Ráno je pěkně slunečno, ale chladno. Nádražní hala se hemží čarodějnicemi – dnes je Filipo-Jakubská noc. Vydry mají 100%, Lišákům schází Páťa, Rysům rádce Peggy („má už stůl“ na oslavě narozenin tety!), a „pistolník“ Runy. Ten se včera zapřísahal, že kulometné bedny s ASF věcičkami doveze na nádraží jeho taťka. Jenomže ASF byl odvolán, tak to Runy asi taky zabalil. Dnes s námi jedou i Kamo a Mozol s dcerkou. A ještě pes Sir. Z přijíždějícího vlaku na nás mává Vitas.

Jen co panťák zaduněl na mostě přes Olši, dostávají hoši 26. úsek R.O. – kapitálky. Orel se ještě nestačil ani podepsat a Danny už odevzdává zprávu. Nevím, zda Vydrám a Lišákům někdo poradil, ale Rysové jsou úplně vedle. Koumes mi odevzdává jakousi sáhodlouhou slátaninu. Nejblíže k vyluštění je Dragon, ale nevěří, že by to bylo tak jednoduché, tak spekuluje dál. Nakonec jsem to musel tedy Rysům vysvětlit, že z každého slova se zapisuje pouze první písmeno – kapitálka. Za Loukami mám už všechny zprávy.

Rackové mají poradu ohledně Grifinových narozenin a přemýšlejí kde by sehnali flašinet, který si Grifin tolik „přeje“. A je tu Bystřice a je tu Návsí. Čarodějnice už vystoupily. Jsme ve vagóně téměř sami. Ale to už panťák stoupá jablunkovskou rampou do průsmyku a my se sypeme ven na konečné v Mostech. Nastupujeme před vlakem, abychom zjistili zda máme všechno, co na nás není přivázané, načež se mě Dragon ptá zda si může do vagónu ještě skočit pro kšiltovku. Míč, nesený Dodem, raději do svého vojenského tlumoku ukládá Mozol.

Přesunujeme se k obchodu, který jsme vzali útokem. Marně za oddílem Antek volá aby si nekupovali
nesmysly. Sira to tak rozradostnilo, že se hned vysmolil (a pak ještě dvakrát po cestě k Zuzaně). Rozdáváme známky na nálety a vyrážíme nahoru k hájence. Ve struhách už kvetou blatouchy, na loukách „pampelišky“ s petrklíči a sluníčko pěkně připaluje. Schvácení dorážíme k hájence. Dáváme čas na odstrojení a napojení se a Dalmi už tahá řízek. Pár hochů se převléká do kraťas. Vyrážíme do lesa. V polovině svahu jsem jen tak nevinně poznamenal, že na mohylu se nosí kameny už „zpodkopce“, abych vzápětí zjistil, že polovina oddílu už s sebou vleče balvan velikosti dětské hlavičky. U mnohých otrlých jedinců naše rady, že kolem mohyly jsou taky pěkné oblázky, nepochodily a opravdu balvan dotáhli až na mohylu. Například Romanovi se kámen rozpadl na tři kusy, když náš sevřený útvar rozprášilo několik „náletů“. Evans s Dragonem nesou dokonce kámen na jakýchsi jednoduchých nosítkách a vždy když se jim sesmekne na zem, Kamo jim ho radostně naloží zpět. Na špici tvaru operuje skupina Rendy, Lvíče a Hrášek hledaje, jak jinak, „kešku“ s názvem "Cestou na Skalku". Antek má určité pochybnosti, zda neskončí na Skalce opravdu neskončí, ale neztratili se, šikulové.

Dorážíme vyčerpaní k mohyle. Nosiči ukládají své kameny na mohylu, ostatní se rozbíhají po lese, aby se vzápětí vraceli obtěžkáni svým příspěvkem. A ještě jednou za kamaráda, který tu dnes s námi není a ještě jednou za kamarády, kteří tu už s námi nikdy nebudou, protože jsou mrtví. Jak jsem si stačil všimnout, největší balvany přitáhli Vitas, Roman, Evans a Dragon. Ale zahanbit se nenechali ani Koumes, Sochor nebo řízkem posilněný Dalmi. Ukládání řídí Kamo s Mozolem. Opět se nám nepodařilo najít Zakův kámen přivezený z tábora Černého delfína z Chorvatska, ale odkryli jsme kamennou desku s třemi křížky. Tu před 29 lety vytesali zde na místě Willi (strýc Vitase) a Medvěd.   

