Stalo se mi to poprvé, abych dorazil na sraz a všichni zde už byli. Nic nám tedy nebrání, abychom vyrazili z parkoviště od „kaflandu“ nahoru k restauraci „U Tesarčíka“. Valíme si to po cyklostezce až k hasičské zbrojnici. Zde se rozdělujeme a Rackové, vždy s jednou družinou, míří do lesa až k bývalým kasárnám. Ano, už se zde staví. Ale není to tak neprůjezdné, jak se hovořilo na oddílovce. Suneme se kolem studánky dolů z kopce a od perníkové chaloupky stoupáme na horní paseky. Pohybují se zde i jiní bikeři, i pěšáci s trekovými holemi. Vzduch je nádherně sytý, po noční bouřce prosycená smůlou a kořeněnou vůní trávy. Dorážíme k hraničním patníkům. Hledám místo, kde bychom uskutečnili střelbu ze vzduchovky. Snad na pasece až u hranice, která se svažuje do údolíčka by se dalo střílet do protisvahu, aby broky nelétaly do Polska. Rozbíjíme tábor nad trialovou pasáží. Zatímco družiny pod vedením Rybaříka, Filiho a Sochora si prochází trasu závodu a provádí drobné úpravy, vracíme se s Kulajdou a Kulíškem zpátky na paseku u hranice.

S sebou si neseme vzduchovku vz.47, broky, lapač a terče. V ostružiní horko těžko stavíme střelnici a hned odchytáváme Dalmiho a Páťu od Rysů. Střelba žádná sláva. Páťa nastřílel jen 18 bodů, Dalmi dokonce pouze 9. Až Koumes dosahuje hodnoty 47 bodů.

Na trati se mezitím trénuje. Jsou vybírány nejsjízdnější a nejkratší trasy, což v záplavě skoků, hrbů a houpaček není nikterak jednoduché. Časoměřiči Rybařík a Fili startují první kolo. Přichází Vydry. Až Špejlík se dostává přes 60 bodů, takže řeči o tom, že vojenská vzduchovka zanáší, se nezakládají na pravdě. Vydry odchází dokončit své první kolo ostrého závodu. Kulíšek odpočítává „kuličky“ a do terčů pálí Lišáci. Júňo dnes střílí poprvé v životě a umísťuje se svým výsledkem na pěkném 7. místě. Ještě Saly se pochlapil a nasázel do terče 40 bodů. Jinak je to slabota. Střelit desítku na vzdálenost 10-ti metrů není tak jednoduché jako počítačovou myší zničit tank na monitoru. Balíme střelnici a přesouváme se zpátky na start jízdy zručnosti. Zjišťuji, že Dalmi ohnul sedlovku na svém kole, a závodí na cizím stroji. Dalmi je prostě „kolopsuj“!!

Časoměřiči se nějak špatné domluvili, či co. Nemají uzavřeno první kolo, protože na trati předjel Koumes Sysla a Fili vypnul stopky v domnění, že se jedná o další trénink. Dávají to tedy urychleně do pořádku. Před druhým kolem se opět provádí obhlídka terénu. Přijíždí nějací velcí bikeři. Jeden z nich má kolo, co kdysi vlastnil Bučivoj, než přešel na sjezdový speciál. Vyrážím na trať s fotoaparátem, ale po pořízení několika snímků, mi dochází baterky. Nemám dnes svůj den! Ještě mi chybí, abych přeletěl přes řídítka nebo aby mi vzduchovka zrušila výplet zadního kola!
Závodníci postupně zvolna přijíždí od cíle po lesní cestě. Časoměřiči se vrhají na výsledky. Vyhlašuji výsledky z DOD střelba, kterou jsme nestihli na podzim. A už tu jsou výsledky jízdy zručnosti, ale Filimu padají papírky z rukou a Mates se postupně z devátého místa posouvá na šesté, načež Fili rezignuje a slibuje mi, že výsledky pošle později. Balíme a jdeme do sedel. Oddíl si odhlasoval opustit hranici po trati jízdy zručnosti. Tak se sám spouštím po páteřnici Černého lesa na první křižovatku, kde už čekal celý chumel a společně pokračujeme po trailové cestě k roklině a dál až k pasece nad perníkovou chaloupkou. Další sraz je u brány bývalých kasáren. Zjevuje se zde Aidi. Dále nás vede Kulajda s tím, že na sebe počkáme u betonového zajíce, ale Sochor s Filim si asi seděli na uších, či co a nakonec se se setkáváme až u „kaflandu“. No budiž! A tak zatímco se bikeři ženou do supermarketu napojit se a koupit si zmrzlinu, zapůjčuji sedm talířů na diskgolf v pokladně bazénu.

Je čtvrthodina po poledni, když odkládáme bicykly ke stromu u prvního stanoviště. Kola bude hlídat Aidy. Dál se vše odehrává v jako pomateném snu. Po greenu se pohybují figury, hledaje svůj talíř, nad hlavami jim letí další talíře. Jiní pokračují už na druhém koši, ačkoliv zbytek oddílu ještě nemá odházený koš první. Dalmi si počíná tak zručně, že hned první hod zazdil do stromoví tak šikovně, že talíř nachází až po půl hodině a přitom si stihl rozpárat kraťasy takovým způsobem, že by z nich mohla být pěkná zavinovací sukně. Mnozí výtečníci si vůbec nepamatují na kolik hodů trefili cílový koš. Musím razantně zasáhnout. Na nástupu opět vysvětluji, jakým způsobem se hází a postupuje po jednotlivých koších. Vzápětí mi Vendy hlásí, že jeho talíř je na stromě a nejde sundat. Pod hřbitovem další nástup a kontrola výsledků. Dalmi ztratil talíř podruhé. Naštěstí se dostáváme už za potok a přesouváme si bicyklu ke koši číslo 8. Pár výtečníků přináší výsledky z 9. koše, jiní ještě nemají hozenou sedmičku. Nakonec se vše zdárně doházelo, všechny talíře se našly. Dávám dohromady výsledky. Vítězí, stejně jako loni, Špejlík, druhý je Mates. Dopíjíme zbytek nápojů, domlouváme se na dalším cyklobraní. Rozjíždíme se 15 minut po čtrnácté hodině. Ke „kaflandu“ mne doprovází Vítek a Norek s Irčou. Odevzdávám talíře a mažu si to, tak trochu připálený, se vzduchovkou na rámu, domů.
                                                                                                                                                                          MOna