Jarní – 89. oddílové RODEO se odehrálo na Kyčeře. Jedeme už v pátek odpoledne. Lišákům vypomáhají Danny a Runy s kamarádem Tomášem. Rysů je plný počet. Vydrám přibyla další trojčata – Šimi a Mates. Obsazujem spodní chalupu, což se později ukazuje jako vyhodnější. Na vrchní – Polárce, jsou Lesani s rodiči. V noci je úplněk, ale v sobotu ráno prší. Zkoušíme deskové hry. Před obědem se počasí umoudřilo a my vyrážíme na Kamenitý.
Zde u chaty odehráváme více závodů, než jsme původně plánovali. Na zpáteční cestě nás opět dostihl déšť. Přijel Vitas.
V noci opět vychází měsíc, ráno je celá samota zalitá sluncem. Je nezvykle chladno. Přesouváme se na louky k lesu, kde svádí družiny další urputné boje o štít vítězů. Vydry nakonec štít neobhájili. Končí druhé. Vítězi se tak stávají Lišáci. Účast stávajících Trojkařů je velmi nízká. Pouze 62,5%. Nebýt výpomoci nečlenů oddílu, výsledky by vypadaly asi jinak!

1. den – pátek 24. května 2013   

Nádraží je nabité k prasknutí a další autobusy přiváží omladinu s velkými sportovními taškami. V Karviné se konal asi nějaký turnaj, protože družstva mají stejné tepláky. Jeden z trenérů hlasitě vyzvídá, zda někomu nechybí bota, protože jednu našli u sebe v autobusu.

Nás je také více než jsem očekával. K Lišákům se připojují Runy a jeho kamarád Tomáš. Vyder je dokonce sedm. Rysů plný počet – tedy čtyři. Vyhlížím Romka. A už je tu zelený „medvěd“. Zákaz vjezdu Romek nebere na vědomí a my v rychlosti ládujeme do „medvěda“ kletry. Pojedeme na lehko. Před čtvrtou hodinou odcházíme na třetí perón. Tlupy sportovní omladiny se naštěstí sunou na druhé nástupiště. Několik slov k RODEU. A už přijíždí slon. Trojčata rozhodla, že se zabydlíme v horním patře. Souprava duní po železničním mostě, za okny se míhá – zprvu pochmurná, poddolovaná krajina. Za Těšínem, nebýt černého Třince, je to už veselejší.

Zírám na nové nádraží „Třinec – centrum“. Zatím zde nestavíme. Ale to už slon „letí“ pod zelené hory. Vlevo hřeben Čantoryje, vpravo Malý Javorový. A nějaká paní s ampliónku hlásí, že bude Bystřice. Tak rychle, rychle ven. Před stanicí trochu fouká, slunce nevidět. Ani ne polovina oddílu je v kraťasech, ostatním to maminky nedovolily. Co mě ale zaráží, pořádné kraťasy mají pouze Danny a já. O oddílových mikinách se ani nezmiňuji. Dalmi je vyšňořen jak lázeňský švihák. Spider na mne dotírá kdy už nám to pojede, protože má žízeň. Přihrčel si to malý „SOR“. Takový mladý řidič, ani okem nemrkl, nám otvírá prostřední dveře a my se páskujeme až dozadu. Šestnáct mužů, kteří chtějí „něco“ prožít a jeden pes se tak veze na konečnou, na Milíř. Volá mi Antek. Počkají na nás na točně.

Sypeme se z autobusu. Okamžitě nás obklíčila babička a dědeček Šimiho. Babička rozdává buchty. Hoši se zprvu upejpají, vzápětí sledují jak se Sid s plnou pusou, v jedné ruce buchtu, v druhé ruce taky buchtu,  sápe do „medvěda“. A Dalmi už sedí u okýnka. Zakročuje Antek. Nejprve pojedou rádcové a Trojčata. Romek zabouchává dveře a mercedes odjíždí nahoru do hor. Zbytek oddílu a pes se loučí s kouzelnou babičkou a dědečkem a vydává se na pochod k Větrné dolině. Mona vzpomíná na RODEA na Rybárně i na RODEA ve Větrné dolině i na sněhové bitvy pod Liščí skálou. I to, jak za měsíční noci leželi ve sněhu a pozorovali jeleny na Sluneční pasece.

