Tak to se mnou trhlo. Je několik minut před sedmou hodinou ranní, sluníčko vysoko, z pokosené louky se line vůně sekané trávy a já se psem kráčím mezi poli k remízku. Z hlavní tratě jsem zaslechl zahoukání parní lokomotivy. A znova táhlé houkání píšťaly. Vzápětí dunění železničního mostu a zesilující dusot parního stroje. Veselý vláček se blíží ke karvinskému nádraží. A já tam dnes nebudu, neuvidím „velkého bejčka“, protože si Trojkaři odhlasovali přesun dnešního podniku z odpoledne na dopoledne. Ach jo!

Před osmou hodinou jsme před restaurací „U Tesarčíka“ skoro všichni. Dorazil i Fili a vzápětí přijíždějí i Harry s Macem. Nakonec u nás zastavuje Antek a z kufru astry vytahujeme kulometné bedny plné zbraní, nábojů, brýlí a sumek. Vše pakujeme do loapů, loučíme se s zchromlým Antkem a vyrážíme po družinách po asfaltce k závoře před kasárenskou cestou.

Přesun proběhl dobře. Objíždíme první závoru a noříme se do lesa. Je zde příjemný chládek, ale na silnici jsou nacucané jazyky spadaného listí. Sjíždíme až k mostku před „perníkovou chaloupkou“. Divoký Dragon nedobržďuje a naráží mi do „šaltry“. No. no, no! Ještě že se mi omluvil. Nabízím dvě cesty nahoru k hranici. Pouze Štěpka by jel vpravo, ostatní dávají přednost rozbitému asfaltu. Tak se škrábeme do kopce nahoru. Pozoruji, že Dalmi má zase problémy s Koumesem a Skypem. Stále je obviňuje, že ho blokují, brzdí a vytlačují ze silnice. Ale opak bude pravdou. Dalmi si na kole totiž není dvakrát jistý, což je vidět i na táborovém filmu a jezdí jako neřízená střela. Přejíždíme Tabákovou paseku a pokračujeme až k hraničním patníkům. Točíme doprava a sjíždíme k prvnímu „trailu“.

Odhazujeme loapy, napájíme se a páskujeme se za sebou. Nejdříve si projedeme trať letošního DOD – jízda zručnosti. Úmyslně vybírám tu nejlehčí, protože terén je ještě napitý vodou a na velké „hopíky“ bych si s oddílem netroufl ani za sucha.

Cesta se spouští do úvozu a nahoru a pak míří mezi stromy. Hotová klikatice. Naštěstí je celá trasa vyložena větvemi, silnými jako ruka a vyšperkovaná několika menšími „hopíky“ a vracečkami o 360°. Na několika místech je ještě nezaschlé bezedné černé bláto, dá se však objet. Ale např. Švejk je jiného názoru a opět jednu vymetl. (A jak později v cíli zjišťuji, nebyl sám). Vjíždíme na štěrkovou cestu. „Tady je cíl!“, oznamuji a Dodo říká, že to tedy nepojede. Ale pojede a to dokonce dvakrát. Bude se počítat rychlejší čas. Tak jo!!

Vracíme se zpátky k Macovi. Uvolil se k hlídání naší výzbroje – a to doslova. Domlouvám se s Filim, jeho i mé stopky se rozbíhají a na trať vyráží první závodník. Po minutě další a další… Pádím si to zpátky po lesní cestě k cíli a připravuji si zápisník a tužku.
A je tu první „biker“. Rys. Odečítám čas ze stopek a dojíždí další. Několik méně zkušených závodníků je předjeto na trase, Dragon si mi stěžuje, že mu spadl řetěz. Koumes si při pádu ulomil páčku přední brzdy. Upokojuje mně, že si to slepí. To určitě. To se musí vyměnit! (Už jsme se setkali s brzdou zalepenou sekunďákem a pojištěnou omotanou izolačkou. Takový nerozum!!) Po trati se pěšky pohybují Maco a Harry a snaží se pořídit nějaké obrázky. Dorazivši závodníky posílám po cestě na křižovatku a vpravo k hranici. Ale to už dojíždí Švejk a oznamuje mi, že je poslední. Tak.

