Antek říkal, že je sraz v 6.00 hodin u Lídlu. Když jsme tam přišli, Antek dal nástup a rozdělili jsme se do aut. Začalo pršet, tak jsme vyjeli. Jeli jsme dlouho. Asi dvě hodiny jsme jeli. Až jsme přijeli na Slovensko, tak jsme vystoupili u jednoho hotelu Diery. Oblékli jsme se. Počkali jsme na řidiče, co odjeli převézt jedno auto do vedlejšího údolí. Pak jsme vyrazili. Podél potoka, mezi veliké skály. Mona říkal, že je to vápenec. Když jsme přišli na Ostrvné, Antek řekl, že půjdeme přes Nové diery. Tak jsme šli.
Po cestě bylo několik (dvě) výhleden. Les byl mokrý, skála klouzala. Když jsme přišli na Podžiar, řekl Antek, že bude svačina. Když jsme dosvačili, vyrazili jsme dále. Mostečky přes potok, soutěsky, řetězy, žebříky, vodopády. Moc se mi to líbilo. Všude bylo ale mokro, ani sluníčko jsme neviděli.
 

Pak jsme došli na jednu křižovatku uprostřed normálního lesa a Antek řekl, že se rozdělíme. Mona půjde po zelené a Antek po modré. A tak jsme šli. Až jsme se potkali „Pod Tanečnicú“. Kolem nás byla mlha a nějací lidi. Když jsme se všichni sešli, tak jsme pokračovali do sedla „Medzirozsutcie“. Když jsme tam přišli, zjistili jsme, že nám chybí paní Švejková a starý Švejk. Mladý Švejk je šel hledat, až je našel. My jsme se posilnili a část oddílu vyrazila na Malý Rozsutec a ostatní vyrazili na Velký Rozsutec. Já jsem šel na Velký Rozsutec. Na Malý Rozsutec šli: Antek, žena od Antka a maminka od Sněžky, potom Miky a Mates, Štěpka a ještě nevím kdo. Jo, ještě Toncek tam šel.

Šli jsme pořád do kopce, až jsme přišli na malou louku, kde rostly borovice kleče. Nic nebylo vidět, všude byla mlha. Dohnali jsme Kulajdu a malého Kulajdu, co šli už pěšky. Píšu to tak, bo malý Kulajda se nesl v batohu a chvíli ho nesl i Patka od Racků. Malý Kulajda je moc malý, protože ještě neumí moc mluvit. A ještě byla s námi jedna holčička, sestra od Matesa, ale ta nešla na Malý Rozsutec. Ona chodí ještě do školky. Tam šel jenom Mates. A to je od ní bratr. A tu holčičku, jmenovala se Júlinka, tahal Rybařík. Rybařík je dobrý, protože Mona říkal, že Rybařík vylezl na Mont Blanck. A to je nejvyšší hora v Evropě. A pak jsme šli stále nahoru, až jsme došli do skal. Byly to veliké skály. Za mraky svítilo už slunce, když jsme přišli pod vrchol. Tam jsme potkali Marťana a Romka a ještě jednu paní. A Jacka. Ti řekli, že to není vrchol, tak jsme šli jinam. Mona křičel na Romka, ať jde k němu, že mu něco poví, ale Romek křičel, že nemůže, protože ho bolí noha. Mona říkal, že to není nic nového, protože Romek jel na motorce a vyboural se, a v nemocnici mu sešroubovali nohu. Ale ty šrouby tam už nemá. A tak jsme šli dál. Až jsme tam přišli. Byl tam veliký kříž ze železa, a i jinačí turisti. Mona říkal, že jsou to Češi z Moravy a Poláci. To už nás dohnali ti, co šli na Malý Rozsutec.

Na vrcholu foukalo, všude se valila mlha a nízké mraky. Antek řekl, že bude oběd. Tak jsme si sedli tak, aby na nás moc nefoukal vítr a něco jsme pojedli. Bylo tam moc pěkně. Starší kluci se fotili u cedule, co byla úplně nahoře a Mona říkal, že když si tam stoupnu, tak budu o osm metrů výše, než Sněžka. Ne náš Sněžka od Vyder, ale ta hora, co je v Krkonoších. Fotil Miki a ještě někdo. Pak řekl Antek, že půjdeme dolů. Ale jinou stranou. Tak jsme šli. Mraky se roztrhaly. Už byla vidět velká louka dole.

Prvně jsme šli kolem takové veliké skály, kde byla hluboká propast. Musel jsem se držet řetězu. A pak jsme šli přes veliké balvany, až na cestičku nad klečí. S námi šli velký a malý Kulajda, potom Bobr, Mona a ještě Shrek. Všichni ostatní utekli dopředu. Úplně vylezlo slunko a my jsme všechno viděli. Po těžkém sestupu jsme došli na louku pod horou a tam jsme potkali paní Švejkovou a starýho Švejka, co šli jinou cestou než my. Dříve než jsme však vyrazili, dostali jsme za úkol sníst všechno jídlo, abychom měli lehčí loapy, protože se už nepředpokládalo, že bychom přišli jinam a tím že by jsme jako zabloudili. Když jsme všechno snědli, Antek řekl, že půjdeme dolů na parkoviště. Tak jsme vyšli. Mraky úplně zmizely a my jsme viděli to, co jsme nahoře vůbec neviděli.

Cesta chvilku klouzala, pak jsme šli po kamenech v lese. Mona a Romek se stále bavili o jídle a Mona říkal, že je škoda, že tu není starý Maroš. Ten s námi nejel, protože jel někam kupovat med. Patka říkal, že ho bolí obě dvě kolena. Pak jsme došli zase na jinačí louku. Ta klouzala ještě více, než ta louka nahoře, protože tam bylo více bláta. Tak jsme byli všichni hodně špinaví. Nejvíce ti, co několikrát spadli. Ale naše skupina odbočila úplně nahoře a šla celou dobu lesem. Bobr stále fotil, až jsme narazili na velké hřiby a jiné mochomůrky. Jedna muchomůrka byla veliká jako balón a Bobr řekl, že si ji musí vyfotit. Nakonec jsme se setkali na silnici, co vedla do Štefanové. Když jsme přišli dolů, Antek řekl, že je svačina a ať si umyjeme boty v potoce. Tak jsem snědl jeden rohlík a tyčinky, a umyl jsem si boty a čekal, až přijedou ostatní auta. Když přijeli, nasedli jsme a jeli jsme domů. Výprava se mi moc líbila.
                                                                                                                                                      Pepikoma, foto© BoBr, Miky, Romek

* Cima del Cacciatore, Julské Alpy

Pro ty, co chtějí vidět to, co teď neviděli → odkaz zde!