Po nové asfaltce se dolů řítí „medvěd“. Romek otáčí auto, otvírá zavazadlový prostor a pes a mladší hoši se cpou dovnitř. Dodo tvrdí, že se mu splnil sen – konečně pojede „v zadku“. Na Kyčeře se zdravíme s Bobrem od Lesanů. Vytahujeme z „médi“ poslední kletry a spouštíme se kolem „Polárky“ k dolní chalupě. Co nové roboty je zde vidět! Nová cesta pod bazénem, nové schody, vyspravené hřiště s novými brankami, haldy nařezaného a naštípaného dříví. Klobouk dolů před Karlem Klusem a jeho pomocníky.

Mezi spodní chalupou a dřevníkem je pískán nástup. Danny se uvoluje a přechází na místo rádce Lišáků. Romek se s námi loučí a mizí s Antkem dolů na Milíř. Rádcové se mnou vpadávají do chalupy a probíhá losování pokojů. Dalmi je radostí bez sebe. Rysi vyhrávají cimru umístněnou až pod střechou. Lišáci obsadili séparé nad kuchyní a Vydry jsou ubytovány nad chlévem. Dnes je zde hospodářské zázemí.

Mona rozdělává oheň v kuchyňských kamnech a staví vodu na čaj. Sir vyráží na průzkum okolí. Přichází Antek a svolává družiny k odběru proviantu. Mates si to přihasil s vitacitem a dožaduje se nápoje. To už Antek načapal Dalmiho na umývárce při sypání tangu do bidonu. Skarbowy mi předhazuje, že tohle jsem nedomyslel. Ani to, že v seznamu výzbroje & výstroje nejsou přezůvky. Musím to několikrát všem vysvětlovat, že seznam byl sestavován před třemi týdny a já jsem počítal s tím, že bude slunce tak pražit, že nestačíme vařit čaj a po chalupě budeme běhat naboso. Ale ty rohlíky se salámem a paštikou, co se občas objevují v kuchyni, o těch nebyla v rozpisu ani zmínka! Tak co po mně chcete?.
Rádcové hlásí, že družiny se zabydlely. Antek se vydává do podkroví a po kontrole jednotlivých cimer je vyvádí z omylu. Za další půlhodinu jsme konečně všichni spokojeni a můžeme tak oficiálně zahájit 89. jarní RODEO. Nejprve několik technických připomínek, pak je nastíněna další činnost. Venku je stále pod mrakem. Ale než se to utrhne, připravíme si večeři na venkovním ohništi. Do kuchyně naklusali Rysové. Vynášejí pod chalupu stůl, brutvany (pekáče) s uzenkami, hořčici, sýr, chléb. Dodo přináší v krabičce grilovací koření, Koumes chilli omáčku a zahlédl jsem i wasabi. Pod vedením Švejka je vybrán popel z ohniště, opraven kamenný kruh. Sochor a Sněžka tahají z dřevníku suché desky na posezení – stávající půlklády jsou mokré. Mladší hoši tasí nože a hledají pruty na opékání. Oheň už hoří.

Nastávají opékací orgie. Vše se sype kořením, Trojčata zkouší wasabi i chilli omáčku, z klacků kape do ohně sýr, sem tam upadne nešťastníkovi i uzenka. Aidy opéká jablka a Runy se shání po bramborách. Všude se plete Sir a občas nepozornému družiníku zhltne obsah talíře.

Kolem půl sedmé se na okraji lesa zjevují první Lesani. S plnou polní kráčí okolo „našeho“ ohně a kolem „naší“ chalupy na původně „naši“ Polárku. Zdravíme se s nimi. Začíná mžít. Podle napíchnutých chlebů na klacky usuzujeme, že večeře skončila. Kuchyňská odnáší stůl i zbytky proviantu, uklízíme desky a upravujeme oheň. Rozpršelo se.