A zase svačina. Antek si chce před noční směnou „dáchnout“, ale mravenci jsou jiného mínění. Mona mezitím objasňuje historii mohyly i památné první výpravy do Strže strachu. Družiny následně dostávají několik papírků s úkoly do OZANABu. Rysové, nemohouc použít svých svalů, podávají nejslabší výkon. Vítězí Lišáci, protože rádce Vyder nepochopil správně první úkol. A o co šlo? Prvně se měla ke slovnímu základu přiřadit jedna hláska aby vzniklo nové slovo. Lín – klín, les – ples. Rysi to kulantně obcházely přidáváním tvrdého „y“. V druhém úkolu se část slova měla nahradit slovem jiným podobného významu: cukr-věd na med-věd, nebo šel-en na jel-en. Danny uhádl i „sýdřeň koprsa“. Tento úkol vyhráli Vydry. Lišáci protestovali, že „pampevlk“ není zvíře, ale rostlina. (No dobře. Tak jsem si to při zadávání do již připravené tabulky neuvědomil).

Zahřmělo. Balíme a stavíme se do nástupu kolem mohyly. Žádné proslovy, žádný pokřik, žádný potlesk. Jen minuta ticha a šlapeme si to dolů po solné cestě a přes paseky k Mohylímu potoku, který nás dovede až do Strže strachu. Těsně před ní se vyráchal v potoce, který několikrát křižuje starou solnou stezku, Dalmi, když mu ujeli nohy na kluzkých kamenech. Pod vedením Kama se strojí do suchého. Na co? Vždyť dnes stejně zmokneme, jak celou dobu tvrdí Mona, protože na hradišti jsme téměř vždy zmokli. Sirovi sice tlapy neujeli ale vyhlédl si dostatečně hlubokou kaluž a teď se v ní, předváděje hrocha, vesele rochní, aby se vzápětí vynořil a rozběhl se podělit se o svou radost s námi. Ale nikdo nestojí o to, aby byl ohozen smrdutým bahnem a jehličím. Slabé povahy před ním prchají, kurážnější jej zahání klacky. Dorážíme do Strže.

Pravá vstupní strana je vykácena a částečně odhaluje skálu z niž před 47 lety kdosi neznámý házel v noci na naše veterány, sedící kolem ohně, kameny. Obědváme. Mona vychrlí pár historek z oddílového pravěku a aniž bychom se převlékali, vytyčujeme hřiště a odehráváme dva zápasy v jirásku. Na známečky. Pár figur se napájí u památné studánky.

Scházíme na rozcestí před školou a dál pokračujeme ke kapličce, kam už míří naši „keškaři“. Místem, kde kdysi byla vstupní brána, se dostáváme skrz příkop a valy na hradiště a pokračujeme vpravo na „své“ tábořiště. Převlékáme se a opět se posilňujeme. Antek se kamsi vytratil. Zdáli slyšíme zvuk chrchlajícího traktůrku a pochvíli se k nám blíží dva stroje domácí výroby, osazené místní omladinou. Ten větší tahá za sebou oloupaný kmen. Velitel tlupy slušně pozdraví a ptá se MOny jestli zde hodláme nocovat, protože oni by zde rádi postavili „májku“. Jsou ujištěni, že do tří hodin vyklidíme prostor, což je uklidňuje a pouští se, pozorováni oddílem, do přípravných prací. Za několik desítek minut nás opouští a my můžeme nerušeně pokračovat v OZANABu.

Doprostřed louky zabíjíme kůl a připravujeme choboty. Západ se děsně zatahuje a zřetelně jdou vidět blesky a padající clony deště blížící se k nám ze slovenské strany. Tak rychle, točte se rychle chlapci, ať nezmokneme. Nejrychlejší jsou opět Vydry. „29,3 vt. na jednoho slona,“ hlásí Vitas. Lišáci dosahují času 32 vteřin a to i přesto, že sám rádce se moc nevyznamenal a po cestě k vytoužené metě vyryl několik menších kráterů. U Rysů exceluje Dalmi a Orel. Rysi mají průměr na jednoho 47,4 vteřiny.