Uvědomuji si, že jsme se s Filim nedohodli jakým způsobem zahájíme druhé kolo. Chvíli čekám, stopky nevypínám. A zírám jak po lesní cestě od Tabákové paseky pádí nějaký cizí biker. Je to Kulajda. Proti němu si to hasí Fili. Oba dojíždí ke mně. Synchronizujeme stopky a Fili mizí zpátky na start. Kulis mi mezitím vypráví jak byl s malým Vojtou na parním vláčku. A mě tady žerou komáři. Ach jo!

Druhé kolo je odbyto ve větším tempu. Snad proto, že se nejede po družinách ale přibližně dle výsledků z prvního kola. To aby nikdo nikoho nedostihl na trati. Dojeto! Setkáváme se na startu. Balíme se. Kulajda nám slibuje ukázat nejbrutálnější kus tratě.

Při jízdě k Tabákové pasece podjíždí Štěpkovi přední kolo. Ten na nic nečeká a jde okamžitě k zemi. O jo, joj. Bolí to. Ale Štěpka je chlap, utírá si slzičky a ruce. Nejsou naštěstí od krve. Sedláme kola a doháníme oddíl. Před mýtinou odbočujeme na zarostlou lesní cestu. Odkládáme kola. Dále půjdeme pěšky. Pouze Fili, Harry a Kulajda jedou na „bikách“. Přicházíme ke sráznému úvozu. Ten je sešněrován několika trasami, skoky a těžkými padáky. Dole je brod vyložený kulatinou. Opravdu „brutálek“, jak na rodeu poznamenal Toncek. „Tak tohle kdyby mamka viděla, tak mne na kolo do lesa nikdy nepustí!“, slyším za sebou. Nebudu psát kdo to řekl. Třeba to zrovna budou číst jeho rodiče. To ať si Roman zajede s bráchou, Mikym a mamkou sám jim to ukázat.
Kulajda, Fili a Harry nám však předvádí, že se to sjet dá, vyjma toho jednoho padáku. Na ten si nikdo netroufl, přeci jenom dlouho pršelo. Je patrné, že práce na tomto úseku tratě ještě nejsou ukončeny. Kulajda ukazuje, kde se bude trail dále protahovat.     

Vracíme se zpět k odloženým kolům a zvolna sjíždíme ke kasárnám. Překračujeme zátarasy a pojíždíme po zbytcích chodníků areálu bývalého vojenského útvaru VÚ 4443. Všechny domky, ubikace, sklady, kuchyně s jídelnou, kotelna – všechno je zbořeno a suť odvezena. Míříme k plechové bráně. Uzavírá samotné objekty odpalovacích ramp. Je zamčená řetězy. Pod stromy, před betonovým plotem, houževnatě pracuje dvojice mužů snědé pleti. Vykopávají silnoproudé kabely. Dalmi je provokativně zdraví a Koumes má nejapné připomínky. Karamba, nemíním zde řešit žádný incident!
   
Pokračujeme vlevo podél betonového plotu. Tráva je vysoká, přes lýtka nás šlehají kopřivy a jiné kousavé neřádstvo, všude jsou vykopané nehluboké příkopy – to jak naši spoluobčané těžili barevné kovy. Konečně narážíme na vybouranou stěnu plotu. Provizorně je zajištěna kusy dřev a ostnatým drátem. Přelezáme hradbu a přetahujeme i kola. Kulajda se s námi loučí.

Jsem silně překvapen, kde že jsem se to ocitl. Nějak se nemohu zorientovat. Chybí zde "pentagon" z betonových pilířů, nemohu najít garáže, kde jsme si prvně ukládali kola. Z jistým podezřením pokračujeme k hlavnímu objektu. Vidím, že i Harry tápe. Také hledá garáže. Vyjíždíme z lesa a vidím, že je konec. Barák obsluhy je zbořen, svážnice k rampám, kde byly umístněny 3 tankové motory, je zpola zasypána sutí, celá střecha je odstřelena, zmizela vrata velké garáže a celý vnitřní prostor je zdemolován. A tak tu stojíme a zíráme. Přešla mne chuť na nějaký airsoft.