V jídelně je ze žhavých uhlíků venkovního „hovínku“ založen oheň v krbu. Zprvu to děsně čadí, než si  Mona vzpomněl, kde se nachází komínová klapka. Pak už krb vesele praskal, my jsme zavřeli okna a započal program v jídelně. Je vyhlášen první závod RODEA – matematico. Antek zjišťuje, že trojčata nejsou schopna nakreslit si tabulku 5×5. Šimi i Mates mají 6×6, Dodo 4×4. U Sochora – průmyslováka, si nejsem jistý. Šarže jsou vyzvány, aby si zkontrolovali své družiníky. Vysvětlujeme si bodové kombinaci a už Antek tahá „historické“ karty s čísly. Asi to špatně zamíchal, protože stále vytahuje čísla a komentuje to slovy: „A, další Koumesova oblíbená známka…! Asi jsem to špatně zamíchal!“ Zkrátka – vůbec nepadla kombinace s jedničkami. Padaly jenom pařezy a hřiby. Vyhodnocujeme. Nejlepšího skoré dosahuje lázeňský švihák Dalmi – 510 bodů. Jen tak namátkou – Mates má 330 bodů. Sochor 240. Čokoládu, za uhodnutí předposledního a posledního čísla nezískal opět nikdo. Tento závod vyhrávají Lišáci.

„Jak budeme hledat souhvězdí, když venku prší a hvězdy nejdou vidět?“, vyzvídá Runy. Nic se neboj, chlapče. Dannyho parta dostává do ruky rozžatou plynovou lampu a vybíhá ven do deště. Ale neběží nikam daleko. Asi pět kroků a jsou pod novým přístřeškem. Na trámech dřevníků je připevněno 25 karet se souhvězdím. Danny mne překvapuje replikou: „Tuhle kuřecí kost znám, ale nevím jak se to souhvězdí jmenuje!“ (byl to Štír!) Rysové jsou úplně mimo. Celé jejich účinkování pod střechou dřevníku je snůškou nevědomostí a ještě si z toho dělají srandu. Dalmi tvrdí že toto souhvězdí bezpečně poznává – je to „mixér“. (Je to Órion!) Aidy je nešťastný. Raději vyklízím pole, abych někoho nebacil kamerou do hlavičky. Kamera by to nemusela vydržet. Rysové jsou poslední. Poznávají pouze 2 souhvězdí, Lišáci 12, Vydry 16.

Následuje organizované volno. Vytahujeme deskové hry. U Rysího stolu se odehrávají osadníci. Vydry zkouší autíčka. Čteme si kapitolu z nové Grifinovi knihy „Třetí vzkříšení“. Dodovi se přihodila nemilá věc. Usnul a zničehonic vyklopil na stůl obsah večeře. No, nic se neděje. Hlavně že mu je už dobře. Obsah byl setřen na lopatku a Antek mu přepral rukávy svetru. Snažíme se zpívat. a docela to jde. Zakončujeme program „Tak dávno již…“ a před půlnocí vyhlašujeme večerku. Přestalo pršet. V noci mne probouzí ta nutkavá potřeba vydat se na ono místo, kam i císař pán chodil sám. Kamenné zápraží je suché. Nad hřebenem Kozubové svítí měsíc a zalévá stříbrem celý kraj. Dnes je úplněk.           

2. den – sobota 25. května 2013
Ráno probudila Antka vůně smažené cibule a špeku. V kuchyni se připravuje míchanice ze 70-ti vajec. Budíček je vyhlášen v 8.00 hodin, družiny provádí ranní hygienu a úklid na cimrách. Na návštěvu s Polárky dorazili Norek a Irča. Nástup na snídani. Rysové roznáší talíře s vaječinou, chléb a hrnky s čajem. Venku prší. Po předání kuchyně organizujeme program v jídelně. U stolu v kuchyni rozehráváme zelený karkason – Lovci a sběrači, na lišáckém stole v jídelně vysvětluje Antek hru „krávy – aneb šestá bere“. Několikrát však musí zasahovat u „bangu“. Ten se odbývá u rysího stolu a Švejk a Dalmi si upravují pravidla dle obrazu svého. Přijíždí Kajman s manželkou. Přestává pršet. I sluníčko opatrně vykukuje přes cáry mraků. Je rozhodnuto. Vyrazíme na Kamenitý.

