli jsme si ten nový úsek celý. Skoro žádné auta. Pěkné to bylo. Zdržení asi deset minut, kolik kilometrů navíc nevím.
Setkáváme se u Kauflandu v Mohelnici, nikdo se nám nesměje, protože hlavní téma je stále Sysel. Nakupujeme pár věcí pro všechny, jinak si každý kupuje, co chce. Začíná pršet.
Stále máme dost času, ale v tomto počasí už není, kam bychom se vydali. Snad už školka bude končit. Věžnické údolí je plné polámaných stromů. Vichřice Sabine se pěkně vyřádila. Školka zde z bezpečnostních důvodů, v době vichřice, raději vůbec nebyla.
Na Tvrz přijíždíme po 15 hodině. Nechávám osádku v autě a jdu omrknout situaci. Stále prší. Venku v dešti, v potoce, pobíhá několik dětí v gumáčkách. Všichni špinaví, jak cikáni. Ale očividně spokojení. Přítomným maminkám to nevadí, jen já žasnu. Postupně si je mokré a špinavé nakládají do sedaček v autech a odjíždí. Není to nádhera? Takovou školku bych taky bral. Bavím se s učitelkou Lenkou. Vyžebral jsem ještě med, který si někam schovali, a rozloučil se. Tvrz je od této chvíle, do neděle naše.
První brífing – jako minule na Tvzi rozdělujeme týmy, na kdo a co. Základní instrukce jen zopakuji. Kromě Donuta a Júňa, už by všichni měli vše vědět a znát.
Infin a Séba – pokladník a nákupčí, všechny dny také kuchyňská. Infin už ví, jak nakládat s penězi a rozpočtem. Séba připravil jídelníček, který se jen lehce upravil, podle plánovaných výprav.
Vítek a Donut – topení a zásoba dřeva. Vítek už tuto funkci měl minule. Kromě toho, že neuměli nasekat třísky, to zvládli dobře. Se Startérem, který naopak byl přes třísky borec, zvládli i doplnit nějakou zásobu dřeva do dřevníku.
Sysel, Ossi a jednoruký bandita Júňo postupně všechny dny zpracovávají spadlý strom do louky táborového hřiště. Tady opět hodně pomohl také Startér. On byl vlastně všude, protože i v kuchyni pomáhal s palačinkami a řízky.
Já s Vitas nasazujeme pumpu, která je po kompletní generálce. Všechny kožené manžety jsou nové. Je vyčištěn také žlutý nástřik z tábora (nebudu rozepisovat).
Naléváme vodu a zkoušíme tah. Těším se, jak to teď krásně pošlape. Ale co to? Pumpa jede naprázdno. Navíc už ji není čím naplnit. Posílám Infina a Sébu pro vodu do studánky. Když přijedou, zkusíme s Vitasem ještě jednou zapumpovat.  Ono to jede, kožené manžety asi musely trochu nacucat vodu a nabobtnat, nebo co. Vodu tlačí pěkně, jen jedno těsnění nesedí správně a voda protéká kolem válce. Ještě jedno rozebrání doma mne tedy nemine.
Dnes má každý ještě stravu vlastní, až snídaně bude společná.
Můžeme tedy začít Magic the Gathering. Rozdělujeme startovací balíky – červený a bílý. Vysvětlujeme základy, Toncek, já a také Donut, protože ten už si byl zahrát v herně v Ostravě. Postupně se do hry všichni dostávají a zkouší střídat soupeře.
Do kamen nakládám na noc uhlí. Žádné polské, ale to naše, ostravské. Po nějaké době se chci podívat, jestli už prohořelo. Otevírám horní dvířka – napíšu to trochu hrubě, po ostravsky „Jak to jeblo, málem jsem se posral!“ Buchnul mi uhelný prach, který měl málo vzduchu. Plotýnka na kamnech poskočila a já byl rád, že se nesesypal komín. Pak už to prohořelo pěkně. Kamna rudá, komín rudý. Musel jsem to okamžitě tlumit a pro příště to tak nerozjíždět. Výhoda uhlí je, že ráno jen přiložíte dřevo a kamna jedou dál. Také teplo je po celou dobu táboření větší než u nás doma.
Končíme po půlnoci. Tak nějak jsem s tímto dnem moc spokojený nebyl. Nepřijel jsem v úplně nejlepší pohodě a kluci mi taky moc nepřidali. Chyběla tomu taková ta startovní pohoda, jako minule. Ale postupně se to zlepšilo.

