Počasí je hlášeno hodně špatné, ale tak jak to bývá, skutečnost byla trochu jiná. I když pršelo, padaly kroupy, sněžilo a svítilo slunce. Scházela jen bouřka, duha a podle Mývala taky tsunami, což jsem ho upozornil, že na horách tak často nebývá.
Je nás opět velmi málo. Aktivní členové pouze tři. Mýval, Osi a Honzík. Za vedení Sysel, Infin a já.
Nábor, od kterého jsem si tolik sliboval, dopadl, jak dopadl. Tohle už je ale spíše na hlubší rozbor, nebo jen smutné konstatování, že oddíl je v těžké krizi a příští rok nevidím zrovna růžově.
Raději se dále budu věnovat výpravě.
 

Na nádraží v Karviné rozdávám čtyři nové, dvacet let staré hlavolamy, které z kluků nikdo nezná. Je to taková předzvěst výpravy na Tvrz. Tam bude k těmto hlavolamům přidána ještě asi desítka dalších a zapojí se i ostatní účastníci této plánované výpravy. Dnes získali chlapci prostě výhodu. Jeden hlavolam nevyřešil nikdo.
V podchodu v Mostech u Jablunkova dávám první a poslední nálet. Výprava je koncipována jako volná zábava, všeobecná diskuse, dračák, plánování výpravy na Tvrz a hlavně navštívení oddílové mohyly.
Les kolem mohyly je plný kůrovce. Všechny stromy kolem jsou mrtvé, spousta popadaných různě přes sebe. Je to smutný pohled na něco, co kdysi byl les. K samotné mohyle se nedá přijít. Průchod džunglí, nebo spíše pralesem. U mohyly zapálíme tři svíčky, povykládal jsem něco málo z historie. Nejsem tak dobrý vypravěč a historik jako Mona, takže ta historie byla chudší.
Pokračujeme na Skalku a občas žasneme nad změnami počasí.
Chata Skalka je prázdná, sedí zde jen dvě ženy, které s námi jely už vlakem. Obsazujeme velký stůl, ve hře jsou opět hlavolamy. Každý dostane oslavnou kofolu, polévku a hranolky. Na závěr ještě gumový bonbón. Odcházíme v momentě, kdy přichází o něco více turistů z dalšího vlaku.
Rozhodli jsme se pro trasu po žluté do Bocanovic. Je to o chlup delší, ale alespoň jiná trasa. Celkem 11 kilometrů. Hodnocení výpravy? Nevím, nechť vyhodnotí jiní, v diskusi.