Na nástupu v podkroví je upřesněn seznam výzbroje. Balíme se, družina vždy do jednoho kletru. Šimi nemůže najít pláštěnku. Před odchodem plísní Antek Sochora, Koumese a další výtečníky. Nemají pořádné kraťasy a jdou v jakýchsi pyžamových tepláčcích a jiní kraťasy nemají vůbec. Perlou je ovšem lázeňský švihák Dalmi. Má na sobě oblečení, jež marně hledám v seznamu. Vyrážíme nad Polárku. Začíná poprchávat, naštěstí ihned přestává. U závory je vyhlášen první závod dnešního dne: kámen, nůžky, papír. Družiny fasují skleněné čočky. Po několika stovkách metrů už Koumes nemá nic. Půjčuje si další hrací kameny od družiny a nakonec zjišťujeme, že tak činí i u jiných družin, což není žádoucí.

Na příhodném místě vytahuje Kajman z mlází pod cestou volně pohozený plechový kýbl a je vyhlášen – hod na cíl. Překvapivě vyhrávají Vydry, kdy Šimi zasáhl cíl v čase 10,26 vteřiny. Poslední jsou Rysové. Daří se jim to až po 131 vteřinách. O nějaký kilometr dále se uskutečňuje oblázková štafeta. Zde vítězí Lišáci, i když do cíle přepravili pouze 19 oblázku. Naštěstí včas na to přišli a „Hotovo!“ zahlásili až po řádném sečtení. Cesta se začíná spouštět pozvolna dolů. Antek vyslovuje obavu zda jdeme vůbec dobře a startuje navigaci. Ano, jsme kousek od žluté značky. Na rozcestí vyhodnocujeme hru s čočkami. Rysi vítězí, především zásluhou Dalmiho. Ten je obtěžkán 30-ti čočkami. Scházíme na hřeben k bývalé škole na Kamenitém. Před chatou nikdo, jen pár nově zrobených laviček a houpačky. Na ty se okamžitě sápou trojčata.

Antek obhlédl situaci a nabídku dne a zjišťuje kdo si dá zelnou a kdo česnekovou polévku. Štěpka nic nechce. V jídelně se posilňujeme polévkou. Akorát sličná slečna nestíhá a naši hoši ji to nikterak neusnadňují. Především část výtečníků s česnekovou polévkou, protože každý dostává talíř a misku s krutony a nastrouhaným sýrem. Výtečníci se dělí o misky a slečně následně nadbývají porce sýra a opečeného chleba. Inu, vesnice zdraví město!! Polévky sponzoruje Kajman a my se valíme ven.

Je navrhnuto, abychom zde odehráli „Kde je Kristus?“. Území je pěkně ohraničeno, nikdo nám neuteče i překážky jsou stylové – stoly, bytelné lavice, houpačky. Mona se schovává před mžením i před hledači pod prolézačku. Ta způsobila mnohým slepcům nebývalé problémy. Sápou se totiž na plošinu. Antek má co dělat, aby tyto „umělce“ zadržel. Nejrychleji si počínají Rysové. Jako poslední odhaluje Monu Dodo. Asi měl zavázané nejenom oči, ale i uši.

A což kdybychom tady odehráli kovbojské přetahy? Louka je pěkně posečená, prostředí stylové… Při svazování las nacházíme i místo na souboj jezdců. Přesouváme se tedy nahoru pod kozí ohradu a prvně stavíme arénu. Družiny si losují místa v kruhu. Vydry po signálu deklasují obě družiny. To když se Sochor se Sněžkou rozbíhají s kopce dolů a vytlačují jedním vrzem obě družiny z kolbiště. Tak bleskově odehraný „souboj“ dlouho nepamatuji. Ani Sirovi se to nepozdává a dožaduje se hlasitým štěkotem opakovaní závodu.

