Bezejmenná výprava. Proč to? Nedělo se na výpravě nic zajímavého, nebylo nějaké možnosti upravit program jedním směrem, podle kterého by výprava získala název? Zimní tábor, Zimní robinsonáda, Herní doupě, Švédský bonbón, Zázvorová výprava, Opravené staré latríny...? Nevím, nikdo neporadí, nikoho nic nenapadlo.
I když po výpravě mi Meďák v telefonu navrhuje název: výprava Kde zmizela polovina chleba, nebo výprava Kam se podělo druhé máslo máslo?
K tomu se ještě ke konci zápisu určitě vyjádřím, vysvětlím.

Dokonce se mi ani do zápisu nechce. Ne, že by výprava byla špatná, myslím si spíše naopak, výprava se podle mne povedla. Nabízel se mi Sobík. Zápis by rád učinil. Tož já se tomu nebráním, piš barde, střádej a až budeš mít..., rád si to přečtu a uvidím výpravu i z jiného pohledu.
Paradoxně nejvíce se mi líbil první den a noc. Odjíždím na Tvrz již ve čtvrtek, společně s Donutem, Infinem, Pištou a Talíkem. Důvod předvoje? Je nutnost zprovoznit latrínu po posledním zásahu padlou olší a provést nákup potravin. Přijíždíme lehce po sedmnácté. Telefonicky mám domluveno s ředitelkou školky Lenkou, aby nám naložili do kamen a nechali otevřeny okenice. Bylo fajn, vstoupit do vytopené Tvrze.
Večer nás čeká jen doplnit zásobu dřeva, uklidit některé věci školky na půdu a napumpovat zásobu vody. Překvapení u pumpy, zamrzlá hadice směrem k Tvrzi. Pumpujeme tedy vodu a přenášíme ručně. Večer také uvaříme první čaj. Po večeři odehrajeme několik deskových her. Mezi jinými nový Karak, který se na výpravě líbil.

(Desková hra Karak)

Testuji na chlapcích svůj zázvorák. Překvapivě hochům chutná. Ještě jsem se vlastně nesetkal s tím, že by někomu nechutnal. Tahle testovací skupina to měla ještě se špetkou alkoholu. Rodiče, přijměte mou omluvu. Alkoholu bylo v dávce, říkejme tomu lék, málo. Vlastně slouží jen jako konzervant. Pro oddíl bude následný den vyroben už lék bez konzervantu.  
Postup: Odměrka je vždy stejná, já používám whiskovou skleničku, může být hrnek. Očistí se zázvor. Nejlépe oškrábat opačnou stranou ostří nože. Doporučuji brýle, neboť to prská mnohdy až do očí. Nastrouhám na jemném struhadle a pak vše v ruce vymačkám. Získanou šťávu ještě cedím přes sítko. Nedoporučuji odšťavňovače, zázvor je hodně tuhý a lehce odšťavňovač odrovnáte. Další položkou je stejné množství citrónové šťávy. Ručně přes odšťavňovač a pak opět přecedit přes cedník. Doplní se třetí položka, stejné množství medu. Poslední položkou (pro dospělé) stejný díl vodky. Pro děti místo vodky dáme šťávu z jablek, nebo 100% jablečný džus.
Sečteno – ¼ zázvorová šťáva, ¼ citronová šťáva, ¼ med, ¼ vodka, bezalkoholová verze jablečná šťáva.
A dávkování? Já piji jednu půlku denně. Jaryn na internetu vyčetl max. 4 g zázvoru denně.
Vymačkané zbytky (zázvor i citron) naložím do sklenice a také zaliji medem a vodkou. Přidávám pak po lžičkách do čaje. Poměr od oka.
Pátek ráno. Takovou kosu už jsem dlouho nezažil. Venku -2°C, uvnitř 2°C. Zahřáli jsme se až u palačinek.
Odjíždím s Infinem do Mohelnice na nákup. Donut, Pišta a Talík mezitím udržují oheň v obou kamnech, uklidí na půdě a rozmístí stoly a lavice.
Po příjezdu si beru Donuta a Pištu na opravu latríny. Infin a Talík připravuje oběd. Řízek s bramborem.
Z opravy latríny mám trochu strach. Při pohledu na tu trosku nevím, jak na to, aby to spíše nebylo v hajzlu. Hned na začátku je třeba odklidit padlý strom. Naštěstí mám s sebou třikrát reklamovanou parkside pilu. Strom padnul tak, že líznul latrínu z pravé strany, celou ji posunul skoro metr doleva. Sedák byl zaražen dolů do díry, všechny tři prkénka odlétla, jak spoilery při kolizi u F1.

