Na pracovní výpravě se Antkovi podařilo Maca umluvit, a tak se po několika letech vracíme do Řeky na Frýdu – chatu Macových rodičů. První informace mezi členstvo je tak vržena na oddílovce 27. dubna, v pondělí mi Antek sděluje, že Maco souhlasí. V úterý na prvomájovém cyklobraní dostávají hoši propozice k jarnímu, už 87. RODEU. Před námi jsou čtyři dny volna uprostřed Těšínských Beskyd. Počasí za tím přeje. I když rosničky straší sněhem na horách. Nebylo by to nic nezvyklého, už jsem balil zasněžené stany v kraťasech. A bylo to právě na Frýdě.
Na oddílovce dochází k radikálnímu řezu u družiny Rysů. Rádce Peggy je přeřazen k Modrým rackům, chybí opět Dragon a Tomáš. Stojíme před stejným problémem jako v případě posledního podzimního RODEA. Přesuny v družinách budeme nuceni vyřešit za pochodu zítra a to, jak se později ukazuje, doslovně!

První den - sobota 5. května

Ráno je nebe jako vymetené. Scházíme se v hale nádraží. Ne všichni jsou však předpisově vystrojeni a vyzbrojeni. Rysové zde stojí jako hromádka neštěstí. Koumes, Marek, Dalmi a nováček Skype. Švejk jede do Prahy na nějakou odborářskou demonstraci, či co. (Školní výlet!) Do haly vpadávají Antek s Macem. „Kletry do aut!“, zní strohý příkaz. „A Boruta se Sochorem taktéž!“ Mona kupuje lístky a vyrážíme jen tak nalehko na perón. Mona vede na vodítku psa Sira. Přijíždí pantograf, z vagónu na nás mává Vitas. Po necelé půlhodince přestupujeme v Těšíně do „ropické střely“ a drkotáme se tři zastávky podhůřím Beskyd. Vystupujeme ve Stříteži. Po chvíli přijíždějí transportní vozidla a berou první várku táborníků. Dalmi se vehementně dožaduje účasti v této skupině. Autobus totiž nehodláme použít, protože žádný nejede.

Tak zbytek oddílu, veskrze šarže, šlape podél kolejí a dál po modré značce do Smilovic. Během pochodu nadhazuje Mona přesun šarží v družinách. Lišáci sledují probouzející se přírodu, květem obalené švestky, rozprstěné lístečky rašících buků a světlounké snítky jehličnanů. Vůbec neberou na zřetel, že se mluví o nich. Tak je na rovinu seznamuji s tím, že Danny přejde jako rádce k Rysům a Rendy dostane za něj náhradu v podobě Švejka. Na Rendyho jdou v tu ránu mdloby! Ale už je tu Antek a my se cpeme do Astry.
V autě je ticho, ani romantické rozpravy o právě míjeném obrovském lomu na začátku Řeky, neprolamují mlčení. Za řekou Řekou, protékající Řekou, vyjíždíme pod hranici lesa. Antek zde vedle Macovy fabky odstavuje astru. Bereme zbytek výzbroje a proviantu a zvolna stoupáme na horskou louku kamenitou cestou, kam si řidiči už netroufají znovu vyjet. U osamělé usedlosti na nás čekají Sochor a Boruta – postupně přenesli na Frýdu téměř všechny naše kletry, část výzbroje a proviantu. Nahazujeme na záda zbytek materiálu a úzkou stezkou po úbočí stoupáme lesem k chatě.