Vydry vyhrávají i kovbojské přetahy. Při utržení Lišáků se Vydry sypou na hromadu a Sněžka se Sochorem dopadají na trojčata. Těm se to moc nelíbí, ale smějí se. Vždyť vyhráli. Rysi nakonec přetahují alespoň Lišáky. Na uklidnění probíhá signalizace morseovky. Zde zazmatkovali favorizované Vydry. Sněžka vyběhl už po prvním odvysílaném slově a druhé slovo tak nechytali. Končí poslední. Vítězí Lišáci. (Zpráva zněla „Babí vrch“ a ne Babí léto!)                          

U mapy ještě odehráváme orientaci. Družina má za úkol ukázat kde se zrovna nacházíme. Vydry tak činí ve 4 vteřině, Rysové zásluhou Sida zabodávají prst na značku chaty ve vteřině 18. Lišáci bloudí. Trvá jim to 78 vteřin. Balíme a odcházíme nad chatu k lesu. Z metrů polen si jedno půjčujeme. Kládu posílají, dle předpokladu,  nejdále Vydry. Lišáci přehazují Vydry díky Dannym. Jeho hod byl vyhodnocen vůbec jako nejdelší ze všech. Vracíme poleno na své místo a vydáváme se na chalupu. Volíme nejkratší cestu. Opět se rozpršelo a majový deštík sílí.

Koumes nemá vůbec pláštěnku, Šimi se schovává k Matesovi. Nakonec byli promočení oba. Zpáteční putování zvládáme rychle. Z lesu stoupá pára. Před chalupou nás čeká překvapení. Na motorce přijel Vitas. Ale protože mu jakási dobrá duše od Lesanů mylně poradila, hledal nás na Ostrém. Když nás nenašel, vrátil se zpět. Ale do chalupy se nedostal. Bylo zamčeno a klíč na trámu vedle dveří neobjevil. Tak se zabydlel pod přístřeškem a počal stolovat. Ale přišel nějaký velký a zlý pes a ukradl mu jednu klobásku – teď si mi stěžuje. V rychlosti rozděláváme oheň v kamnech a v krbu. Spider byl Antkem odpálkován, když se vtírá do kuchyně a dožaduje se zavěšení provlhlých nohavic nad kamna. „Co na tobě zmoklo, to na tobě uschne!“, tvrdí mu Antek. A taky že jo. Za chvíli běhá po chalupě a všem ukazuje, že kalhoty má už docela suché. Jo, hoši, kdyby jste měli kraťasy, nemuseli by jste si sušit kalhoty. Přesto s Vitasem upravujeme šňůry a sbíráme promočené svršky, především trojčat. 

Vaříme večeři. Ale používáme táborovou dávku a nudlí je děsná síla. Kousky kuřecího masa jsou nahrazeny zbytky opečených klobásek. Přestože se všichni nakrmili do sytosti, zůstává nám téměř půl hrnce kuřete na paprice. No, zakopávat to nikam nepůjdeme. Ráno moudřejší večera. „Zahrajeme si medvěda ve srubu?“,  vyzvídá Koumes, olizujíc lžíci.

Když Rysové umyli nádobí a poklidili jídelnu i kuchyň, je v podkroví vyhlášen nástup a jsou vysvětleny pravidla velmi oblíbené hry „medvěd ve srubu“. To se jedna družina, zatímco dvě zbývající čekají na zápraží, schová po celém objektu a na daný signál se zhasne a pátrači, pouze s blikající čelovkou na hlavě, vrazí do chalupy. Jejich úkolem je najít v co nejkratším čase příslušníky ukryté družiny. Nalezenci se shromažďují v kuchyni. Prvním problémem je, že ne všichni vlastní blikající čelovky. Koumes má čelovku s vybitými bateriemi, Dalmi a Sid nemají baterku vůbec! Aidy má sice dvě baterky, ale už nefunguje ani jedna. Ještě že má svítící nůž!

