Tábor odvážných
Dnes je slovo epický používáno (a nadužíváno) mládeží ve významu skvělý, úžasný, velký, neuvěřitelný bez jakékoli smysluplné vazby na skutečný význam tohoto slova.
Kdybych měl tábor hodnotit jedním slovem, použil bych právě tento výraz. Přišel s ním Donut, já si jej dnes jen vypůjčil.
Když jsem mluvil s Meďákem a Šamotem, řekl jsem jim, že to byl skvělý tábor. Prý to říkám vždycky. To ale určitě není pravda. Byly tábory, kdy jsem byl spokojen, tábory, které u mě upadly v zapomnění, ale také tábory, kdy jsem byl rád, že to máme za sebou.
Nemám přesně spočítány všechny své tábory, ale jsem někde kolem čtyřicítky. Vynechám-li své první, „dětské“, považuji tento tábor za nejlepší ze všech.
Je spousta kritérií, podle kterých bych mohl hodnotit, ale vždy to skončí u stejného zdůvodnění.

Bylo to vámi hoši. Vždy to je o posádce. Můžete mít sebelepší program, ale když to neklape v družinách, je zle. Když se objeví jeden, dva „moulové“ s kterými nejde vyjít a jsou přítěží, je zle. A tak bych mohl pokračovat.
Jsem moc rád, že se nám hned na prvním nástupu podařilo s Kassou rozdělit družiny do velmi dobře vyvážené sestavy. Neskřípalo to pak po celý tábor ve hrách, ve stanech, v kuchyni.
Poslední týden před odjezdem byl opravdu stresový. Nikdo nevěděl, jestli Karvinsko nehodí celé do karantény. Séba a Startér čekali až do čtvrtka, den před odjezdem, na výsledky svých testů. Naštěstí jim to vyšlo. I když s Kassou a Monou probíráme, zda je na táboře, kvůli riziku vůbec chceme. Ossimu to bohužel nevyšlo. Jeho test byl pozitivní.
V hlavě pořád řeším, jak se zachovat, kdyby na táboře propukly horečky. Pro uvolnění šprýmujeme, kdo bude dělat rozhovor pro TV Nova. Věřte, moc lehké to nebylo, ale během prvních dnů to z nás všech spadlo a na Covid nikdo nemyslel.