Tak alespoň rozbalujeme vzduchovku vz. 47 a balíčky s proviantem. Odstřílíme říjnové DOD. Prvně nastupují Rysové, protože Dragon se nabízí, že to s družinou dále propátrají. Připravujeme jednoduchou střelnici, proti odrazu broku přinášíme polstrované dvěře z místnosti obsluhy odpalovacích ramp. Rysové postupně střílí. pacifista Dalmi ani jednou nazasahuje terč. Nabíječ Fili jde do kolen, protože se mu nepodařilo během třinácti ran naučit Dalmiho držet správně pušku.

Peggy zase operuje s tím, že vzduchovka s dalekohledem byla loni na Hroudě lepší. To možná ano, ale tolik diabolek nemáme. A ke všemu polovina oddílu neumí skrz dalekohled najít terč. Rysi se vydávají pod vedením Dragona na průzkum, přidává se k nim i Dodo a Štěpka. Mají nakázáno, že se nesmí dostat za palebnou čáru. Mona zjišťuje, že není tolik hodin, kolik mu ukazují jeho primky. (No co, zapomněl jsem si je natáhnout!). Je domluveno, že ti co zůstali, se vydají pod vedením Maca a Harryho k díře v betonovém plotě, přehodí kola a dle instrukcí Kulajdy se spustí dolů ze svahu, kde narazí na další trailovou cestu a po ní se dostanou až k mohutnému buku. Maco frčí domů, aby připravil prádelní koš, kam uložíme fasovanou výzbroj. Lišácí dostříleli. Přivoláváme Dragonovu četu průzkumníků.

Dragon je překvapen, že nebudeme hrát airsoft. Údajně našli ještě nějakou boudu a i samotná místa, kde stály odpalovací rampy. Vůbec nebere na zřetel, že je půl jedné. Posíláme je k plotu. Balíme střelnici a vyjíždíme za nimi. Při sjíždění svahu dolů úvozem se Mona puškou zapichuje do kmene stromu – chudák starý kletr. Po přejetí brodu nám zase Honza předvádí, kterak se vysedává ze zjančeného stroje. Přijíždíme k buku. A jak se dalo očekávat, chybí Dragonova skupina. Promptně pro ně sprintuje Harry a zanedlouho jsme všichni.

Valíme si to dolů po struskové cestě a potom se škrábeme nahoru k novým vilkám za „Tesarem“. Támhle u lesa bydlí pan starosta. Sjíždíme kolem lázní ke školce. Kýho šlaka, kam nás to ten Fili vede? Ale už jsme u domu Maca. Předává nám kletr, kam ukládáme zbraně, brýle a sumky. („Švejku, odevzdal si druhou červenou rozlišovací pásku?“). Fili a Harry si ze mne utahují, prý pokud budu chtít na další výpravě 100% účast, ať rozhlásím, že se bude hrát ASF. (Ale tak to není, hoši. Airsoft měla být pouze doplňková zábava. Přednostní bylo odehrát DOD).
Z balkónu nás pozoruje nějaká starší zvědavá paní. Raději se rychle loučíme s Macem a Harrym a těsně před jednou hodinou se rozjíždíme domů. Štěpku doprovází na „Stalingrad“ Fili, protože Koumes a Dodo se vrací na zahradu.

                                                                                                                                                                                                             MOna

P. S. K večeru jsme si vyjeli do Schwarzwaldu na kole s dceruškou. Lála na novém kole. A moc se ji to líbilo. Ale na ten nejtěžší trail si netroufla! Zatím netroufla!!

Pokud by si chtěl Švejk prostudovat něco o VÚ 4443, přidávám odkaz. *

*  http://forum.fortifikace.net/viewtopic.php?t=274&highlight=&sid=9bf127c2e6325c6c8290097cbca67322  → odkaz dodal Marošsen