Sedm hodin ráno a teploměr ukazuje nulu. Hmm, co na sebe? Raději více vrstev, které se budou postupně stěhovat do batohu! Ve stanovený čas srazu se ke klubovně dostavilo torzo oddílu v počtu devíti hochů. Od Rysů jsou tu Čedar, Matyáš a Hepík. Lišáky zastupují jen Gorka s Krokym. Nejvíce je tu Vyder, ale zato jsou to všechna trojčata – Maty, Bery, Pedro a Simon. Z celého oddílu se z „šarží“ dostavili jen Gorka a Čedar!! Inu tak… Perkele… Safryš, dám si deset…

„Regína“ nabrala už z hlavního nádraží sedmiminutovou „sekyru“. Dostáváme se, spolu dalšími čtyřmi desítkami osob, do již tak slušně zaplněné soupravy. První část cesty je, jak to říci, no zajímavá. Přesedáme v Senici na Hané. První zastávka, Náměšť na Hané, nás nechává klidnými. Na druhé, v Drahanovicích, vystupují Čedar spolu s Matyášem, Hepíkem a Simonem. Skupina je vybavena mapou a instrukcemi. Sejdeme se na Kosíři, tak páček shledáček!

A už tu máme Slatinice. Vystupuje zbytek oddílu kromě mne. Z okénka vidím, jak Gorka ukazuje zcela opačným směrem. No potěš! „Hoši, přečtěte si instrukce!“ Snad se u rozhledny na Velkém Kosíři v jednu hodinu odpolední setkám i s nimi…

Já vyrážím z Kostelce na Hané, ale to není zajímavé. Zajímavé je, jak putování zvládly obě skupiny. No, a jak to zvládly, o tom si přečtěte sepsané reportáže!

Čedar, Matyáš, Hepík, Simon:

Od nádraží jsme se vydali po silnici k obchodu u obchodu jsme zabočili vlevo a vydali se směrem k černé věži. Cca 100 metrů před věží zabočili vpravo. Po silnici jsme šli do Kníniček. V Kníničkách jsme se napojili na zelenou značku a po polní cestě jsme došli na začátek lesa, zde jsme odehráli první soutěž „Hod na terč“ Tuto soutěž jsem vyhrál Já druhý byl Simon a Hepík s Matyášem byli na třetím místě. Pokračovali jsme dále po zelené a po cca 500 metrech jsme odehráli další soutěž hod kládou první byl Hepík, druhý Matyáš, třetí já a čtvrtý Simon, Stále jsme šli po zelené a po chvíli jsme přešli mostek šli jsme do kopce do Lhoty pod Kosířem. Ve Lhotě byla občerstvovací pauza. Ze Lhoty jsme šli stále do kopce. Další a poslední soutěž byl „Hod na krabičku“ První byl Simon, druhý Já, třetí Hepík a čtvrtý Matyáš. Šli jsme dále lesem až na asfaltovou cestu. Kousek od asfaltové bylo posezení které jsme využili. Zde jsme začali psát tento zápis, něco pozřeli, a podívali se do kešky. Pokračovali jsme po asfaltové cestě až na rozcestí, zde jsme podívali do další kešky a šli směrem dolů stále po zelené značce. Na rozcestí na nás začala volat Gorkova skupiny. Šli jsme s nimi podívat na vyschlý pramen Deštné a zbytek cesty k vrcholu jsme postupovali s nimi. Na vrcholu nás čekal Kassa.
Čedar

Gorka, Kroky, Maty, Pedro, Simon, Bery:

