První letošní cyklovýpravu jsme měli v plánu již před čtrnácti dny. Z důvodu nepřízně počasí, však byla zrušena a nahrazena výjezdem na výstavu plastikových modelů do Tovačova. Tam jsme mimo jiné navštívili i zámeckou věž a z blízkého hřiště znějící hudba nás přilákala i na závody v dog frisbee. Nicméně, abychom se dostali k dnešnímu podniku - první oddílové koloputování uskutečníme tedy dnes. Z účastníků včerejší oddílovky odpadl Qéčko (prý má závadu na kole…) a tak chvíli po deváté hodině odjíždí kvarteto Kassa, Nadík, Goblin, Vevera směrem k Neředínu. Volíme klidnější trasu ulicí na Vozovce, kde se nejlépe překonává rušná čtyřproudová Foerstrova ulice. Projíždíme kolem obchodního domu Timpo a ulicí U Kovárny se dostáváme na třídu Míru pod městské hřbitovy.

Posledních pár desítek metrů stoupáme až za krematorium, kde odbočujeme a napojujeme se na cyklostezku vedoucí směrem na Vojnici a Senici na Hané. Po zhruba čtyřstech metrech nalézáme první keš, kindercache, na vcelku nezajímavém místě. I její překrytí hromádkou kamenů, které snad měly dle nápovědy imitovat skálu, či co. Asfalt na cyklostezce končí u bývalého armádního objektu a dál pokračuje polní cesta. Nedaleko Vojnice zastavujeme, jak místní říkají, U Lipek. Ona je tu vlastně u „křéžku“ jen jedna vzrostlá lípa, ovšem další dvě jsou vysázené v její těsné blízkosti. Goblin nachází a po chvíli znovu ukrývá keš s názvem Hanácké véhled a my pokračujeme mezi osetými poli, abychom, po příjezdu na asfaltovou cestu odbočili směrem na Senici na Hané. Okolní pole je obsazené myslivci. Copak se tu asi děje? Nadík zůstává pozadu. Asi kvůli tomu, že má bráchovo, tudíž malé kolo.

V Senici na Hané, na místním „náměstí“ Míru usedáme na lavičku před kostelem Sv. Máří Magdalény, kde nejprve doplňujeme energii malou svačinkou. A jelikož je květen, musíme dvěmi závody rozhodnout o pořadí ve Finské stezce. První závod se koná právě zde a jde o luštění poměrně jednoduché zprávy s náhradou písmen. Jako první odevzdává správné řešení Goblin, druhým postupujícím je Vevera. Nadík tedy skončil třetí se ziskem osmi bodů do tabulky letošního ročníku.

Znovu usedáme na bicykly a pěšinou kolem ohrady se pštrosy projíždíme k propustku přes Blatu, kde by měla být finální krabička Pštrosí multikeše. Tu se nám však nalézt nedaří Neudržovanou polní cestou podél potoka Blata přijíždíme do Seničky, kde se napojujeme na hladký asfaltový koberec nové cyklostezky. Samozřejmě zde nechybí informační cedule, která hlásá, že stavba byla finančně podpořena z fondů Evropské unie. Asfaltu si však moc dlouho neužíváme, protože po pár stech metrech neodbočujeme s cyklostezkou, ale pokračujeme mírně vlevo po lesní cestě. Ta nás přivádí na krásné místo, které je z jedné strány uzavřeno dvacetimetrovou skálou a z obou bočních stran svahem porostlým vzrostlými stromy. Nadík prohlásil, že je to místo tak akorát na nějakou kešku. A taky že ano. Jaký byl údiv hochů, když v logbooku zjistili, že jsem tu již před nějakou dobou byl!

