Den první, pátek 21. října 2022
S brzkým srazem, stanoveným na 14:50 jsem pravděpodobně některým, zejména rodičům, přivodil menší či větší porci stresu. Ale zkrátka to bylo potřeba. Kromě již dříve omluveného Bubna (zakoupené vstupenky na Comic  Con) a aktuálně omluveného Skye (nemoc) ve stanovenou dobu nebyl na srazu E.T., který, bohužel, nestihl odjezd vlaku. S jeho tatínkem jsme se poté skrze SMSky zkoušeli domluvit, že by ho přivezl za námi. Jenže dnes už to nešlo z jejich strany a v sobotu ráno budeme už v 7:40 odjíždět busem na Skalní mlýn. Škoda.  Do Bouzova, rozuměj rychlík R 906, jsme se dostali bez problémů a všichni si dokonce našli i místo k sezení. Malá komplikace nastala v Brně, jelikož železniční trať směrem na naší cílovou stanici, tedy Blansko, je uzavřená a my jsme se museli přesunout přelidněným podchodem před hotel Grand a najít zastávku náhradní autobusové dopravy XS2B.

To se nám podařilo, ovšem do prvního autobusu nás nepustila korpulentní, ale milá, „uvaděčka“ ČD, ale do druhého jsme se již dostali a po nedlouhé době jsme již stáli na autobusovém nádraží v Blansku.

Cestou k Domu dětí a mládeže Oblázek, naší základně, musíme nakoupit něco na zítřejší nesenou svačinu. Ovšem prodejna Albert, jenž je přímo v naší trase, se rekonstruuje, proto si musíme lehce zajít a navštívit Penny. Tedy ne všichni, pouze nákupčí Kroky, Kayak a Maty. Zadání znělo jasně, 30 rohlíků, 15 paštik a 15 jablek (plus navíc nějaké mikrotenové sáčky od pečiva). Nevím, jak je možné, že rohlíků bylo nakonec 28!

Na základně se vybalujeme v Tančírně, menším sále s parketovou podlahou a jednou zrcadlovou stěnou a poté se jdeme najíst do keramické dílny, která je vhodná k využití jako jídelna. Po večeři rozjíždíme letošní Radistickou olympiádu, jejíž legendou bude kniha Soví jeskyně. Se zprávou: „Dostal knížky, gramofonové desky, džíny a krosnu.“ si hoši poradili v tomto pořadí: 1. Gorka, 2. Čedar, 3. Kroky, 4. Theo, 5. Pedro, 6. Maty, 7. Simon, 8. Mlčoch, 9. Sevak, 10. Kovy, 11. Kayak, 12. Paolo, 13. Scott, 14. Pavlásek. Před brzkou večerkou zahajujeme soutěže 70. podzimního Rodea Mluvícími čtverečky a soutěží Sundej izolepu – liščí smyčkou připevněnou k provázku visícímu na židli. A to vám byla legrace! Někteří kluci, vybavuji si Kayaka, měli problém vůbec izolepu najít! A našlo se pár takových, kterým tento triviální úkol trval „celou věčnost“, zde mne napadá Mlčoch.

Na dobrou noc pouštím první polovinu příběhu Dva roky prázdnin. Mohutně větráme, protože, navzdory energetické krizi, jeden radiátor jede „na plný pecky“…

Den druhý, sobota 22. října 2022

Ten budíček, ten byl krušný! 6:15, venku je tma jako v pytli a hoši jen velmi neochotně otevírají oči a soukají se ze spacáků. V kuchyňce je již připravený horký čaj a můžeme posnídat. Družiny si balí proviant a věci do několika kletrů a můžeme vyrazit ještě tichou potemnělou ulicí směrem k autobusovému nádraží. O těch dvou zoufalcích, jež mne přesvědčovali o tom, že musím určitě hulit, protože vypadám docela normálně a Gorku posílali válčit na Ukrajinu, se více rozepisovat nebudu. Shodou okolností řidič autobusu měl zvláštní přízvuk řeči a moc bych za to nedal, že to zrovna Ukrajinec byl!

