Jako psát o tom, jaké bylo ráno počasí, či v jakém rozpoložení jsem se do školy U Lesa ubíral, to dnes nebudu. Zkrátka jsem se hned po příjezdu převlékl a mazal do tělocvičny rozhodit více než stovku zavátých stop. Antek odpaluje hrozen hledačů a ti se vrhají do tělocvičny pátrat po fragmentech Franklinovy expedice. Ještě před zahájením se řeší nesmyslná potyčka na kruzích. Nevím zda v tom měl prsty Páťa, či Dalmi.

Družiny hlásí počet nalezených stop - Rysové 46, Lišáci 62, a Vydry pouhých 26. Jak by ne? Z devíti Vyder, nejpočetnější družiny oddílu, stojí na nástupu pouze tři hoši – Mates, Vítek a Startér. Jak tristní obraz. Oči všech Trojkařů se na ně upírají – jak chcete hrát? Jak chcete bojovat? A rozhodčí na ně taky své zraky upírají s výmluvným dotazem, jak máme vaše zápasy řídit? Tohle je naprosto neřešitelná situace! Ovšem, vyřešit ji musíme, přece nepůjdeme domů?

Domů jsme nešli, Tříska nafasoval červený dres a s mumláním na adresu Antka, se přesunul k Vydrám. A už to frčí. Na rozcvičení hra z oddílovky „pešek a míč“ proběhla tak rychle (neustále jsem odbíhal na chodbu s tím, že Vendymu nebo Dodovi otevřu dveře – ale nikdo nepřišel) , že jsem nestačil vstřebat o co tam šlo. Antek rozdal známky a na mě vykřikl výsledek. Sébovi sedm přežilo, Jackovi osm přežilo a Stratérovi devět přežilo. A valíme se na poslední zápas v buch-buchu. Rysové vítězí nad Lišáky 15:10. Uzavíráme další turnaj Zimní 13.

Na hřišti dnes, a zrovna oni, odehrávají dva zápasy Vydry. S Rysy překvapivě remizují 5:5 – jestli to Rysové nepojali jako nějakou taškařici, ale Lišákům podléhají 4:12. Při snajpru stahuji nehrající družinu na chodbu. Dostává 16. úsek radistické olympiády – keltské runy a stopky se rozebíhají. Postupně se tak protočily všechny družiny a dle dosažených časů bylo odvozeno pořadí. První opět Tříska. Druhý je Dalmi. (Ten vzápětí spolupracuje s družinou. Alespoň jsem si to, dle přiložených fotografií, myslel. Ale z výsledků lze vysledovat, že to není pravda. Například gymnazista Filo vůbec dnešní zprávu nevyluštil a Séba ji odevzdává až na konci tělocvičny). Následují: Saly, Jack, Páťa… však se podívejte do tabulky. Kde a kdy se ovšem objeví, to nevím.

Po snajpru, (dívám se do tabulky, že se nám nějak divně rozjíždí systém zápasů, budeme se na to muset podívat na některé z oddílovek), vytahujeme branky. Ano jsou na svých místech, nebudeme tedy muset pátrat v přístupném školním traktu. Ukončujeme dvěma zápasy (dnes to jsou Rysové) jiný turnaj do Zimní 13. A tím je krabaná, nebo-li sedací fotbal. Vydry posiluje Antek, protože je mu zima a tak se odhodlal proběhnout se. Po chvíli hlásí, že už mu je teplo. Rysové prohrávají s Lišáky 1:3, ale vítězí nad posílenými Vydrami 4:2. To už Lišáci šplhají na tyč.

Nechci nikomu sahat do svědomí, ale mám v posledních letech pocit, že určití výtečníci únorovou tělocvičnu oželí právě kvůli šplhu. Šplh se totiž už několik desítek let (padesát?), započítává do Družinového Olympijského Desetiboje. A oni se stydí, že své tělo nevysoukají až nahoru pod traverzu. A všichni ostatní, co až tam vyšplhají, se jim vysmějí! Tak proto raději do tělocvičny nejdou a „vezmou si volno“.

