V podmračeném ránu se nás v pravém rohu parkoviště "kaflandu" sjíždí poskrovnu. Nevím, zda ostatní vyděsilo nestálé počasí, popř. jim účast znemožnily narozeniny někoho blízkého, píchlá duše, lenora nebo fakt, že podnik byl vyhlášen až na oddílovce? 
Z Racků jsem zde sám, ostatní družiníky vidíte na titulním snímečku. Čekáme ještě deset minut na opozdilce, nedorazil však nikdo. Tak po nezbytném základním poučení o "jízdě na kole po pozemních komunikacích" si to šineme nahoru k rehabilitačnímu sanatoriu.
V lázeňském parku odkládáme kola do trávy a postupně obkličujeme několik solitérních jehličnanů. Prvně se snažíme určit borovici lesní (pinus sylvestris). Tak to ještě družiny zvládly, ale na douglasce tisolisté (Pseudotsuga menziesii) si vylámali zuby úplně všichni. I "sněženkoví" bratři. Dále se seznamujeme s jedlovcem kanadským (Tsuga canadensis), smrkem ztepilým (Picea excelsa) a modřínem opadavým (Larix decidua).|

Ještě je zde jeden exemplář s jehlicemi. Vylučujeme, že by mohlo jít o tis červený (Taxus baccata). Každopádně o důvod více zastavit se tady příště a pokusit se ho odhalit. I s tou divnou borovicí před lavičkami.
Zvolna sjíždíme od hospody "U Tesarčíka" cestou ke křížku na hranicích Karviné a Petrovic. Chvíli se kocháme vodárenskou věží a pak si to šlapeme až na "Tyčonku" před marklovickou ZŠ. Je zde dětské hřiště. Klouzačka, houpačky, prolézačky, pavučiny z lan, lezecká věž - všechno je volné a zadarmo! Odhazujeme přilby a batohy a rozbíháme se mezi atrakce.  

Po důkladném "ochmatání" všech atrakcí se rozhodujeme, že si trochu zazávodíme, že si zkrátka dáme do těla. Vybíráme "chobotnici", alespoň tak tuto atrakci nazval Kryštof. I když tato chobotnice má pouze pět chapadel. Družiny si losují v jakém pořadí vyrazí ke splnění úkolu. Vydry hladce překonávají nástrahy napnutých lan a na gumovou podlážku doráží v čase 13,21 vt. Lišáci mají výhodu, jsou pouze dva. Přesto se jim nepodařilo Vydry udolat a v cíli jsou za 16,20 vt. Rysové jsou poslední. Švejk podezírá Koumese z nedostatečného bojového nasazení. Na podložku se dostávají za 26 vteřin. (Kočky, a neumí lézt na "stromy"!)
Vyhlašuji závod na jednotlivce - na známky. Trojkaři se řadí u klouzačky a postupně jeden po druhém vyráží pokořit chobotnici. Ono to není tak jednoduché jak se na první pohled jeví. Jseš-li razantní, rozpohybuješ síť, jsi-li opatrný, zamotáš se do ní. Řadím výsledky a seznávám, že mi jeden závodník chybí. Volně pobíhající Dodo ještě nebyl odchycen a přinucen ke startu k DZNB - družinový závod na body (na rozdíl od OZNB zde každý bojuje sám za sebe!)

DZNB Chobotnice: čas ve vteřinách - 1. Roman 6,27; 2. Danny 8,08; 3. Kryštof 9,02; 4. Marek 10,10; 5. Dodo 10,86; 6. Honza 13,44; 7. Koumes 17,85; 8. Švejk 28,96; Ještě zkoušíme morse-signalizaci. První ke mně přibíhá Danny, následují Vydry. Rysové nejsou schopni zprávu vůbec zachytit! 

Nad Karvinou se vztyčuje olověná clona deštivých mračen. Přerušujeme radovánky, i když by se dalo ještě ledacos podniknout. Balíme, sedláme svá kola a vyrážíme kolem školy a baru Salve ven do polí. Vlevo je zaseto osení, vpravo řepka. Už se to zelená! Přejíždíme koleje bývalé dráhy "Petrowitz bei Oderberg - Karwinna". Za, dnes už padlým, červeným kaštanem se ocitáme mezi lány. Ve vzduchu se třepotá skřivan, jasně jde slyšet jeho hlas. Vždycky mne rozechvěje, vrací mne do mého dětství, kdy jsem trávil prázdniny u "bábičky" na Vysočině. 