Den druhý

Výprava na rozhlednu Pastýřka a zříceninu hradu Plankenberk.
Při minulé podzimní výpravě na Tvrz, měli účastníci několik úkolů, aby mohli na výpravu jet. Vítek měl za úkol zjistit informace právě k této rozhledně a k Plankenberku. Informace dodal bez chyb, takže je teď jen zúročíme.
Ráno vstáváme později, každý až se vzbudí. Palačinky už jsou připraveny, a tak nám po snídani nic nebrání v odjezdu. Počasí celkem příjemné.
Rozhledna Pastýřka je v Moravské Třebové na kopci Nad Boršovem (515 m). Parkujeme u Lídlu. V plánu je také nákup potravin pro následující dny, ale až se vrátíme z vejletu.
Na vrchol to je asi 1,5 kilometru. Cestou procházíme přes cyklotraily, které vedou od rozhledny až dolů. Chvíli posedíme v přístřešku u rozhledny. Překvapilo mě, že nahoru nechce jít Ossi a Donut. Prý se tato „úchylka“ jmenuje akrofobie. Donuta jsem dokázal nějak zmanipulovat a vytáhnout nahoru. Ossi zůstal dole. Kdybych řekl Donutovi, že jeden z nosných sloupů je vyměněn, asi bych ho nahoru nedostal. Sloup chytl nějakou dřevokaznou houbu a byl vyměněn za kovový (ve spodní části). Rozhledna byla na nějakou dobu uzavřena. Z vrcholu pozorujeme Jeseníky, Praděd není rozpoznatelný. Pak hledáme Aquapark v Moravské Třebové. Ten viditelný je. Parametry rozhledny – výška 27 metrů, plošina ve 25 metrech. Rok výstavby 2009.
Rozhodujeme, že půjdeme po cyklotrasách, abychom si mohli prohlédnout jednotlivé skoky a průjezdy zatáček. Po rozchodu se mne Startér hned zeptal, jestli půjdeme po těch cyklotrailech. Tohle se mu povedlo během pěti dnů několikrát. Tak nevím, je nepozorný, nemocný, divný? Nebo jsem divný já?
U Lidlu jsme celkem brzo. Nakupujeme onu zásobu potravin, až na fazole, které nebyly. Ty měly být dnes na večeři. Musíme náš jídelníček překopat s tím, že fazole koupíme zítra v Mohelnici.
Protože času je dost a počasí je stále dobré, hlasujeme, zda jet zpět na Tvrz, nebo ještě na zříceninu hradu Plankenberk. Pět ku pěti, „herdek Vitasi pojď sem, chybí tvůj hlas a je rozhodující.“ „Co bychom dělali na Tvrzi tak brzy, jedeme na hrad.“ odvětil jasně Vitas. Pak zadal do navigace hrad Plankenberk. První v Rakousku a druhý v Jižní Africe. To bude safari.
Parkujeme tam, kde to na podzim doporučil Vítek. Na zříceninu je to necelý kilometr. Trochu jsme sice zakufrovali, ale hrad nakonec našli. Hlavním důvodem této prohlídky bylo vyhodnotit možnost pro airsoft. Výsledek, asi tu moc lidí nechodí, pro airsoft fajn. Ale jinak spíše nehratelné. S Vraní Horou se to nedá srovnat.
Před odjezdem na Tvrz, každý obdrží rohlík a borůvkový jogurt. Nemáme lžičky, což znamená, že někteří vypadali jak prasata. Raději nebudu jmenovat, protože jsem se ráno u palačinek taky pěkně zprasil nutellou. Hnědá nutella na teplácích staršího muže.... Jsem rád, že se všichni stále ještě smějí Syslovi a jeho události. A to už je prosím tato událost v zákazu, poněvadž se Sysel zlobil a to se přeci kamarádům nedělá.
Projíždíme přes Hartinkov, zastavuji a posílám Vítka, aby u památníku z 1. sv. války vyzvedl telefonní kartu. Ta je tam ukrytá už od tábora, ze závěrečného úseku dlouhodobé hry. Osádka mého vozu tato místa poznává, což mě těší.
Na Tvrzi ještě chvíli pracujeme. K pozdnímu obědu je francouzská polévka a na večeři párky. Pak je to až do večerky jen o Magicu. Prodávám první bustery, hráči zkouší doplňovat své balíčky karet, nebo testují oddílové, předkonstruované balíčky. Večerka je opět po půlnoci. Ráno nás čeká Olomouc.