Po nedlouhé jízdě se ocitáme před hotelem Skalní mlýn, původním vodním mlýnem, poháněném vodami říčky Punkvy. Zde se dlouho nezdržujeme a přesunujeme se k Domu přírody Moravského krasu. Je ještě zavřeno, ale to nám nevadí, stejně bychom dovnitř nešli. Hoši namísto toho důkladně prozkoumali názorný vodní model průtoku vody Moravským krasem a Kayak s Krokym se pokoušeli zahrát ovčáky čtveráky na zavěšených dřevěných kolících různých druhů dřevin. Tak, to by stačilo, vyrážíme! Zanedlouho začínáme stoupat. Cílem je horní můstek propasti Macocha. U odpočívky u Křenkova pomníku jsme oduzlovali Kombinované uzlování (V, L, R). Přicházíme na Macochu a, mě snad picne, akorát se potkáváme se zájezdem Poláků. Ti naštěstí rychle opouští Horní můstek a my se tak můžeme pokochat pohledem do propasti. „Wyjazd“ však rychle docházíme ještě na Dolním můstku. Začíná pršet, no, to nevypadá dobře. Mezi Poláky se různě proplétáme při sestupu do Punkevního žlebu. Není divu, mokré kamenné podloží, pokryté vrstvou spadaného podzimního listí, poměrně slušně klouže. Paolo si obléká pláštěnku – má totiž jen mikinu. Prý nemá bundu vůbec s sebou na výpravě!! Poláci pokračují po cestě dolů, zřejmě se nechají vyvézt lanovkou zpět nahoru na Macochu. Ne tak my! My začínáme, k menší nevoli několika hochů, opět stoupat. Chci totiž hochy zavést na Blansek, zříceninu rozsáhlého hradu. Ten leží mimo populární profláknuté trasy a těžko by ho kdo navštívil při rodinném výletu. Stále prší. Po zkontrolování jízdního řádu v mobilu rozhoduji, že výpravu zkrátíme a odjedeme na základnu již před polednem, a to z Nových dvorů.

Vystupujeme u polikliniky a poté se odpojuje skupina nákupčích, která se seznamem proviantu vyráží do obchodu. My ostatní se vracíme na základnu. Rysi fásli kuchyňskou a připravují jednak čaj a také polévku, tzv. “jarní česnečku”, abychom pomohli naší imunitě. Našlo se pár hochů, kteří si namačkali do svých polévek i stroužky navíc! Dalších několik soutěží do Rodea odehrajeme uvnitř… Jsou jimi Qwinto (L, V, R), Šifry (R, L, V) a překvapivě též na chodbě uskutečněný Setonův běh (R V L), ke kterému jsme využili plastové balanční kloboučky.

Odpoledne vyrážíme znovu ven. Neprší, ale je nepěkně. Máme namířeno na Sportovní ostrov Ludvíka Daňka. Zde se nachází i workoutové hřiště a skatepark, které využijeme k soutěžím. V první lokaci probíhá Ariadnina nit (V, L, R) a na čtvercové betonové dlažbě také Setonovka (R, L, V). Ta probíhala s pozměněnými pravidly, kdy si družina sama určí, jak dlouho se chce na “tabulku” dívat. K času se potom připočítá případná penalizace za chybu. V druhé lokaci jsem rozmístil Pavoučí čísla (L, V R). Pro Pavoučí čísla hoši běhali netradičně od dvojky. Jak jsem měl zkřehlé ruce, tak jsem žlutou jedničku neodlepil od jiného čísla a na konci mi zbyly jen dva lístky, červený a oranžový. Poté vpouštíme do skateparku dva koloběžkáře, které jsme předtím poprosili o chvíli strpení, a my se vracíme na základnu.

Lišáci se pouští do přípravy špekáčků na paprice. Ano, vytušili jste správně, kuře bylo nahrazeno špekáčky! Jakmile byly kuchyň a keramická dílna uvedena po večeři do řádného stavu, vrháme se na další soutěže. Nejprve se všechny družiny snaží vyluštit zprávu z lístků (R, L, V). Zpráva zněla: „Není pravda, že máme málo času, avšak pravdou je, že ho hodně promarníme.” Následuje Knipper (L, R, V), kdy se počítá součet pěti nejlepších výsledků družiny ze dvou kol. Poté postupně družiny nastupují k signalizaci. Nejprve na chodbě vysílají s mezistanicí přijímačka-vysílačka (chodba do „L”) klasicky (V, R, L), posléze se celá družina snaží vyluštit zprávu signalizovanou světlem (V, L, R).