Před Frýdou nastupujeme už podle nového zařazení: Rysi – Danny, Marek, Koumes, Dalmi, Skype; Lišáci – Rendy, Honza, Evans, Tříska a Vydry – Roman, Sochor, Boruta a Dodo. Rendy (Lišáci obhajují vítězství z podzimu), odevzdává Rackům „štít vítězů“. Zahajujeme 87. RODEO. Na stožáru se už třepetá vlajka rodiny Frydrychů. Několik důležitých informací co, kdy, kde a kam. Rozebíráme si oddílové stany a vyrážíme, po předchozí domluvě, rozbít tábor na hřišťátko za chatou.
Po chvíli se ozývá bušení dřevěných“ kladiv a šustot stanových plachet. Družiny se zabydlují, převlékáme se z krojů, vybírá se nesený proviant – Antek pochvalně mručí. Pouze Lišáci v diskusi na NETu, jak všichni ostatní pobaveně sledovali, se nemohli zorientovat. Občerstvujeme se.
Smích vyvolává Marek, či lépe jeho značkové kraťasy.  

Píšťalka ze spony kletru nás svolává před chatu. Vyzbrojeni šátky a lasy scházíme dolů na hranu louky, Maco v roli vrchního kuchaře se odebírá do kuchyně vařit oběd. Od všude přítomného ostružiní čistíme místo prvního zápolení. Tradičně zahajujeme největší měření sil „mezi družinami na jaře a na podzim“ soubojem jezdců.

U Rysů přihlíží Koumes, protože ho nikdo neunese (lichý počet v družině), ostatní jdou do sedel. Jezdci se rvou jako koně, a koně se rvou taky tak. Prvně jde k zemi postupně družina Rysů. Evans s Rendym vyčkávají. Sochor s Dodem projíždějí kruhem jako Titanic a kdo jim stojí v cestě, jde ven. Souběžně s nimi poštěkává v aréně, a pod nohy koní se plete, Sir – pes kokršpanělský. (Nic bych nedal za to, že minimálně jednu vyřazenou dvojici, ano Danny protestuje, má na svědomí.) On zkrátka souboj jezdců miluje. Bojovníci se sbírají ze země, v kruhu stojí pouze Sochor s jezdcem Dodem. Vydry získávají první tři body.

Připravujeme druhou soutěž. Kovbojské přetahy. Opakuje se scénář předcházejícího souboje. Vydry roztrhávají Lišáky i Rysi. Lišáci vzápětí po velké tahanici udolávají Rysi. Žádna ze dvou družin nebyla přetažena, vždy se převrátila nebo roztrhla. Zajímavé.

Rackové bijí do louky kůly na lodní smyčky. Družiny si vybírají lajny. Obvyklá předstartovní horečka, kdy část uzlařů nebude následně schopna díky velkému rozrušení svůj úkol splnit. Ostrý hvizd píšťalky žene první závodníky ke kůlům. Nastává souboj o vteřiny. V prvním kole pouze Vydrám nepovolily lasa a dosahují času 1,23 minuty. Ostatní dvě družiny jsou tak nuceny věnovat v kole druhém zvýšenou péči při vázání uzlů, což se podařilo. Rysové dosahují času 1,30 minut a Lišáci dokonce 1,09 minut. Naopak, Vydrám se ambulančka rozjela.   

Balíme lasa, vytahujeme kůly a přesouváme se ke kmeni mohutného klenu. Družiny si prozkoumávají trasu výstupu do koruny, zkoušejí pružnost a sílu spodních větví. Lišáci se jako první sápou na strom a nad spodní hranici se dostavají za 46, 7 vteřin. Vydry jsou pomalejší, ale Rysy, byť by to bylo pouze  pouze o jednu desetinu vteřiny, poráží.  
Při tomto klání došlo k jedné zaznamenání hodné věci. Téměř po měsící donáší na oddílovku Harry mobil, který Lú (Harryho sestra) našla o několik týdnů později při kosení louky. Patří Dalmimu. Zůstává mi záhadou, z jakého že to důvodu si Dalmi bral k družinovým soubojům "kecafónek" s sebou a kdy proboha zjistil, že mu mobil chybí? Znáte můj názor na používání těchto přístrojů v oddíle, že ano? Proto to nemíním dále komentovat!!