Naše cesta začala na nádraží ve Slatinicích. Z nadraží jsme vyšli skoro přes cele slatinice k lazním kde jsme se napojily na naučnou stezku Velký kosíř Na prvním rozcestí sme si zahrali hod na cíl. 1. Bery 3/5, 2. Gorka, Pedro 2/5, 3. Maty 1/5, 4. Kroky 0/5. U rozcestí sme zabocili k pamatni padlích ledcum vrtulníku migu 24 (pozn.: Mi24) Pote jsme se spolu vydali zpětna stezku. Asi po 20 minutach jsem vyhlasil nalety a soutěž v hledání dráčků na konec to dopadlo takto. 1. Bery, Maty 4 body, 2. Pedro 3 body, 3. Kroky 1 bod. Po zahajení jsme šli k další rozcestí kde jsem řekl: „Koukněte se na tu tabulku“. Nakonec jsem zistil že se nato nikdo pořadné nepodival (jen Bery) a když jsem řekl ze se jich zeptam na pár otázek tak na mě koukali jak kdyby jim uletěli včely. Nakonec to skončilo takto 1. Bery 4 body, 2. Matej 3 body 3. Kroky 3 body (prohrál bonusovou otázku) 4. Pedro 2 body Po chvili jsme narazili na asvaltovou cestu. Asi 500 metru před vrcholem jsme našli odbočku na pramen deštné. U pramene jsme posvačili a zahrali terení vsimandu (pozn.: toto slovo jsem málem rozluštil…) s tenisakem asi po 20 minutach jsme uviděli druzinu Čedara a zavolali jsme na ně. Zbytek cesty jsme podstoupili spolu. Na vrcholu na nás čekal Kassa.
Gorka

Ve 12:47 přicházím na vrchol k rozhledně. Rozhlížím se tedy, zda-li tu někdo není. Není tomu tak. Usedám vedle zaparkované vysokozdvižné plošiny. Nacházím se na staveništi a se mnou je tu dalších „stopadesát“ lidiček. Na všech přístupových cestách k rozhledně jsou naivně rozmístěny cedulky „Staveniště – vstup zakázán“, neboť se opravuje rozhledna. Deset minut poté přichází první hoši. Svačíme, zjišťujeme údaje na rozhledně, poklad nenalézáme a odcházíme. Jakmile se ocitáme na klidné lesní cestě, dávám hochům úkol, aby se rozdělili na výkonnostně stejně vyrovnané skupiny po třech. Gorka – Čedar – Matyáš, Kroky – Bery, Simon – Pedro, Maty – Hepík. ?? Nerozumí mi snad někdo? Nakonec se vedle sebe staví trojice Kroky – Simon – Čedar, Matyáš – Hepík – Maty a Gorka – Bery – Pedro. Takto budou chlapci zápasit o známky v připravených soutěžích. Ve Štafetovém člunkovém běhu vítězí trojice Bery – Gorka – Pedro. Nedaleko od Vodní jeskyňky se hraje modifikovaná Terénní kimovka. Zde se mohou radovat opět Gorka s Pedrem a Bery. Postupujeme dále, z hrany pískovcové stěny Státního lomu shlížíme do jeho nitra. „Nebojte, chlapci, za chvíli se tam podíváme! Ale tudy, proboha, ne!“ O několik minut později si odkládáme věci v jeho nitru. Šplhavci již mávají znovu z jeho horní hrany. Tak aspoň banerovku uděláme, ne? Poslední soutěž – luštění citátu z rozházených lístků: „Žádný člověk není takový hlupák, aby nedosáhl úspěchu aspoň v jedné věci, je-li vytrvalý.“ Prý to řekl Leonardo da Vinci, tak to asi bude pravda! Známku získává trojice Kroky, Simon a Čedar. „Kluci, posbírejte, prosím, ty lístečky!“ Balíme se a pomalu odcházíme na čelechovické nádraží. Do příjezdu vlaku zbývá deset minut. Vyplácím známky za soutěže a ještě další pro Matyáše, Simona a Hepíka. Jediní tito hoši totiž splnili moji prosbu o sesbírání lístečků. A to si známku zcela jistě zaslouží.

A na závěr ještě připomenu: „Šipka – Olomouc – hl – tečka – n – tečka – přes – Olomouc – pomlčka – Řepčín – O – S – 1 – 3 – 0 – 3 – 6 – sedmnáct – dvojtečka – nula – osm.“ Kdo byl s námi, ten ví…

A zcela na závěr zmíním, že mám slíbené nějaké fotografie z putování obou skupin, tak uvidíme...