Špatné bylo to, že jsem si něčeho nevšimnul. Strom byl o latrínu na zemi stále napružen. Nebylo to poznat, ale při prořezání střelil ještě o dalšího půl metru a přistál Donutovi na nohách. Krvavé zranění měl hlavně Pišta. Kleplo ho to přes prsty.
Nakonec se nám ale dílo podařilo. Jen jsem vyhodnotil, že tato latrína už na táboře být nemůže. Nové prkénka sponzorovala firma MM.
Po dobrém obědě se objevuje Ursus. Do ruky mi cpe 500 Kč a že si jde hned pro pilu. Je to borec.
Po sedmnácté hodině je tu kompletně celá osádka této výpravy. Dnešní program, zabydlet se, vlastní večeře a pak do večerky hry. Večerka je každý den o půlnoci.
Upravuji ještě družiny. Z Lišáku přehazuji Pištu do Rysů. Počet je takto rozdělen na čtyři Rysi (Donut, Sobík, Pišta, Talík), čtyři Lišáci (Sysel, Startér, Kubka, Ossi), pět Vyder (Séba, Vítek, Mýval, Svarťa, Honzík).
Ráno dostává každý zájemce zázvorový lék, jednu půlečku. Někteří jen poloviční dávku, někdo i odmítnul. Vono je to docela silné.
Rozdávám všem papírový hlavolam. Ten, kdo vyřeší, může si vzít banánek v čokoládě. Dokud jsou banánky, může si každou hodinu vzít další kousek. Vyluštili v pořadí: Startér, Kubka, Sysel, Séba, Talík a Mýval.

(Vytiskni, vystříhni a podle čar poohýbej. Zadání - složit vše do jednoho čtverce (samozřejmě po čarách). Na začátku bude A, když budeš prohlížet složený aršík, další písmeno bude B, pak C a na konci H. Písmena nemusí být ve stejném směru a nemusí být těsně za sebou. Důležitá je jen správná posloupnost abecedy. )

Do soutěže za družiny museli vyřešit dva. První byli Lišáci. U Rysů složil pouze Talík. Ani mistr rubikovy kostky Donut, to nedal.
Než se trochu oteplí, hrajeme deskové hry. Pak navrhuji pracovní činnost. Řezání, sekání a ukládání dřeva. Sysel a jeho pomocníci dělají zásobu třísek. Jejich výroba je už skoro profesionální.
V lese Ursus na moji žádost zapálil hromadu klestí a ostatní už pak jen přináší větve z lesa. Vyčistili jsme dost a stejně je to málo. Les je totálně zaneřáděný. Doufám, že propálenou mikinu nebo bundu mám jen já a Vitas.
První hrou byla šlechta. Půlhodinu se hraje jen pro radost a pochopení pravidel. Pak nastavuji stopky na sedm minut. Po limitu se sečetlo, kdo na jaké pozici stál. Jako mety nám posloužili kolečka, které nařezal Ursus z padlé olše. Vítězí Rysi, druzí Vydry, třetí Lišáci.