V Závadě se zastavujeme u zastávky, kde před lety vyhasl mladý život. Častuji Trojkaře - nějaké ty pindy, že mají na sebe v životě dávat pozor a tak! Vracíme se zpět a pod hrází Větrova pokračujeme pod viaduktem dráhy "Petrowitz bei Oderbeg - Oderberg" k hasičské zbrojnici. Zde se, po hlavní silnici jedoucí ve dvou rojích, dostáváme až k dalšímu mostu. Tentokrát pod ním vede dráha "Oderberg - Karwinna".
Sjíždíme na hlavní silnici a aniž bychom překonali Olzu, odbočujeme konečně na cyklostezku. Danny tlačí tatranku, Švejk své kolo. Zjišťuji, že Švejk nedokáže přehodit na lehčí převod. Proto se neustále propracovává směrem dozadu.   

A pak už je to taková selanka, Švejk však bude mít asi jiný názor. Břehy jsou upravené, kolem kmenů stromů je nahrnuta hlína. Vypadá to jako nějaké posvátné místo keltských druidů. Včera zde zaměstnaci povodí Odry seli trávu. Z asfaltky vyjíždíme nahoru na pravý násep Olše. Vše kolem toku řeky je upraveno. Ale po naši levici se odvaluje divoký lužní les. Nad řekou se vznáší volavka popelavá, ve vzduchu je slyšet křik racků.

Ze zaválcovaného štěrku vjíždíme na nový asfalt a "srážíme" se u bývalé lávky vedoucí ze Sovince do Starého města. Sedíme na navigaci a hledíme na "bystré" vody jarní Olzy. Přemíláme jak jsme se zde, témeř pře rokem, koupali; na dnes zatopeném ostrůvku kamenné věžičky stavěli a skákali do proudu a nechali se nést jeho dravostí; a jak se Dragon "topil" vyděšen, když mu proud podtrhával nohy a on se nedokázal v metrové hloubce na ně postavit. I to, jak před drahnou řadu let se na výše zmiňované lávce odehrával na podzimním rodeu "calfat" a Rysové utopili ve vodě kotlík. Bylo to 50. RODEO v roce 1991. Nemohli jsme ponechat kotlík svému osudu. Nikdo se k záchraně kotlíku však nehodlal propůjčit. Tak nakonec vedoucí (to jako já!), se odstrojil do trenek, vlezl do vody a potopil se pod hladinu, protože nohou se mi kotlík nepodařilo vylovit. Bylo to na konci října. Tráva v okolí navigace splavu byla ojíněna ranním mrazíkem.  

Ručičky hodinek nás tlačí dál. Přes "natura" pláž dobýváme nového mostu. Středový pilíř zmizel. Přesně tak, jak jsme posledně správně předpokládali. Parovod byl umně vměstnán do útrob mostu. Jedna otázka z fyziky - ohledně rozpínavosti plynného média - nebyla správně zodpovězena. Ani hochy z Gymnázia. To se řekne!!

Za mostem, po levé straně toku (teďkom ovšem po naší pravé straně), se nachází klubovna 8. oddílu vodních skautů - Hraničářů. Mají nějaký podnik. Oni na vodě, my na kolech. Chvíli je pozorujeme a následně si to valíme pod "železničák". Splav před ním je rozerván. Tak jako za mých mladých let. K darkovskému mostu je - co by Bučivoj kamenem dohodil. Ještě pátráme po mostním pilíři bývalé dráhy" Karviná město - Karviná Doly. Ano, stále tam je, ze tří čtvrtin však zavezen do levého náspu toku Olše.
A jsme v cíli. Lázně Darkov. Pořizujem pamětní "fotéčku", rozdělujeme se a mažeme domů. Na kostele se práve rozeznívají zvony ohlašující poledne.

Nezmokli jsme, necelou dvacítku kilometrů najeli. Jarní přírodou se pokochali. Obzvláště mne dostaly ta rozkvetlá "karlátka". Jenom se ptám, kde byli ostatní Trojkaři? Spinkali, maminka je nepustila, nevěděli nebo se jim zkrátka nechtělo?

                                                                                                                              MOna