- V Tábornické stezce (známky) nebyla ani jedna nula, myslím, že dokonce ani jednička. Tohle se nikdy nestalo. Nesouhlasím s hodnocením, že Rackové málo vybírali známky za prohřešky.
- V denním rozkaze nenajdete jediné pokárání, jen pochvaly. Na nástupech jsme ani jednou neřešili nevhodné, nekamarádské chování. Pominu-li jednu příhodu s osolením jídla.
- Stany a stanové dvojice – snad jste měli toho správného parťáka ve stanu. Nemám potuchy, jak vypadaly ranní kontroly, ale mé občasné odpolední nakouknutí do stanu mě nijak negativně nepřekvapilo. Neviděl jsem žádnou rozhádanou stanovou dvojici, nebo se pletu. Jasně, u Vyder to jinak nešlo, nováčci Tobi a Lukino nemohli být spolu a promíchání s karviňákama asi nebylo nejlepší. Sobík si sedl s Pištou a bylo to také znát. Nikde jinde jsem neočekával větší problémy. Já jsem vlastně během tábora nezaregistroval žádnou hádku, či cholerické výstupy, které jsem zažil třeba při loňském táboře.
- Sledoval jsem často, jak se starší členové chovají k mladším. A byl jsem mile překvapen. Viděl jsem řešení sporů při hrách, kdy to emocemi jen srší a byl jsem mile překvapen.
- Byl jsem u většiny úseků ODH. Byla vidět vaše odezva, a to tvůrce hry (Kassu) určitě těšilo. Jeden úsek, „dřevěnou krabici“ (nevím, jak se úsek jmenoval), připravil Vitas. Zkuste si sami odpovědět, co to stálo práce, přemýšlení a testování vymyslet něco takového.
Pod jedním úsekem by mohl být můj podpis. Uviděl jsem ten strom na procházce s ženou. Hned mě to učarovalo a já si řekl, že to bude správný adrenalin. Žena mi řekla, že jsem cvok nebo ještě nějak hůře a že by mi dítě na tábor asi nedala.   
Když jsem to ukázal před táborem Kassovi…, později mi sdělil, že si myslel, že jsem se zbláznil. Až když jsem vysvětlil jištění a Toncek s Ludvou můj návrh jištění upravili k lepšímu, bylo vše odsouhlaseno. Nakonec jsem se u tohoto úseku zranil paradoxně pouze já. Nejprve po pádu ze svahu, když jsem motykou kopal schodiště a pak ještě lehce při seskoku z kmenu do jištění. Musel jsem to otestovat před vámi. Asi jsem trochu přibral, protože jsem Kassu vyvezl nahoru a tam jsme si zahráli na dvě kuželky. Pád do kopřiv, byla už jen taková perlička. Moc jsme se u toho nasmáli.
Vždy po dlouhodobé hře mám touhu, zeptat se účastníků, který úsek se jim nejvíce líbil, co jim zůstane v paměti?
Byl to noční průchod korytem Věžnice s balónky a pochodněmi? Nebo noční cesta za svítivými dinosaury, kde mnozí přiznali pocit strachu, stavba náhorní plošiny, hod vajíčka z vikýře Tvrze a stavba balónu, který neletěl. Střelba ze vzduchovek a airsoft zbraně, sedmihadicová foukačka na cíl s oslavným tancem, trojúhelníková konstrukce pro jezdce, který se pohyboval pomocí ovládání lany, závěrečná cesta? Někdy je i dobré napsat, který z úseků se vám nelíbil a proč.
-Tři orlí pera – považuji tuto zkoušku za nejcennější ze všech. Žádná odborka nebo malé orlí pero se tomu nemůže rovnat.  Obstát v této chlapecké (nebo také dívčí) zkoušce v 11 letech (Kayak) a ve 12 letech (Lukin) je opravdu frajeřina a předpokládám, že tuto věkovou hranici asi nikdo nepřekoná.
V době kdy byl na samotce Donut, mi volala zrovna jeho maminka. Když jsem ji se svým humorem sdělil, že je někde v lese na 24 hodin a já ani nevím kde, a zda se vrátí, jen špitla něco jako „můj bobeček…“
Poprvé v historii šli v jeden den na samotku tři členové najednou, a to dokonce dvakrát po sobě. Čtvrtek 6.8.2020 – Lukin, Gorka a Séba. Pátek 7.8.2020 – Kayak, Startér a Donut.
V autě, při cestě domů, sedí v mé posádce tři držitelé Třech orlích per. Já jsem čtvrtý. Kdybych to zjistil dříve, vyměnil bych Infina za Donuta.
- Kuchyňská – po mnoha letech fungovala kuchyň tak, jak si představuji. Nejlépe u Rysů s Infinem a Čedarem. Tam jsem si dovolil opustit kuchyň po celou dobu jejich služby. Pracovní četa Čedarova byla k nezastavení, Infin mne v kuchyni nepotřeboval. Byl jsem úplně zaskočen, když Čedar a Sigi v sobotu odpoledne, na konci tábora, řezali dřevo do zásoby a Infin jej ukládal v kuchyni. Prý zásobu jen doplní a urovnají.