V novodobých dějinách to byla naše (rozuměj československá) první zlatá olympijská medaile. Stalo se tak v Paříži v roce 1924. Dosáhl ji Bedřich Šupčík časem 7,2 vteřiny. Šplhalo se ovšem na laně a to bylo zavěšeno ve výšce 8 metrů. Vy šplháte na tyči o poloviční délce. Přesto mnohé výkony dopadly slušně, viz tabulka! Rekord v oddíle, pokud se nemýlím jsou 3,6 vteřin, či o něco míň, musel bych to pohledat. A tak jediný kdo nevyšplhal, byl Infin. Ale ten zase „nebulnul“ tělocvičnu. Šplh bez přírazu nohou letos nezvládl nikdo.

Mezitím, kdy družiníci šplhali na tyč, pořádal Antek jiný závod. Plavba na ledové kře. Tu představovala žíněnka. Družiník se rozběhl a skočil na žíněnku. Ta se s ním posunula. Čím větší setrvačnou hmotu na žíněnku vrhl, v závislosti na jeho hmotnosti a tření mezi žíněnkou a parketovou podlahou, tím dále dojel. Antek mi ale dodal časy v sekundách. Tak to asi bylo vyhodnoceno způsobem: za jak dlouho se družina dostane za určenou metu: R 22 s., L 27 s., V 28 s..

Následuje poslední řež v ostrůvcích. Rysům zůstalo v poli 6 Trojkařů, Lišákům a Vydrám 7. Mrzí mě, že mnozí bojovníci nechápou, že se jedná vlastně o honičku a na ostrůvku se mohu zachránit pouze v nesnázích. Ale valná většina oddílu má „nesnáze“ v okamžiku startovacího hvizdu, „zakempí“ se hromadně na jedné žíněnce a tu samozřejmě nemůže žádný vychytávač, byť by byli dva, převrátit. Holt, hoši neumí kalkulovat. Skočím-li na žíněnku, kde jsou převážně příslušníci cizích družin, ve vhodný okamžik ji opustím, aby mohli být chyceni (převráceni) členové jiných družin. Ale dost filozofování.  

Otevírám turnaj v gymbalu. Je to hra pro silné muže – ostatně jako všechny v Zimní 13. Ale tato hra je největší „maso“. Chytit pecku gymbalovým míčem zrovinka když jsi ve výskoku, tak to tě – kamaráde, dokáže převrátit. (Třeba jako to Mates předvedl!). Nemluvě o přímý kontakt s obličejem. To je obtisk přes celou tvář. Ani nedomýšlím hlavičku do míče nakopnutého bodlem. To dokáže posunout i krční obratle. Z toho mám děsný strach!! Proto je dovoleno takové míče odbíjet spojenýma rukama.  

Hned v prvním zápasu okusil tvrdý chlebíček gymbalu Dalmi. Ten se po hlavě a bezmyšlenkovitě vrhnul na středovou věž na jejímž vrcholu je po zahájení umístněn gumový balon a se zlou se potázal. Jeho protivník Startér totiž míč lehce odsunul rukou do strany a překvapený Dalmi letěl z žíněnek na druhou stranu, kde dopadl zády na parkety. Brýle na jednu stranu, Dalmi na jinou stranu. O jo joj! Toto bolí! Že si Dalmi zrovna nepískal, lze spatřit na snímku č. 35. Jak hloupost bolí!! Když se však vzpamatoval z otřesu a brýle mu byly nasazeny, s chutí se zapojil do zápasu a Rysové remizují s Vydrami 11:11. Lišáci ve svých zápasech poráží obě družiny. Vydry 7:3 a Rysy 12:11. První kolo je tak uzavřeno.

A nakonec ten nešťastný „irbis“. Proč nešťastný? Inu proto, že si ho necháváme vždy nakonec a pak se nám nějak času nedostává. Zápas je to pěkný. A Lišáci poráží Rysy 7:3. Upustili jsme od žíněnek za buclákem a molitanové míče v „brance“ jsou nahrazeny basketbalovými, které našel vedoucí v pytli v nářaďovně. Vše poklízíme a tělocvičnu zakončujeme tradičně „jiráskem“. Už mi ta hra začíná lézt na nervy! Při úklidu šatny, kdy se už téměř všichni vymotali ven, nacházím vlněné prstové rukavice. Určitě jsou Sobíka, nebo Júňa. Nebo někoho jiného. Na oddílku je přinesu a záhadu vyřeším.

                                                                                                                                                                                          MOna, foto Mona