Na závěr dne připadá druhé kolo Radistické olympiády. Opět se luští obyčejná morseovka, ve které je ukryta zpráva „Tříčlenná expedice vyházela z železničního vozu všechna zavazadla.” Pořadí je následující: 1. Gorka, 2. Maty, 3. Čedar, 4. Mlčoch, 5. Theo, 6. Pedro, 7. Simon, 8. Kroky, 9. Sevak, 10. Scott, 11. Paolo, 12. Pavlásek, 13. Kayak, 14. Kovy. Poté se již chystáme do spacáků a posloucháme druhou polovinu příběhu Dva roky prázdnin. Překvapilo mne, že Pedro s Paolem příběh doposlouchali až do konce.

Den třetí, neděle 23. října 2022

Ráno vstáváme o půl osmé. Po snídani je vydán pokyn ke sbalení všech osobních věcí tak abychom v cestovním oblečení mohli vyrazit ven a po návratu se mohli rovnou vrhnout na oběd a úklid. Naposledy se vydáváme do Blanenských ulic. Kolem dřevěného kostelíka Sv. Paraskivy, který byl původně postaven na Podkarpatské Rusi a na současné místo dovezen po železnici (podrobnosti zde), který byl tentokráte při konání mše uzavřen, procházíme k zámku a zastavujeme se v zámecké zahradě. Zde nejprve házíme granátem do DOD. Sice je ještě říjen, ale slib je slib. Každý má sérii 25 hodů (pět hodů z pěti míst). V poslední sérii se hází dokonce z prolézačky dětského hřiště. Deset bodů do DOD si za první místo vyházel s 65 body Gorka, další pořadí je následující: 2. Mlčoch 63, 3. Kayak 59, 4. Kroky 47, 5. Maty 44, 6. Scott 43, 7. Simon 42, 8. Sevak 41, 9. Čedar 40, 10. Pedro 39, 11. Kovy 37, 12. Pavlásek 34, 13. Paolo 31, 14. Theo 22. Dole v zámecké zahradě je ještě kolem jezírka připravena Terénní kimovka (V, L, R) a poslední soutěží je Všímanda (L, R+V) cestou na základnu.  Tam proběhlo vyhodnocení poslední soutěže i celého 70. podzimního RODEA. 1. místo patří Lišákům s 32 body, 2. místo získaly Vydry s 31 body a třetí Rysi nasbírali 28 bodů.

Vydry ohřívají polévku, uvařenou už ráno. Zbytek oddílu má rozdělen úklid – šatna, toalety, chodba a v neposlední řadě tančírna. Vše se podařilo v pohodě a hlavně poměrně rychle. Posledním počinem na naší dočasné základně je tedy třetí kolo Radistické olympiády. Je s podivem, jaké problémy nadělal letopočet ve zprávě „Nejstarší letopočet udával rok 1845.“ psaný obrácenou morseovkou! Nakonec 1. místo urval Kovy, 2. Pedro, 3. Gorka, 4. Simon, 5. Maty, 6. Mlčoch, 7. Kroky, 8. Čedar, 9. Scott, 10. Theo, 11. Sevak, 12. Kayak, 13. Paolo a 14. Pavlásek. Leště stíháme přečíst zhruba polovinu legendy a poté již musím zavolat správci a předat základnu. Hoši vyráží sami před výpravní budovu vlakového nádraží, kde má zastávku náhradní autobusová doprava. Za chvíli přicházím za nimi. A nedlouho po mě, světe div se, přichází skupina Poutníků! Autobusem tzv. nahusto se necháme dovézt do Brna, tam po nějaké době obsazujeme čtyři „čtverky“ sedadel, dočítám legendu a pak už se jen netrpělivě čekáme, až nás rychlík dopraví domů…