Tak se nám trochu pokazilo počasí. Tři zmrzlí přišli a za nimi kráčela studená fronta, a od úterý pršelo a pršelo. Takový chladný májový deštík se snášel, a byl tak vytrvalý, že na Olši vyhlásili třetí stupeň povodňové aktivity!! Mnozí, vesměs neostřílení táborníci, malomyslněli a v diskusích vyzvídali, zda-li se vypravíme do mokrých a zamlžených hor, či doma zůstaneme pěkně v teple sedět. Ale my, co už jsme něco zažili, co už něco pamatujeme, jsme cítili ve vzduchu dobrodružství, měli potřebu vyzkoušet protivenství nemůžu a musím, a touhu všechno to zažít a do srdce vtisknout – další tradiční souboje, úpolové hry, prověření znalostí a všeliké měření sil mezi družinami, dvakrát do roka pořádané, podniknout.
91. oddílové RODEO se blížilo, vše bylo připraveno, vše bylo zařízeno, všichni byli vyrozuměni. A přeci jsme se obávali s kolika Trojkaři si ruku v nádražní hale v pátek po poledni podáme. A byli jsme překvapeni. Příjemně překvapeni.

1. den - pátek 16. května 2014

Zápis zveřejním, až si Lála popíše tu stovku fotografií, tak to mám ještě čas. Následuje pár vysvětlivek, mnohé jsou už umazány. I nástřelová galerie je pryč. To jen vysvětlení pro ty, kteří sem chodí pravidelně.

Lála mi dodala 13 GB fotografií. Po redukci mám 3 GB. To je zhruba 630 snímků. Další fotografie jsou na této adrese → zde. Jedná se o oddílovou galerii Antkových fotek. Nevím, zda fotil Maco, ale vím, že mnohé závody, ne-li půldne, zůstaly nezaznamenány. A tak se ptám, kde byli fotografové?
A odpovím si sám. V kostele anebo v kuchyni. Ještě že máme film. A zde bych chtěl vysvětlit, kam se poděla druhá baterie z kamery.

Před odjezdem jsem si místo své oblíbené hliníkové krabice, kam skládám oddílové věcičky, vzal krabici plastovou. A to nebylo dobře, už jsem byl vykolejený. Baterku jsem hodil do vrchní kapsy kletru, zadrcl zip a...

...a když jsem později v kamenné předsíni vytahoval cosi z vrchní kapsy (ještě dříve než jsem si přenesl kletr na pokoj „Modrých kamen“), ta zůstala otevřena a baterka vypadla. V sobotu k večeru mi došel první článek, tak jsme si řekl, že si nasadím nový a problém hodil za hlavu. Potom se konalo večerní koupání a já si uvědomil, že jsem baterii ještě nevyměnil. Marně jsem na pokoji šátral ve vrchní kapse, marně jsem vysypal všechno z kletru, krabici s věcičkami v jídelně a kredenc v kuchyni a druhý kredenc v předsíni prohledal. Rukama jsem hrabal v kamenné předsíni a naštípané dřevo přerovnal. Nic. Pojal jsem podezření, že baterku jsem musel ztratit jinde. Ha, že ona byla na Kimovce. Ale Fili mne vyvedl z omylu. Dal jsem jim pouze kazetu. Že bych ji ztratil v autobuse, když jsem platil jízdné? Začal jsem byl zoufalý. 

Ráno, vyšlo sluníčko, sice opatrně, ale objevilo se mezi mraky. Půjdeme na „Louky ptáka Falarópa“, a já nemám nabitou kameru. Opět jsem vysypal kletr, pro jistotu i Lálin, odsunul postele, vyházel matrace, každý záhyb oblečení jsem prohmatal, necesérek vysypal. Nic. Opět jsem prohledal celou předsíň, pod kredencí, lavicemi a stolem jsem šmátral – třeba ji někdo nevědomky odkopl, hromadu třísek a prachu prohrabal. Nic. Tak to je konec! A oddíl už stojí na nástupu, lasa a šátky drží v ruce. Tak jsem vzal původní baterku. Naštěstí se trochu vzpamatovala a podařilo se mi alespoň zachytit „zběsilou“ jízdu Rysů při závodě ferratů. Ale tím její účinkováni skončilo. No nic. Na louky musíme vyrazit vyzbrojeni pouze fotoaparátem Lály. Chtělo se mi zvracet!!

                                                                                                                                                                 (rozluštění záhady příště!)