Po rychlém studiu mapy rozhoduji, že budeme pokračovat po v mapě naznačené stezce, abychom se nemuseli vracet přes Seničku. Zpočátku šlo vše hladce. Cesta vedla po příjemné lesní cestě, která se ovšem asi po kilometru začala jaksi podivně zužovat, až přešla v pěšinu, která navíc místy vedla nízkým smrkovým podrostem. Když jsem se tak v jednu chvíli prodíral suchým chvojím, na mysli mi vytanul úryvek z povídky „Tank č. 23“ z čítanky pro třetí třídu, kterou jsme museli číst v čekárně u zubaře. V této povídce hovořil tank v první osobě: „…prodíral jsem se houštinami, kudy s těží projde člověk…“. Nakonec však „prorážíme“ a přijíždíme k Cakovu, kde odpočíváme a svačíme na odpočívadle u zdejší kapličky. Kolem nás sviští bikeři, jedoucí z kopce od Náměště na Hané. Kluci ještě neví, že tudy také pojedeme, ovšem opačným směrem! Z informační cedule zjišťujeme nutné údaje, vedoucí ke získání finálních souřadnic keše Svatá voda, což je zároveň i obratiště dnešní výpravy. Část cesty jedeme na kolech, posléze je odkládáme do trávy a zbytek docházíme pěšky.

Poutní místo „Svatá voda“ u Cakova zůstává turistům, kteří cestují jen podle mapy, skryto. Pečlivě opečovávané místo s pramenem „svaté vody“, nad kterým je v malé kapličce umístěná asi metr vysoká socha Panny Marie a kopie sošky Pražského Jezulátka, skýtá možnost posezení v jakémsi hledišti na dřevěných „lavičkách“ a tichého rozjímání. Poklidnou atmosféru umocňuje galerie obrazů místního malíře Františka Stratila, která je rozmístěna po okolních stromech. Zde pátráme po keši. Nalezl ji Nadík v dutině stromu. Logbook byl umístěn v nevyfouknuté PET láhvi, připomínající modrou zkumavku. Nikdo z hochů nevěděl, k čemu tato „zkumavka“ slouží.

Vracíme se ke kolům a po krátkém prudkém sjezdu mezi lukami následuje pro změnu prudší, již výše zmiňovaný, výšlap kopce a pozvolnější sjezd do Náměště. U kostela nuceně kvůli Goblinovi zastavujeme a bavíme se tím, jak se z pod svého trička snaží vytřepat jakýsi chlupatý hmyz, jenž mu tam při sjezdu vletěl. Objíždíme zámek a Goblinovi je dovoleno doplnit si vodu v místní restauraci. Poblíž ruin původního středověkého hradu rychle nalézáme další keš a pokračujeme do amfiteátru. Zde obědváme a Vevera s Goblinem soupeří o první místo ve Finské stezce v Testu alfa. Výrazně rychlejší byl Goblin a stal se tedy pro letošní rok vítězem květnového závodu.

V Náměšti jsou ještě další dvě keše. Výroční – nezajímavá a Beňovská skála. Ta už je zajímavější. Je ukryta asi na dvacetimetrovém sklaním výběžku, ke kterému je však jednoduchý přístup shora. Z jedné široké skalní římsy se naskýtá krásný pohled do Terezského údolí. Vskutku romantické místečko! No a my už se vracíme ke kolům a čeká nás již jen cesta zpět do Olomouce. Přes Loučany a Těšetice přijíždíme ke kamennému mostu v Ústíně, kde podnikáme neúspěšné pátrání po další keši. Nakonec ji spatřuji kousek mimo, ale vzhledem k ruchu v okolí ji již necháváme na svém místě a jedeme dál. Před Neředínem překonáváme obchvat po lávce pro cyklisty a pěší, která je známá tím, že se zhroutila dřív, než byla dostavěna. Naštěstí již nic takového nehrozí a tak poklidným tempem dojízdíme do Neředína, kde se odpojují Nadík a Goblin. A tak se již jen s Veverou vracíme ke klubovně.

Posléze, neb nikdo neměl tachometr, podle mapy zjišťuji, že jsme urazili nějakých 43,5 km, což je, na první cyklovýpravu velmi slušné!