Když nás ráno v neděli vysypal autobus před nádražím (mně a Lálu), vítá nás právě odcházevší Marťan (otec Jacka) se slovy, že už tam je několik vedoucích. Prý nějaký brýlatý, kudrnatý a jeden dlouhovlasý. Tak jsem přemílal kdo by to mohl být, abych vzápětí seznal, že oddíl už „richtují“ Maco a Harry. V cuku letu vybíráme penízky na jízdné. Rysům chybí Dragon, Orel a Runy. Lišáci hlásí 100% účast. Kubula oznamuje, že Lvíče nemůže, protože hlídá psy babičce. Sochor se má připojit až v Mostech, kde je s rodiči na chatě. Racek Kulajda je zde s celou rodinou. Tak jsem se ho obligátně zeptal, kam že to jedou. A on mi odpověděl, že na Gírovou. „No, tak to se tam setkáme!“ (No to se rozumí, že Kulajdovci jedou s námi!)
Přesouváme se na III. perón. Na nástupu jsou vyzvány šarže, aby si upravily svoje družinu a že ve vlaku vypukne první předúsek nové dlouhodobé hry, jejíž název je zatím „těžce“ tajen.

Přijíždí „tornádo“ – elektrická jednotka řady 460 – neboli „panťák“. Z okna prvního vagónu nám mává Vitas. Páskujeme se do vozu a když souprava duní na mostě přes Olši, dostávají družiny několik šifrovaných zpráv. Harry a Vitas seznávají, že stejné zprávy už oddíl luštil při jízdě "pendolínem" do Prahy. Ano, i tehdy jsme hráli stejnou dlouhodobou hru.
Zatímco si družiny mordují své hlavy při luštění "zapeklitých" zpráv, "panťák" si to letí do podhůří Beskyd. Za okny se trhá ranní mlha, občas probubnována betonovými stěnami nově budovaného rychlostního koridoru a vstávajícím ranním sluncem. Tady ve vagónu je příjemně, ale otevři si okno a dostaneš pleskanec studeného vzduchu. "Čápovice" - hlásí Mona. "Půjdeme do sedel!". Družiny odevzdávají výsledky svého snažení. Ani Modří racci se nijak nevyznamenali. Souprava zvolna vjíždí do pohraniční stanice Mosty u Jablunkova. Sypeme se ven z vagónu. Vítá nás Sochor od Vyder. Danny si bleskově navléká oddílovou mikinu. Vojtíšek má pletené rukavice. Závidíme. Je nádherné podzimní ráno!! Jak z obrázků skautského kreslíře Pierra Jouberta! (Nohy vydrží vše, ne tak ledviny, uši a dlaně!)