Když jsem Lále vyprávěl, co všechno jsme dnes na oddílovce dělali, vyjádřila se tak nějak podivně, odtažitě, jako by nás podezírala z nějaké nekalé činnosti, taškářství, neřku-li z rozličných darebačin. A my jsme jen dražili „sladké dřevo“, co dal do placu Antek, ( i náhradní struny přiložil!).

Ovšem největší „rvačka“ se strhla o samotný obal kytary - ten, defacto neměl se samotnou dražbou co do činění, neboť byl součástí „sladkého dřeva“! Následně se vytáhla Sobíkova čepice. Všichni tvrdí, že je to Sobíkova čepice!!

Júňo si ji narazil na hlavu a řekl, že jeho není, bo mu je moc volná. Runy byl z dražby předem vyloučen, neboť bere absolutně vše, co je nabídnuto! Byť by to byla násada od krumpáče nebo 250 m vázacího drátu, či svíčky „hrobničky“. A když ji nikdo nechtěl - tu čepici (kromě Runyho!!), zachoval se Sobík jako správný chlap s kulama, a řekl, že si ji vypere! A tedy, že ji bere. Sláva!!

Potom jsme se sháněli po zelených tepláčkových „trenclích“ páně Vény. Nemohli jsme je však demaskovat, neboť věšáky byly obaleny svršky Trojkařů.
Ale když všichni zmizeli, a Švejk poklízel klubovnu, zůstaly na věšácích zelené tepláčkové„ ťrencle“ a mikina, co „ničí není“. Vidím to tak, že o programu následující oddílovky (až po Velikonocíh!),  je postaráno, neboť mám doma dvě kytary, co bych do „placu“ mohl dát. A ty trencle, a ta mikina, co ničí není, to stojí za to!

pátek, půl čtvrté odpoledne

Venku je chladno a mokro. Fouká studený vítr, ale už neprší. Před vchodem stojí tři hoši. Je otevřeno, jen dále jen dále. U klubovny obejduje Mates. Odemykám místnost, jen dále, jen dále. V klubovně je teploučko. Synci se převlékají do cvičebního. Přichází další Trojkaři, převlečení nedočkavci se chápou míčů a proutěného koše na brambory (ale brambory v něm nejsou!) a přesouvají se do tělocvičny. Na spojovací chodbě judisté připravují lavice a stolečky, patrně budou zítra organizovat zase nějaký turnaj.

V tělocvičně už probíhá „rozbíječka“!  To je taková prostoduchá a velmi nebezpečná „hra“, že vše co se povaluje po zemi (především se jedná o míče z koše vysypané), nakopneš a pošleš vzduchem na druhou stranu hřiště. Tak to tedy ne! Nástup podává Séba, rádce tu ještě není. I jiní Trojkaři tu ještě nejsou. A to máme, prosím pěkně, posunuty začátky oddílovek až na 16. hodinu (jak tomu vždycky bývalo) A už je tu Páťa, hrne se Sysel a Júňo postrádající bačkory do tělocvičny (a tak bude dnes běhat naboso). A pak se ještě přivalil medvídek Vendy a říká mi, že řezník Špejlík přijde později, bo mu ujel autobus. A také je tu Kubík, žák druhé třídy, bratr Salyho.

Na rozcvičení „jirásko“ bez bucláků, tři hry na známky. Sysel je v nějaké dobré náladě, pořád dělá skopičinky a při jedné „malé domů“ mi posílá míč (aniž bych to čekal) a vyráží mi z ruky plechovku se známkami, které se rozsypávají po zemi. Ale už jsme rozcvičeni, hurá na DOD. Jenom tu plechovku třeba vyrovnat.

DOD trojboj: shyby – trojskok – leh-sedy

Jsou zřízena tři pracoviště. U hrazdy se budou odbývat shyby (dnes se tomu říká „přítahy“ – ani pravopis PC nezná takovéto slovo!), u zadní brány je natažen 5-ti metr s rezervou 2 metrů a pod okny v rohu je položena žíněnka. Zde se bude odehrávat leh-sed. Protože jsem zde sám, dvě „dispiclíny“ se odehrají pod vedením rádců.

Jako psát, jak to vše probíhalo asi nemá smysl. Výsledky pod zápisem jsou k nahlédnutí. Jenom bych vyzdvihl několik věcí. Výkon Startéra a Séby ve shybech, je obdivuhodný. V leh-sedech se dostal nad 60 cviků pouze Saly. Když si uvědomíte, že minuta má šedesát sekund, tak… Velmi pěkný výkon podal Kubík, Salyho bratr, žák teprve druhé třídy ZŠ. A vy ostatní, nezoufejte. Váš čas teprve přijde. Svaly budou sílit, mrštnost se bude zvětšovat, kosti se budou prodlužovat. Jenom se „nepřežírat“ a robit nějakou aktivitu. Bo pak váš čas už dávno prošel, a už to nebude nikdy lepší!!    

Poklízíme lavičky a žíněnku. Protože máme ještě čtvrthodinku tělocvičny, opět „jirásko“ a opět bez bucláků, a opět na známky. Ale už je tu konec, nástup a rozchod do klubovny. Poslední jde Runy.   

klubovna

V klubovně máme v úmyslu promítat si, když už je téměř vše připraveno, marně pátráme po dataprojektor. Asi mě trefí šlak, či kýho výra! Tak sladce oznamuji, že to byl tzv. „suchý nácvik“ a všechno sbalit, všechno zpět. Ale medvídek Vendy radostně křičí: „Mám!“, a vytahuje ze spodní police černou brašnu. Paráda. Všechno zrušit, všechno rozbalit. Ona by to byla radostná práce, ale několik „rozbíječů“ si z technického štábu tropí legraci, utahuje si z nich a komentuje jejich pachtění. Dále tu jsou tzv. peciválové. Ti nic nerobí, na ničem se nepodílí a naštěstí nic nekomentují. A potom přišel Antek, vytáhl „sladké dřevo“ a začal si vybrnkávat skladbu „Another Brick In The Wall“.

A ten zbytek už znáte, poněvadž je popsán na začátku. Vlastně ještě tam chybí, jak jsme nemohli najít káble na ozvučení, že se promítaly „filmešky“ z Roháčů a z posledního tábora, a bylo děsné vedro! A po zabalení „kinotechniky“ se odehrálo 24. kolo radistické olympiády. „Šneka“ nejdříve odevzdal Saly, následovali Páťa, Mates, Tříska, Jack a potom i ti další. A teď hurá na tu dražbu...

                                                                                                                                                 MOna