Den třetí

Olomouc – Aquapark, KFC, katedrála svatého Václava, společná oddílovka v klubovně Olomoucké Trojky
Je to jediný den, kdy je vyhlášen budíček. Vstáváme v 8:00. Časový plán pro dnešek máme celkem nahuštěný. Také snídaně je zrychlená. Müsli zalité kakaem. Bereme s sebou igelitový pytel s odpadky. Koukám na Infina a on má v ruce pytle dva. „Hele, ten pytel s dětskými botičkami a gumáky, tam vrať, to by školka neměla radost.“ Včera jsme ještě řešili, jak to udělat s koupáním a KFC. V 14:00 musíme být na Václavském náměstí. Kassa mi předem volal, že pro nás má překvapení, ale neřekl jaké. Tohle se nedělá. Mě pak šrotuje mozek, těším se, nevím na co, a bojím se předem, abych nebyl zklamaný. Ale o tom až později.
Ráno moje posádka ještě zajíždí do Mohelnice koupit fazole. V Lidlu opět nejsou. No nic, zajdeme do Kaufu, koupit dražší Bonduelle fazole. Jenže ty taky nemají. Lidi už se asi zásobují na pandemii. Kupujeme nějaké jiné, zrovna v akci. Alespoň tak, protože na změnu jídelníčku už nemáme čas.
K aquaparku přijíždíme přesně na otevření (10:00). Nejprve dotaz, zda pustí do bazénu Júňa se sádrou. Nemají s tím žádný problém. Už ve Tvrzi si vyzkoušeli zdravotníci Vitas a Toncek, jak to půjde zabalit do igelitu a stříbrné pásky. Takže na bazéně už to je jen rutina. Ovšem s černým igelitem a stříbrnou páskou vypadá Junior trochu exoticky. Zvláště když ruku nosí nad hlavou a takto jezdí i v tobogánech. Později navíc ztratí čip, který najde Ossi. Ale ten místo aby se zeptal, zda někomu od nás nechybí, raději jej poslušně odevzdá plavčíkovi.
Na tobogánech jsme si zařádili dobře. Já si v bubnu hejbnul páteří. Donut se poškrábal na lokti do krve, Vítek rozbil bradu do krve. Séba narazil lokty. Teda banda k pohledání.
Stále postrádám Infina. Na tobogánech snad ani nebyl. Nakonec ho nalézám, jak sedí ve vodě na lavici, jen hlava mu kouká. Ptám se: „Co tu celou dobu dřepíš.“ „Čekám na bublinky“, zněla odpověď. Tak nějak mne to rozesmálo, ale zase se mu, narozdíl od nás, nic nestalo.
Končíme a jdeme na oběd do KFC. Vitas a Toncek mi pořád nadávají, proč nejdeme do Mekáče. Toncek se prý po KFC vždy podělá a Vitas neví, co si má v KFC koupit. Nakonec je prosím, ať mě s tou karvinskou verbeží nenechávají samotného.
Bezedný kelímek, tahák pro všechny. To že za něj dáš 39 korun, to nikomu asi nedošlo. Škoda, že jsem si nezapisoval, kolikrát kdo tankoval.
Objednávku všichni zvládli. Startér si vzal kyblík pro dva, k tomu dostal jako dárek skleničku na Pepsi. To bude doma radosti. Samozřejmě, že to nedojedl. Navíc se u něj později projevil Tonckův syndrom z KFC.
Přesouváme se auty blíže do centra. Předpokládaný problém s parkováním se naplnil. Vitas sice zaparkoval přímo u klubovny, ale já musel hledat místo v několika přilehlých uličkách. Ostatní pod vedením Toncka odchází na Václavák. Já a Vitas hledáme nějakou čtvrt hodinku parkování pro mne.
Setkáváme se se všemi až na Václavském náměstí. Séba mne hned informuje o kontaktu s bezdomovci, kteří zde mají také svůj svatostánek. Na slušný dotaz: „Nezlobte se, chtěl bych se vás jen na něco zeptat“, ho Séba rovnou odpálkoval: „Zapalovač ani cigarety nemáme!“ Asi má zkušenosti od nás, ze severu.
V 14:00 se v uličce objevuje Kassa. Doprovází ho Kroky a Maty. Všichni si navzájem podáváme levou ruku a já celý netrpělivý, vyzvídám ono překvapení. „Půjdeme támhle nahoru“ a ukazuje rukou na nejvyšší jižní věž katedrály svatého Václava. Bral jsem to jako žert, Vitas také. „Né, opravdu půjdeme nahoru, čekáme jen na kostelníka, který nás tam zavede.“
Nebudu vás napínat. Pro mne nejsilnější zážitek celé výpravy. Možná to mnohým ani nedošlo. Dostali jsme se do míst, kde vstup není až tak běžný. Byli jsme na nejvyšší věži na Moravě, druhé nejvyšší v republice. Stáli jsme u druhého největšího zvonu v republice. Mohli jsme se ho dotýkat, stát přímo pod ním, pohnout jeho srdcem, dávat otázky průvodci. Postupujeme dál k dalším dvěma zvonům. Dostáváme informaci, že jsme teprve ve třetině výstupu. Když vidím ty šroubovice schodů, které vedou nahoru, žasnu. Vylezeme do dalšího patra a opět stejná výška dalšího schodiště. Tady to definitivně vzdávají akrofobici Donut a Ossi. Téměř na konci schodiště se Startér ptá Toncka, jestli jde dobře. Asi zabloudil. Pak Startér tvrdí, že si to Toncek vymyslel, ale my už víme své.
Jsme na ochozu, ve výšce 81 metrů. Máme postupovat stále doprava. Dlouhou chvíli se nikdo ani nehne, každý zírá a navzájem si ukazujeme, co nás zaujalo. V 15:00 budou zvony zvonit. Musíme dolů.
Vstupujeme do katedrály, při prohlídce čekáme, až uslyšíme zvony. Pak se přesuneme ven a posloucháme nádherný dunivý zvuk chvíli ještě tam. Co bych za to dal, a nejen já, kdybych mohl být přímo u zvonů.
„Děkuji Kasso.“
Cestou do klubovny stihneme ještě kratší prohlídku historického centra města a samozřejmě průchod uličkou, kde byla kdysi klubovna Olomoucké Trojky.