Prvně se jdou schovávat Vydry. Trojčata byla natlačena do různých děr a výklenků. Dodo se ukrývá do skříňky pod dřez v kuchyni. Na Sněžku položil Sochor postel na volné cimře. Ale postel měla krátké nožičky a došlo k vycvaknutí závěsů a prken pod matracemi. Po objevení tak nebyl Sněžka schopen se bez cizí pomoci sám z pod postele vyhrabat. Pátrači nenašli do pěti minut Šimiho. Ten byl pod vedením Vitase a šarží nasoukán do kletru a druhý kletr dostal na hlavu a ramena a byl volně „pohozen“ mezi výzbroj před postele Vyder. Sochor se schoval pod rozevřené deštníky u Racků na ložnici. A kdyby se sám neprozradil, patrně by nebyl taktéž objeven. Skrýše Lišáků jsem nějak nezaznamenal. Akorát vím, že Runy se snažil nasoukat za kamna „petry“ na ložnici Racků. Ale protože hrozilo vytržení komínové roury, byl zahnán do jiného úkrytu. Lišáci odolávají 4 minuty a 50 vteřin. Posledně nalezeným je Danny. Vůbec nevím, kde byl schovaný.

Komediální situace nastává, jak jinak, u Rysů. Po třech minutách ještě po chalupě pobíhají zmatení Dalmi a Koumes. Dalmi se nakonec schovává do kredence, (kde ho následně odhaluje Dodo – sám se tam schoval. To je nevýhodou pro další družiny. Každý „medvěd“ totiž prvně prozkoumá svoji minulou skrýš.) Koumes si na hlavu nasazuje motorkářskou „belinu“, uléhá na kanape v chodbě podkroví a je přikrytý Vitasovou kombinézou. Perlou večera se však stává Sid. Vsoukal se do rozkládacího gauče. Ale prostor je těsný a Sid je přitisknut žebrovím pohovky. Přesto jeho skrýš není dlouhou odhalena a to i přesto, že gauč je několikrát odsunut Sochorem a prostor mezi stěnou a pohovkou důkladně prohledán. Až přichází Mona a nevědomky usedá na pohovku. Ta se počala pomalu posouvat a hýbat, což vedoucího trklo a nenápadně vstává, ale to už opět přiskakuje Sochor a vytahuje z útrob gauče otřeseného Sida. Koumese odhaluje všetečný Šimi, starší hoši si ho vůbec nevšimli.     

Končíme generálním úklidem „zdevastovaných“ prostor chalupy. Šimi nachází svoji pláštěnku. Starší hoši si povídají na chodbě v podkroví, v jídelně se ještě hrají „osadníci“. Zaléháme před půlnocí. Zpoza mraků opět vykukuje veliký stříbrný měsíc.

3. den – neděle 26. května 2013

Ráno do kuchyně dopadají sluneční paprsky. Sir spokojeně odfukuje vedle mě na válendě. Vyháním ho ven, aby se vycikal. Celé údolí Kyčery je zalité sluncem. Krb ještě sálá teplem, ale žhavých uhlíků nevidět. Zavírám komínovou klapu a rozdělávám oheň v kamnech. Je po sedmé hodině, když na kamna stavím hrnec s mlékem. Zjevuje se pomačkaný Antek se slovy: „Už vím jak připravím Setonovku!“ a z kredence vybírá talíře a příbory. Vše odnáší na ložnici Racků. 

Doděláváme kakao a Antek krájí makovce. V kredenci našel tácy. Budíček vyhlašujeme v 8,00 hodin. Družiny odchází provést ranní hygienu a poklízí si cimry. Do kuchyňské nastupují Vydry a Sochor se marně shání po talířích. Za to jsme vypátrali nalévací konvici. Kakao se přemístí do ní a z konvice přímo na stůl, ehm, do hrnků. I když něco na stůl vždy vyteče, protože konvice má takový divný tvar. S Vitasem se nemůžeme shodnout zda je to jablko nebo dýně. Po deváté hodině zahajujeme třetí den her, závodů a zápolení.

