Tak podařené počasí, dá-li se vůbec po prožitých vedrech, kdy údolí Věžnice sevřené svahy Hory a Sušice, ne nepodobné saharské peci, takto psát, už dlouho nepamatuji. Na mém prvním táboře „Tři deště“ v roce 1978 v Lomné opravdu pouze třikrát pršelo. Další takto sluncem obdařený tábor proběhl zde v roce 1990. Je znám pod jménem „Zlá léta“, ačkoliv oficiální název zní jinak – tábor „Pod junáckou vlajkou“. Ovšem to, co jsme zažili letos, předčilo veškerá očekávání. A to jsme na tábor odjížděli s určitými obavami, protože krásné počasí panovalo už od 1. července.

Jak já jsem záviděl oddílům, co zrovna končili první turnus. Není přeci možné, aby slunečné dny dále přetrvávaly. Bude se opakovat rok 2000, kdy na táboře „Na blatech“ z dvaceti čtyř dnů pouze dva dny svítilo slunce? Nestalo se tak! Naštěstí!! Naštěstí?

Táboříme opět, obě Grifinovy TROJKY, pospolu. Z karvinského oddílu je nás sedmnáct. Nezúčastnili se pouze Jack (držící se maminčiny sukně) a Švejk. Ten si před táborem zlomil kotník! A aby si to „posichroval“ tak si následně přivodil i zlomeninu předloktí. Hoši z Olomouce jsou pouze dva. (A to jsem se tak těšil na Goblina). Teprve až ve vlaku řešíme složení družin. To se nám nikdy nestalo. Do vedení Rysů je postaven zkušený Sochor, zůstávají Aidi, Dalmi a Sid. Od Vyder přechází společně se Sochorem ještě Spider a Véna. Víme, že se bude jednat o silnou družinu. Ale síla není všechno, že? Lišáky vede Danny a s Třískou, Tomášem, Runym a Qéčkem s Jorim (hoši z Olomouce), se bude určitě jednat o nejvyrovnanější družinu, což se potvrdilo. Nejschopnější rádce Sněžka zůstává v čele Vyder. Podrádcem je jmenován „kocour“ Koumes od Rysů. Dodo a Štěpka jim musí pomoci ve výchově "trojčat" – Shreka, Matesa a Šimiho (osmiletý benjamínek táborového osazenstva). 

Nejpočetnější družinou jsou Modří racci: Antek, Kassa, Vitas a Mona starající se o blaho táborového lidu. Svými vtípky jim sekunduje Kulajda. Toho však zaměstnává jeho tříletý syn Vojta. Kulajda připomíná, že zde, co by desetiletý klučina, poprvé tábořil přesně před dvaceti lety. V kuchyni vydatně pomáhají Dana a Kavka, (starající se o Kassátka – dvojčata Luky a Matěj). Týden s námi strávili Jana s Bubákem a Lála, pět dní Maco (pracovně se vetřel do kuchyně!) a Harry, Ludva přijel na pár dní (odjíždí do Albánie). Táborové osazenstvo příjemně rozptylovali dva psi – sheltie Merlin a anglický kokršpaněl Sir. Ten se zhlédl v Sidovi, který ho při každém zápasu v Glazapu přivazoval ke kůlu uvnitř Tvrze. Protože Sir miluje míčové hry.

Už při stavbě tábora (letos jsme táborový kruh posunuli ještě o kus dále – až pod letitou vrbu), panovalo tropické vedro. A kdo se před sluncem nechránil, ještě několik nocí se převaloval na kavalci s popálenými zády. První týden spíme pouze přikryti spacáky. Nestačíme vařit čaj. Vrháme se na vyčištění bazénu (koupaliště u Tvrze), dolní propustek, kde probíhalo ranní koupání, je přece jen od tábořiště tak trochu z ruky. Hráz napouštíme až čtvrtý den tábora. A koupání pak probíhalo po každém ukončeném zaměstnání, (a někdy i v průběhu gladiátorských zápasů).
 