Postupně přichází olomoučáci. Se všemi se zdravíme a v 16:00 začíná oddílovka. Společný pokřik zní poněkud zmateně.
První hra je Hra profesora Galea. Soutěžní pavouk je rozlosován. Od nás se nejdále na třetí místo, dostal Júňo. První dvě místa jsem si nepoznamenal. Při této hře s Vitasem schováváme rozstřihané lístky s citáty po celé klubovně. Družiny musí lístky najít, poskládat a splnit zadané úkoly. Vyhrávají Rysové.
Radistická olympiáda, egyptské písmo. První odevzdává Sysel, Júňo a Vítek. Kassa poté čte legendu – knihu Miloše Zapletala, Ostrov přátelství.
V nástupovce si zahrajeme poslední hru. Kopaná-vybika, pravidla vymyslel kdysi Goblin. Tenisák se kope při zemi, kdo je vybitý, jde ven. Platí i odraz od stěny. Celkem adrenalinová hra. Odehraje se třikrát.
A už je tady závěr. Oddílovku vyhrávají Vydry, druzí jsou Lišáci. Společný potlesk už se nám povedl. Já si zavzpomínal na naše „klubovní“ oddílovky. Máme výhodu tělocvičny a sportovního hřiště, ale taková klubovní činnost nám, nebo mně chybí. Loučíme se a odjíždíme zpět na Tvrz.
„Děkuji Kasso.“
Cestou na Tvrz, se bavíme o tom, že je to výprava čtyř věží a když k tomu připočteme i tobogánovou věž, tak vlastně pěti. Ani ne za tři minuty Startér poznamená, že bychom do toho mohli započítat i ten tobogán a bylo by to pět věží. Tak nevím, je nepozorný, nemocný, divný? Nebo jsem divný já? Jak se tahle úchylka jen jmenuje?
Na večeři jsou fazole. Odehraje se i lehčí turnaj o bustry. (Nebo to bylo jindy?). Hrají jen dvojce proti sobě. Vítěz si bere z bustru, jako první sedm karet, soupeř osm. Pak už to je jen hraní až do spací únavy.

