Sraz je na nádraží v obvyklý čas 7:30. Dočkal jsem se celkem pěti členů, když nepočítám sebe. Pišta, Kubka, Mýval, Honzík a Talík jeli se mnou na Hrádek. Ve vlaku jsem chtěl hrát Matematico, ale nezbyla na nás dobrá místa, tak jsem od toho upustil.
Začátek cesty z nádraží k chatě Hrádek nemám rád. Je to rovná silnice, po které navíc často jezdí auta. Hned na začátku utrhnu list javoru mléče a klenu a taky lísky. Poté zjišťuji, jak jsou na tom ostatní. Lísku nepozná nikdo. Javory pozná každý, ale ne všichni znají klen a mléč, ale to je druhotné.

Na prvním rozcestí váhám, jestli jít doleva nebo doprava. Vím sice, že obě cesty vedou na Hrádek, ale cestu vpravo si tolik nepamatuji. Vydáváme se proto cestou vlevo. Zakrátko se ocitáme u farmy, kde je v ohradě krásný hnědý koník. Chvíli se zdržíme jeho pohlazením a nakrmením. Jen Kubka zůstává stát kousek bokem a zklamaně pronáší: „Já mám alergii“.
Přicházíme k nevelké louce plné kopretin a pampelišek. Myslím, že zde se napojuje pravá cesta z prvního rozcestí. Napůl žertem hochům navrhnu, že je naučím plést věnečky. Překvapivě jsem se setkal s velkým zájmem a hoši se hned vrhli na louku trhat kytky. Nakonec větších úspěchů dosáhl jen Talík, který měl po celý zbytek výpravy neustále v ruce několik kytek, které zkoušel všelijak zaplétat. Zato ostatní, když už ty kytky měli, tak se jimi všelijak ozdobili. Zkrátka, stala se z nás výprava květinových dětí.
Další hra je vskutku banální, kdo nejdál doskáče po jedné noze do kopce, vyhrál. Vítězem se stává Mýval. Jsme již kousek od chaty Hrádek, já všech překvapím kousek od chaty povelem zatočit prudce doleva. Jsme totiž jen malý kousek od „Kouzelné lavičky“. Tak mi to podávali ve školce a na prvním stupni. Kdo v okolním lese postaví z lesních materiálů nějakou „stavbu“ a usedne na lavičku, tomu se splní přání. Vyhlašuji proto delší pauzu, jak na stavění, tak na svačinu.
Nakonec vznikl tři stavby. Luxusní vila Mývalova, Kubkův vánoční stromeček a Honzík s Talíkem asi stavěli Tvrz. Po vyfocení manšaftu na lavičce spouštím další hru. Již jsme ji v oddíle párkrát hráli. Každý má na zádech přilepený lísteček s názvem zvířete. Musí zjistit o jaké zvíře se jedné pouze otázkami ano, ne. Hoši chtějí, abych se zapojil, a tak mi také a společně mi vymýšlejí zvíře. Celkem rychle zjišťuji, že jsem slon africký. To už ale míjíme chatu, zastávku zamítám. Pokud se pamatuji, ceny na Hrádku jsou strašlivé, a navíc to k Filipce není daleko. Vítězem v zjišťování zvířete je Kubka. Neuspěl Talík se svojí hyenou skvrnitou.

Na Filipce si dáváme kofolu, stojí nás deset korun, protože jsem použil ušetřené peníze z jízdného. Pišta měl nedávno narozeniny, tak koupil arašídové křupky. Kubka je opět zklamán kvůli alergii. Máme výborný čas, ale nechci výpravu zbytečně prodlužovat, proto se vydáváme na vrchol a následný sestup do Návsí.
Cestou dávám několik náletů. Jinak více her nemám. Z kopce se nám jde dobře. Musím se opřít do kroku, aby mi hoši neutekli. Navzdory naší rychlosti nám vlak do Karviné odjíždí před nosem. To vůbec nevadí, za pár minut přijíždí zpožděný rychlík.
Ve vlaku obsazujeme kupé dětského oddílu. Máme z toho srandu, ale my přece jsme oddíl mládeže, ne? Někdo si všimne cedulky, že kupé je pro děti do deseti let a jejich doprovod. Ještě že jsem s sebou měli Honzíka.