U ostatních družin to nebylo až tak stoprocentní, ale ke konci už byla vidět nějaká samostatnost a schopnost navařit. Snažil jsem se, aby družina vařila stejná jídla dvakrát. Řízky s bramborem u Vyder – Lukino, Pedro a Tobi obalili třicet řízků bez mého zásahu. Včetně roztloukání vajec. Stačilo, aby Pedro byl pozorný a zapamatoval si, jak to dělal minule se mnou a Darkem. Séba sám vše osmažil. Okurkový salát zvládnul Vítek. Mnozí sice kritizovali nedochucenost, ale za mne dobrý. Sůl a pepř si tam může dodat dle chuti každý.
Trochu jsem si těmito odstavci naběhl, neb jedno z letošních přikázání hygieny, pro možný provoz tábora, bylo to, že se děti nesmí podílet na vaření v kuchyni.
Ale mnozí chlapci zjistili, že z nastavených hygienických norem, které máme, neustoupím. Že se dá navařit vcelku lehce pro třicet osob, že to není ani tak pracné, jen se musí dodržet nějaké časové a kuchařské postupy. Že se čaj nepřevařuje, ale jen louhuje, čočka se neloupe, cibule štípe do očí, vysypané těstoviny na zem před vařením nám budou chybět, vysypané po uvaření do výlevky taky, že když něco nejím, nic jiného nedostanu.
Návštěvní víkend – kromě jednoho uplakaného stýskání, nikomu nechyběl. Právě i toto rozhodnutí, považuji za kladné kritérium k úspěšnému táboru. Po loňském návštěvním víkendu nám několik členů zvracelo, neboť maminky usoudily, že Pepíček má určitě hlad. Odvoz z tábora do McDonaldu, co víc si dítě může přát. Loučení v neděli, menší pláčou, větší si v duchu říkají „no konečně“. Vedoucí to říkají nahlas. Příští tábor opět návštěvní víkend nebude. Pokud to někdo z rodičů nechápe, nic s tím nenadělám. Měli jsme i takové, kteří vozili domů své dítko okoupat.
Zákaz návštěv bude platit i pro starší členy. Pracanty a pomocníky samozřejmě berem.
Tady bych měl za letošní tábor poděkovat Jarynovi, Kamovi, Ludvovi, Marošovi, Patkovi, Tonckovi, Třískovi a Vitasovi. U všech bylo vidět jako vždy obrovské nasazení a pomoc, a to nejen na táboře, ale už před ním, případně po něm. Pánové moc děkuji. Jen pro příště, chovejte ke mně trochu úcty a poslouchejte více mé pokyny.
Sauna, lanovka, lukostřelba, ptačí hnízda. Nebudu vše rozepisovat, jen jsem si to poznamenal jako body. U sauny jsem loni řekl, že ji kladně vyhodnotím, pokud bude v provozu další rok, roky. A tak má další sezonu úspěšně za sebou. Opět jsem při prvním testu málem hořeli, ale po opravě už bylo vše ok. Letos byl daleko lepší vstup do Věžnice, takže se dalo dobře i chladit a umývat tam. Jen jsme doplatili na velký počet rýmeček. Kdo měl rýmu, do sauny nesměl. Chyběla nám disko kačenka.
Dalekohled a noční pozorování – jsem rád, alespoň za tu jednu noc na rybízáku. Když jsem se ptal Talíka, co se mu nejvíce na táboře líbilo, mezi prvními body jmenoval to, jak viděl na vlastní oči Jupiter a Saturn.
Kometu NEOWISE jsem ukázal jen pár lidem pomocí hledáčku dalekohledu v táboře. V době rybízáku už jsme ji nedokázali najít, což mne moc mrzí.
Mohl bych psát ještě spoustu detailů, přihod, hodnotit každého z vás. Ale to se snad objeví v kronice z tábora.
Také jsem nevyzdvihnul počasí. Před odjezdem to byla katastrofa. A my jsme měli, kromě dvou deštivých dnů, které jsme rádi využili na deskohraní, slunečno.

Takže ještě jednou děkuji všem účastníkům tábora. Píši tento článek, protože si myslím, že podobný už po žádném táboře nenapíši. Nastavili jste laťku opravdu hodně vysoko.

Samozřejmě, nebylo jen slunečno, opět jsem křičel. Ale to já vždycky. Čedar, Infin a mnozí další už mě prokoukli a vědí jak na mě…

Děkuji @ntek
 

Natočil jsem několik video snímků. Téměř všechny jsou to zpomalené záběry. Toncek mi to spojil do jednoho souboru a ozvučil.
Odkaz na stažení videa - zde.