Den čtvrtý

Tvrz – brigáda, herní den
Vstávám první, jako každý den. Dávám čaj na kamna a hned se záda vzpomněly na tobogán. Bez brufeinu bych to asi dál nezvládl. Naštěstí stačil jen jeden za výpravu.
Opět není budíčku. Posledního vstává Séba, ale to už je po desáté hodině. Snídaně, nudle s mákem nebo grankem. Každý podle svých priorit.
Ráno na brífingu rozdělujeme pracovní čety. Vlastně se nic nemění. Každý dělá to, co měl za úkol doposud. Kuchyňská připravuje řízky, škrábe brambory. Syslovci uklidili parádně louku od všech větví a po spadnutém stromu zůstal jen hlavní kmen, který je otočen podél cesty. Velkou část drobných větví spálí s Ossim a Júňem v ohništi.  Donut, Vítek a Startér řežou a uklízí dřevo do dřevníku.
Během brigády chci po všech, aby si připravili nějakou malou hru pro ostatní. Výběr je na nich. Ostatně i toto byl jeden z úkolů, po minulé výpravě na Tvrz.
Startér – trefit kopačák kopem do pískoviště. Dva pokusy na zkoušku, tři naostro. Míč musí zůstat v pískovišti.
Séba – rozmístěny čtyři hrnce. Pokud se trefíš do prvního tenisákem na tři pokusy, postupuješ k dalšímu. Máš opět tři pokusy.
Sysel – morseovka z žetonů.
Infin – listy stromů. Nejprve jsem ho odrazoval. V únoru moc listů nenajdeš. Našel…
Vítek – jak dlouho vydržíš v podřepu.
Júňo – hod šiškama na zavěšenou pánev.
Donut – balancování s metrovou větví na dlani.
Ossi – hra podobná kimovce. Koukáš se na spoustu věcí, pak jsou tři odstraněny a ty máš přijít na to, které to jsou.
Vše zpracovávám do tabulky. Připočítávají se i body z oddílovky a bod za moji hru. Domeček jedním tahem (dva pokusy).
Toncek si připravil svoji větší hru, běžeckou, spojenou s šifrou a úkolem. Taktéž započteno do tabulky. Séba protestuje, běhal až za tmy. Ale, když on celé odpoledne prospal.
Poslední body – hoši hodnotí sami sebe. Která hra se jim nejvíce líbila. Na celé čáře vyhrává Ossi. I z mého pohledu to tak bylo. Nejsložitější příprava a přišel s hrou sám, nikdo mu ji neporadil. Sám ji dokázal také odřídit jako rozhodčí. Vítěz celé tabulky (Sysel), získává samozřejmě buster, nebo to tak nebylo? Paměť už mi neslouží.
Toncek ještě vyhodnocuje znova svoji hru samostatně a rozdává za to spoustu karet.
Na večeři připravil Toncek rybí pomazánku. Něco sníme, ale zůstává nám i na další den. Vlastně nahradí i poslední oběd. Jsme nějací přejezení. Zůstala i nějaká svačina. Alespoň bude balíček na cestu.
Infin, Séba, Vitas a já hrajeme v kuchyni u kamen Splendor a jeho rozšíření. Většinou rozšíření nemám rád. Po odehrání čtyř variant rozšíření, hodnotíme hru všichni kladně. Hrajeme také novou hru Kdo páruje vyhrává. Nasmáli jsme se u toho velice. Pravidla jsou jednoduchá. Vyloží se 11 různých obrázků, vždy musíš párovat po dvou a u toho později zdůvodnit proč jsi tak učinil. Jeden obrázek zůstane volný. Pokud ho nechá volný i někdo jiný, jsou to body navíc. Páruješ samozřejmě tajně. Až mají všichni, sranda začíná. Infin spojí koně s kotvou, dlažební kostky s gumovými bonbóny. Séba raketoplán s chobotnicí. Oba vše samozřejmě smysluplně zdůvodní. Vedle se hraje Magic. Jsem rád, a věřím tomu, že to hochy chytlo naplno. Když už ležíme všichni ve spacácích, slyším ještě Sysla a Donuta, jak probírají nějaké karty a kouzla.
A pak všichni postupně usnou. Poslední noc.
Hodnocení jen pro mne. Já jsem byl celkově spokojen. Občas jsem sice musel někoho kopnout do zadku, klepnout po hlavě, ale to jsou detaily. Až začnou platit ty dobré zákony, že se dítěte nesmíte ani dotknout, co já budu dělat. Ale když to řekneš jednou, podruhé, zvýšeným hlasem a pořád nic, odchází Komenský a přichází Igor Hnízdo. Berte tento celý odstaveček prosím s nadhledem. Člověk už má v dnešní době trochu strach pracovat s dětmi.