Rozehráváme Jestřábovu dlouhodobou hru „Po stopách Alvareza“. Nejzajímavější úseky: Přes peřeje k lidu stepnímu, Útěk z věže leguána a Pečetě vymřelých sídlišť aztéckých, připravil Antek. A že si s tím dal práci!! Z olova (opatřil Maroš), odléváme „Peníz průkazní“, na Zlaté Koruně se hledá „Pouzdro ve vodách hlubokých“ a „Fernandozův hrob“. Jiné úseky se odehrávají mimo tábor – v meandrech Třebůvky, na Věžnickém mlýně nebo na Bezděkovském mostě. Barevnými diplomky zásobuje družiny Kassa. Legendu si čteme z knih „Hry Jaroslava Foglara“ a „Devadesátka pokračuje“, a z oddílového "Třítéčka" speciál. Poslední úsek: „Rodrigo chytá klíč“ se odbývá, stejně jako před dvaceti lety, v lomu za Hvozdečkem. Žádný Rodrigo, jako v legendě, nechytil klíč hozený Alvarezem. O pořadí družin tak rozhodl součet bodů z jednotlivých úseků. Přesvědčivě vyhrávají Lišáci – 41 bod. Vydry – 32 body, jsou druhé. Rysi – 27 bodů, tři úseky nedokončili!!

Gladiátorské zápasy se letos skládaly ze sedmi turnajů: pasák, kopaná, lagory, papoahakapiu, hobří, ringo a poprvé byl na programu kubb. Téměř vše (vyjma kopané a papoahakapiu – to byla záležitost Lišáků), vyhrávají Rysové. Vydry jsou odsouzeny ke třetím místům. Ale s velkým potenciálem do let dalších!! Z tabulkových závodů probíhá, jak je již několik roků zvykem, semafor a ranní koupání. To bylo doménou Vyder – dělají čest svému totemovému zvířeti. Lišákům se do vody (vyjma horké sprchy) evidentně nechtělo.

Uskutečnilo se i několik zkoušek do malých orlích per (všichni tábornici obdrželi Echo magazín – Odborky). Zkoušku „Tři orlí pera“ letos nesplnil nikdo, i když našlápnuto měli Spider a Sněžka. Antek si připravil několik táborových atrakcí. Pokud pominu ranní cvičení, tak to byl především „žebřík“ (použitý mimo jiné v úseku ODH), „chodící“ pásy natažené mezi stromy, houpačka pro dětičky a táborová skluzavka. Tu si vyzkoušel i Kassa. Mně byla zapovězena.

Tábornickou stezku „opět“ vyhrál Sněžka, před Dodem a Tomášem, bodování stanových dvojic „nováček“ Štěpka (obýval stan sám – Vyder byl lichý počet), za ním o bod méně stanová dvojice Danny, Tříska a třetí byli Sněžka se Šimim. Poslední tři místa obsadily stany Rysů. Se zlou by se Rysové u Bučivoje potázali. Kuchyňskou si bodoval Antek – bez zanášení do tabulky. Ale jak se vyjádřil, měl z fungování družin v kuchyni značné obavy, které se naštěstí nepotvrdili. V „kyríku“ (lov domácí zvěře) byl překvapivě nejlepší Sochor. Druhý je Dodo, třetí Sněžka.

Perličkou na dortu táborové činnosti (i když se to mnohým tak ještě nezdá!), byly noční hlídky. Ale i ty dopadly ke spokojenosti vedoucího tábora. Jediným incidentem tak bylo pouze pochybení u Rysů, kdy „mazáci“ hrubě porušili „povinnosti hlídek“! A pak skutečnost, že mladší hoši neumí odečíst čas z ručičkových hodin. Za tímto účelem byla hospodářem zakoupena digitální meteorologická stanice. Ta nám však připravila, dnes už mohu napsat, humornou situaci. Ale o tom jindy a jinde. A tak snad v mysli všech zůstane jen měsícem ozářený tábor, hvězdné nebe nad hlavou, a zvuky nočního lesa. Zde stojí za zaznamenání "druhopáteční" výprava „Za hvězdami“, které se kupodivu zúčastnili i rodiče a veteráni oddílu. Tak to se nám – ta spoluúčast rodičů, ještě nikdy nepodařila. I když za hvězdami na „Rybízový kopec“ se chodí, vesměs pravidelně, každý tábor.

Bylo podniknuto několik výprav na kolech, ať už k jednotlivým úsekům ODH, či ke koupání na lesním oprámu v Kladkách. Jediné cyklobraní směrovalo do Javoříčka, na skalní tvrz Branky a do Indiánské hospody ve Vojtěchově. Celková kilometráž – necelých 100 km. Je třeba vyzvednout, že cyklovýpravy se obešly bez krvavých pádů a zranění. Součástí poslední cyklovýpravy byl i tradiční běh kolem kamenných hradeb hradu Bouzova, tzv "Okolokolo".

