V kalendáriu jsem uvedl ve výstroji kraťasy a v závorce kalhoty, oddílovou mikinu a v závorce s otazníkem bundu. Avšak dilema dnešního rána je lehce teplotně posunuté. Vzít si bundu nebo zimní bundu? To je to, oč tu běží! Ludva neponechal nic náhodě a pod kalhoty si vzal i „jégrovo teplé“ spodní prádlo. To si poté již mezi Olomoucí a Mohelnicí ve vlaku svléká. Čtyři zastavení, Šumperk hlavní nádraží, vysedáme. Po chvíli již dávám nástup před vilou Aloise Scholze, nyní budovou vlastivědného muzea v sadech 1. máje. Chybí Xury, jež je s rodiči na chatě, Sigi s Hepíkem jsou na turnajích, Mink je u babičky a Sky má cosi s nohou. Tito hoši alespoň svou neúčast nahlásili. Matyáš a Bubla však nikoliv. K chudákovi osamocenému Rysovi Čedarovi jsou od Vyder převeleni Bery a Rafan. Družiny dostávají slepou mapu historického centra Šumperka, „brány Jeseníků“, ve které je zaznačeno několik ulic, jejichž název mají hoši u kolemjdoucích lidiček vyzjistit a kýžené heslo z jejich názvů odhalit.

Po odstartování soutěže si počínají, alespoň z pohledu mého a Ludvova, nejlépe Vydry. Ty oslovují kolemjdoucí chodce a takto také byla soutěž myšlena. Gorka si se svou družinou prohlíží šipky rozcestníku. Hledá infocentrum…!? Co na tom, že se jedné osoby může zeptat pouze na jméno jedné ulice! Čedar s „adoptovanými“ chlapci nám mizí z dohledu jako první. Sedíme si tak s Ludvou na lavičkách, z dlouhé chvíle svačíme a začínáme již býti lehce nervózní. Asi po půlhodině odevzdávají správné heslo „Červenáček“ Rysi. Nedlouho po nich Lišáci a Vydry, náhodně spatřené přes ulici, jsou staženy ze hry. Mají zjištěné všeho všudy čtyři ulice!!

Odcházíme kolem evangelického kostela a u dalšího, pravoslavného, odbočujeme vlevo, abychom se na konci ulice Karla Hynka Máchy napojili na zelenou turistickou značku, která nás bude provázet až k cíli dnešní výpravy. V místech, kde zelená značka opouští osídlenou část města a vstupuje do lesa, stojí ohromná hasičská cisterna. Od ní jsou nataženy pospojované hadice, zatím zjevně nepoužité, lemující stoupající asfaltovou cestu. Kam vedou? Odpověď na tuto otázku nalézám až doma při pohledu na mapu. Nahoře na kopci se totiž nachází Základní škola s Dětským domovem. Tam zřejmě je vody třeba! My však postupujeme dále po značce, míjíme několik košů a odhazišť na discgolf. Zstavujeme se až na místě zvaném „U Nových domků“. Zde svačíme. Je odtud krásně vidět hlavní hřeben Jeseníků a na dvou hodinách, v nejasném oparu, i vysílač na Pradědu! Kroky spřádá plány na dráhu pro horská kola. Bude tam prý i tunel a pak také jáma s trampolínou, o kterou se odrazí. A já na to mám dohlížet!! No, nevím… Po chvíli procházíme rozšířeným prostorem u turistického rozcestníku Tulinka a stále mírně stoupáme. Dohlíží na nás andělé, dřevění andělé. Jsou to dřevěné sochy andělů, které byly vytvořeny v rámci sochařského sympozia „Andělárium“. Kdo nebyl v Rejcharticích, neviděl tamní „Andělskou louku“ a zároveň v něm předchozí věta vzbudila zájem, nechť zapátrá na celosvětové sítí. Hoši, už tam budeme! Jen co překonáme tento „mírný“ kopeček, kam značka odbočuje. Rafanovi se protáčí panenky! Svah je mokrý, rozbahněný. Výstup není snadný. Jsem zvědavý, jaký bude pozdější sestup! To již, vzhledem k času, vím, že plánovanou trasu nestihneme celou a budeme muset vynechat Voštinovou skálu.

Šálí mne zrak, či co? Že by Simon, který se na špici utrhl, rozdělal oheň? Ne, opravdu tomu tak není, oheň rozdělala rodinka, která již na vrchol dorazila před námi. Občerstvujeme se, obědváme. Maty, Rafan a Kroky losují, kdo z nich se půjde schovat. Ano, budou Sardinky! Krokyho nachází pouze Simon, Pedro a Gorka. Také já, ale známku získávají pouze první tři jmenovaní. Praděd se střídavě ukazuje a schovává v oparu. Škoda, kdyby byla lepší viditelnost, byla to velká paráda. Ludva vysvětluje Čedarovi princip přečerpávací elektrárny. Zřejmě ho inspirovala uříznutá vrchní část původního vrcholu Dlouhé stráně (dlouho jsem si myslel, že uříznutý vrchol má masiv Mravenečníku!). Zahajujeme sestup. Problematickou, klouzavou část, bere nechtěně po zadku jen Kroky. Twista, řítícího se s povykem dolů, zachraňuje náletový jasan silný asi jako násada na hrábě. Kupodivu vydržel…

Z naší původní trasy odbočujeme vpravo na žlutou značku a z ní téměř okamžitě, znovu vpravo. Ocitáme se v lomu Kokrháč neboli, oficiálně, Ostředek. V podmáčené půdě nalézáme suché místo, které je zaplněno vršky z PET lahví, jež mají vevnitř obrázky zvířat. Hoši si losují parťáka a vypuká pexeso. Každý jeden z dvojice musí nalézt víčko stejné barvy se stejným zvířetem. Teprve poté mohou tuto dvojici zvednout a získat tak bod. Nejvíce, šestnáct dvojic, mají s Twist Pedrem. Třináct bodů si připisují Gorka a Kayak, deset pak bratrská dvojice Maty a Kroky. V lomu nalézají všetečná Trojčata pozůstatek chýše a na skalní stěně krásný zbytek ledopádů.

„Prý půjdeme jen dolů“ durdí se Kroky, když mírně stoupáme ke skalnímu útvaru Kokeš. Pěkná skalka. Na její prozkoumání dávám hochům deset minut. To abychom nemuseli (zase) spěchat na poslední chvíli na vlak. Nakonec máme v Šumperku ještě dost času na to, aby si Čedar vyprosil v infocentru kešku. Po hříchu u sebe nemá ani jedno „dřevo“ (rozuměj CWG – Czech Wood Geocoin) a ani já u sebe žádné nenalézám. Před nádražím si stíháme dočíst jednu kapitolu legendy Radistické olympiády, neboť máme několikakapitolový skluz. Sedm minut do odjezdu vlaku. V poklidu se přesouváme na třetí nástupiště a už přijíždí „náš“ RegioShark. Kluci záhadným způsobem ožívají, někteří musí být dokonce i přesazeni. Rošťárnám „velí“ Twist s Gorkou, a to není dobré. To fakt není dobré…

Avšak výprava byla, řekl bych, vydařená. Co vy na to, chlapci?