Venku je vlezlá zima. Dlouho se tam vydržet nedá. Navíc je louka plná změklých krtinců a z bot se stávají těžké traktory. Venku proto průběžně odehrajeme jen dvě další hry. Ani mne nebaví moc fotit. Čekal jsem sice chladno, ale spíše s modrou oblohou a sluníčko.
Další hra byla přehazovaná tenisákem pomocí psí házečky. Nejprve přichází trénink. Já teda s míčem a míčové hry nikdy moc neuměl, ale tady jsem měl u mnohých pocit, že prváci mají obě ruce levé a leváci obě pravé. Výsledek – 1. Rysi, 2. Lišáci, 3. Vydry.
Poslední hra přihrávky tenisákem v pentagramu. Tady platí obzvláště věta z předchozí hry.
Motáme se stále v remízách. Na závěr nechávám jen variantu, která družina chytne přihrávku tenisákem na větší vzdálenost. Zde neplatí věta z předchozích odstavců, neboť když házel Sysel..., jejda to jsem nečekal. To byste museli vidět. Výsledek shodný jako u psí házečky.
Stravovací servis pro nás zajistil kuchař Šamot s pomocníky Meďák a Ursus. První jídlo, povedený guláš. Smutné bylo, že na kuchaře nezbylo. Několikrát se ptal, jsou zde všichni? Všichni měli? ...a pak se objevil Vítek z latríny. Napsal bych u Vítka „klasika“ a nechal mu chleba s marmeládou. Ale Šamot nebyl takový tvrďák.
Mistr uzlování. Dva uzly poslepu, dva za zády a dva vážou dvě osoby dohromady, každý má jednu ruku v kapse. Jak budou jednotlivé uzly družiny vázat, bylo na jejich uvážení.
První uzel, Sobík a Pišta – lodní smyčka. Mají to za 1 min, 45 sekund. No tě pic. Další, kdo se zaseknul a vlastně škoťák za zády ani neuvázal, byl Séba. Přemýšlím, zda jsem to nepřehnal. V druhém kole ale družiny pošpekulovali a zvolili lepší strategii. Časy: R 1:50, L 1:39, V 1:36.
Z her do soutěže zůstává ještě žravé pexeso. Pod 49 krabičkami jsou různé, zdvojené pochutiny. Čokoládky, bonbóny, sušenky, kostkový cukr. Pod jednou krabičkou je dřevěná muchomůrka, ta je za mínus bod. Družiny si rozdělí členy tak, aby mohli hrát třikrát.
Výsledky (měl jsem chybný součet na papíru) po opravě: R 21, L 21, V 27.

Na večeři je rybí pomazánka. Tady nastává potíž. Zjišťujeme, že jsem nekoupil druhé máslo, ale hlavně, že bude určitě scházet chleba. V Kaufu neměli menší Perlu nebo Ramu, chtěl jsem ji koupit v Lidlu, ale tam jsem na to už zapomněl. U chleba, v nakládání do košíku, došlo k nedorozumění. Místo celých chlebů jsem počítal jen půlky, takže z osmi celých bylo jen osm půlek. Trochu komunikační šum s Infinem.
To bylo řečí a nevhodných poznámek. Nejhorší, že se do mne naváželi Šamot, Meďák a dokonce i Ursus. Pokud se spojí a šijou do mne v každé druhé větě, začíná mě to psychicky deptat a jsem z toho rozladěn. Co chybného jsme jako nákupčí vlastně provedli? Na papíře máme 48 položek. Chyba u dvou. Máslo se dalo u rybí pomazánky oželet, byla by to více masitá, tuňáková pomazánka. U chleba by to bylo horší.
A tak se nabídla samozvolená skupina nových nákupčích – Šamot a Ursus. Na seznamu měli jen tři položky, tak proč by si to psali. Chleba, máslo a pomelo.
Pomelo si můžeme odškrtnout, zapomněli. Máslo vzali to velké, to nevadí. Chleba v obchodě nenašli, tak vzali dražší slunečnicový, co na tom, že ho vzali také málo. Zajít do dalších prodejen, které jsou od sebe sto metrů už je nenapadlo. Pak vzal Šamot velký kečup do fazolí, které už jsou v kečupovém nálevu. Navíc kečup je koupený. Tož teď mám doma dvě kila kečupu, který nejím. Děkuji.
Takže si to vyhodnoťte sami. My 48 položek, dvě chyby. Oni tři položky, přivezli pět, z toho jednu dobře....
Kluci až se budete do mě příště navážet, zkuste to zase jen u her. Tam má Meďák před každou hrou svoji oblíbenou hlášku: „Není důležité kdo vyhraje, hlavně nesmí vyhrát Antek“. A tohle jsou moji kamarádi, a já je mám rád. A když vyhrají, tak jim to skoro přeji.
Jsem rád za Šamotovo kuchtění. Já bych takový guláš nikdy nedokázal. Ale abych si do něj ještě veřejně vrtnul, bo on mě celou výpravu nedal pokoj. Do guláše chtěl protlak. „Já jsem chtěl 2× 100g plechovky a ty máš jen jednu.“  „Dobře, ale toto je 200 gramová plechovka.“
Do bramboráků nedává česnek, zato tam dává podravku. Když jsem Infinovi v obchodě sdělil, že hledám podravku, viděl jsem v jeho očích otázku i odpověď: „To je jed na krtky?“
Chybou je podle mne také absence družin v kuchyni. Všechno uvařili a uklidili starší. To se vlastně stalo poprvé a myslím, že to není nejlepší varianta.
Ale jinak berte to s nadsázkou, děkuji vám Šamote, Meďáku, Ursusi, Jaryne a Vitasi za pomoc a hezký víkend. A stejně jsem nejvíc her vyhrál já...
Celkové výsledky soutěží: viz tabulka.

