Pokud se dobře, (pokud si dobře pamatuji) a neklame mě paměť, Trojka za dobu své činnosti slavila narozeniny pouze třikrát. Poprvé tak bylo v roce 1974 ve Strži strachu. To se mohli první mohykáni Trojky s činným „odrostem“ ještě osobně znát. Podruhé se tak stalo o deset let později v roce 1984. Tehdy byla v oddíle silná generace Modrých racků, silná byla i oddílová rada, a vedoucí Fous a Fero. Díky počinu, dnes nepředstavitelnému*, se nám podařilo oslovit snad celou základnu tehdejší TROJKY – Grifin už dva roky pracoval s jinou TROJKOU – v Olomouci.
Hoši z družin roznášeli pozvánky na sraz na jednotlivé adresy – odečteny z registrační  kroniky*. A tak se i stalo, že dveře otevřela starší paní a hoch „pýřitý“ s nadšením předává pozvánku a – paní se rozpláče a volá manžela. Dojatý chlap vysvětluje našemu družiníkovi, že jejich syn se už srazu nezúčastní! Je po smrti, zemřel! Odešel na svoji poslední výpravu. Tehdy to s námi pořádně zamávalo.

Sraz se konal v zasedačce tělovýchovné jednoty: TJ. NHKG – závod 19, Karviná. Dnes za bývalým dolním škvárovým hřištěm máme mezi platany, (jeden „umřel“ – prý ten můj), pamětní desku. Ano, tam Trojka strávila při svém programu na 25 let oddílového života.
A tehdy došlo k takové „perličce“, kterou ve Vikanticích na „Aljašce“ vyšperkoval Buřt, podrádce Lišáků, jinak – doktor pedagogických věd, ale o tom až později. Přípravný výbor tehdy totiž vyzval „veterány“, aby přišli v oddílovém kroji. (Dnes jsem o něco starší a vím, že už se nevlezu do kraťas, když jsem šel poprvé na Rozsutec. Noha se sice už nemění, ale jiné partie těla ano).

Ale vždy, když zahřměl první jarní hrom, snesl se sníh, rozkvetly orseje, udeřilo slunce  a na Mohylím potoce jsme mohli laskat blatouchy, směrovaly naše kroky na Hrnčín, a posléze do Strže strachu. Pravidlem to však nebývalo a ani nebylo. (Ostatně zprvu se chodilo obráceně – ze Strže na mohylu. A došlo i k tomu, že mohylu jsme nenašli. Les se za tu dobou, zkrátka, podstatně změnil. Až Elvi přišel se zprávou, že mohyla leží, co by Bučivoj granátem dohodil, kousek od červené značky z Mostů na Skalku.

Trojka 50

Trojka 60
A dostáváme se k tomu čtvrtému, poslednímu srazu. K tomu, o kterém mám napsat zápis, a nevyzval mě k tomu jen „pan Antek“. (Tady musím poznamenat, že jsem byl několika veterány na „Aljašce“ přesvědčován, a dost tvrdě – jako když sýkorky brání svá hájemství, že těch srazů bylo více. Prý i na táborech. Mně se jen však vybavuje oddílová nálepka „Trojka – třicet tři“ a potom pamětní list „Měli jsme kroje zelený…“).

den první – pátek, 26. dubna 2024 – Vikantice, Hanušovická vrchovina

den druhý – sobota, 27. dubna 2024 – Vikantice, Hanušovická vrchovina

zahajovací nástup

turnaj v pasáku

* odečteno z → webu. (Nutno dodat, že seznam není úplný! A patrně nikdy úplný nebude!)