Před oddílovkou jsem si připravil foťák, ouha – baterie „zkapaly“, nu což, dobiji je v klubovně. Venku je zataženo, mokro a chladno. Před chvíli poprchávalo, nyní dokonce padá i nějaký sníh, či co to je? Těšil jsem se do tepla naší klubovničky, a na kole jsem se probíjel do Ráje. Před klubovnou, čtvrt hodiny před zahájením, zevlují Séba a Startér. „Ne, ještě nikdo tam není!“, odpovídají na můj dotaz. To je zajímavé. Před týdnem dostali rádcové klíče od klubovny a ještě nikdo z nich tam není?

Než jsem stačil v tělocvičně rozházet zaváté stopy, je už klubovna zpola zaplněna, i Antek přichází. Bereme výzbroj, ustrojeni už jsme a mažeme do tělocvičny. Probíhá zběsilý sběr zavátých stop. Nástup. „Hele, kde je družina Rysů?“. V jejich řadě se choulí pouze Páťa a Séba, omluven nikdo! Lišákům chybí omluvený Sysel, Vydrám Vítek. Ale co je s Vénou, Vendym a Špejlíkem, nevíme. To zase budou báchorky. Na rozcvičení bojovka „pešek a míč“, následuje „jirásko“, což jsem vůbec nepostřehl kdy se změnily, ale dorazivší Dodo ano, a hned se zapojuje do hry.

Následuje dělení oddílu na dvojice – "na duetky". To budou zajisté nějaké rozčilující závody dvojic, Antkem připravené. A taky že jo!

Prvně měla dvojice přeskočit laso, ehm – švihadlo. Alespoň třikrát za sebou. Nebylo to tak jednoduché. Pokračuje signalizace morseovky. Zpráva zněla „rum“. A ti, co vše zdárně splnili, kráčí ke mně pro známečky. Potom se duetky přerušují, oddíl se dělí na dvě poloviny. Chcete-li, Lišáky a Vydry. Páťa jde k Lišákům a Séba k Vydrám.

Opakujeme bojovou hru „tango*“. (Zkoušela se v poslední tělocvičně!). Antek vysvětluje sáhodlouze pravidla a přitom vytahuje z proutěného koše házenkářské míče – nově zakoupené. Ten zelený na sníh, necháváme v koši a hrajeme s bílým. Karamba to jsou boje. Raz, dva, tři a přihraj. Útok se přelévá zleva doprava a naopak. Jedná se o velmi čistou hru, soupeře se nesmíš vůbec dotknout, natož ho povalit, jak předvedl „ďáblík“ Startér, jedno z nejmenších Trojčat, když sundal Páťu – a dostal výstrahu! Po časovém limitu je výsledek nerozhodný 8:8. „Zvítězí ta strana, co dá rozhodující gól!“ Tak řekl Antek. A to se podařilo Lišákům, jsou odměněni známkou.

V „duetkách“ pokračujeme ve znalostech (přesněji – v neznalostech!) souhvězdí. Jednomu členu týmu je na mobilu ukázáno souhvězdí. Pokud správně neodpoví, druhý člen si zrobí, proklínaje prvního, deset kliků. Dvě souhvězdí byly předloženy. Velký vůz a Órion. Všichni klikovali. Tak nad tím zůstává rozum stát a ukazuje to další směr našeho sebezdokonalování v tábornické praxi.
Jdeme dále střelbou tenisovými míčky na PETlahve, přeskokem lana a tělocvičnu končíme novou hrou „na sanitku“.

Jedná se o klasickou honičku. Kdo dostane „babu“, chcete-li „placku“, sedne si na zem (ale že ta baba pěkně štípe, když se chytač rozmáchne a dostanete pecku peškem) Zachránit vás může jiný nechycený, naloží si vás na záda, a „odveze“ do nemocnice (kruh uprostřed parketu). Je to pěkný frmol, chytač musí uhlídat pojízdné sanitky. Po čase musí být vyměněn jiným chytačem. Mnohé sanitky (Škoda 1203) nejsou schopné svého zraněného dovést do kruhu a jsou taky chyceni oba hráči. Dost jsme se přitom nachechtali. Ještě krátké „jirásko“ a odcházíme do klubovny. Ještě kdosi z „ping-pongářů“ na nás řve, kdo bude zavírat** okna tělocvičny? Asi ti, co odchází poslední! Alespoň tak je to uvedeno v příkazu paní ředitelky, na spojovacích dveřích vyvěšeném!!

pokračování příště 

* Tuto oblíbenou hru jsme hrávali kdysi v „GLAZAPU“. Akorát se jmenovala „tlakotál“ a míč (pucka) se nepokládala za hraniční čáru, ale prohazovala se kroužkem. Hrálo se pouze v plavkách, naboso a poražený tým měl být obětován bohu Slunce. Jednalo se o „mayskou košíkovou“.