Přišoural se Antek a vysvětluji svoji hru, kterou hrajeme tradičně zde na hradišti. Hra má poetický název „maso“. Ale není to žádné jídlo. Vylosovaný jedinec se zavázanýma očima vrhne do pole míč, rozkročí se a všichni hráči mu rozkrokem prohodí do pole své šátky. Když tak učiní všichni, postaví se každý na místo dopadu svého šátku. Slepec potom vyrazí a snaží se někoho chytit. V okamžiku doteku si sundává svůj šátek a počne vyplácet chyceného. Ostatní nečekají a přidávají se. Chycený na nic nečeká a co nejrychleji se snaží dotknout míče, čímž se zachrání před dalším vyplácení. Prvně to naplno schytal Hrášek.
V druhém kole to byl opět Hrášek. Antek vysvětluje taktiku, že slepec může i skupinu v poli obejít a chytit tak někoho ze zadních řad. Tak jo. Šnek obchází mužstvo a opět chytá Hráška. Následně pár ran v dalších kolech ještě schytal Danny a (?). Šnekovi se podařilo dotknout míče dříve, než byl kýmkoliv zasažen. Končíme. Koumes si stěžuje, že ani v jednom případě nikoho „neliskl“. Tak Antek navedl oddíl aby vyšlehali Kama, který se válí na louce a očividně se baví. Kamo na nic nečekal a vyrazil jako střela po valech hradiště, v patách pronásledován oddílem, aby nám ukázal jak umí běhat příslušník armády České republiky. Dobrý trénink před nástupem mise v Afganistanu. Mona suše dodává, že berberští chlapci vkládají do šátku oblázek. Ale to by se Hráškovi asi vůbec nelíbilo.

Natahujeme gumčolana, robíme hřiště na liščí ocásky. Hrajeme dvě hry, neboť mračna se nebezpečně blíží k nám. V prvním kole se Rysové dostali mezi Lišáky a Vydry a byli jako první vyřazeni. Šarže protestují, že se dvě družiny proti nim spojily. No, vypadalo to tak. Ve druhém kole naopak vyhrávají a posílají Vydry a potom Lišáky do zámezí. To jim vyneslo celkově druhé místo. Zvítězili Lišáci. Ale to už kvapem balíme. Dopadají na nás první kapky deště. Kubula a Orel bleskově nahazují pláštěnky, aniž by byl vydán povel. Antek pucuje Orla. Ukončujeme naše působení na hradišti nástupem a vyklízíme pozice. Vzápětí se drobet rozpršelo. Antek velí tedy: „Pláštěnky nasadit!“, což Orla úplně rozhodilo a na truc si pršiplášť narval do loapu a trucovitě vyrazil za oddílem. Rychle se přesouváme ke kapličce. Pár plantážníků v čele s Orlem zarputile šlapou do úkrytu zastávky. Zde to komentuje vedoucí oddílu, že nevzít si na aprílovou výpravu parazol či pláštěnku je do nebe volající. (Sám svůj deštník nemá, ale na rozdíl od Lvíčete, Rendyho a (?), kteří tvrdí, že až tak moc neprší, má alespoň v loapu už roky nosenou pláštěnku!)

Přestává pršet, z asfaltu stoupá pára a my scházíme k hospodě na Šancích, kde vedoucí slíbili nákup korbačíků a kofoly. Dragona před hospodou zaujala hromada pískovcových kvádrů. Hned informuje Monu, že by se hodily na oddílovou mohylu. Utrácíme poslední penízky. Panu hostinskému jsme udělali takovou radost, že nás obdarovává žvýkačkami, aniž by věděl, že v našem oddíle se nežvýká. Po modré scházíme k zastávce před tunely. Jsou zde navezeny haldy zeminy a vylámaného kamene. V loňském roce došlo v rozšiřovaném tubusu k závalu, kdy hrozila i demolice několika nahoře stojících domů. Teď se zdá, že práce na zprovoznění III. koridoru finišují. Několik výtečníků v čele s Kubulou a Lvíčetem uchvátila obrovská kaluž do které hází kameny. Jiní pobíhají po hromadách hlíny. Koumes s Dragonem zase pátrají v kolejišti po pokladech padajících z vlaku. Našli pouze porcelánový hřib – kus rozbitého izolátoru. Musíme do nástupu. Antek se ujišťuje, zda Koumes a Evans si povezou domů pně, které už táhnou od mohyly. (Rendy si svoji mátohu, celou dobu nesenou na loapu, už ukecal). Evansovi bylo rozmluveno, aby to dřevo tady odložil. Koumes se dušuje, že svůj samorost „pušky“ přinese do klubovny a Rysové si ji pověsí na družinovou desku. To bude mít maminka radost, až Koumes domů dovalí odštěpek kmene z Beskyd.

Ale to už přijíždí příjemně vytopený pantograf, my se páskujeme dovnitř a jedeme domů. Ve vlaku rozdávám tabulky na V&V a vybíráme známky získané na dnešní výpravě. Loučíme se s Vitasem a Hráškem, kteří pokračují na Bohumín a ruky podáním se rozcházíme domů. Pár maníků šlape domu pěšky. Na oddílovce dostanou tři známky.