Na závěr. Byť výprava neměla styčný námět, nějaký jasně daný cíl, tak podle mne stála za to. Zamrzí snad jen třídenní doba. Aby to byl zimní tábor, muselo by to být alespoň dnů pět a k tomu kopa sněhu. Kdybychom měli ještě jeden den, určitě bychom i někam vyjeli. Nějaké plány výjezdu mám, tak snad to vyjde příště. Nejsme na Tvrzi poprvé a určitě ne naposled.
Nepostřehl jsem, že bych se do někoho moc navážel, aneb jinak já se navážím do každého. Je to můj nevhodný způsob komunikace. Ono se pak špatně rozpoznává, kdy to myslím vážně a kdy je to legrace. Však jsem svou medicínu tentokrát od dospělých schytával celou výpravu.
Snad by si zasloužil omluvu jen Svarťa. Když zavzpomínám, jednou jsem ho neurvale vyhodil z kuchyně. Chtěl umývat nádobí. Ale on tam Meďák nepustil ani mne. Podruhé jsem ho nepřibral ke hře Puerto Rico. Tato hra, byť není složitá, vyžaduje pozornost a nějakou strategii. A to u Svarti nefunguje. Naštěstí jsem ho viděl u jiných her, kde si doufám zahrál dobře. Potřetí to bylo u sbaleného kletru. Všichni musí mít vše uvnitř. Prý mu to dovnitř nevleze. Herdek vleze, všem to tam vlezlo, jen tobě ne. Prostě si to špatně sbalil.
Nebudu zde popisovat, jak nám Jaryn otravoval ovzduší. Na to by měl mít zbrojní pas. Ono se to zde nehodí rozebírat, ale kdo tam byl, tak to musí cítit ještě teď. Až jsem litoval, že nemám covid, se ztrátou čichu.
Úplně na závěr. Moc mne překvapila rychlost obsazení této výpravy. Myslel jsem, že nás pojede pár, snad osm. Jelo nás dvacet. Nakonec nejel pro nemoc Júňo, pro úraz Cecil, pro lenost Bulhar a asi Roy, pokud nebyl také nemocen. Pak nováčci Goliáš, Toník a Vrána. Na Goliáše a Toníka a by to bylo asi ještě moc. U Vrány si nejsem jistý.
Zapomněl jsem na ty výborné bonbóny, co mi přivezl ze Švédska zeťák Dan. Prý dárek. Já lékořici celkem nemusím, navíc jsou bonbóny slané a pálivé. Tak to byl dárek, příště mi může přivést ty smradlavé ryby surströmming. Mimochodem bonbóny jsou to Dánské. Našli se v oddíle i tací, kterým chutnali a brali si je domů. Prý pro paní učitelku. Ta bude mít radost, hned ti opraví nějakou známku...
 

Doufám, že až se objeví papíry na tábor, budu mít všechny přihlášky na stole také za tři dny.

Sobíkův zápis. Nevím, jestli ho mám uvést samostatně, nebo to bude dobré takto. Nemám další fotografie a tak by to bylo takové chudé, ošizené a to by byla škoda. Zápis se mi moc líbí. Dovětky a dotazy uvedu v diskusních komentářích.