Odcházíme na oběd, velký kuchařský guru před chatou už výmluvně točí naběračkou. Rádcové odvádí družinu ke studánce provést hygienu a mažeme si to do jídelny. Maco naám do talířku vyklápí chilli fazole s uzenou slaninou. S ošatky si bereme chléb a Rackové roznáší hrnky s čajem. "Nedávejte mi talíře do sebe!", žadoní Macík. Tak jo, a ještě je pěkně vytřeme chlebem, aby jsme mu práci trochu ulehčili. Je vyhlášena polední siesta.

Z čerstva stoupáme lesem vlevo nahoru „na zatáčku“, jak pan domácí nazval toto místo. Je to zátočina ve svahu, vracející lesní cestu o 180°. Družiny si sbírají dvacet kamenů velikosti vlašských ořechů a rozkládají je před startovní čárou na šátek. Druhý je rozprostřen v cíli. Rádcové si rozestavují družinu. Antek vyhlašuje zkoušku – oblázková štafeta. Družiníci si mezi sebou hází kamínek. Ten se musí dostat ze startu do cíle. Poslední přesuny vrhačů a start na ostro.
No hotová komedie. Dětičky neumí házet. A kdyby jenom házet, oni neumí ani chytat. Spadnutý kamínek totiž musí putovat nazpět. Tak nevím jestli se mám smát nebo plakat. Nejrychlejší jsou Lišáci, následují Vydry, Ale ne tak Rysové. Ti se „placatí“ ještě hodnou chvíli po té co Rendyho a Romanova družina položila poslední kámen na cílový šátek. Ale Rysové už ví, že budou druzí. Vydrám se totiž po cestě ztratil jeden kámen. Teď stojí rozpačitě a čekají na výsledek součtů kamenů Rysů. Kočky doházely. Dvacet kamenů, „Hurá jsme druzí!“, raduje se Dalmi.     

K oblázkům si sbíráme další kameny a přesouváme se pod koruny statných smrků. Harry pokládá na mohutný pařez plechovku. Lišáci se staví ke startovní čáře. „Není to nějak daleko?“, ptá se Rendy Antka. (Ještě jsem se nesetkal s protestem družiny, že cíl je blízko!). No, není. Asi je to pravda, protože Lišáci sundávají plechovku zásluhou Evanse v čase 56 vteřin.
Nastupují Rysové. „Hej, Koumes, kam neseš ty „cihly“? Řeklo se kamínky velikosti vlašského ořechu a ty máš ořechy kokosové!“ Rysi na povel začínají pálit a plechovka letí z pařezu v čase 31 vteřina. Rysi radostně předou. „Jsme minimálně druzí!“, kvituje Danny. |
Není to pravda, Vydry shazují plechovku až po 166 vteřinách, kdy si několikrát vyházeli svoji zásobu střeliva.

Nevím zda to byl Boruta, či Danny, ale hledím jak polovina oddílu najednou loupe kůru pokácených smrků a olizuje ji. Je sladká ta čerstvá míza.

Mona vyhlašuje „tajný závod“. Přestože se při výkladu pravidel několikrát podřekl, v okamžiku zahájení závodu je evidentně několik borců těžce zmateno.  Každý družiník si musí udělat kruh z lasa a v tom kruhu postavit na sebe třináct kamenů. Naši hoši to možná umí s myší, nebo joystickem, ale ne tak s kamínky. Po zahájení závodu musí rozhodčí několikrát opakovat, že kameny musí být na sobě.
Nejrychlejší jsou Vydry, když Dodo pokládá poslední kamínek velikosti nehtu, za odborného dohledu zbytku družiny, na vrchol pagody. Lišáci jsou druzí, Rysové opět nezklamali. nebudu ani psát, kdo byl poslední. Zjišťuji, že těch stojících pagod z třinácti kamenů je opravdu třináct.

Harrymu a Vitasovi se mezitím podařilo z jednoho z pokácených kmenů odřezat kládu k dalšímu závodu. Stoupáme po cestě nahoru.

2. den - neděle 6. května