Když nám Kassa na oddílové radě sdělil, že v dubnu podnikneme družinové výpravy, hned jsem dostal nápad, kam bych mohl se svou družinou jet. Jako cíl výpravy jsem chtěl zvolit rozhlednu na Háji, kde jsem byl před osmi lety s oddílem na své první výpravě. Do Šumperka je to ale celkem daleko a přeci jen jsem tam byl už celkem dávno a moc jsem nevěděl, kam bychom kromě rozhledny mohli jít. Začal jsem tedy pátrat v paměti po nějakém jiném místě. A pak jsem na to přišel. Pojedeme do Moravského Berouna! Navštívíme Křížový a Kočičí vrch, uvidíme medvěda a v neposlední řadě sejdeme skalku s ferratou!

Tak místo bych měl, teď si jen musím připravit program. To nebyl moc velký problém. Využil jsem hry, které normálně hráváme na výpravách, a přidal jsem k tomu nějaké soutěže z Rodea. Jediná věc, z které jsem měl vrásky na čele, bylo počasí. Celý den mělo být zataženo a po poledni měl přijít i déšť…

Den 1. - sobota 15. dubna 2023

V sobotu se ve smluvený čas scházíme na hlavním nádraží. Je nás tu šest, chybí jen Marek a Scott. Ti svou neúčast avizovali již na včerejší oddílovce. Odebíráme se na páté nástupiště. Jede s námi i Vinckův táta, který bude vystupovat v Domašově. Ve vlaku všem rozdávám Bingo. Hra je vcelku jednoduchá. Díváš se kolem sebe a škrtáš věci z tabulky, které během cesty zahlédneš. Na nádraží s námi nastoupila paní s kočárkem a hoši si mohli hned proškrtnout první políčko. Hele, a támhle je větrná elektrárna! Během půl hodinky mají všichni osm z devíti věcí vyškrtaných. Chybí jim jen tunel. Všichni se mě vyptávají, jestli nějakým tunelem projedeme. Já jim jen vyhýbavě odpovídám. Ale to už jsme před Domašovem a projíždíme tunelem!

Před nádražím dávám nástup a každému rozdávám tabulku. Za jednotlivé soutěže na výpravě budou získávat písmena ze zprávy ukryté v tabulce. První písmenka mohou získat za sepsání co nejvíce zastávek, kterými jsme projeli. K mému překvapení zvládli napsat kromě jedné všechny.

Po naučné stezce, nesoucí název dvou cílů naší výpravy – Křížový a Kočičí vrch, pokračujeme do centra. Cestou procházíme topolovou alejí. Stromy ještě nemají listy, a tak mě napadlo, že se zeptám kluků, jestli někdo opadaný topol pozná. Nikdo nepoznal… Nejvíce zaperlil Paolo, který mi řekl, že je to modřín…  Přicházíme na náměstí. Hochům rozdávám česká přísloví znázorněná piktogramy. Čím více jich určí, tím více dostanou písmenek. No, šlo jim to hůře, než jsem čekal, ale s drobnými nápovědami přišli na převážnou většinu. Po lehké svačině pokračujeme ke Křížovému vrchu. Pár set metrů od vstupu na křížovou cestu nás vyruší houkání sirény. Vzápětí začne kostelní zvon odbíjet poledne. Tak nevím, jestli je to nějaká vychytávka pro nedoslýchavé obyvatele této obce. Cestou na vrchol ještě zastavujeme u vodárny s medvědem (ten se, mimochodem, nachází i ve znaku Moravského Berouna).  Po prohlédnutí kostela Nalezení sv. Kříže, usedáme na základy bývalého hradu nesoucí název Moravský Beroun. Zde hochům pokládám pár otázek. A tak museli hoši kupříkladu odpovědět na otázku „Čím se liší dub letní a zimní“. Nebo „Kdy byl založen náš oddíl“­­? Na druhou jmenovanou, takovou základní otázku týkající se našeho oddílu, nevěděl odpověď nikdo…

Scházíme do nedalekého parku. Tak chlapci, vytáhněte si lasa, bude Kombinované uzlování! Vyčleňuji pět minut, během kterých musí uvázat co nejvíce krát všech šest základních uzlů. Za každý platný pokus opět získávají písmena do tabulky. Vyrážíme na Kočičí vrch. Toto je jedno ze dvou možných míst, kde můžeme opékat. U ohniště ale sedí pár seniorů a v ohništi je spousta odpadků. Moc se zde tedy nezdržujeme a pokračujeme k odpočinkovému místu u trati. Ještě před odchodem volám kluky po jednom ke mně a ukazuji jim prvosenku. Jenom Mlčoch tuto květinu poznal.