Výborně fungovala táborová kamna, postavena na dubnové pracovní výpravě starších. Vyčištěná studna, s novou pumpou a zakopanou vodovodní hadicí, ze začátku trochu „střečkovaly“, ale brzy se vše uvedlo na pravou míru. O benzínové lampy se pečlivě staral Vitas. (Pouze Sněžka nedokázal vyměnit „žárovku“ v zásobáku – asi proto, že na Tvrzi není elektrický proud!)

Zvláštní kapitolou byly návštěvy. V první středu dorazili na pět dní Harry a Maco. Ten se hned „zabarikádoval“ v kuchyni. V druhém týdnu přijeli Větroň s Milunou. (Dobré byly ty striky co nám připravili). Hlavní nápor návštěvníků začal odpoledne v pátek. Dopoledne v druhou sobotu, kdy se táborem už několik hodin procházeli houfy návštěv, vyvěsil Kassa do jídelny arch papíru, kde se měl každý návštěvník, ač rodič či veterán TROJKY podepsat, popř. uvést další příslušníky. Protože papír dodnes visí v jídelně, netroufám si vypsat všechny osobyy. Bylo mi však řečeno, že jich bylo kolem stovky!!
Přesto bych některé návštěvy připomněl. Především to byli Saša a Grifin, s nimiž jsme strávili v sobotu v rozhovoru celé odpoledne. Těsně se minuli s Kimem a Elen. Kim patří k nejstarším veteránům oddílu, ale moc času na nás neměli, protože v jejich „pensiónu“ byl ubytován filmový štáb (natáčí pod vedením „Aloise Nebla“ (režisér Krobot)), nějaký nový český film ze Sudet. Z našich vrstevníků dorazili Dalík, Tom, Patka a Maroš. Ostatní jmenovat nebudu, to abych na někoho nezapomněl. Snad je najdete na přiložených fotografiích.

Už v pátek večer probíhal program u ohně. Dopoledne se veterání rozjeli po okolních zajímavostech a na známá místa. K večeru proběhl tradiční zápas v pasáku. Škoda jen, že to nebylo ve stylu TROJKA × TROJKA, protože hochů z Olomouce zde bylo snad nejméně, co jsem zažil. V sobotu večer se zpívalo ještě déle než noci minulé. Šli jsme spát až po půl třetí ráno.

Svébytnou návštěvu provedl Domino s dětmi Hedvikou a Toníkem. Hedvika si s sebou v kleci přivezla bílou krysu!! Krysa, pardon – velká myš, držela na uzdě všechny plchy ve Tvrzi. A protože ve Tvrzi nikdo nespal, tak ani nevíme zda si z ní plši opravdu dělali legraci, do „gádžů“ ji říkali a posmívali se jí, že sedí v arestu (rozuměj – v kleci). Každopádně plchy nebylo v tyto dny vidět.

Jinou, a zcela unikátní návštěvou nás pravidelně častoval Bivoj – odrostlé selátko divočáka. Poprvé se objevil v první pondělí a vesele si ryl na ostrůvku za umývárkou. Pak byl několikrát spatřen za hrází, kterak se ubírá na Moravské pole. Ve čtvrtek ho Antek a Vitas vyplašili v brlohu, který měl umně vyhloubený v pokosené trávě vedle cesty. V pátek, kdy byl večerní nástup se dokonce dostal až do tábora a bleskově proběhl kolem studny a zmizel, po vyhodnocení situace, za stany pod observatoří. Další týden ho vyfotila kuchyňská Vyder, opět za bazénem; a poslední záběry pořídil Větroň. Tomu se splnil životní sen. S divokým prasetem se ještě nesetkal. Naštěstí s Bivojem nechodila jeho maminka, takže veškerá setkání proběhla ve vzájemné úctě. 

A to je tak asi všechno. Skončil 45. oddílový tábor (hoši z Olomouce mu přiřadili číslo 31.). Zbývá tak pouze tábor „jenom“ účetně uzavřít, vyvěsit tabulky, dopsat táborovou kroniku – i se střípky táborových hlídek; vybrat z tisíce fotografií ty, co proletí fotoprezentací a sestříhat ze 120-ti minut nějaký tři minutový film. Snad to do Vánoční nadílky stihneme – stihnu!

                                                                                                                                                                        MOna

Maskarony

Maskaron je plastický zdobný motiv v podobě lidské (ženské i mužské) nebo zvířecí tváře, který je hojně využíván na fasádách, ale i v interiérech. Byl to velmi oblíbený prvek v gotické, barokní a secesní architektuře; v gotice používán na konzolách, v baroku často stylizován a umisťován do hlavních klenáků portálů, v secesi hlavně jako štuková výzdoba fasád. (Wikipedie)