Pátý den

Palačinková snídaně. Zpestřeno grankem a šlehačkou. S meruňkovou marmeládou to chutnalo jak gofry. Pak už necháváme kamna vychladnout, abychom mohli na studené pláty před odjezdem dát velký stůl.
Před posledním hraním her, provedeme venkovní generální úklid. Pak opravdu ještě hrajeme Magic a Splendor.
Na Startéra přišel trest z KFC. Peláší na latrínu. Po nějaké době zvoní Sébovi mobil. Volá mu bratříček. Séba ho ignoruje. Za chvíli zvoní můj telefon. Zvedám to. Startérovi došel toaleťák. Copak jsem nějaká hajzlbába, nebo co? Před odjezdem si Startér bere ještě živočišné uhlí. Dokončujeme vnitřní úklid a balíme se. Vitas odjíždí o něco dříve, protože musí Toncka vysadit v Mohelnici aby stihnul vlak. Ten s námi do Karviné nejede.
Cesta bez komplikací, Séba a Startér spí skoro celou dobu. Auto zaparkuji u nás doma v šest večer.

…a jak jste to viděli kluci vy. Bavili jste se? Magic the Gathering se vám líbí? Něco se vám nelíbilo? Máte možnost se z toho v diskusi vypsat.

Odkazy pro hráče
Obrázek karty použit z oficiálních stránek této hry - Magic the Gathering
Série Core Set 2020
Vyhledávání jakékoliv karty Magic the Gathering.
Český výklad něktrerých schpností Magic the Gathering.
Nejbližší prodejna v Ostravě - Black Lotus

*** Děkuji Pitrisovi za textovou korekturu.

Epilog

…slova do pranice. Byl jsem dotázán, jak vybírám, kdo pojede a kdo ne a proč nemohl jet zrovna jeho syn. Jedná se o výpravu, kde prostě nemohou jet všichni.
V první řadě věřte, že je to pro mne těžké. Můžete se zeptat Infina, s ním jsem vedl několik diskusí o tom, co s tím a jak to cítím. Pokud se jedná o Tvrz, vím, že maximum členů, pro tuto výpravu je tak 12 osob. Důvod je, omezený prostor Tvrze a hlavně mobilita pro výpravy v místě. Nebyl by až tak velký problém členy přivést na Tvrz a tam strávit pět dnů na místě. Mým záměrem je ale být schopen navštívit více lokalit mimo Tvrz. Což se už podruhé povedlo.
Na podzim jsem provedl výběr sám s tím, že všichni oslovení obdrželi úkoly, které museli před výpravou splnit. Pokud by nesplnili, dostal by šanci náhradník. Také po výpravě dostali všichni úkol. Až na jednoho, všichni splnili.
Jediný dospělý, který byl ochoten, vzít si v práci volno a jel se mnou byl Jaryn.
Také tuto výpravu jsem pracně sháněl někoho s autem, kdo by jel se mnou. Nejlépe dvě auta. Byl jsem rád, že nakonec jel alespoň Vitas. Výběr osob byl tentokrát takový – tři rádcové obdrželi další dvě pozvánky pro „někoho“. Je na nich, s kým chtějí strávit pět dnů na výpravě. Koho si vybrali, s tím jsem jen souhlasil. Lukin nakonec nejel (lyžování s rodiči) a tak místo něj naskočil Toncek, který si zařídil dovolenou a hodně mi pomohl s Magicem.
… takže pokud bude další výprava na Tvrz a věřím, že bude (nepočítám RODEO se stanováním, tam jedou všichni), budu mít opět dilema, co s tím…

Máte nějaký návrh, řešení? Nebo tyto výpravy nepořádat, aby nikdo nebyl dotčen?