Cestou k odpočívadlu jsem omylem přešel jednu odbočku, čímž jsem chlapce ochudil o sestup skalky s ferratou. No, co se dá dělat. Kdo chce, může si vylézt nahoru a pak slézt dolů! Zde už si můžeme opéci své uzeniny. Kovy a Svaťa jdou připravit pruty, zbytek jde sbírat dřevo. Zapálení ohně nám vzhledem k vlhkosti dřeva dalo celkem zabrat. Nakonec se nám „hovínek“ přeci jen zapálit podařilo. Během rozdělávání ohně začalo lehce pršet. Naštěstí, déšť během pár minut ustal. Místo dáváme do původního stavu a pádíme k poslední zastávce dnešní výpravy – Ondrášovské kyselce. Testujeme chuť této minerální vody a prohlížíme si údaje na informační tabuli. Čas se nachýlil, musíme jít! Na nádraží přicházíme s desetiminutovou rezervou. Rychlík 846 Praděd přijíždí na čas a po necelé třičtvrtěhodince vystupujeme na nádraží v Olomouci.

Po cestě do klubovny se stavujeme ještě v Bille pro nákup proviantu. U regálu s instantními pokrmy se s námi dal do řeči prý bývalý slovenský fotbalista. O jeho životních radách se tu raději rozepisovat nebudu…

Na večeři vaříme slepičí polévku a přisypáváme do ní nudle. Poučeni z našeho neúspěchu ze závěrečné výpravy minulý rok, nezapomněli jsme do hrnce přidat patřičné množství vody potřebné pro uvaření nudlí. Celková konzistence byla přeci jen trochu hustější, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Na zbytek večera jsem si připravil tři závody z Rodea. Konkrétně to byly Mluvící čtverečky, Sudoku a Šifry. Na první jmenovanou soutěž se hoši rozdělili na poloviny, aby se zapojili všichni. Obě skupiny mi zvládly odevzdat zprávu „Ne, jenom můj syn bude Velkým Vontem! Jenom on může mít ve svém majetku hlavolam mého bývalého učně! Zavolal Mažňákův otec”. Sudoku jim dalo zabrat více, než jsem si myslel, ale dvě minuty před vypršením časového limitu mi Mlčoch odevzdává správné řešení. Šifry byly hlavně v režii Mlčocha, ale do luštění se zapojili všichni. Všechny šifry jsme si pak vysvětlili, tak snad jim něco utkvělo v paměti. Záhadu hlavolamu od Jaroslava Foglara, jenž posloužila jako pohádka na dobrou noc, nedoposlouchal nikdo…

Den druhý – neděle 16. dubna 2023

Ráno vstáváme o půl osmé za zvuku písně God Yu Takem Laef Blong Mi. Během snídaně mi Svaťa sděluje, že ho bolí břicho a není mu dobře. Pomáhám mu sbalit si věci a domluvám se s jeho tatínkem, že si pro něho přijede. Brzy se uzdrav, Svaťo! Ostatním rozdávám instrukce ke hře ve městě, kterou jsem si pro ně připravil. Za necelou hodinu a půl jsou zpět. Teď je čeká druhá, závěrečná šifra. Tu jsem udělal asi krapet složitou, ale po pár nápovědách si mohli rozdělit odměnu ukrytou v mikrovlnné troubě. Za úspěšné splnění hry rozdávám poslední písmenka do tabulky. Teď se klukům daří přečíst citát: „Vše, co v životě skutečně potřebujeme, lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečnosti jsou drahé. Vše, co je skutečně krásné, se vůbec neprodává. Můžeme se volně dívat na východ i západ slunce, na oblaka plovoucí po obloze, na lesy a pole, na nádherné moře, aniž platíme jediný haléř. Ptáci nám zpívají zadarmo, zadarmo si trháme u cesty květiny. Do hvězdami osvětlené síně Noci neplatíme vstupné.“ Připomínám, že kdo mi na příští oddílovce sdělí autora tohoto citátu, tak získá malé, bezvýznamné plus.

Další minuty věnuji oddílové stezce. Něco málo jsem chlapcům podepsal a zbytek bodů jsem jim vysvětlil. Tak snad se jich pár do příští oddílovky naučí. Na poslední půl hodinu odcházíme do parku za účelem procvičit si signalizaci. Přijímačky ve složení Mlčoch s Vinckem a Kovy s Paolem jsou na místech, a tak můžu začít vysílat. Zprávu chytily obě přijímačky, ovšem ani jedna nesplnila úkol správně! Ve zprávě bylo „Přineste mi sedmikrásku.“ Ne dvě nebo dokonce sedm, jak mi donesl Mlčoch. Napodruhé splnily obě skupiny úkol správně. Pak už jen provádíme úklid klubovny a pár minut po jedné odcházíme domů.

Za mě se výprava vydařila. Zvládl jsem odehrát všechny soutěže, co jsem měl naplánované. Počasí nakonec vyšlo parádně, nikomu se nic nestalo… Co víc si přát. Tak, co mí družiníci, jak vám se výprava líbila?

Čedar