Na ložnici Racků se odehrává Setonovka. Na 49- ti talířích jsou porůznu na některých rozmístněny lžíce, vidličky a nože. Družina se minutu dívá a následně, mimo ložnici, tři minuty zakresluje. Rysové se nemohou dohodnout co je řádek a co je sloupec. Venku na dřevěném stole je přikryto na 30 rozličných předmětů. Zde se odehrává Kimovka. Oba závody překvapivě vyhrávají Vydry.

Do feratu, z jehož korby byl v lese vysypán a zamaskován popel, ukládáme výzbroj. Koumes navrhuje, abychom vzali i hrnec s nudlemi. Zase tak špatný návrh to není! Vyrážíme nad Polárku a potom po cestě na louky pod lesem. Ferata tlačí Švejk. Na hraně lesa za hromadnicemi mu pomáhají tahat Koumes a … Koumes tahá tak usilovně, že se jim několikrát daří obsah vyklopit. No vida – a bylo by po kuřeti na paprice.

Na louce tlučeme do země tři kůly. Kombinované uzlování. V prvním kole se podařilo pouze Lišákům uvázat spojky tak, aby se natáhnutá lasa nerozvázala. V druhém kole jsou družiníci pečlivější, ale i tak jsou Lišáci nejrychlejší a to s časem lepším, než v prvním kole. Rysové obsazují druhé místo. Přesouváme se do lesa nad louku. Pod vedením Vitase šplhají postupně družiny na strom. Antek křičí, ať na něj počkáme. Chce pořídit nějaké pěkné fotéčky a rychle se vrací od napnuté Ariadniny nitě.

Lišáci ale klušou se zavázanýma očima po louce a snaží se trefit branku. Gonio. Rysové se při goniu roztrhli. Koumes píská rozpačitě. Družina nejprve míjí branku a při obratu zametá s Dalmi na chvostu a ten se pouští. Vydry jedou už na jistotu, což se jim daří. Získávají druhé místo. Rysové však vyhrávají šplh na strom – tož co by to bylo za kočky. Vydry jsou poslední. Otřesený Spider se přiznává, že na strom ještě nikdy nešplhal. Odehráváme Ariadninu nit. Pouze u Vyder se utrhl Mates, naštěstí se vrací nazpátek a zachytává se gumčolana.

Tajný závod – 13 pagod. Každý člen družiny postaví věžičku ze třinácti kamenů. Pro mnohé borce to je nadlidský úkol! Vítězí Vydry. Danny od Lišáku měl pouze 11 kamenů, Rys Sid 14 kamenů. Obě družiny bez bodů. Nejrychlejší ale byli Modří rackové, to jen tak na vysvětlenou.

Na louce kolíkujeme hřiště na liščí ocásky. Nejúspěšnější se stávají Lišáci. Rysové zase poslední. Zabíjíme kůl na choboty. Ale protože jsme si nevzali pilu, je konec vysoko nad zemí, což vyhovuje zejména trojčatům. Ta se nemusí téměř shýbat. Rysové opět tento závod pojali jako scénku a za jeden bod pobavili přihlížející diváky. Nejrychlejší jsou Lišáci. Balíme výzbroj a spouštíme se na cestu a vracíme se na chalupu.

Na oběd lehce ohříváme nudle a dojídáme tak večeři. Fazole se povezou na tábor. Vydry umývají talíře. Rysové určují na plotu vedle dřevníku 32 rostlin. Když závod dokončily obě zbývající družiny, vyrážíme na hřiště nad Polárku. Na rozcvičení odehráváme, a to doslova, „peklo“! Nejvíce zásahů schytávají Rysové, nejméně Lišáci. Na vyklusání už jen zlehka vychytávanou. Zde byla Štěpkovi uštědřena rána, po niž se sesunul do písku a nehodlal vyklidit hřiště, načež byl ještě několika závodníky pošlapán. Protože ho však politoval pouze Sněžka, odbelhal se za branku, kde to šťastně rozdýchal. Závod vyhrávají Rysové.

Scházíme k chalupě.