                                  Výprava beze jména

Ráno jsem se vzbudil okolo 9 a začal si dobalovat věci na výpravu, jelikož jsem si až pozdě přečetl zbytek propozic a v nich bylo k mému překvapení, že si nemáme brát PET láhve. Díky čemu jsem musel batoh překopat a zase se nabalit včetně svačiny. Byl jsem rád, že jsem to stihl před odjezdem na místo srazu. Rychlá pusa mamce a v jedné ruce batoh a v druhé ruce jeden na půl snězený chleba, který jsem rychle stihl ukrást s pečlivě nachystané snídaně. Leč kvůli času se mi ji nepodařilo zkonzumovat.
Na místo srazu jsem dorazil poměrně včas. Hodiny v autě ukazovaly 10 minut do srazu a kolem pořád nikdo. Už jsem chtěl vytáhnou mobilní telefon a podívat se, zda se propozice nezměnily, ale k mojí úlevě se, kdesi od stánku s Gofry vykolébalo malé auto, které rychlostí mrtvého brouka dojelo k nám a z něj vystoupil Sysel. Rozloučil jsem se s otcem, popadl batoh a došel k Syslovi. Podání ruky, netrvalo dlouho, začali se kupit lidi. Mezi prvními dorazil Lukin, řečený Mýval a hnedle za ním Séba se Startérem.
Poté dorazil Kubka s Honzou a pak z čista jasna se z rohu školy atletickým během řítil Vítek. Začala velká debata o novinkách ve světě, která zahrnovala vtipkování o krádeži tanku Romy, kdy kdosi pronesl „My jsme to na oddílovce mysleli ze srandy Startére ať ukradneš tank, a ne, abys to udělal.“
Začal obrovský smích, ale byl utišen příjezdem Meďáka a Jaryna, kteří vystoupili z vozu a započali podávat ruce chlapcům. Avšak tato podávačka byla přerušena Jarynem který pronesl „Meďáku tobě jede auto“. Ten však to celé bral humorně, až se otočil a uviděl, že jeho auto nemá zataženou ruční brzdu a pomalu se rozjíždí směrem dolů po ulici. Tryskem závodního koně se rozběhl k autu a naštěstí vše stihl zabrzdit a situaci zachránit. Všichni jsme si oddychli a čekali už jen na posledního řidiče Vitase.
Čekali jsme bezmála 20 minut, ba i víc, na jeho krásné žluté autíčko, ale ono nikde. Až jsme začali žertovat, že se ještě stavil na přidání barvy modré ke žluté, aby měl správnou barvu Ukrajiny. Pak padali i návrhy, že se rozbily semafory, a že uvízl v zácpě. Ale nakonec se přeci objevil a s úsměvem na líci oznámil, že takový provoz jako dnes v Karviné, ještě nezažil. Nakonec jsme se nalodili a vystřelili rychlostí postřelené skoro mrtvé srny od školy Prameny.
V autě nám spiklenecky Vitas řekl, že musíme ještě k Monovi pro jakýsi balíček a pak můžeme jet na tvrz.  Takže jsme zamířili směrem Petrovice a po cestě, hle koho jsme nepotkali – pana Monu, který si to štrádoval na kole kamsi od Kauflandu. Celá osádka se ani nedivila, že si nás nevšiml, vždyť takové skoro nevýrazné žluté auto zanikne v dopravě jako duch. Nakonec jsme se rozjeli směr Monův domov a čekali jsme, že ho zde zastihneme ale on nikde. Tak jsem jako správný chlapec vystoupil z této přepychové dodávky, abych mohl na prosbu všech zazvonit.
Zkusil jsem prvně jeden a pak druhý zvonek a bez odezvy. Tak jsem nastoupil do auta a Vitas nastavil navigaci směr Bouzov – Kozov a jelo se. Pamatuji si jen část cesty, kdy jsme dohnali Meďáka s jeho taky velmi nenápadným potisknutým autem. Pak jak jsme se vymotali do Bohumína a odtud už jsem spal až skoro po Olomouc, kdy mě vzbudil Vitas, který chtěl podat energodrink. Pak už jsem jen sledoval zašlými okny cedule a nápisy ubíhající silnice.
Pak se postupně i zbytek osádky vzbudil, ale to už jsme byli v Kozově a já jako vždy si užíval tu panoramatickou vyhlídku na hrad Bouzov, pod kterým jsme projížděli. Minuli jsme oba mlýny a po vachrlaté cestě se vydali už ke Tvrzi. U ní jsme zastavili na parkovišti, vytáhli batohy a vydali se dovnitř do tvrze.

Den: 1 (příjezdový)
Čekal jsem uvnitř Tvrze zimu a chlad, ale ono k mému překvapení, bylo tam uklizeno a zatopeno a Tvrzí se rozléhal smích a dobrá nálada všech, kdo nás již vyčkával. Po podání ruky všem uvnitř Tvrze se započal malý brífink. Byli jsme obeznámeni s chodem na výpravě a se spánkovým a hracím režimem. Potom jsme si odnesli věci na půdu, kde jsem si vybalil batoh a vše urovnal do volné poličky a modlil se, aby semnou někdo poličku nesdílel (vyšlo to). Poté proběhl lehký nástup, kdy z Lišáků k nám byl přidělen Pišta a já byl přidělen na pozici podrádce a na rádce vystoupil Donut.
Byl jsem radši, že nemusím nic rozhodovat, a tak jsem byl i spokojen. Po rozchodu mě Donut navnazuje na Antkův skvělý švédský bonbón. Chvíli se zdráhám, ale nakonec podléhám a jdu si pro tento zázrak. Poprosil jsem si o jeden a dostal toto čertovo šídlo do ruky a s příslibem bonbonu si ho dal do pusy. Ach, jak hořce jsem litoval! Tu chuť bych přirovnal k nechutně slané hašlerce, ale nedal jsem to na sobě znát, nenechám přeci ty záškodníky vychutnat si můj zkažený výraz. Poté začínáme hry. Já usedl ke stolu s úplně novou hrou Karak.
Prvně losujeme postavy kouzelníka s bílým vousem (tzv: Gandalfa se schopností chodit skrz zdi) Donut dostává černokněžníka se schopností teleportace (nikdo z přísedících netušil, jak zle to využije) Svarťa dostává banditku (se schopností obejít souboj) a pak jsou dalším dvěma hráčům, které si nepamatuji, rozdány postavy lovkyně a sparťan.
Průběh hry: Dali jsme doprostřed základní kostku s fontánou a pak si každý vybereme, jakým směrem máme jít a následně si taháme z pytlíku cesty (cesty můžou být různé) vytáhl jsem si cestu s prostorem a následně jsem si vytáhl i stvůru, co se tam skrývala (každý hráč si tahá cesty a když dostane cestu s prostorem, musí si vytáhnout potvoru a následně s ní bojovat) já si vytáhl kostlivce s dýkou, kterého díky hodu dvou kostek porážím a získávám dýku.
Hrajeme takhle nějakou dobu, až jeden z nás narazil na mumii (když porazí mumii, dostane kouzlo prokletí, a to je to, že ho musí dát libovolnému hráči a ten se musí dostat ke studánce, která ho vyléčí) prokletí padlo na mne a zde začala Donutova chvilka. Kdykoliv jsem se, byť na dva tahy dostal ke studni, tak na jeho tahu místo postupu ve hře, zběsile teleportuje mě i hráče, co si ve hře ubrali životy a potřebují doplnit, aby mohli dále postupovat na druhý roh mapy tak, aby se cesta ke studni stala více mizernou. Ale pro hráče, co jsou plně u síly funguje jako taxi, teleportuje kam potřebují.
Nakonec hru končíme, když jeden z nás místo obyčejné stvůry vytáhl draka a porazil jej. Tím hra definitivně skončila. Poté hraji ještě Krycí jména a Jedním slovem a pak na vyzvání k večerce ulehám do spacáku a usínám.

Den: 2 (práce a hry venku)
Vstal jsem do rozehřáté Tvrze a sešel k palačinkové snídani. Chvilku sedím a rozkoukávám se, ale pak už si libuji v palačinkách. Po uvolnění jsem začal i smažit palačinky klukům, co vstali po mě. Takhle chvilku smažíme a jak došlo první a druhé těsto a zbyl zbytek, tak na jednu, max. dvě palačinky dostává Startér geniální nápad, tzv. Čokopalačinku a přimíchává do zbytku těsta granko. No, jak tato palačinka dopadla, si jistě umíte představit. Byla černá jak uhel, a navíc přehnaně sladká. Poté nám pan Antek připravil zázvorový lék a každému chlapci rozdal po půlce, někteří chlapci se zdráhali, a tak si buď poručili jen půlku půlky, nebo vůbec.
Chvilku jsem po tomto léku seděl a vyčkával, jestli se nakonec dá povel, že se jde spravovat latrína, jak bylo v propozici. Pak však obratem zjišťuji, že latrína byla opravena před naším příjezdem, a tak se já a Pišta vydáváme prubnout tuto nově vybudovanou latrínu. Dle mého vkusu je trochu vachrlatá, ale účel plním na jedničku. Po příchodu do Tvrze je rozdán úkol na zpracování dřeva, a tak se já, Sysel, Osy pár nováčků vydáváme ven a dělíme se na Sysla a Ossiho s třískami a mě, který seká sekerou špalky na menší.
Takto pracujeme cca 2 hodiny a posléze jsme odvoláni na první hru, a to Šlechta. Rozestavujeme se na dřevěné plošiny na zemi a započíná litý boj pasákovým míčkem a vysoké pozice jsou brzy střídány chudýma, až nakonec jsem se vítězně vytáhl na krále. Tato pozice mi nevydržela ani pár minut, bleskově jsem svržen dolů na pucloše (žebráka) a cesta ostatních a moje na vrchol začíná znova. Takto se střídáme a hrajeme do doby, kdy se na trůn usadil král Jaryn, který se dokázal i přes dvě revoluce udržet na trůně a obhájit tak titul krále.
Pak se odehrála hra s přehazováním tenisáku. Přesouváme se dovnitř na oběd, na který je guláš, po kterém se tak zaprášilo, že ani na kuchaře nezbylo. Pak se hrál po řádné pauze závod uzlovaní, kdy dva uzly musí být po slepu, dva s rukami za zády a dva od každého jednou rukou, tím pádem vážou dva, ale oba používají jen jednu ruku na vázaní. Nakonec mě Donut navrhl s Pištou na lodní smyčku, ale to mělo, jak se ukázalo fatální závěr.
Jelikož já vážu lodní smyčku zleva doprava, Pišta jí váže zprava doleva, a z toho vzešlo, že než jsme se zkombinovali, čas vypadal 1 minuta a 45 sekund. Po tomto prvním zdrcujícím kole jsme se s Pištou dohodli, a nakonec v druhém kole to stihli, tentokrát v dobrém čase, ale i přes naše snažení naše družina skončila 3. Pak proběhlo žravé pexeso, kdy pod kelímky byly čokoládičky a bonbónky a já byl připraven si nahrabat co nejvíce. A tak jsem Donuta poprosil, zda si k ruce mužů vzít do dvojce Talíka. Na oddílovce se mi totiž s ním vždycky pexeso vyvede a skončíme 1 nebo 2, takže byla jasná taktika si ho urvat pro sebe.
Pak jsem hrál pro mě zábavnou, leč zdlouhavou hru Mars, kde jsem skončil 3 společně s Šamotem, který s námi hrál a vysvětloval pravidla. Pak jsme dohráli zrovna na večerku a stihl jsem jednu hru Karaku. Posléze jsem ulehl do spacáku a tvrdě usnul.

Den: 3 (balení a konec výpravy)
Poslední den jsem se vzbudil do zimní Tvrze, byla celá nevyhřátá a zdola nepříjemně táhlo. Oblékl jsem mikinu a papučky a sešel za kluky dolů do kuchyně, kde se již podávaly ony opěvované dietní párky. Usedl jsem ke stolu a hodoval párky s chlebem a hořčicí (samozřejmě kremžskou!!! Jiná je nepřípustná a buranská !!!) Po probuzení ostatních jsem si zabalil batoh, abych jednak předešel tlačenici na půdě a taky jednak, že jsem chtěl jet první várkou s Jarynem, ale na rozkaz pana Antka se tak nestalo.
První odjížděl Medák se Syslem a Vítkem, kteří jeli na taneční. Za ním v závěsu vyjel Jaryn a jako předposlední jsme po menším úklidu vyjeli my s Vitasem.

Závěr: Děkuji všem za tuto výpravu. Výpravu jsem si opravdu užil a těším se na další podobné.